Ropa

Úvod
K mému tématu, které se nazývá Ropa bych chtěl v prvé řadě podotknout jak jsem se k tomuto tématu dostal. Téma ROPA jsem při zadávání seminárních prací dostal hned v prvním kole. Po zvážení všech aspektů, zvláště jestli mě toto téma osloví, nebo v bližším pojednání zaujme. Jsem usoudil že toto téma je jedno z nejzajímavějších a ve všech průmyslových i zpracovatelských odvětvý se vyskytuje. Pokud bych ze všech lidských činností vyčlenil všecky, v kterých se používa ropa nebo její výrobky, došel bych k číslu které bych mohl vyčíslit na prstech jedné ruky.
,,Ropa hýbe světem,, toto uslyšíme v mnoha učebnicích, publikacích o ropě a samozřejmě v tisku se kterým se každodenně setkáváme. S tímto tvrzením nemůžu nic jiného než souhlasit. A doopravdy pokud by se na celém svetě přestala na ráz těžit ropa netrvalo by ani týdny než by se přechodné zásoby ropy vyčerpali. Následoval by celosvětový kolaps v ekonomice azastavení veškeré výroby světa. Tento strašák nám sice hrozí při vyčerpání ropy ale utěchou by nám mohl být stale se rozvíjející odvětví mnoha druhů obnovy- telných zdrojů.

OBSAH

Úvod
Obsah
1. ROPA
1.1.1. Jak ji budeme říkat
1.2.1. Co by nás mělo zajímat

2. Teorie vzniku
2.1.1. Bituminace
2.2.1. Teorie vzniku ropy
2.2.2. Mechanismus bituminace
2.2.3. Abiogenní teorie
2.2.4. Smyšlené teorie
2.3.1. Chemie ropy

3. Doprava ropy
3.1.1. Z dějin dopravy ropy
3.2.1. Zajímavosti kolem ropovodů
3.3.1. Zajímavosti kolem tankerů

4. OPEC
4.1.1. Organizace zemí vyvážejících ropu

5. Schrnut
5.1.1. Na závěr o ropě
Závěr
Použitá literatura
-1-
ROPA
111-Jak ji budem řikat?
Než začneme mluvit o té podivuhodné tekutině,ze které jsme se naučili dělat tolik nejruznějších navzajem zcela odlišných věcí,musime vědět,jak ji vlastně řikat.NAFTA? ROPA?
Nafta je starobyl nazev.V Persii, dnešnim Iranu, ji znali odpradávna a řikali ji nephtoj, někdy naphtaz,ale také naphta. Ve starověké říši Sumeru ji zprvu nazývali ezir, později stejně jako Asyřané,Babiloňané, Hebrejci a jiné starověké národy používali perské pojmenování.V Zakavkazsku se řikalo nepht - z toho vzniklo ruské pojmenováni něft.
Starověcí Řekové ji dováželi a používali pojmenováni , které ji dali jejich dodavatelé, naphta.Římané ji znali ze Sicílie, kde vytékala jako pramen ze skalisek, a proto ji pojmenovali petroleum od latinských slov petra-skala, oleum-olej. Tedy skalní olej.
Podobně v USA se ujalo pojmenovani rock oil- skalni olej, ale též Seneca oil podle indianského kmene Seneků, na jejichž území se tento olej Senků nacházel. Později používali Američané i jiné názvy, jako earth oil zemní olej, crude oil-surový olej nebo jen oil - olej. Z Anglie se rozšířilo pojmenovaní petroleum-petrolej.
U nás se jí zprvu řikalo petrolej, ale později se ujal už tak rozšiřený nazef nafta.
Slovy petrolej a nafta však nazývame současně i výrobky ze suroviny, o niž nám jde .A tak, aby se odlišila surovina od vyrobků, stanovuje česka státní norma, že surovina, tekutina druhu, který je v normě popsán, se bude jmenovat ROPA.Slovo nafta se ponechává v označení motorová nafta, což je výrobek z ropy stejně jako petrolej.
Proto i v této seminární praci budu pro tuto surovinu, tekutinu získanou v přírodě a ještě nezpracovanou, používat slovo ROPA

