Bible

Bible je rozdělená na dvě různé části: starý zákon a nový zákon. Starý zákon začíná tím, jak Bůh stvořil zemi a prvního člověka.
Země byla stvořena po dobu sedmi dnů. Poté byl vytvořen první člověk Adam a jeho družka Eva S požehnáním Božím převzala první lidská dvojice i úlohu "naplnit zemi". Bůh jim dal za pokrm ovoce všech stromů v zahradě - až na jeden. V ten den, kdy zhřešili, propadli Adam s Evou tělesné i duchovní smrti, před kterou Bůh tak důrazně varoval. Tělo muselo od nynějška snášet smrt. Adam utíká před Hospodinem a snaží se ukrýt.
Bůh dal lidstvu znamení milosti. Potom je vykázal ven z požehnané a krásné zahrady Eden. Cherubínové s plameny mečů, střežili přístup ke stromu života. Ve své milosti však Bůh vedle vyřčeného trestu zaslíbil Zachránce, který vykoupí lidstvo ze zlořečení hříchu a jeho věčných následků.
Kain a Abel, první synové, kteří se narodili Adamovi a Evě, jsou představitelé těchto protikladů. Abel
byl "spravedlivý", zatímco Kain byl pravý opak. Kain i Abel přinesli každý Hospodinu oběť. Kain obětoval z úrody polí, zatímco Abel přinesl dar ze svého stáda. Cesta Kainova se Bohu nelíbila, a Bůh jeho oběť nepřijal. Důkaz Boží přízně roznítil v Kainově srdci oheň nenávisti, rozhněval se a zabil svého spravedlivého bratra. Bůh daroval Adamovi a Evě dalšího syna - Seta.
Bůh se rozhodl že lidstvo zničí potopou. Přece však byl nalezen jeden poslušný muž, který nebyl poskvrněn hříšností té doby. Tomu spravedlivému muži, Noemovi, oznámil Bůh svůj úmysl soudu nad lidstvem. Přikázal mu, aby si postavil koráb k zachování své rodiny. Po ukončení práce vstoupil Noe do korábu se svou ženou, třemi syny a jejich manželkami i se všemi zvířaty. Vody potopy zaplavili zemi a zničili všechen život. Tak skončilo toto období soudem - potopou. Potopa trvala vcelku jeden rok a deset dní, až po jeho přistání na hoře Ararat. Bůh požehnal Noé a jeho rodině a dal jim úkol, aby zalidnili zemi.
Tak mohlo lidstvo začít znovu. Netrvalo však dlouho a nepravost znovu převládla. Tři synové Noé se jmenovali Sem, Cham a Jáfet. Od nich se rozdělili národové na zemi po potopě. Lidé v bezbožné pýše toužili po slávě. Rozhodli se vybudovat město a mohutnou věž. Toto trvalé přehlížení se Bohu nelíbilo a proto zmátl jejich řeč. Ať přišli lidé kamkoliv, brzy přestali ctít pravého Boha a vytvářeli si vlastní náboženské zvyklosti. Bůh si vyvolil Abrama, kterému se zjevil. Dal Abramovi rozkaz aby se přestěhoval na místo, které mu ukáže. Abram si vzal za ženu Agar a stal se otcem Izmaele. O čtrnáct let později mu byl darován přepodivným způsobem Izák, syn zaslíbení. Izák měl dva syny, Ezaua a Jákoba. Jákobovo nejmilejším dítětem z dvanácti synů se stal Josef.Bratři Josefa nenáviděli a nakonec ho prodali izmaelským kupcům do Egypta. Tam se také po dvaceti letech Jákob na Josefovo pozvání se svými dětmi přestěhoval.
Po smrti Jákoba a Josefa se dostal k moci král, který určil vysoké daně. V této temné době se narodilo dítě. Bůh si ho vyhlédl k osvobození zotročeného lidu. Faraonova dcera je nalezla ukryté v košíku. Dala mu jméno "Mojžíš" a přivlastnila si ho jako syna. Mojžíš žil 40 let na faraonově dvoře. Pak se ale zřekl egyptského blahobytu a usiloval o osvobození svého lidu. A tak končí další časové období - otroctvím v Egyptě.
Všichni Izraelští byly osvobozeni a vypuzeni z Egypta. Bůh povolal Mojžíše na vrchol hory a tam mu dal "desatero přikázání" a pokyny ke stavbě stánku úmluvy, který měl být Božím příbytkem uprostřed lidu. Mojžíš vyslal dvanáct zvědů, aby prozkoumali zemi. Mojžíšův zástupce Jozue vedl národ do Zaslíbené země, kterou za pomoci kněze Eleazara rozdělil mezi jednotlivé kmeny. Bůh povolával ze svého lidu jednotlivce, jejichž prostřednictvím mohl vládnout a oznamovat spravedlnost. Ti se nazývali soudcové.
Panování Davida z kmene Juda bylo nejslavnějším obdobím v dějinách Izraele. Za jeho vlády se hranice státu rozšířily o území, která Bůh už dávno zaslíbil svému lidu. Davidovu synu bylo zaslíbeno "věčné království". Po svém otci Davidovi nastoupil na trůn Šalamoun, který vystavěl pro bohy svých mnoha žen svatyně. Bůh jeho jednání odsoudil. Poslal svého proroka Achiáše k Jeroboámovi, Šalamounovu správci, aby mu oznámil Boží záměr: vzít Šalamounovi deset pokolení a dát je jemu, Jeroboámovi. Nyní vedle sebe existovala dvě království. Prvních 60 let mezi sebou trvale válčila. Pozvolna obě království zeslábla. Izrael nakonec svým nepřátelům podlehla a skončila v zajetí. . Příznačná pro dějiny Izraele byla modloslužba a skutečnost, že ani jeden z jeho devatenácti králů nebyl bohabojným mužem. Judské království existovalo ještě 135 let po pádu Izraele. Nad Judskem panovalo rovněž 19 králů a jedna královna, všichni z rodu Davidova. Za doby zajetí nastal konec i velké babylonské říše.

Čtyři století mezi Starým a Novým zákonem jsou významným obdobím v dějinách Palestiny. Na konci starozákonní doby byli Peršané uznávanými pány tehdy známého světa. V novozákonní době se jimi stali Římané.

