A. P. Čechov-Černy mnich a jine povidky

Nakladatelství: Vydalo nakladatelství Slovart v Praze roku 1997

Překlad: Z ruských originálů přeložili Hana Zahradníčková a Emanuel Frynta

Vlastní názor: Knížka odpovídá k ruskému spisovatelovi, docela se i dobře čte a povídky se většinou soustředí na životní situace jedince. Končí většinou smrtí a moc k potěšení v nich není. Mě osobně se nejvíce líbila povídka o Černém mnichu.

Stručný děj:

Člověk ve futrále

Povídka vypraví o dvou lovcích, kteří si přijeli zastřílet na samý konec vesničky Mironosice. Tím prvním je Ivan Ivanyč a učitel gymnázia Burkin. Jednou večer si vypravovali různé příběhy. Mezi tím přišla řeč na starostovu ženu Mavru. Že prý je hodně uzavřená a s nikým se nebaví. Na to navázal Burkin se svým příběhem bejvalého kolegy. Na gymnázium učil jeden z kolegů Bělikov. Ten byl velmi uzavřený, moc se nebavil a chodil jako ve futrále. Sám byl zahalen kazajkou až ke krku, vše nosil v krabičkách a řídil se až moc pravidly. Žil velmi osamoceně, kromě jeho vlastního sluhy. Ten byl mimochodem starý často opilý dědek. Sám Bělikov často říkával větu: ,,Jak to asi dopadne". Všichni profesoři se ho báli a celá škola v jeho přítomnosti byla opravdu jako ve futrále. Sám byl často nemocný ba třeba i pobledlý. Pak do města přijel hudebník Kovalenko a s ním jeho sestra Vareňka. Bělikov si s Vareňkou padl do oka a všechny napadlo, že by se mohl oženit a tím by skončilo jeho trápení. A tak všichni dělali věci tak aby je dali dohromady. To se podařilo a byl tu návrh k sňatku. Bělikov odpoveď furt odkládal, ale bylo vidět, že se bojí vyslovit ANO. Sám měl na stole její portrét. Jednou šel navštívit Kovalenka, aby mu vytkl, že před mládeží se nesmí jezdit na kole a vůbec jeho chování. Došlo k roztržce a Kovalenko při odchodu do Bělikova strčil, ten se zkutálel ze schodu. Nic se mu nestalo, ale viděla ho Vareňka se svými kamarádkami. Sama vůbec nevěděla co se vlastně stalo, ale Bělikov jí přišel směšný a tak se mu nahlas zasmála. Ten si zase představil jak z toho bude celoměstský problém a smutně odcházel. Od té chvíle se mu přitížilo, ze sňatku nakonec nic nebylo a Bělikov nakonec příběhu umřel. Všem co ho znali se dokonce i ulevilo a mohli si říci, že je mu dobře. Je totiž ve vysněném futrále.

Biskup

Tato povídka je z duchovního prostředí. Hlavní postavou je zde biskup Petr, který pracuje při bohoslužbách v kostele. Jednou při dávání oplatek byl už velmi unavený. Najednou se mu zdálo, že vidí svoji matku Marii Timofejevnu.Tu už nespatřil více než 9 let. Když mše skončila jel spátky domů do Pankratijevského kláštera. Tam mu služebník sdělil, že do města přijela jeho matka a chtěla ho navštívit a protože už bylo pozdě večer, šel spát. Celý večer nemohl usnout a zdálo se mu o jeho matce a celém dětství. Sám byl asi nemocný, trpěl křečema a horečkou. Druhý den se s ní setkal při obědě. Přijela i s její vnučkou Káťou. Při obědě se Petr dozvídá podstatné věci o jeho sestrách a bratrech. Jak žijí a dokonce se dovídá, že mnoho nich je už po smrti. Mnoho lidí se biskupa bálo a moc s ním také nemluvili. Když i jeho matka s kterou se tak dlouho neviděl s ním nemluvila tak jako dřív. Jeho jediný přítel byl stařičký Sisoj. Zdravý biskupa se postupem času horšilo. Už více než měsíc nemohl usnout a furt byl na nohou. Jediný kdo se o něj dobře staral byl Sisoj. Jednou když Petr přijel z kostela byl opravdu velmi unavený a zdrcený. Uvědomil si, že takovýto život ho už nebaví a bude chtít odjet nikam do ciziny. Předtím než šel spát promluvil si o tom se Sisojem. Druhý den na to byl u něj nalezen břišní tyfus. Během dne zhubl a stratil svůj tipický výraz v obličeji. Sám ani vůbec nebojoval, spíš snil co bude v dalším životě. Když ho viděla matka projevila všechno co před ním skrývala a on si uvědomil, že se ho celý život bála. Den před Božím hodem velikonočním podlehl nemoci a za měsíc byl zvolen nový biskup.