121-Co by nas mělo zajímat?
Proč nas bude zajimat?
Třeba proto, že se s ní dennně setkavame. Je všude kolem nás v nejrůznější podobě.
Naše oblečení je stale více záležitostí syntetických vláken.
Plasty? Pruhledné folie?Pet lahve?- Kdo by je neznal!
A všechny ty věci a mnoho dalších byli nebo mohli být vyrobeny diky ropě.
Nedivme se, že tisice odborniků prozkoumavají i nejodlehlejší koutky světa a nezapomínají ani na mořské dno. Kde jen by ropa mohla být?
Ropa hýbe světem!
Ropa přetváří svět!
Co jiného než ropa dalo vzniknout dnešnímu motorismu? Co poháni v největší míře lodě, letadla,mnohé vlaky a stroje? Benzín petrolej nebo motorová nafta získané z ropy. Ropu lze využívat při výrobě elektřiny v tepelných elektrárnách.
Obří tankové lodě,největší dopravní prostředky,které se kdy po zemi pohybovali,byli postaveny jen pro ni.
Statisíce kilometrů potrubí ji rozváději po celém světě.
Stamiliony tun ropy spotřebuje svět za celý rok a každý rok spotřeba vzrůstá.Ropa je stale pro nas důležitá.
Ropa je ta nevabná mazlavá tekutina, stojí na počátku tisíců podivuhodných přeměn. Ropa podnítila velkou lidskou vynalézavost ve všech výrobních a vědeckých odvětvých.
-2-
Ale pozor! Třebaže ropu tak velice použivame, stale ji dobře nezname.Kdo odhalí všechna tajemství? Kdo dokáže lépe cílevědomě než dnes řídit její přeměny? Ropa stále potřebuje objevitele s novými nápady...
Naše podivuhodná ropa. Stojí za to se s ní blíže seznámit.

Teorie vzniku
211-Bituminace
Bituminací nazýváme soubor procesů, jimiž se v geochemické fázi přeměnuje organická příměs sedimentů (organický pigment, rozptýlemý hnilokal a ruzná samostatná tělíska organického původu) v ropu a uhlovodíkový zemní plyn.Usazeniny bohaté organickou příměsí, tedy v podstatě průvodce ropy a uhlovodíkového zemního plynu ,nazýváme ropomatečné.Obvikle jde o usazeniny petilů.
Ve vysoké teplotě a tlaku nejhlubšího úseku zóny katageneze tvorba ropy ustupuje a z uhlovodíkových genopolimerů vzniká hlavně metan. Pokud se do těchto podmínek dostane protoropa nebo ropa, vzniká metan termickým rozkladem i z nich.
Průběh bituminace, jak jej předpokládá sedimentačně migrační teorie vzniku ropy, nelze prověřit přímím pozorovánim.Pro její oprávnění však svědčí nejen přítomnost uhlovodíků v recentních kontinentálních i mořských sedimentech nevětraných vodních prostředí (obě prostředí lze dokonce podle uhlovodíků rozšiřovat-v mořských sedimentech jsou uhlovodíky jen krátkých řetězců), ale i paleogeografická příslušnost a litofacialní vývoj usazenin ropoplynonosných pánví, jakož i vzájemná chemická příbuznost kerogenu, ropy a uhlovodíkových zemních plynů.
Je možné členit proces bitumerace do tzv. produkčních zón uhlovodíků. Vzhledem k plošné proměnlivosti paleogeotermického gradientu určité doby mají izochronní produkční zóny různých oblastí ruzná hloubková rozpětí . Vždy však lze produkční zóny určité oblasti přesně vymezit pomocí laboratorních parametrů biuminace a tak prospekčně zhodnotit každý vrt.
Těsně pod povrchem kůry je produkční zóna metanu (bahenního plynu). Intenzita uvolňování metanu je největší při povrchu a klesá s hloubkou. Nasleduje tzv. ropné okno - zóna maximální produkce ropy. Hloubkově leží mezi 1 000 až 2 000 metry.
Pod ropným oknem je produkční zóna plynokondenzátu a pod ní nejhlubší produkční zóna, zóna suchého katagenního metanu. Takový plyn se například těží v Brému v hloubce 6 775 metrů.
během bituminace i po jejím odeznění se vzájemné nebo vodní roztoky uhlovodíků pohybují kůrou ve směru tlakových spádů říkáme že migrují. Pokračujícím přírodnim krakovánim a tzv přírodní chromatologií.

