Oko, anatomie oka, nystagmus oka

Fyziologická stavba oka
Oko je párový orgán zraku a zároveň nejsložitější smyslový orgán lidského těla. Oko tvoří oční koule uložená v tukovém polštáři v očnici, jež má tvar pyramidy s vrcholem mířícím dovnitř a jejíž kostěné stěny tvoří pevnou ochranu pro oko. Otvorem ve vrcholu očnice vstupuje zrakový nerv a v jeho okolí začíná šest okohybných svalů, které se připojují k oční kouli a zajišťují její pohyb. U dospělého zdravého člověka má oční koule průměr asi 24 mm a téměř dokonale kulovitý tvar.
Oční koule se skládá ze tří vrstev:
a) zevní bělimy – tuhá, vazivová a dokonale neprůhledná, v přední části oční koule přechází v čirou rohovku.
b) střední živnatky – v zadní části oční koule přechází v cévnatku, která zajišťuje výživu oka, vpředu přechází v duhovku s kruhovou zornicí (pupilou),která reaguje na množství dopadajícího světla, podle toho mění svůj průměr a reguluje tak množství světla dopadajícího na sítnici.
c) vnitřní sítnice – se při lékařských vyšetřeních pozoruje jako oční pozadí oranžové až červené barvy, pokrývá asi dvě třetiny vnitřního povrchu oční koule, obsahuje fotoreceptory (světlocitlivé buňky čípky a tyčinky, ve kterých se mění světelný impuls na nervový vzruch). Nervová vlákna sítnice se shromažďují v okolí bělavého místa sítnice slepé skvrny ve zrakovém nervu, který světelnou informaci předává prostřednictvím elektrických vzruchů dále zrakovému centru mozku soustředěném do týlního laloku. Zrakový nerv se skládá z nervové a podpůrné tkáně a cév. Obsahuje 1,2 miliónu axonů, které pokračují z vrstvy nervových vláken sítnice. Vlákna vstupují do zrakového nervu tak, že nejperifernější vlákna jsou uložena na okraji nervu a centrálnější ve střední části.
Oční koule je vyplněna čirou, rosolovitou tekutinou, sklivcem, před nímž je průhledná rosolovitá čočka, zavěšená na řasnatém tělese.K němu se upínají čočkovité vazy, jemná vlákénka přidržující čočku na místě. Při akomodaci se vlákénka uvolní stahem svalů tělesa a čočka se stane vypuklejší a tím i lomivější. Čočka tak zaostřuje obraz blízkých předmětů (předměty vzdálené méně než šest metrů nevytvářejí na sítnici ostrý obraz). Při uvolnění svalů se řasnaté těleso oploští, vlákénka se napnou a svým tahem oploští čočku. Tak se tak stává méně lomivou (zaostření na vzdálené předměty). Prostor před čočkou rozděluje duhovka na dvě části – přední a zadní oční komoru, které jsou vyplněny komorovou vodou. Ta vzniká přestupem tekutiny z krevní plazmy v řasatém tělese, dodává předním částem oka kyslík a živiny a odvádí odpadní látky.
Rohovka, komorová voda, čočka a sklivec tvoří lomivá prostředí (optická média oka) a zajišťují výsledný ostrý obraz na sítnici. Přídatnými orgány oka jsou oční víčka, spojivka a slzné ústrojí. Slzy produkované slznou žlázou chrání oko před vysycháním a zajišťují odplavování nečistot, sbírají se ve vnitřním koutku oka a jsou slznými kanálky a slzovodem odváděny do dutiny nosní.

