Naše uši jsou úžasnými nástroji, schopnými velmi citlivě identifikovat a analyzovat nejrůznější zvukové signály. Nicméně jejich složitost současně způsobuje jejich mimořádnou náchylnost k menším či větším selháním. Zhoršení sluchu je jedním z nejčastějších průvodních jevů stáří, ale nejsou před ním tak docela chráněni ani lide mladší. Jednou z příčin snížené schopnosti vnímat zvuky může být pouhý uzávěr zvukovodu nadměrným množstvím mazu uvolňovaným z mazových žláz-v tomto případě je ovšem k dispozici relativně jednoduchá léčba pomocí proplachu teplou vodou nebo použití prostředků schopných maz rozpustit.
Horší je, dojde-li k protržení membrány bubínku nebo k její perforaci v důsledku náhlého intenzivního zvukového signálu či jiného fyzického šoku. Drobné otvůrky se mohou spontánně zajizvit, aniž je nutný jakýkoli léčebný zákrok. Mnohem závažnější jsou však středoušními záněty. Rozsáhlejší zjizvení totiž snižuje citlivost bubínkové blány, a jedinou účinnou léčbu proto v tomto případě může poskytnout plastický chirurg, který vytvoří membránu novou.
Při udržování stejného tlaku na obou stranách ušního bubínku, tedy nezbytné tlakové rovnováhy, sehrává důležitou roli Eustachova trubice. Na druhé straně však právě tento otevřený kanál poskytuje bakteriím a virům potenciální možnost vstupu z ústní dutiny do dutiny středního ucha. Proniknuvší mikroorganismy zde pak mohou způsobit různá infekční onemocnění, nazývaná souhrnně zánět středního ucha (otitis media).
Tento zánět a s ním spojené otoky brání v činnosti sluchovým kůstkám a narušuje přenos zvukových vln. Závažnější infekce dokonce poškozují samotný bubínek a mohou se rozšířit i do bravkovitého (mastoidního) výběžku spánkové kosti, kde vedou k tzv. mastoiditidě. Naštěstí lze většinu takových zánětů úspěšně léčit pomocí antibiotik a jen v některým případech je nutný chirurgický zákrok spjatý s trepanací, tzv. mastoidektomie.
Někdy však mohou infekce ve středouší vyústit až v trvalé poškození řetězce jeho drobných kůstek, jindy omezuje jejich pohyblivost pokročilý věk. Tak vznikají poruchy převodu zvukových vln, při nichž je jediným řešením zesílit přicházející zvuky před jejich vstupem do ucha. Dávné naslouchací roury se toho snažily dosáhnout pomocí jakýchsi trychtýřů, které mechanicky soustřeďovaly zvukovou energii do zvukovodu. Moderní elektronické sluchové podpůrné pomůcky jsou ovšem nejen mnohem méně nápadné a obtížné, ale především zesilují zvuk mnohem účinněji. V určitých případech mohou přijít ke slovu i chirurgické zákroky, které různými způsoby buď uvolňují, nebo obcházejí postižené sluchové kůstky.
Je-li člověk delší dobu vystaven zvukovým hladinám příliš vysokým či intenzivním-ať již v zaměstnání, na diskotéce nebo díky sluchátkům walkmana na uších-dochází postupně v důsledku degenerace citlivých buněk s řasinkami v ušním hlemýždi k omezení sluchových schopností. Něco podobného s sebou může přinášet i pokročilý věk, ale také třeba jen nevhodné použití některých antibiotik.
Zajímavým jevem jsou tzv.ušní šelesty, hučení či zvonění v uších ve chvílích, kdy žádné takové zvuky z vnějšího zdroje k uším nepřicházejí. Příčinou mohou být některá onemocnění či poškození středního ucha nebo hlemýždě. Samo o sobě to nemusí působit jakékoli potíže, problémy nastávají teprve ve chvíli, kdy jde o symptom tzv. Menierovy choroby, při níž vzestup tlaku hlemýžďové tekutiny způsobuje nejen postupnou ztrátu sluchu, ale také závratě a poruchy rovnováhy.
10. srpen 2008
3 879×
490 slov