221-Teorie vznoku ropy
Teorie biogenní se opírají o chemickou příbuznost kerogenů a ropy a o prokázanou existenci derivátů porfyrinu a dalších sloučenin rostlinného původu v některých ropách. Tissot a Welte (1978) nazývají takové sloučeniny geochemická fosilie . Protože však lze laboratorně prokázat vznik uhlovodíků anorganicky, tedy bez nekromasy, vznikli a propagují se i abiogenní teorie vzniku ropy.Biogenní teorie lze dělit do podskupin podle představ o skladbě nekromasy, která dala vzniku kerogenu, a o mechanismu biuminace.

222-Mechanismus bituminace
-3-
V teorii sedimentačně migrační je mechanismem přírodní krakování. Podle teorie biopyrogeneze může k bituminaci dojít teletermálním působením magmatických krbů nebo plutonů. V jiné teorii se bituminace uskuteňuje dlouhodobým prozařováním kerogenů radioaktivními minerály uloženými v ropomatečném sedimentu.

223-Abiogenní teorie
Vysvětlují vznik přírodních uhlovodíků syntézou uhlíku a vodíku intraterestického nebo extraterestického původu. V prvním případě vznikají uhlovodíky při magmatických nebo metamorfních procesech ve svrchním plašti a do kůry migrují hlubinnými zlomi. Ve vyšších částech kůry z nich vzniká ropa. V druhém případě vznikli přírodní uhlovodíky v raném stadiu formování zeměkoule z extraterestických uhlovodíků uzavřených v prvních horninách.

224-Smíšlené teorie
Spojují myšlenky biogonních a abiogenních teorií. Například v ropomatečné hornině vzniká z kerogenu primitivní protoropa, která se mění v ropu působením juvenilního vodíku CO2