Jak vidíme
Zrak je smysl pro vnímání světelných podnětů (elektromagnetického vlnění) prostřednictvím zrakových pigmentů ve fotoreceptorech sítnice oka. Člověk má zrak uzpůsoben k vnímání pásma vlnových délek asi 400 – 750 nm (modrofialová - červená). Při dostatečném osvětlení vidíme naše okolí plně barevně (fotopicky), což je zajištěno čípky s různou citlivostí na modré, zelené a červené světlo, při malé intenzitě světla se aktivují tyčinky, které reagují pouze na intenzitu dopadajícího světla a zajišťují černobílé vidění za šera. Člověk má asi 120 mil. Tyčinek a asi 6 mil. čípků, jejichž počet a hustota na jednotku plochy určují rozlišení našeho vidění. Největší hustota čípků je v okolí žluté skvrny, kde vidíme obraz nejostřeji a oko instinktivně zaměřuje promítání obrazu na sítnici do tohoto bodu. Naopak ve slepé skvrně nejsou žádné světločivné buňky, a tedy obraz promítnutý do tohoto bodu mozek vůbec neregistruje. Elektrické signály, které vznikají ve fotoreceptorech dopadem světelných paprsků, vedou k tvorbě vzruchů, ty jsou ve zrakové oblasti mozku – neokortexu nejprve po částech analyzovány (linie, barva, kontrast, pohyb) a poté složitým procesem v asociačních oblastech neokortexu vzniká zrakový vjem.

Oční vady
Krátkozrakost
Krátkozrakost se projevuje tím, že blízké objekty vidíte bez problémů, ale čtení písma na tabuli či ukazatelů na silnici Vám činí potíže. Oční odborník může tuto vadu nazývat "myopie", což pochází z řeckého pojmenování „zavřené oči“. Toto označení vyplývá z jednoho z příznaků krátkozrakosti. Tím je „mhouření“ očí při pohledu do dálky. Myopie není nemoc ani neznamená, že oči jsou špatné. Vztahuje se pouze k odchylkám ve tvaru oční bulvy. Míra odchylky určuje, zda oko potřebuje korekční pomůcky či ne.
Při krátkozrakosti je optická mohutnost rohovky a čočky větší než by odpovídalo délce oka. Světelné paprsky procházející optickým aparátem oka se střetávají před sítnicí a obraz na ní je neostrý. Záleží tedy i na tvaru oční bulvy, která je v tomto případě příliš dlouhá.
Pro korekci krátkozrakosti jsou předepisovány korekční konkávní čočky, které pomohou zaostřit světelné paprsky na sítnici, kde utvoří ostrý obraz. V závislosti na stupni krátkozrakosti mohou být předepsány kontaktní čočky nebo brýle pro celodenní použití. Pokud je krátkozrakost slabší, korekční pomůcky mohou být nutné pouze pro určité aktivity, např. řízení vozidel či sledování televize. Pokud dostanete předepsány kontaktní čočky nebo brýle, může Vám trvat několik dní, než si na ně zvyknete. Poté krátkozrakost nebude mít významnější vliv na Váš životní styl. Nicméně, silně krátkozrací jedinci mohou nalézt určité omezení při volbě povolání.

Dalekozrakost
Dalekozrakost se projevuje tím, že vzdálené objekty vidíme bez problémů, ale máte problém zaostřit na bližší předměty. Dalekozrakost se též odborně nazývá hypermetropie a hyperopie. Způsobuje, že oko musí vyvíjet zvýšené úsilí pro zaostření na bližší předměty.
Při dalekozrakosti je optická mohutnost rohovky a čočky menší než by odpovídalo délce oka. Světelné paprsky procházející optickým aparátem oka se střetávají za sítnicí a obraz na ní není ostrý. Záleží tedy i na tvaru oční bulvy, která je v tomto případě příliš krátká. Proč se tvar (délka oka) různí přesně není známo, ale sklon k dalekozrakosti je vrozený. Další faktory se také mohou projevovat, ale ne v takové míře jako dědičnost.
Pro korekci dalekozrakosti se používají konvexní čočky (spojky). Spojky lomí světlo více a zaostřují jej na sítnici. Pokud člověk nemá žádné jiné problémy, jako například astigmatismus, může nosit pouze brýle na čtení.