Bůh přerušil mlčení ke svému lidu. Poslal svého syna, Ježíše. Svou oddaností Božímu slovu zvítězil nad Ďáblem. Tím započal Ježíš svou veřejnou službu, která trvala asi tři roky. Od té chvíle začal Ježíš kázat. Chodil od místa k místu, aby se přiblížil lidu jako Bůh. Vyvolil dvanáct svých učedníků a nazval je apoštoly. Stali se svědky, které vyslal do celé země. Dal jim plnou moc kázat, mohli v Jeho jménu uzdravovat, vyhánět démony a křísit mrtvé. Vůdčí osobnosti lidu, nejvyšší kněz a saduceové Ježíše nenáviděli pro Jeho pravdivá slova, a proto ho přivedli až k popravě. V Ježíšově vzkříšení se naplnilo vše předpověděné.
Když Pán Ježíš vstal z mrtvých, zjevoval se po čtyřicet dní svým učedníkům. Po odchodu Pána Ježíše vzhůru zůstali apoštolové podle Jeho slova v Jeruzalémě, aby očekávali na "zaslíbení od Otce". Takto bylo shromážděno na jednom místě asi 120 věřících. Toho dne obdrželi Ducha svatého. Jeho mocná síla podnítila Petrův proslov, když mluvil o životě a smrti, vzkříšení a oslavení Božího dlužebníka Ježíše, většina lidí ho však odmítala, jako svého Mesiáše. Církev pro nedostatek lásky k Pánu může upadnout do stavu, kdy Ducha svatého "zarmucuje" a dokonce "uhašuje".
Zesnulí budou probuzeni a žijící věřící zároveň s nimi vtrženi Pánu vstříc ,aby s Pánem Ježíšem byli tam, kde je On. Těla věřících budou proměněna v podobu těla Jeho slávy. Ukáží se před Jeho soudnou stolicí, kde budou hodnoceny jejich činy, aby bylo odměněno to, co konali v moci Ducha svatého v těle na zemi. Tato doba je nazývána "velké soužení Jákobovo", a také "Den Páně", což je vynesení Božích rozsudků. V knize Zjevení Ježíše Krista je popisována tato doba nebezpečných událostí, které se odehrají v průběhu dvakrát tři a půl roku. Země bude takto Božím soudem vytříbena, a připravena pro Jeho vladařství spravedlnosti a pokoje.
Vyskytuje se zde sedmkrát klíčové slovo "potom...." což rozděluje děj na části. Souběžně je zde ještě jiné dělení, kde jsou časové úseky vyznačovány "pečetěmi", "troubami" a "nádobami hněvu". Rozlomením "pečetí" se začíná rozvíjet děj, jakoby se otvírala kniha, jejíž obsah právě sedm "pečetí" představuje. Sedm "trub" ohlašuje výkon rozsudků, které vyvrcholí vylitím sedmi "nádob hněvu".
Přitom ještě Satan svržený z nebe ví, že mu nezbývá mnoho času. Jeho snaha o dokonání zlého je zobrazena ve spolupůsobení dvou šelem, z nichž jedné dal "drak" (Satan) svoji sílu, trůn i moc, druhá dělá veliká znamení. A do třetice dá udělat i obraz, kterému propůjčí ducha aby mluvil. Těmito znameními chce zmást všechny, kdo bydlí na zemi. Panování Krista jako "Krále králů a Pána pánů" vychází z pozemského Jeruzaléma. Nebeské město, kterému patří Boží sláva, vidí Jan sestupovat z nebe.
Potom, - a nyní je to již poslední "potom" - po tisíci letech musí být Satan ještě na malou chvíli propuštěn. Bude provádět své staré dílo, svádět ke zlému. To se mu podaří u těch, kteří se království pokoje podřizovali jen navenek pro svůj zemský prospěch. Budou souzeni podle toho, jak je o nich napsáno v knihách; čí jméno není napsáno v "knize života", toho stihne "smrt druhá". Bůh přivedl vše k dokonalosti podle svého záměru, který uložil před věky. A je to člověk, Kristus Ježíš, Syn Boží, skrze kterého se stalo vše na počátku, který všechno slovem své moci udržuje a který, vše dovede do konce.

 

Metráček aneb nemožně tlustá holka
– Stanislav Rudolf

Kniha se skládá ze dvou částí. První „Nemožně tlustá holka“ je o životě hlavní hrdinky Jitky ještě na základní škole. Jelikož byla silnější, spolužáci se jí posmívali a to hlavně při tělocviku. Proto to byl také její neoblíbený předmět. Měli sice dobrého tělocvikáře – „Bohouška“, kterého měli všichni rádi, ale jelikož jí nešel, nerada na něj chodila.
Aby se jí spolužáci přestali smát, rozhodla se, že se musí dostat do družstva vybíjené, které pojede na soutěž krajů o pohár. Proto doma v kůlně cvičí střely o zeď a chytat prudké rány. Nakonec byla vybrána a všichni spolužáci byli překvapeni. Jitka chytila sebeprudší rány.
Když přijeli na soutěž a nastoupili k první hře, jeden mladík vykřikl – „HELE METRÁČEK!!“ Jitce velmi klesla odvaha, ale děvče, které nenáviděla kvůli její kráse a štíhlosti ji povzbudilo. Nakonec ojížděli jako vítězové. Ještě než jeli domů, když se Jitka převlékala v šatně, přišel za ní onen chlapec,který jí přiřkl onu přezdívku, a zeptal se jí, zda by nechtěla v jejich družstvu házet koulí. Nakonec s tímto chlapcem začala Jitka chodit a vyhrávala soutěže. Byla dobrá vrhačka a soutěžila se starší kategorií než měla, protože v té své neměla konkurenci.

Druhá část „Kosti jsou vrženy“ je situována už na střední školu. Jitka je na střední zdravotní škole a stále chodí s Honzou. Chodí také na praxi do nemocnice. Jitka jako přespolní každý den dojíždí. Vypráví také o jejích tanečních a o prvním problému s Honzou.
Honza se zhoršil s výsledky atletiky a tak chtěl, aby mu Jitka přinesla z nemocnice kapky, které ho podpoří k lepším výsledkům. Po tom, co jí slíbí, že je přestane brát ihned po odbourání jeho dočasné krize, mu je Jitka přinese. V nemocnici se začnou ztrácet věci, a tak udělali děvčatům prohlídku před odchodem z praxe. U jedné spolužačky najdou nějaké věci. Nakonec jde před ředitele školy. Mají dokonce seznam ztracených věcí. Je na něm i onen lék, který ukradla Jitka pro Honzu. Když se o tom s Honzou Jitka bavila, on jí ho odmítl vrátit.
Do nemocnice přivezli jednoho chlapce po havárii. Je ze stejného závodu jako Jitčin otec. Jitka se o něj starala vždy, když měla praxi na tom oddělení. Když byla jinde, on jí pozdravoval a když za ním zašla, dal jí květiny, které dostal on. Jitka se také dozvěděla, jak se mu to stalo. Ví také že musí na operaci s okem, protože v něm má kus nějaké spony.
Jeden den ráno přiletí jedna spolužačka do třídy, že se otrávila ta dívka, kterou obvinili z krádeže v nemocnici. Jitka už se jí den před tím chtěla přiznat, že ten lék vzala ona, ale nezastihla jí na internátě. Utíká tedy ze školy za ní do nemocnice. Tam jí to i před svou třídní profesorkou řekne. Třídní si jí vytáhne na chodbu a žádá ji, aby lék získala od Honzy zpět. Jitka ho ještě tentýž den dostane lstí do ruky a před Honzovýma očima lahvičku rozbije. Tím končí její vztah s Honzou. V den operace mladíka z tátovi továrny tam večer volá, zda operace dopadla dobře. V sobotu dokonce za ním zajde a začíná nový vztah.
Kniha je ale nejen o Jitce, ale i celé její rodině. O tom, jak její bratr dělal promoce i to, jak oznámil rodičům, že se musí ženit, protože přivedl svoji dívku do jiného stavu, a také o každodenních problémech všech členů rodiny.