231-Chemie ropy
Chemicky se voda vyjádří jednoduchým vzorcem: H2O. Znamená to, že jedna molekula vody je vytvořena dvěma atomy vodíku a jedním atomem kyslíku. Oddělíme-li z vody všechny nečistoty a látky, které jsou v ní rozpuštěné, mužeme říct, že se z takových molekul H2O skládá všechno vodstvo světa.
Nic takového u ropy neexistuje. Ropu nelze vyjadřit podobným chemickým vzorcem. Je to totiž směs různých látek, především sloučenin uhlíku a vodíku, kterým se říká uhlovodíky.
Prvek uhlíku, chemická značka C. Uhlí, tuha diamant, to je téměř čistý uhlík. V každé této látce jsou ovšem atomy uhlíku jinak rozmístěny. Uhlík vytváří s kyslíkem plyn kysličník uhličitý, který rostlini spolu s vodou používají ke svému růstu. Živočichové živící se rostlinami používají rostlinou hmotu pro tvorbu vlastních organických látek. Bez uhlíku by proto nebyl na světě takový život, jaký známe. Jen těla živočichů a rostlin obsahují nejméně 100 000 miliard tun uhlíku. A další miliardy tun jsou právě v uhlí, různých dalších látek a také v ropě.
Prvek vodík, chemická značka H, je jedním z nejrozšířenějších prvků. Je i na jiných planetách a hvězdách. Na našem slunci se neustále v ohromném množství přeměnují atomy vodíku na atomy hélia. Při této přeměně vzniká obrovité množství tepla a světla, které slunce vyzařuje do vesmíru.Bez něj by byla země jen pustým mrazivým tělesem. Na zemi je volného, 4istého vodíku velmi málo, zato tvoří součást nezčetných sloučenin. Uhlovodíky patří do skupiny takzvaně organických sloučenin, jejichž molekuly obsahují zejména prvky uhlík C a vodík H. Nejjednodišším uhlovodíkem je metan CH4.
Atomy uhlíku se však mohou spojovat i navzájem a tím vytvářet řetězce o různém počtu navzájem pospojovanýách uhlíků. molekula uhlovodíku etanu C2H6 je například tvořena řetězcem dvou uhlíků.
Existují však i molekoly, jejichž řetězce jsou mnohem delší a ne jenom otevřená, ale i uzavřené, jako je tomu například u benzenu C6H6.
Molekula je tedy skupinou atomů navzájem různě spojených.
Molekuly téže látky jsou ovšem stejné. To znamená, že ve všech je stejný počet stejně uspořádaných atomů určitých prvků. Právě podle druhu atomů různých prvků, jejich počtu a uspořádání vznikají vlasnosti jednotlivých sloučenin.
-4-
Například čím je v molekule uhlovodíku méně atomů uhlíku, tím je uhlovodík těkavější. Když jsou v ní nejvýše čtyři atomy uhlíku, je to plyn.Pokud jich je pět, vzniká kapalina, která se vypařuje při 36°C, tedy při teplotě o něco nižší, než mívá lidské tělo.Až do šestnácti atomů uhlíku v jedné molekule zůstávají uhlovodíky kapalné. Když je uhlovodíkových atomů více, vznikají už pevné látky.Ropa je vytvořena převážně z kapalin uhlovodíku.
Při rozkladu uhynulých drobných mořských živočichů a řas opravdu vznikají molekuly uhlovodíků, ovšem jsou velké a složité. Jak z nich vznikly jednodušší uhlovodíky, z nichž je převážně ropa složená, se zatím neví.
Ropa obvykle obsahuje 81% - 87% uhlíku, 10% - 14% vodíku a dále sloučeniny kyslíku, dusíku a někdy menší nebo větší množství sloučeniny síry.
Ropa je tekutina, někdy řídká, světle žlutá,jindy hustsí, s tmavší až červenohnědou barvou. Někdy obsahuje větší mnozství benzínu a je po něm cítit. Jiná zapáchá petrolejem nebo mazacím olejem. Někdy přijemě voní, jindy, zvlaště obsahuje-li síru zapáchá sirovodíkem jako zkažené vejce. Některá ropa lechce, snadno teče, jiná, obsahuje více parafínu, je hustší.
Ropa je o něco lehčí než voda. Hustota vody je 1,00g/cm3 ,hustota ropy 0,81 až 0,999g/cm3. Pluje tedy na vodě. S vodou se nemísí.

Doprava ropy
311-Z dějin dopravy ropy
Zpočátku vozili ropu povozníci v dřevěných sudech-barelech, jejichž objem (asi 159 litrů) se dodnes používá jako světová jednotka míry množství ropy. Později se sudy dopravovali železnicí, jejich nakládání a vykládání však bylo velmi namáhavé a prazdné sude se navíc museli vracet. Zlepšením byly dřevěné kádě přišroubované k vagonům, později pak kovové nádrže, které byly předchůdcem nynějších cisternových vagonů. Ropa se do nich čerpala hadicí.
Téměř současně s počátkem ropné horečky v Pensilvanii, roku 1865, inženír Van Syckel dokončil na východě USA stavbu prvního-9,6km dlouhého ropovodu, ve vedoucího od naležistě ropy do rafinérie, a ušetřil tak nejméně polovinu nákladů na eventuelní stavbu železnice . V roce 1878 zprovoznil inženýr Benson ropovod dlouhý asi 100 mil přes severoamerické pohoří Alleghany a předvedl tak další výhodu ropovodů, když potrubí vedl terénem pro železnici nedostupným. Počátky dopravy ropy se neobešli bez krvavých obětí a ničení železnic a ropovodů, nejčastěji pro územní nároky nebo z konkurenčních důvodů.
Nedlouho po vzniku prvního ropovodu, roku 1869, přivezla americká obchodní plachetnice Charles pensilvánskou ropu do Evropy poprvé v kovových nádržích. Loď byla speciálně uzpůsobena jen k přepravě ropy, a zahájila tak vývoj tankových lodí či tankerů. Jsou stavěny z oceli a jako zásobník je využíván celý trup lodi, rozdělený z bespečnostních důvodů přepážkami na jednotlivé tanky. Přepážky jsou nutné pro udržení stability lodi a omezení následků eventuelního proražení trupu, požáru či výbuchu.