Astigmatismus
Astigmatismus je jedna z refrakčních vad. Refrakční vady způsobují nepřesné zaostření světla na sítnici. Astigmatismus se často vyskytuje spolu s krátkozrakostí nebo dalekozrakostí.
Na předním povrchu oka je průzračná rohovka, skrz kterou se do oka dostává světlo. Rohovka vykonává asi čtyři pětiny „refrakční práce“ oka. Čočka, která je umístěna za rohovkou dále upřesňuje paprsky, aby došlo k jejich zaostření do bodu nazývaného fovea. Normálně má rohovka hladký, pravidelný tvar ve všech směrech a světlo vcházející do oka se lomí stejně ve všech rovinách a směrech. Při astigmatismu je povrch rohovky zakřiven v jedné rovině více než ve druhé. Lze si představit, že při astigmatismu má rohovka tvar ragbyového míče místo aby měla tvar míče na fotbal. Světlo dopadající na místa s větším zakřivením se zákonitě lomí jiným způsobem než u míst s menším zakřivením. Tato abnormalita může mít za následek vidění podobné pohledu do nerovného zrcadla.
Astigmatismus je velmi obvyklý. Někteří odborníci říkají, že téměř každý má určitý stupeň astigmatismu, často již od narození, který zůstává neměnný po celý život. V drtivé většině případů hodnoty astigmatismu nejsou tak vysoké, aby způsobovaly jakékoliv potíže. Pro zajímavost rodičům a těm, kteří pracují s dětmi, astigmatismus může mít na svědomí špatné výsledky školáků a často není zjištěn při běžných prohlídkách u očního lékaře.
Ne všechny rohovky jsou dokonale tvarované, stejně jako málokdo má perfektně rovné zuby. Stupeň proměnlivosti zakřivení určuje, zda budete potřebovat nějaké korekční pomůcky. Přesný důvod rozdílnosti zůstává neznámý, ale sklon k astigmatismu je dědičný. Z toho důvodu jsou někteří lidé více náchylní k astigmatismu než jiní.
Oční odborník může doporučit nosit brýle nebo kontaktní čočky. Čočky, které jsou potřeba při astigmatismu se nazývají torické čočky a mají dodatečný parametr zvaný cylindr. Tyto čočky lomí světlo v jedné ose jinak než ve druhé, a tím vyrovnají nepravidelnost Vaší rohovky. Oční odborník Vám provede pečlivé testy pro určení nejlepší korekce.

Presbyopie
Presbyopie se projevuje tím, že oko v určitém věku ztrácí schopnost zaostřit na bližší objekty. Tuto refrakční vadu odborníci nazývají presbyopie (odvozenina od řeckého výrazu pro „staré oko“) nebo česky vetchozrakost. Častým příznakem jsou únava očí či bolesti hlavy při práci nablízko, jako je šití, pletení nebo malování. Presbyopie je spojena se stárnutím a v určitém věku brýle začínají být nevyhnutelné.
Jak člověk stárne, lidské tkáně ztrácejí svoji elasticitu. Když stárne pokožka, ztrácí elasticitu a dělají se nám vrásky. Podobně, když čočka v našem oku ztratí část své elasticity, zhorší se její schopnost měnit optickou mohutnost a zaostřovat na různě vzdálené objekty. Ztráta elasticity je postupná. Dlouho před tím než si uvědomíme, že nám dělá potíže zaostřit na blízké předměty, již čočky začala ztrácet schopnost se rozšiřovat a zplošťovat. V poslední době se prosadil názor, že presbyopie je způsobena primárně zvyšováním objemu čočky, čímž dochází k uvolnění svalů, které čočku přidržují. Tím je znemožněna jejich funkce měnit tvar čočky.
Pružnost čočky se snižuje již v mládí. Věk, kdy zpozorujeme presbyopii se různí, ale obvykle se to stává kolem čtyřicátého roku života. Presbyopie postihuje každého a není známa žádná prevence.
Obvykle se presbyopie koriguje předepsáním brýlí, které čočce pomohou zaostřit nablízko. Brýle na čtení pomohou efektivněji lomit paprsky světla, aby se kompenzovala ztráta vidění nablízko. Pokud člověk nemá jiné oční vady, jako např. krátkozrakost či astigmatismus, bude potřebovat pouze brýle na čtení. V případě, že se u něj objevuje např. krátkozrakost mohou být předepsány bifokální čočky.

Použitá literatura
1) Kraus Hanuš a kol. : Kompendium očního lékařství.
2) Všeobecná encyklopedie Universum.
3) Tematická encyklopedie Larouse.
4) Encyklopedie Diderot – všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích.
5) Internet – http://www.cocky.cz.

Hodnocení referátu Oko, anatomie oka, nystagmus oka

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  14. červenec 2007
  6 548×
  1561 slov

Komentáře k referátu Oko, anatomie oka, nystagmus oka