Kronika Česká: KOSMAS

 

Kosmovo latinsky psané dílo vznikalo od roku 1119 až do roku 1125, do Kosmovy smrti. Kosmas jej rozdělil do tří knih. Pojal ji jako dějiny celého národa od pravěku až po současnost.

Obsah:

Kosmas žil v době, kdy už definitivně zvítězilo křesťanství na pohanstvím a kdy latinská kultura úplně vytlačila vzdělanost staroslověnskou. Jako odchovanec západní kultury, vzdělaný v zahraničí a značně na svou dobu zastaralý, neklade proto do své kroniky zmínku o slovanské liturgii a vzdělanosti. Kosmas založil tradici našeho dějepisectví. Jeho kronika má základní důležitost jako historický pramen, ale je třeba je cenit i jako dílo umělecké. Kosmas se pro jevuje jako vynikající vypravěč. Píše a přejímá však koncepci kristiánovu, podle níž je přemyslovský stát dědicem Velké Moravy. Líčil české dějiny od nejstarších dob až do současnosti. Svým dílem sledoval totiž politický cíl, chtěl jím přispět k upevnění českého feudálního státu. Svá díla psal na počátku 12.st. Lidé tehdejší doby neměli závor, neznali slova mé, tvé, nezavírali dobytek na noc, protože nabylo loupežníků. A jak šel čas, lidem se zachtělo více jmění, začali prudší ohně. Mezi nimi povstal jeden muž jménem Krok, podle něhož je znám hrad u vsi Ztečna. Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými, rozvážný, důmyslný. K němu se sbíhali jak k úlům lidé nejen vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země všichni, aby je rozsuzoval. Tento znamenitý muž neměl mužské potomky, nýbrž tři dcery. Nejstařší se jmenovala Kazi, znala byliny. Ctihodná Teta byla z dcer Krokových druhá, žena jemného citu a bez muže svobodně žila. Ta vystavěla hrad na vrcholu strmé skály u řeky Mže a nazvala jej Tetín. Třetí, věkem nejmladší, byla Libuše, ta vystavěla též hrad u vsi Ztečna a nazvala jej Libušín. Kosmas píše v tomto díle hlavně o Přemyslovcích a feudálech.

 

 

 

 

 

 

Romeo a Julie -William Shakespeare

Žánr: Tragická milostná hra
Doba a místo děje: Italské město Verona, 16. století

V Italském městě Veroně žijí dva znepřátelené rody: Montekové a Kapuletové. Dva rody se nenávidí z mocenských důvodů a dochází mezi nimi k častým bitkám.
Jeden z hlavních postav Romeo Montek je statečný mladý muž, jenž umí jít za svým vytyčeným cílem a pro své přátele by obětoval život.
Také díky svým přátelům se dostal na ples, který každoročně pořádá rod Kapuletů. Na tomto plese měl hrabě Paris požádat jedinou dceru Kapuletů –Julii o ruku. Ale Julie poznává Romea, který se do ní na první pohled zamiluje. S Julií to není jinak. Romeo se po plese vkrade do Kapuletovi zahrady. Tam si vyslechne přiznání Juliiny horoucí lásky k němu. S Romeem se domluví, že se druhý den potají vezmou. Nemohou přiznat svoji lásku, jelikož by jim jejich otcové zakázali vtom dál pokračovat. Slibují si věrnost a doufají, že se jejich sňatek podaří uskutečnit.
Kněz Vavřinec je tajně oddá. Když Romeo odchází od Vavřince je zapleten do pře, kterou vyvolal Juliin bratranec Tybalt a Romeův přítel Merkucio. V bitvě Tybalt zabíjí Merkucia. Romeo se neovládne a tasí meč, díky kterému po chvíli Tybalt padá mrtev k zemi. Za tento čin je Romeo vypovězen z Verony do malého městečka Mantova.
Rodina Kapuletů na Julii naléhá, aby se ihned provdala za hraběte Parise. Julie je zoufalá, ale bojí se přiznat svůj sňatek s Romeem. Z počátku odmítne a utíká za otcem Vavřincem pro radu. Vavřinec jí dá uspávací nápoj. Když ho vypije, ulehne do tvrdého spánku. Bude vypadat jako mrtvá. Nikdo nepozná, že tomu tak není. Ale za dva dny se opět probudí. Otec Vavřinec už má vymyšlený plán. Julie je pohřbena do rodinné hrobky.
Otec Vavřinec posílá za Romeem posla, aby mu pověděl o tom, jak s Julií její smrt jen nastrojili. Romeo se má vydat do Verony a až se Julie probudí jí unést do Mantovy. Ale Romeo se o Juliině smrti dovídá dříve, než posel dorazí. Ve velkém zármutku si koupí jed. Přijíždí do Verony a utíká k rodinné hrobce Kapuletů. Zde potkává Parise. Zabije ho a sám se otráví jedem ve chvíli, kdy se Julie pomalu probouzí. Když zjistí, že je Romeo u ní a nežije, začne ho líbat a doufá, že mu ještě na rtech zbyla aspoň kapka jedu. Když vidí Romea mrtvého nechce sama dál žít. Nakonec ukončí svůj život Romeovou dýkou.
Na místo přichází jak rodina Kapuletů, tak i rodina Monteků. Po této tragedii svých dětí se obě rodiny usmíří. Tím končí věčně bitky mezi dvěma rody.

UKÁZKA:
Romeo: Necháš mě bez potěchy
odejít?
Julie: Jakou bys potěchu moh
dnešní noci chtít?
Romeo: Své věrné lásky záslib dej mi za můj.
Julie: Ten jsem ti dala, než sis o něj řek,
a přece bych jej ráda měla nazpět.
Romeo: Proč, lásko? Chtěla bys jej odvolat?
Julie: Jen marnotratně ti jej dávat znova.
Leč vlastně nechci nic než to, co mám.
Jak moře je má štědrost, moje láska
jak ono bezedná. Čím víc jí dávám,
tím víc jí mám. Jsou obě nekonečné.