321-Zajímavosti kolem ropovodů
Ropovody jsou svařovány z ocelových rour jejichž vnitřní průměr bývá 30cm, největší 122cm. Tam, kde je to možné, je ropovod veden po povrchu země a spočívá na podstavcích, v místech husté zástavby nebo při křížení s trasani silnic či železnic, ale i s obvyklými cestami zvěře se ukládá do země.Ropovody se pokládají na dno moří až do hloubky 400 m, a to v betonových ochranných pláštích. V určitých vzdáleností jsou na trati ropovodu unístěny čerpací stanice s čerpadli, která pohánějí proudy ropy. Její tok je zde zároveň neustále kontrolován měřícími
-5-
přístroji , sledujícími množství i rychlost průtoku ropy. Rychlost proudu bývá různá, pro představu1 až 6 m/s, to je 4asto větší než je rychlost lidské chůze. Ropovod je nutno denně kontrolovat po celé délce potrubí , a musí se také občas čistit. Čistění se provádí pomocí štětinatého ,,ježka,, jenž se nechá unášet proudem ropy.
Celková délka všech ropovodů světa představuje řádově statisíce kilometrů. K nejznámějším světovým ropovodům patří 2 190km dlouhý Big Inch v USA, vedoucí zm naležistě v Texasu do rafinerie v Pensilvanii, kanadský ropovod společnosti Interprovincial, který vede z Edmontu v Kanadě přes chicago v USA do kanadského Montrealu a meří přes 3 787 km, ropovod Trans Arabian o délce 1 700 km, vedoucí z oblasti Bahrajnu v perském zálivu přes Saúdskou Arabii ke Středozemnímu moři, aljašský ropovod, který vede z ložisek v zátoce Prudhole na severu do přístavu Valdez na jihu a je 1 287 km dlouhý. Za největší ropovod světa je označován ropovid Družba o délce 5 502 km. Vychází z Kujbyševu na vilze a vede na západ; v běloruském Mozyru se dělí na dvě větve- severní směřuje do Polska a bývalé NDR, jižní přes Užhorod na Slovensko, kde se v 3ahách opět rozděluje do tří větví: jedna vede do Bratislavy, bruhá do Záluzí u Mostu v ČR a třetí vede do Budapešti.

