Bukowski se narodil 16 srpna 1920 v Adernachu v Německu, ve třech letech se odstěhoval do L.A. USA, našel si domov v San Pedru. Vyrůstal v bídě místní přistěhovalecké čtvrti. Jeho nelehká finanční situace urychlila jeho literární tvobu - psát začal ve 24 letech, v 35 letech se začal věnovat poezii. Známý se stal díky příspěvkům do časopisu Underground. Velice známé se staly romány Poštovní úřad (Post Office), Šunkový nářez (Ham on rye), Kapitán (The captain is out to lunch and the sailors have taken over the ship) atd. Nejznámější sbírkou poezie je Básně Factotum (Factotum). Jeho styl se v průběhu života mění - zatímco první romány odpovídají formě beat generation, do které je taky řazen, Kapitán je dílem naprosto odlišným - znázorňuje znechucení tímto světem. Jeho označení "beat writer" mu vyneslo zájem čtenářů, kteří chtěli vědět o těchto spisovatelích více, když se objevil Jack Kerouac a Allen Ginsberg a nabídli naprosto nový způsob literatury, ale tzv. lidé na úrovni a lidé z massmédií na něj hleděli přezíravě hlavně díky spojování beat generation s drogami. Proto se také Bukowski (a ostatní beat writers) v TV neobjevovali, zčásti proto, že byli příliš kontroverzní, a z části proto, že ani sami nechtěli. Bukowski měl přímo odpor k reportérům. Náměty na svá díla čerpal ze svého života: život na ulici, klasická hudba, dostihy, charakterové typy lidí které potkával se odráží jako postavy v jeho románech. Jeho způsob vyjadřování byl také často kritizován - jeho ignorace společenských a literárních konvencí při používání vulgárních a expresivních výrazů mu vysloužila označení jako spisovatele, kterého buď milujete, nebo nenávidíte - žádná střední cesta neexistuje. K tomuto názoru se ale osobně nepříkláním. Bukowski zemřel 9 března 1994 v San Pedru - jeho milované čtvrti.
Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení: jedná se o autobiografický román formou deníku. Začal být psán roku 1991 a končí roku 1993 - zdaleka však nepopisuje všechny dny. Podává jakousi odpověd na dotazy čtenářů ohledně jeho stylu života, toho jak píše, toho co dělá, toho co si myslí. Poměrně detailně popisuje působení vážné hudby na jeho psaní, naopak stranou zůstavají zmínky o jeho ženě. Velkou inspirací mu jsou dostihy, na kterých potkává různé lidi - každá postava reprezentuje určitý okruh lidí, určitý charakterový typ lidí - z nich si poté dělá legraci nebo je otevřeně kritizuje. Naopak v románu není jediná osoba mimo jeho samého, kterou by chválil či obhajoval. Cítí se nepochopený a znechucený, když jeho kritika s tímto světem nic neprovedla. Postavy reprezentují vlastnosti jako například hloupost, soutěživost, hamižnost, exibicionismus atd. Jedna postava je popisována jako chorobný hráč, který má neuvěřitelné štěstí, když se za ta léta co chodí na závodiště pokaždé strefí do koně, který nevyhraje - takový člověk musí mít neuvěřitelné štěstí, protože kdyby sázel stále na stejné číslo, tak se zaručeně jenou trefí - ale on se ještě nestrefil ani jednou. Navíc to ví sám a přesto chodí na závodiště prohrát. Snaží se také odpovědět na dopisy, které ho zaujaly nabo které mu přišli vícekrát. Když byla vydána malá knížečka rozhovorů s Bukowskim, uvedl že nemá rád Shakespeara, že se nedá číst. "Jednou jsem dostal strašně rozzlobenej dopis od někoho, kdo říkal, že nemám právo psát že se mi nelíbí Shakespeare. Hodně mladejch lidí by tomu mohlo uvěřit, a nechtěli by číst Shakespeara. Nemám právo říkat něco takovýho. A tak pokračoval. Neodepsal jsem mu. Ale teď mu odpovím. Jdi do prdele, kamaráde. A nelíbí se mi ani Tolstoj!"
10. září 2007
3 379×
561 slov