Petr a Lucie –Romain Rolland

Žánr: Novela
Místo a doba děje: Paříž, období 1. světové války (od středy 30.1.1918 do Velkého
pátku 29.3.1918)

V knize je popsán milostný příběh dvou mladých lidí, Petra a Lucie. Děj se odehrává od středy večer 30.ledna do Velikého pátku 29.března 1918 za první světové války v Paříži.
Osmnáctiletý Petr je krutě zasažen válkou, kam má být také za půl roku povolán. Chce ubývající dny ještě bezstarostně prožít. Petr má bratra o šest let staršího, který už na vojně je. Šel na ni dobrovolně hned zpočátku války. Petr žije v měšťanské rodině . Lucie žije společně s matkou, a vydělává si malováním obrazů.
Při jízdě metrem se Petr a Lucie spolu seznámí. Petr je Lucií okouzlen. Dlouho pak vzpomíná na stisk jejích rukou. Při procházce po nábřeží kolem Institutu se s ní opět nečekaně shledal. Poprvé se jejich oči setkají, ale než se Petr nadá, Lucie zmizí. Po týdnu vzpomínek a snů o milé dívce ji opět spatřil a snažil se na sebe upoutat pozornost. Jejich setkání je od té chvíle častější. Schází se v parku, kde si také navzájem vyměňují projevy jejich hluboké lásky. Téměř každý den strávili společnými procházkami a výlety. Prožívají spolu mnoho krásy, i když je oba občas přepadají strašlivé úzkosti a strach z budoucnosti.
Oba milenci žijí v nelítostné první světové válce. A právě před jejími útrapami utíkají i do svého vysněného světa štěstí i zapomnění. Do světa, který si sami vybudovali svými představami, sny a svou láskou. Pro Petra a Lucii znamená tato láska ve válečných letech útrapy a nejistoty nesmírnou posilu, i když se jejich sny neuskuteční.
A však krutý osud končí jejich život.O Velikém pátku směřují jejich kroky do chrámu na náměstí sv. Godarda. Dlouho zde mlčky stojí a přemýšlejí o životě, o sobě a o všem, co je obklopuje. Ve chvíli, kdy Lucie políbí Petra, se prohnul silný pilíř, o který se opírali, a oba je nechává tragicky zahynout.

UKÁZKA:
V té chvíli Lucie vášnivým pohledem políbila drahého přítele. Oči měl přivřené a rty pootevřené, zdál se ztracen v slastné extázi a jakoby nadnášen vděčnou radostí, pozdvihoval hlavu k oné nejvyšší Síle, kterou člověk pudově hledá vždycky nahoře. Vtom užasle spatřila v červeno-zlatém okně postranní kaple usměvavou tvář té rusovlásky. A zatímco tak na ni mlčky a s úžasem pohlížela, znovu na té zvláštní tvářičce uviděla ten výraz zděšení a soucitu.
V témž okamžiku se silný pilíř, o nějž se opírali, pohnul a celý kostel se do základů zachvěl. Srdce zabušilo v Lucii tak, že v ní přehlušilo rachot výbuchu a křik věřících. Aniž se bála nebo trpěla, vrhla se k Petrovi, blaženě se usmívajícímu se zavřenýma očima, mateřským objetím i tu drahou hlavu ze všech sil přitiskla do klína a schouleni v nepatrné klubíčko.
A mohutný pilíř je naráz pohřbil pod svými sutinami.
Romeo, Julie a tma -Jan Otčenášek

Žánr: Novela
Místo a doba děje: Praha, období 2. světové války – květen až červen 1942,
heydrichiáda

Román Jana Otčenáška je z období druhé světové války. Hlavní postavou je maturant Pavel. Bydlí u svých rodičů a má vlastní pokojík, kde studuje, ale také sní a přemýšlí o životě na vzdálených hvězdách. Jednoho dne se setkává v parku na lavičce se svojí první velkou láskou, s mladou židovskou dívkou Ester, která neuposlechla výzvy k nástupu do transportu. Nikoho už nemá, je bezradná a zoufalá. To probudí Pavlův soucit. Rozhodne se, že Ester ukryje před zraky celého světa ve svém kumbálku za otcovou krejčovskou dílnou, i když ví, že je za to trest smrti. Prožije s ní mnoho krásných a citově plných chvil, ale neustále ho pronásleduje myšlenka na smrt své milované dívky.
Druhý den hlásí tlampače, že ráno 27.května 1943 byl spáchán atentát na Heydricha. Vyhlašuje se zákaz přechovávání cizích lidí a osob. Pavel má strach, ale přesto se svým rodičům nesvěří. Svůj osud nese velkou dobu sám, teprve od tovaryše se Pavlův otec dozví, koho má Pavel v pokojíku. Nic synovi nevyčítá. Poskytne mu pomoc, i když ji před matkou zastírá. Maminka má spoustu starostí, a není třeba jí přidělává další. Dohodnou se, že se Ester přestěhuje k Pavlově tetičce na venkov, kde nebude tolik na očích.
Ester ale objevil udavač Rejsek. Hned další den je dům obklíčen příslušníky SS. Ester, připravená k odjezdu na venkov zpanikaří a uteče z bytu, aby ji tam nenašli a nepozabíjeli celou rodinu, která jí tolik pomohla. Její útěk je nepromyšlený a Ester vběhne přímo pod hlavně pušek Gestapa.

UKÁZKA:
Neslyšela už, jak se ze všech stran táhle rozhvíz-
daly píšťaly. Ani užaslé výkřiky honců, chraplavé
povely! Všechno se upjalo k těm několika zbýva-
jícím krokům do bezpečí. Už je tu!
Upadla jako podťatá naráz celým tělem na po-
kraj nepožatého trávníku, rozhozenýma rukama
objala zemi, prsty nahmataly chladivou hlínu
a vryly se do ní. Kapky ranní rosy třpytící se na
rozhoupaných stéblech trávy jí spadly do vlasů.
Střelba ustala, nastalo ticho.
Ticho po bouři.
Nevnímala je. Nepohnula se, ani když k ní du-
pavým během po dlažbě dorazilo pár těžkých oko-
vaných bot.
Zastavily se v trávě v kruhu kolem ní.
Chvíli postály: pak ji jedna nacvičeným, po-
malým pohybem převrátila naznak, tváří k slunci.
Kdosi překvapeně hvízdl a řekl klidným hlasem
už docela beze zloby:
„Schau mal, Ernst! Da ist ja eine junge Jüdin...“
Kytice- Karel Jaromír Erben

Žánr: Básnická sbírka

Básnická sbírka s názvem Kytice je jedinou knihou K. J . Erbena. Vyšla v roce 1853. Pracoval na ní po dobu bezmála dvaceti let. Jednotlivé básně vycházeli postupně v časopisech. Kniha obsahuje tyto díla: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně. Skoro vesměs jde o skladby baladického rázu, založené na různých pověstech národů slovanských i jiných.