331-Zajímavosti kolem tankerů
Množství a velikost tankerů neustále roste. Dnes jich po světových mořích a oceánech plují řadové tisíce. Jejich kapacita se měří jako u všech nákladních lodí na DWT- zkratkaangl. dead weight tons, coz znamená celkovou nosnost lodi v tunách čili možnou hmotnost všeho, co loď uveze. U nás je běžnější mírou BRT- brutto registrovaná tuna, objemová míra, která se rovná 2.83m3 a již se měří celkový objem uzavřeného nákladního prostoru lodi.Zhruba platí, že čím je loď větší, tím je její provoz relativně levnější, ale její manévrovací schopnosti jsou menší a čas k zastavení větší.
Nebezpečnost náklabů tankerů, jejich omezené manévrovací schopnosti i velká početnost vedly k tomu, že se ropa přečerpává ze zásobníků do tankerů a naopak najen v přístavech, ale častěji mimo ně. Zásobníky ropy jsou přitom umístěny na pevnině, nebo obvykle v podobě ohromného převráceného trychtýře- přímo poblíž kotviště na moři a napojují se pomocí podmořského potrubí.
Největší tankery už tradičně staví Japonci. Největší tankovou lodí na světě je japonský Jahre Viking. Loď byla postavena roku 1976 a pokřtěna Geawise Gigant, v roce 1981byla přestavěna a přejmenována na Happy Gigant. V průběhu války Iráku s Íránem v letech 1987-88 byla skoro zničena, ale po několika letech se opravená vydala znovu na moře. Po všech rekonstrukcích zůstala její nosnost přes 564 000 DWT, ponor přes 24 m, šířka přes 68 m a změnila se její délka- loď byla prodloužena na ninějších 486 m.
Pro srovnání- již v roce 1987 bylo uváděno, že je na světě v provozu 700 supertankerů o nosnosti 200 000 DWT. Další udaj praví, že k 1. 1. 1992 bylo na světě v celkovém provozu 6 035 tankerů.
Při narůstajícím množství a velikosti ropných tankerů a stále houstnoucí lodní dopravě po moři dochází poměrně casto k haváriím a následujícím ekologickím škodám způsobeným unikem ropou. To je jedna z nejsmutnějších stránek dopravy ropy. Tak například již na začátku 70. let bylo spočítáno, že každý rok je Středozemní moře znečistěno asi 400 000 tunami ropy kůli haváriím a výplachům tankerů. Každoročně jsou také doplňovány tabulky katastrof způsobených vylitím ropy z havarovaných tankerů do moře.
-6-
k největší havárii způsobené ztroskutáním jediného tankeru došlo v roce 1978 u skalnatého pobřeží francouzské Bretaně. Obří tanker Amico Cadiz, který mířil z Perského zálivu do anglického přístavu Lyme, ztroskotal v prudké bouři , když předtím došlo k poruše kormidla a pak i přetržení lana , kterým chtěl tažný člun přivolaný na pomoc tanker odvléci. Trup lodi se po ztroskotání rozlomil a začala z naho vytékat ropa , kterou bylo možno odčerpávat z rozbouřeného moře jen s velkými obtížemi. Přes všechny snahy zmírnit následky havárie vyteklo do moře všech 1,6 milionů barelů ropy, která vytvořila mezi Francií a Anglií skvrnu tlustou místy až 30 cm. JEště zpráva z roku 1985 (mimochodem rok mého narození) se uvádí, že bude trvat desítky let, než se bretaňské pobřeží proslulé svou osobitou krásou, zase vrátí do stavu před rokem 1978.
K největším úniku ropy při její dopravě po moři však došlo ve stejném roce (1978) po srážce lodí Atlantic Express a Aegean Capitan v blízkosti Trinidadu a pobřeží Tobaga, kdy se do moře vylilo z obou tankerů dohromady 2,2 milionu barelů ropy.
Lidem však nestačí neštěstí náhodná. V roce 1990 irácká vojska diktatora Saddáma Husajna obsadila Kuvajt, a když byla vojska OSN přinucena k odchodu, nejen že záměrně zapálila stovky kuvajtských ropných vrtů, čímž došlo patrně k největšímu požáru ropy v dějinách, ale též vypustila do moře asi 6-8 milionu barelu ropy z terminálu Mořský ostrov v Kuvajtu a ze sedmi velkých tankerů. Celá akce má smutný primát největšího útoku na ekologický systém.

-7-

OPEC
411-Organizace zemí vyvážejících ropu
Organizace zemí vyvážejících ropu, anglicky Organization of Petroleum Exporting Countries, OPEC – mezinárodní organizace založená v roce 1960 v Bagdádu, se sídlem ve Vídni. Sdružuje 13 států, na níž připadá kolem 85 % svět. vývozu ropy: Alžírsko, Ecuador, Gabun, Indonésii, lrák, lrán, Katar, Kuvajt, Libyi, Nigérii, Saúdskou Arábii, Sjednocené arab. emiráty a Venezuelu. Hl. úkolem organizace je koordinace naftové politiky (zejm. cenové) členských zemí. Hlavním cílem je koordinace ropné politiky, zejm. stanovení exportních cen ropy a koncesních poplatky ropných společností, koordinace tžebních plánů a produkčních kvót, finanční pomoc poskytovaná rozvojovým zemím. Ekonomický vliv OPEC v 80. letech značný poklesl, především v důsledku vnitřních rozporů a zvýšení nabídky ropy ze států mimo OPEC. V současnosti OPEC zejm. stanovuje maximální množství těžby a silně ovlivňuje světové ceny ropy. Také Organizace arabských zemí vyvážejících ropu . Organizace arabských zemí vyvážejících ropu, anglicky Organization of Arab Petroleum Exporting Countries, OAPEC – mezinárodní regionální komoditní sdruení založené v roce 1968. Členy jsou Alžírsko, Bahrajn, Egypt, Irák, Katar, Kuvajt, Libye, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Sýrie. Organizace usiluje o ochranu zájmů Členských zemí při vývozu ropy, o koordinaci obchodní politiky, o výměnu informací a o společné projekty v oblasti těžby, přepravy a zpracování ropy.