Černý mnich

V povídce o Černém mnichovi, která je jednou z hlavních z této knížky je hlavní postavou magistr Andrej Vasilijič Kovrin. Ten přednáší psychologii na univerzitě a jeho hlavní prací je právě číst knihy a dělat si poznámky. Sám byl často unavený a měl pocuchané nervy. Jediné kdy si odpočinul bylo při cigaretě s doktorem. Ten mu právě doporučil zajet si za hranice města a uklidnit se. To se mu zrovna hodilo, protože mu přišlo pozvání od Táni Pesocké ať přijede na jejich ovocný sad. Kam už jezdil za dětských let. Setkal se zde za prvé s Taťánou, která mu padla do oka a s jejím otcem Jegorem. Ten sám Kovrina velmi uznával a fandil mu, že dotáhl svoji kariéru tak daleko. Jednou Kovrin vyprávěl Taťáne jednu legendu o černém mnichovi. Že prý se má objevit jednou za tisíc let a ta doba je právě dnes nebo zítra. Jí se to moc nelíbilo a on se šel projít do parku. Najednou se před ním objevil stín postavy a uvědomil si, že je to pravděpodobně mnich. Potom se vrátil zpět. Večer mu Jegor promluvil do duše jestli si nechce vzít za ženu Taťánu a po jeho smrti se starat o ovocný park, že mu na tom moc záleží. Oba to přešly. Kovrin na historku s černým mnichem úplně zapoměl, ale až do té doby než seděl v parku na lavičce a slyšel hudbu, která mu ho připoměla. V tu chvíli se objevil. Dal se s ním do řeči a Kovrin se od něj dozvěděl, že mnich je pouho pouhý výplod jeho fantazie. Že je nemocný a proto má vidiny. Prý na něj čeká krásný posmrtný život a už to nebude dlouho trvat. Pak zmizel. Též den požádal s plným nadšením Táňu o ruku a ta svolila. Když bylo po svatbě odjeli do Kovrinova rodného města. Tam byl už několikrát přistižen jak si povídá s černým mnichem. Trpěl nespavostí a byl furt nesmírně šťastný. Nakonec ho Táňa přistihla při jeho rozhovoru a usoudili, že je asi opravdu šílený. I on si to uvědomoval. Vše to bylo způsobeno jeho dlouhými studiemi. Nechal se teda léčit. Začal pracovat jenom dvě hodiny denně a bral podpurné léky, pil mléko a žil zkrátka zdravě. Halucinace mu už zmizely. Ale stratil veškerou náladu do života. Všichni se mu zdáli protivní a zejména Táňu s otcem vynil z toho, že nemá tu pravou chuť žít jako minulý rok. Jegor byl z toho velmi nešťastný a nemohl se z toho dostat. Den odedne stárnul víc než předtím i v sadu byla taková divná atmosféra. Nakonec se Kovrin rozvedl a vzal si svojí druhou manželku Varvanu. Přestěhoval se a začal žít úplně nový život. Svoji chorobu přečkal a začal znova přednášet. Pak jednou přišel dopis od Táňy, kde psala, že otec zemřel a sad začíná také umírat a za všechno může on a přeje mu ať co nejdřív zemře.To ho dokonale rozrušilo a znova uviděl svého mnicha. Ten mu vytkl poslední dva promarněné roky, že je prožil absolutně zbytečně ve smutku. Kdyby prý uvěřil ve svého génia tak bylo vše v naprostém pořádku. Vyhrnuli se mu slzy a z hrdla krev. Třikrát nahlas zvolal Taťáno a pak zemřel s klidným úsměvem na tváři.

Hodnocení čtenářského deníku A. P. Čechov-Černy mnich a jine povidky

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  2. srpen 2008
  6 793×
  1217 slov

Komentáře k čtenářskému deníku A. P. Čechov-Černy mnich a jine povidky

Tereza
je to super,ale doufám že to nikdo neopíše z této stránky