Úvodní báseň sbírky je Kytice
Vypráví o vzniku mateřídoušky. Sirotci, kterým zemřela jejich matka, navštěvovali každé ráno její hrob. Matce bylo jejích dětí líto, a tak se změnila v malý kvítek. Děti v tomto kvítku svou maminku poznaly a nazvali jí Mateřídouškou.
Úryvek: Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly,
a prostý kvítek, v němž majíc utěchu,
mateřídouškou nazvaly.

Poklad - Balada o matce, která na Velký pátek uviděla ve skále poklad. Pro poklad přestala myslet na své dítě. Chtěla si z něj odnést co nejvíce proto nechala své dítě ve skále. Když se vrátila, skála zmizela a dítě s ní. Doma se jí všechno zlato proměnilo v kámen a písek. Matka byla velmi nešťastná, litovala svého činu. Přesně za rok, když šla, opět tou samou cestou, byla skála zas na tom samém místě, jako před rokem. Vešla dovnitř a našla tam své dítě tak, jak ho před rokem opustila. Už si nevšímala pokladu okolo, vzala jen své dítě a přestala toužit po bohatství.
Takto k sově mluvíc žena,
chlapce na zem z ruky složí,
klekne a klín rozestírá,
chutě z hromady nabírá
a do klína stříbro skládá:
„Jistě toto prst je boží,
jenž nás obohatit žádá!“
Béře, béře ze hromady –
klín již plný, sotva vstává,
ještě v šátek sobě dává,
tak ji mámí stříbra vnady!

Svatební košile - Vypráví o dívce, která má milého na vojně. Chtěla, aby už z vojny přišel, a proto se modlí za jeho návrat. V noci se k ní její milí vrátil a chtěl, aby s ním odešla. Přišli k hřbitovu, který milí své dívce ukazuje jako své sídlo. Dívka poznala, že je již mrtev. Snažila se mu uniknout. Modlila se a litovala toho, že milého přivolala. Nakonec se zakokrháním kohoutů zmizí.
„Hoj, má panenko, tu jsme již! Nic, má panenko, nevidíš?“
„Ach proboha! ten kostel snad?“
„To není kostel, to je můj hrad!“
„Ten hřbitov- a těch křížů řad?“
„To nejsou kříže, to je můj sad!“

Zlatý kolovrat – Mladý král jel z lovu, zabloudil a dostal se k chaloupce, kde uviděl krásnou dívku Dorničku. Chtěl si ji vzít za ženu. Dorniččina macecha se svou dcerou jí usekly nohy a ruce, vypíchaly oči a nechaly ji v lese. Macecha vydává před králem svou dceru za Dorničku.
Dorničku našel v lese stařec, odnesl ji do jeskyně a poslal svého synka na královský hrad prodávat zlatý kolovrat, přeslici a kužel. Neměl je prodávat za nic jiného než za nohy, ruce a oči. Mladá královna chtěla mít kolovrat, přeslici i kužel, a proto dala chlapci, oč žádal. Stařec Dorničku uzdravil. Mladá královna ukázala králi svůj kolovrat. Když na něm začala příst, začal zpívat písničku o Dorničce a o činu macechy a její dcery. Král v lese dívku našel. Macechu a dceru potrestal tím, co ony udělaly Dorničce.
„ Sestro, sestřičko, řekněte,
nač tu sekeru nesete?“-
„Sekera dobrá – někde v keři
useknem hnáty líté zvěři –
pojď jen honem, pojď!“
A když již přišly v chlad a keř:
„Hoj, ty jsi ten had, tys ta zvěř!“
Hory a doly zaplakaly,
kterak dvě ženy nakládaly
s pannou ubohou!


Štědrý večer – O Štědrém dnu se vypraví dvě dívky Marie a Hana k jezeru, aby se dověděly, co je příští rok čeká. Hana viděla ve vodě svého chlapce Václava a Marie kostel a rakev. Během roku se Hana vdala a Marie umřela. Příští Štědrý den na ně dívky vzpomínaly, ale žádná již neměla odvahu jít k jezeru.
„Ach, vidím, vidím – je mlhy mnoho,
všecko je mlhou zatmělé,
červená světla blýskají z toho –
zdá se mi býti v kostele.
Něco se černá mezi bílými –
však mi se rozednívá již:
jsou to družičky, a mezi nimi –
proboha! rakev – černý kříž!“

Holoubek – Žena, která otrávila svého muže, je pronásledována výčitkami svědomí. Nakonec se utopí. Zde je trestána úmyslná vina.
Tři roky minuly,
co neboštík leží.
na jeho pahorku
tráva roste svěží.
Na pahorku tráva,
u hlavy mu doubek,
na doubku sedává
běloučký holoubek.
Sedává, sedává,
přežalostně vrká:
každý, kdož uslyší,
srdce jemu puká.

Polednice - V baladě Polednice se vypráví o matce, jejíž dítě pořád křičelo. Matka dítěti vyhrožovala, že na něj pošle polednici. V poledne polednice opravdu přišla. Matka se lekla, vzala dítě na klín a přitiskla chlapce k sobě. Jakmile polednice po dítěti vztáhla ruku, matka omdlela. Když se otec vrátil, matku ještě vzkřísil, ale dítě bylo udušené.
Malá, hnědá, tváře divé
pod plachetkou osoba,
o berličce, hnáty křivé,
hlas – vichřice podoba!
„Dej sem dítě!“ – „Kriste Pane,
odpusť hříchy hříšnici!“
Div že smrt ji neovane,
ejhle tuť – Polednici!

Záhořovo lože – Mladý poutník šel do pekla a v lese uviděl Záhoře. Záhoř byl muž, který v lese žil a zabíjel lidi, kteří šli kolem.Když se dozvěděl, že poutník jde do pekla, nezabil ho, ale musel mu slíbit, že mu řekne, jak to v pekle vypadá. Když se po dlouhé době poutník z pekla vracel, řekl Záhořovi, že nejhorším heslem v pekle je Záhořovo lože. Záhoř se velice polekal, dal se na radu poutníkovu na pokání a prosil boha za odpuštění. Poutník odešel a vrátil se až za 90 let, našel Záhoře, který potom mohl zemřít.