Schrnutí
511-Na závěr o ropě
Ropa se skládá stejně jako uhlí ze směsi sloučenin uhlíku a vodíku tj. uhlovodíků. Ropu nacházeli lidé zprvu v přírodních pramenech. Skutečný začátek průmyslové těžby ropy a potom i zemního plynu se datuje od minulého století a narůstala spolu s prudkým rozvojem průmyslu. Vlastně narůstá pořád, země je čím dál, tím přesněji zmapovaná, ví se, kde jsou ložiska a jak jsou rozsáhlá.
Nejvýznamnější naleziště ropy na severní polokouli, jsou především v Rusku, Saudské Arábii, v USA, Mexiku, v Číně, Velké Británii, Iráku, Kuvajtu, Libyi, Norsku, Kanadě, Egyptě a v Rumunsku. V naší zemi se těží jen malé množství ropy na Moravě.
Ropa se těží na pevnině, ale i v moři, vznikají umělé plovoucí ostrovy s těžními plošinami. Podle specifické hmotnosti se ropa dělí na: lehkou - pod 0,83 g/cm-3, středně těžkou a těžkou - 0,83-0,93 g/cm-3 a velmi těžkou - nad 0,93 g/cm-3. Podle složení (převládajících uhlovodíků) se dělí na : ropu alkalickou (parafinickou), r. naftenickou a r. aromatickou. Zpracovává se dále frakční destilací. Při frakční destilaci se na základě rozdílných teploty varu z ropy oddělí v destilační koloně směsi uhlovodíků s blízkou teplotou varu - FRAKCE. Z této frakční destilace se získávají:
1 Plynné produkty
2 Benzin
3 petrolej
4 plynovy olej
5 mazut
Různé druhy benzinů a petrolejů se po frakční destilaci používá jako pohonná hmota pro auta, lodě, vlaky, stroje. Z těžších frakcí se vyrábějí oleje a základy pro další látky ve veškerém průmyslu.
Bez ropy, stejně jako bez zemního plynu si nedokážeme představit pokračování naší civilizace. Ropa i zemní plyn proudí tisíce kilometrů v ropovodech a plynovodech, stávají se strategicky významnou surovinou, jejich spotřeba narůstá velice strmou křivkou.
První odborné přehledy a odhady množství těchto surovin v zemi někdy na počátku našeho století vedly k úvahám, že ropy a zemního plynu je prakticky nevyčerpatelné množství. Mezitím však jejich spotřeba tak prudce narůstala, že dnes již jsou na místě zcela kvalifikované úvahy o tom, kdy by mohlo dojít k úplnému vyčerpání těchto surovin. To také, spolu s problémy ekologickými a podobnými, vede k tomu, že je nezbytné směřovat další vývoj civilizace tak, aby spotřeba ropy, zemního plynu i uhlí výrazně klesala.
-8-9-

Závěr
Nejprve jsem si myslel, že opiši nějaký ten text z knihy a tim to pro mě skoncí. Myslel jsem si že to bude nuda a ztráta času. Mýli jsem se. Něco mi to dalo. Čím dál víc mě při psaní této práce začal zajímat osud ropy a co se s ní děje.
Jelikož toto téma mi bylo sympatické a možná také rozšířenost prakticky ve všem. Psaní této seminární práce šlo skoro samo.
Ropa je tu miliony let a s podivem hledím na to jak lidstvo tuto jedinečnou surovinu dokázalo zdecimovat na minimum. Bude škoda v blízké budoucnosti a to nebude dlouho trvat než lidstvo tuto surovinu naprosto vymítí, a náhražku budeme hledat velmi těžko.
Bylo mi potěšení seznámit sebe i vás rs touto unikátní surovinou.

Použitá literatura:

1.ENERGIJE PRO KAŽDÉHO (informační letáčky od společnosti ČEZ)
2.Z HLUBIN ZEMĚ A VĚKU (Václav Koval)
3.WWW stránky (www.Ropa.cz)

Hodnocení referátu Ropa

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  8. srpen 2007
  6 615×
  3679 slov

Komentáře k referátu Ropa

dwsdqwcvwde