Vodník - Mladá dívka šla k jezeru, i když ji její matka varovala. Při praní se pod ní prolomila lávka a spadla do vody. V jezeře se stala vodníkovou ženou. Prosila vodníka, aby ji pustil navštívit svou matku. Vodník ji pustil, ale dítě musela nechat v jezeře. Její matka ji nechtěla pustit zpátky do jezera. Vodník, když viděl, že se jeho žena nevrátí, zabil dítě a položil ho před jejich dveře.
A potřetí buch, buch! zase,
když se šeřil ranní svit:
„Pojď již domů, ženo moje,
dítě pláče, dej mu pít!“ –
„Ach matičko, muka, muka –
pro děťátko srdce puká!
Matko má, matičko zlatá,
nech mne, nech mne zase jít!“ -
Něco padlo. – Pode dveřmi
mok se jeví – krvaví,
a když stará otevřela,
kdo leknutí vypraví!
Dvě věci tu v krvi leží –
mráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.

Vrba – Balada vypráví o ženě, jejíž duše nyla přes den v jejím těle a přes noc v kmeni vrby. Když se to dověděl její muž, nechtěl, aby jeho žena měla život spojený s vrbou, a proto vrbu porazil. V té chvíli, kdy vrba spadla na zem, zemřela jeho žena. Zde platí mladá žena za bezděčnou vinu manžela.
Večer lehne zdráva, svěží,
v noci tělo mrtvo leží,
ani ruchu, ani sluchu,
ni zdání o jejím duchu,
studené jest její tělo,
jak by zpráchnivěti chtělo.
„Kterak nemá mrtva býti,
když má jen půl živobytí?

Lilie – Na hrobu mladé dívky blízko lesa vykvetla lile. Pán, který byl v lese na lovu, vzal si lilii sebou a zasadil ji ve své zahradě. V noci se lilie proměnila v dívku. Pán si vzal dívku za ženu, ale musel ji ochraňovat před sluncem, aby se opět neproměnila v květinu. Pán, ale musel odjet ke králi a nechal svou ženu v ochraně své matky. Jeho matka však na ni pustila sluneční světlo a ta se opět proměnila v lilii.
Pán jede domů – dosti služby jest,
tu mu žalostná v ústrety jde věst:
„Tvé pacholátko již ti nežije
a po tvé paní – zvadlá lilie!“ –
„Ó matko, matko, ty hadice zlá,
čím ublížila tobě žena má?
Otrávila jsi žití mého květ:
bodejž i tobě zčernal boží svět!“

Dceřina kletba - Dívka zbila své dítě, a protože ji trápilo svědomí, chtěla se zabít. Před svou smrtí proklela svého milého a svou matku.
„ A co necháš svojí matce,
dcero má,
a co necháš svojí matce,
jež tě milovala sladce
a draze tě chovala?“
„Kletbu zůstavuji tobě,
matko má,
kletbu zůstavuji tobě,
bys neměla místa v hrobě,
žes mi zvůli dávala!“

Věštkyně – Zlomky věšteb o osudech českého národa. Báseň promlouvá k lidem, kteří věřili, že se znovu probudí sláva historie národa.
„Vidím požáry a krvavé boje,
ostrý meč tebe probode,
vidím tvou bídu, pohanění tvoje,
však nezoufej, můj národe!“
Viděla jsem kostel nad Orlicí řekou,
slyšela jsem jeho zlatý zvon,
prv než upřímnost českou starověkou
rozerval lítých vášní shon.

 

Memento – Radek John

Knížka Memento vypráví pravdivý příběh mladého Michala,který popisuje své utkání s drogou.Fetovat začal jako 17-ti letý chlapec,který se chtěl užívat života,dělal to,co je zakázáno a být něčím dospělí.Drogu zkusil jen z pouhé zvědavosti,a proto,aby zapadl do party.Postupně však začínal být na morfinu závislý.Jeho starostlivá matka ho nerada pouštěla večer ven,ale co mohla dělat,stejně by odešel.Vůbec netušila,že Michal bere drogy.Všechno se provalilo,až ho vyhodily ze školy,protože měl mnoho neomluvených hodin a z poloviny předmětů propadal.Pro jeho rodiče to byl strašný šok.Michal musel slíbit,že drogy brát přestane a taky si musel najít práci.Chodil tam asi pár dní,než ho obyčejný život zase přestal bavit a začal toužit po tom bezstarostném životě s drogou.Aby si ušetřil kázání rodičů,tak utekl z domova a bydlel se svou dívkou Evou v jejím bytě.Oba bez práce,to co měli,už dávno prodali,aby měli za co koupit morfin.Už byli na dně svých sil,toužili jen po droze a přemýšleli jen o tom,kde ji seženou.Potom odjeli do Zbraslavi,kde večer vykradli lékárnu.Ukradli všechny zásoby morfinu,áčka,injekční stříkačky a léky na tišení bolesti.Zase jim bylo nějaký čas dobře.Potom se při jednom, feťáckém mejdanu,rozlétly dveře a do bytu vtrhla bezpečnost.Michal byl obžalován z rozkrádání majetku(policie přišla na vykradenou lékárnu).Dostal třicet měsíců v první nápravně výchovné skupině s ochranným léčením proti toxikomanickým. Pak už se to s ním jen táhlo.Léčení v Bohnicích,po kterém si sliboval,že se vším skončí a začne nový život,ale vydržel pouhé 4dny.A všechno tu bylo nanovo.Naučil se vařit pervitin.Prodával půlku varu za sehnání surovin.Byl soběstačný,nebyl už na nikom závislý,pouze na droze.Žíly dokonale zhnisané a rozpíchané.Ocitl se za příživnictví opět ve vězení a přikázané léčebny,kde ho dali trochu dohromady.V léčebně potkal svého kamaráda z party a dozvěděl se, že jeho velká láska,EVA,spáchala sebevraždu.Michal nevěřil,že Eva se zabila sama,myslel si,že to udělal nějaký narkoman,aby ho měl v hrsti.Rozhodl se ,že se jim všem pomstí až vypadne z léčebny.Ale nepomstil se,oni se pomstili jemu,předávkovali ho.Od doktora se dozvěděl,že prodělal hluboký zánět žil.Nesmí už riskovat jediný vpich,protože jeho život je bezprostředně ohrožen.A zase léčebna.Tři měsíce po propuštění z léčebny ho jeho matka našla v bezvědomí ležet v Evině bytě.Michal byl předávkován pervitinem.Převezli ho do nemocnice,kde se po třech dnech probral z bezvědomí.Ztratil všechny důležité funkce mozku.Byl převezen do léčebny pro pacienty s trvalým poškozením mozky.Jen částečně chápe některé souvislosti.Naděje na jeho uzdravení je nulová.

 

 

 

 

 

Labyrint světa a ráj srdce – Jan Ámos Komenský

 

Žánr: Alegorická skladba, próza
Doba a místo děje: svět, 16.století

Komenský posílá ve svém nejznámějším díle „Labyrint světa a Ráj srdce" hlavní postavu, Poutníka, kterým je on sám do jiného světa. Není to svět jiný exotičností prostředí, či postav, je to svět, postavený na zcela jiných principech, než je ten náš. Nalézá se ve zcela jiném vesmíru, stejně tak město, které je dějištěm příběhu, je prostě Svět.
Svět má okrouhlý tvar, vymezený vysokou zdí, do níž jsou proraženy dvě brány, východní a západní. Brány jsou spojeny ulicí, uprostřed rozšířenou do čočkovitého tvaru náměstí. Rovnoběžně s podélnou osou náměstí se táhnou po obou stranách trojice ulic, dohromady celkem šest, všechny se sbíhají u východní i západní brány. Poblíž západní brány je skalnatý pahrbek, na jehož temenu stojí zámek. U východní brány zase stojí věž, odkud lze přehlédnout celé město i prázdnotu za hradbami. Ano, město-svět je skutečně obklopeno krystalicky čistou prázdnotou.
Nechme svou fantazii rozběhnout a pojďme se s Poutníkovými průvodci, Všudybudem a Mámilem porozhlédnout po městě. Není marno prohlédnout si cizí kraj a mimo to – hledáme přece spolu s Poutníkem cíl života! O tom, že jde skutečně o zcela jiný svět, nás přesvědčí mořská plavba spojená s nefalšovanou a strastiplnou bouří. Kde se vzalo moře uvnitř městských hradeb? Jsme sice v jiném světě, ale ten byl zkonstruován Komenským, snad proto, abychom v cizím prostředí lépe spatřili vlastní chyby a nedostatky. Člověk si totiž lépe všímá cizích chyb, ještě lépe pak chyb a absurdit v cizích světech. Za absurditu největší považuji válku, která je taktéž ve městě vedena. S kým, když je zde jen jedno město s jedněmi lidmi, jedinou vládou a jedinou královnou? Válka prostě je, se vším všudy i s vražděním obyvatelstva a drancováním dobytého území.
Nyní se projdeme všemi šesti ulicemi. Každá z nich je věnována jednomu stavu. Začínáme na jihu od náměstí, v doméně lidí stavu domácího, řemeslníků a učenců. Sever je vyhrazen duchovním, vrchnosti a rytířům. Jako první navštíví Poutník ulici stavu domovního čili manželství. Nejprve spatří, jak jeden druhého prohlíží, zkoumá, měří. Pečlivě prohlíží oči, uši, nos, zuby, krk, jazyk, ruce, nohy a „jiné údy". Ohledává, jak je ten druhý tlustý nebo hubený, slabý nebo silný. Toto zkoumání není nic jiného než láska. „Není to práce, nýbrž rozkoš, vysvětluje Všudybud udivenému Poutníkovi. Když takto Komenský vidí lásku, je pochopitelné, že samotné manželství symbolizuje pouty, důkladně ukutými u kováře. Pouze Smrt dokáže tato pout zničit.
Poutník zakouši na vlastní kůži i manželskou zkušenost. Jeho manželka a děti umírají, takže mu již nic nebrání v prozkoumávání světa. Mimochodem, celé své manželství popisuje v jednom nedlouhém odstavci – i zde autor vychází z osobní zkušenosti, protože sám o děti přišel.
Veškerý Poutníkův život ve světě je ovládán Všudybudem a Mámilem. Mámil má sklon k automatickému přejímání cizích názorů, bez ohledu na to, jak je hodnotí (spíše nehodnotí), Všudybud radí spokojit se se vším špatným, nestěžovat si, protože tak se člověk dostane do problémů. Stejně jako téměř vše v díle, jsou i tyto dvě postavy kritickým zobrazením. Zobrazením dvou protikladných myšlení se stejným výsledkem – spokojenost se vším. Aby byl Poutník spokojen, dostává růžové brýle, nasazuje si je však nakřivo, takže je schopen vnímat objektivně.
Sousední ulice patří řemeslníkům. Zde dochází k zesměšnění všeho lidského snažení, které vede k blahobytu. V ulici učenců shledáváme, jak lidé zacházejí s poznáním. Někteří učenci na sebe knihy věší, jiní je jedí, a nezažité je vylučují. Někteří si dělají pečlivé knihovny, krášlí knihy zlatem, jenom proto, aby je měli. Nové knihy se připravují destilací, vařením, dušením a pečením knih starých. Vše je z jiného světa, avšak metaforicky jsou zachyceny nešvary světa našeho. Nakonec přesto Poutník není se Světem spokojen, je zoufalý a chce svět opustit. Tu se mu však ozve hlas Boží, který ho vyzve, aby se obrátil k náboženství, jen tam, že dojde k úplnému štěstí. Poutník je přijat za člena boží rodiny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Gulliverovy cesty – Jonathan Swift

Gulliverovy cesty, imaginární cestopis, poprvé vydaný r. 1726, je Swiftovo nejznámější dílo. Ve čtyřech dílech vypravuje smyšlený kapitán Lemuel Gulliver s největší vážností o neuvěřitelných dobrodružstvích, které prožil u liliputánských trpaslíků, brobdingnackých obrů, potrhlých hvězdářů na Létacím ostrově a posléze u moudrých koní Hvaninimů. Jeho cesty trvaly 16 let a 7 měsíců.

1. díl: Cesta do Liliputu
Gulliver nejprve vypráví o sobě a o své rodině. Jak byl poprvé sveden k cestování. V jižních mořích ale ztroskotá a plave, až se dostane šťastně na břeh v zemi Liliputu. Je zajat a odvezen dále do země. Liliputský císař se vypraví za Gulliverem do vězení a ustanovuje učence, kteří mají Gullivera naučit jejich řeči. Ten si sice svou laskavostí dopomůže k přízni, ale přesto jsou mu odebrány pistole a šavle. Gulliver začne bavit neobyčejným způsobem císaře a jeho šlechtice a šlechtičny a je za jistých podmínek puštěn na svobodu. Jede do hlavního města liliputské říše – Mildenda, kde rozmlouvá s nejvyšším tajemníkem o záležitostech říše a nabízí se, že bude císaři sloužit ve válkách. Potom překazí neobyčejnou válečnou lstí vpád a je vyznamenán vysokou hodností. Císařovnin palác zachvátí náhodou požár a Gulliver přispěje k záchraně zbývající části paláce. Zkoumá vědu, zákony a zvyky Liliputských. Náhle se však dozví, že má být obžalován z velezrady a uteče do sousední země – Blefuska. Chvíli tam žije a pak najde šťastnou náhodou možnost, jak odejít. Po menších nesnázích se dostane zpět do Anglie.

2. díl: Cesta do Brobdingnagu
Gulliver se opět vydává na moře. Zastihne je veliká bouře, při které jim dojdou zásoby pitné vody. Gulliver tedy odjíždí na malé loďce pro vodu a probádat krajinu. Je však zanechán na břehu, kde ho domorodec zajme a odnese sedlákovi. Dostává se do země obrů. Seznámí se se sedlákovou dcerou. Je odnesen do městečka a pak do hlavního města. Gulliver je pozván ke dvoru. Královna ho odkoupí od sedláka a daruje ho králi. Dostává svou komnatu a žije na dvoře ve velké přízni královny. Gulliver si rád prohlíží tamější krajinu a podává návrh na obnovu starých map. Má rozličné výmysly, jimiž se zavděčuje králi a královně. Líčí králi evropské poměry. Projevuje velkou lásku k vlasti. Zároveň zjišťuje, jak velká je králova nevědomost o politice. Celková učenost v zemi je velmi nedokonalá a kusá. Král s královnou musí táhnout na hranice a Gulliver je doprovází. Opět se vrací zpět do Anglie.

3. díl: Cesta do Laputy, Balnibarbi, Luggnagu, Glubbdubdribu a Japonska
Gulliver se vydává na 3. cestu. Je zajat piráty a přijíždí na ostrov. Je přijat na Laputu – létající ostrov. Lapuťané mají velmi podivné nápady a rozmary. Mají velmi moderní filosofii a hvězdářství. Král Laputy je nucen potlačovat stálé vzpoury. Spisovatel odchází z Laputy, je dopraven do Balnibarbi, přijíždí do hlavního města. Gulliver je přijat pohostinsky předním velmožem. Navštíví velkou akademii lagadskou. Má však několik nápadů na opravu a ty jsou uctivě přijaty. Gulliver odjíždí z Lagada a přijíždí do Maldonady. Zde se příliš dlouho nezdrží a nakrátko odjíždí do Glubbdubdribu – ostrov kouzelníků. Je přijat guvernérem. Opravuje zde staré i novější dějiny. Zase se vrací do Maldonady. Plaví se do království luggnackého. Pošlou pro něj od dvora. Zdejší král je velice mírný ke svým poddaným. Spisovatel se zde zdrží nějaký čas a hojně diskutuje se slavnými osobami minulosti. Setkává se s nesmrtelnými obyvateli – Stuldbruggy. Poté Gulliver odjíždí do Japonska. Odtamtud se vrací na holandské lodi do Amsterodamu a do Anglie.

4. díl: Cesta do země Hvajninimů
Gulliver odjíždí jakožto lodní kapitán. Mužstvo se proti němu spikne, vězní ho dlouho v jeho kajutě a potom ho vysadí v neznámé zemi na břeh. Gulliver putuje dále do země. Setkává se s podivnými zvířaty – Jahuy, což jsou zdivočelí lidé, kteří zde slouží moudrým koním - Hvajninimům v této ušlechtilé říši. Gulliver se setkává se dvěma Hvajninimy do domu. Zde trpí nedostatkem masa, ale nakonec je mu pomoženo. Horlivě se snaží naučit řeči a jeho pán Hvajninim mu pomáhá. Gulliver poučuje svého pána na jeho rozkaz o anglických poměrech. Vykládá mu anglickou ústavu. Opět se vyznává z velké lásky k Anglii. Gulliverův pán se zamýšlí nad lidskou povahou. Gulliver zjišťuje, že jsou Hvajninimové velice ctnostní a zkoumá, jak vychovávají a cvičí svou mládež. Účastní se jejich valného sněmu. Má své hospodářství a žije šťastný život u Hvajninimů. Silně se zdokonaluje v ctnosti díky rozmluvami s nimi. Pán mu ale oznámí, že musí odejít ze země. Gulliver padne ze zármutku do mdlob, ale nakonec se podvolí. Se spoluslužebníkovou pomocí se vymyslí a zhotoví kanoi a pustí se na moře. Přežije velmi nebezpečnou cestu a přijede no Nového Holandska. Těší se, že se tam usadí. Domorodec ho ale poraní šípem. Gulliver je zajmut a odvlečen na portugalskou loď. Nakonec se dostává opět do Anglie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Robinson Crusoe – Daniel Defoe

 

Robinson Crusou snil již od mládí po kariéře námořníka. Narazil však na tvrdý odpor rodičů, kteří ho poslali na studia a posléze pracoval v rodinném obchodě. Když jednou jel na obchodní cestu do nedalekého města, potkal svého přítel Martina. Martin ho přemluvil, aby s ním a jeho otcem odjel lodí na několik dní do Londýna. Na moři zachvátila Robinsona mořská nemoc a brzy loď ztroskotala.
V Londýně se Robinson přidal na loď jednoho obchodníka. Loď byla přepadena piráty a Robinson byl zajmut do otroctví. Po několika letech v otroctví se Robinson rozhodl, že ze zajetí uprchne. Uprchl i se svým přítelem Xurym. Při útěku v loďce potkali koráb a kapitán je přijal na palubu. Loď se ale zanedlouho roztříštila o skály při bouři.
Robinson toto neštěstí přežil a našel si skrýš ve sklaní roklině nedaleko místa ztroskotání. Postupem času si tuto jeskyni vybavoval nejrůznějšími věcmi ke každodennímu použití. Také jeho jídelníček se měnil i s jeho novými poznatky o ostrově. Robinson si opatřil kozy, aby mu dávaly mléko a také papouška pro pobavení. Později také našel u jedné ztroskotané lodi psa, kterému dal jméno Rek.
Uplynulo několik let, Robinson najednou spatřil lidojedy a osvobodil jednoho z jejich zajatců, dal mu jméno Pátek. Pátek byl velice učenlivý, netrvalo dlouho a Robinson ho naučil všem dovednostem a dokonce i své řeči. Uplynulo opět pár let a od jisté smrti zachránili také Pátkova otce a španělského muže. Ti se ale později vrátili na ostrov pro další přátele, kteří společně se Španělem ztroskotali u Pátkova ostrova. Při obhlídce záhledl Pátek loď, která byla zajata piráty. Robinson s Pátkem vysvobodili kapitána a dva muže z unesené lodi. Postupně zajmuli všechny piráty a zanechali je na ostrově. S lodí pak odpluli do Evropy.
Po doplutí do Londýna se Robinson spolu s Pátkem, Rexem a papouškem vydal další lodí do Hullu. Z Hullu se dostali do Robinsonova rodného městečka, Yorku. Robinson byl velmi zklamán, když od svého strýce zjistil, že otec již nežije. Setkání s matkou, která mu vše odpustila, bylo velmi dojemné. Robinson se spolu s Pátkem ihned ujali obchodu, oba se šťastně oženili a vedli spořádaný, křesťanský život. Jejich obchod měl velmi dobré jméno po celé Anglii...

Hodnocení čtenářského deníku Bible

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  14. červen 2008
  3 444×
  7290 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Bible