Dalimilova Kronika

1.

Kdo je autorem?

Již způsob sepsání samotné Kroniky tak řečeného Dalimila,dříve též Kroniky české,případně Kroniky Boleslavské svědčí o autorových znalostech,a to jak ve sféře dějepisné (o čemž svědčí autentický popis doby za vlády Přemyslovců,..je ovšem jasné,že se jeho znalosti se zdaleka nedají srovnávat s kanovníkem Kosmou,jenž žil již o několik staletí dříve v letech 1045 – 1125 a je zřejmé,že Dalimil převážně z jeho kroniky údaje čerpal ,a to hlavně z pověstí např. O kněžně Libuši,o Krokovi…,které právě Kosmas poprvé sepsal a uvedl ve své Kronice české,jenž byla ovšem ,jako prakticky všechny soudobé knihy sepsána v latině.A snad právě v sepsání obou kronik je ten nejmarkantnější rozdíl),zeměpisné a podle některých pramenů tak řečený Dalimil ovládal rovněž hned několik světových jazyků(latinu,němčinu…) a i když se historicky jedná již o počátek 15.století,písmo a písemnictví ovládala stále jen nepočetná skupina lidí z vyššího stavu a šlechty.
Snad právě autorovy nesporné znalosti a rovněž styl sepsání kroniky zaujal bezpočet literárních odborníků,kteří se jeho dílem začali zabývat mnohem důkladněji,o čemž prakticky svědčí rovněž její mnohonásobný překlad či přebásnění.Největší pozornost je však již po staletí věnován autorově původ ,jenž je již odpradávna zahalen v neprostupném mračnu dávné historie.Na toto téma se notně spekulovalo již asi v 17.století. Mnoho a mnoho domněnek a prakticky nepodložených dohadů dovedlo po dlouhé době badatele k „Dalimilově“ údajnému kněžskému,či šlechtickému původu,jenž by přiměřeně odpovídal jeho nespornému vzdělání.Nesporná jsou rovněž fakta,že ve své kronice popisuje poměrně detailně fakta,jež zůstávala v tehdejší době obyčejnému člověku utajena(a to pak záležitosti rize feudální).Rovněž z Dalimilova postoje k chudšímu obyvatelstvu lze usuzovat jeho vyvýšenost(dá se totiž zcela dozajista říci ,že jeho postoj k chudině rozhodně nebyl nikterak kladný,ba právě naopak dosti pohrdavý ,což plyne i z toho,že je nazýval „chlapi“,což se dá dost dobře přeložit jako sedláci,či nešlechtici).Dnešní odborníky rovněž udivuje autorova exaktní znalost převážné většiny tehdejších znaků a erbů(což svým způsobem také do jisté míry svědčí o jeho původu),podle kterých často ve svém díle rozlišuje, či popisuje jednotlivé šlechtické rody a jejich příslušníky.
Autor sám však i přes poměrně obsáhlý text jeho kroniky toho však o své vlastní osobě vypověděl jen velmi,velmi málo a prakticky nic,z čehož by se daly biť jen usuzovat informace o jeho životě,původu,nebo snad dokonce jméně.Dodnes lze tedy pokládat jen rize spekulativní otázky a odpovědi.
Z toho tedy vyplývá,že několik staletí trvající bádání doposud nepřineslo mnoho ovoce,čehož příčinou je ovšem také žalostný nedostatek jakýchkoliv písemností v českých zemích na počátku vlády Jana Lucemburského.
Otázka původu jednoho z našich nejvýznamnějších kronikářů zůstává tedy nadále otevřená , čekajíc na rozluštění.

2.

Bádání nad osobou tak řečeného Dalimila

Historicky prvního vážného omylu se již před třemi staletími (v sedmnáctém století)dopustil Václav Hájek z Libočan,když ve své kronice hned v několika zmínkách připisuje autorství Kroniky boleslavské kanovníkovi Dalimilovi Meziříčskému(jenž zastával za Jana Lucemburského funkci kanovníka v boleslavském kostele)právě díky tomuto jeho omylu se tedy později ujal dosti používaný název“Kronika Dalimilova“.
S názory Václava Hájka z Libočan se později ztotožňovalo stále více a více lidí a odborníků,jako také např. Tomáš Pešina z Čechorodu,k němuž se rovněž později připojil Bohuslav Balbín a to i přes to ,že dříve po dlouhou dobu prosazoval názor o autorovi neznámém,který se později s narůstajícími pochybnostmi rozšiřoval čím dál tím rychleji.Za podpory mnoha našich uznávaných literárních osobností došel celý omyl tak daleko,že(jak jsem se již zmínil)název Dalimilova kronika téměř zlidověl, a proto i poté co bylo již průkazně popřeno autorství Dalimila Meziříčského se název kroniky prakticky nezměnil.
Prvním,kdo Dalimilovo autorství popřel byl František Faustin Procházka,jenž mimochodem kroniku také opětovně přeložil(byl to již druhý překlad díla jako celku)a rovněž ji vybavil potřebným slovníkem starších ,či zastaralých slov,(jenž byl již tenkrát prakticky nezbytný pro naprostou srozumitelnost celého textu pro obyčejné čtenáře)a to i přes to,že tehdejší čtenáře dělilo jen několik málo staletí od sepsání originálu prozatím neznámým autorem ,což ovšem také prokazuje proměnlivost a variabilitu kteréhokoliv jazyka v rychlém běhu dějin.
- - - -Pozn.:(František Faustin Procházka jako jeden z prvních zcela převyprávěl texty Dalimilovy kroniky a to i přes to,že to bylo absolutně proti veškerým zásadám tehdejších jazykovědců,protože prakticky nelze naprosto věrohodně přeložit jakýkoliv originální text a jde to tím hůře,je li napsán ve verších,.. a celý původní text tak částečně ztrácí svou historickou a literární hodnotu.)- - - - - - - - -

Od doby,kdy bylo již nepochybně popřeno Dalimilovo autorství,rozjel se celý kolotoč pátrání po kronikářově osobě a jméně nanovo,takže se brzy objevily nové a ještě novější spekulace,které měly napomoci celou zapeklitou situaci spěšně vyřešit.
Mnoho novodobých myslitelů se pokoušelo celou věc rozuzlit,ale jejich úvahy se mnohdy pohybovaly spíše na úrovni fikcí historickými fakty kdesi v pozadí.Viditelně se zapojili rovněž někteří naši slavní čeští obrozenci(jako např.J Dobrovský a rovněž mnoho a mnoho slavných osobností),ti se jako mnozí domnívali,že je autor sice neznámý,ale jistojistě šlechtického původu,případně páže,či kněz,apod.(jejich názory setrvávají víceméně bez větších změn až do nynější doby)
František Palacký naopak autorovi přisuzoval původ rytířský,s čímž podle něj souvisejí jeho značné zeměpisné a erbovní znalosti.
Prvním,kdo se opět po několika staletích pokusil přisoudit autorovi konkrétní historickou postavu,byl J. V.Šimák,který podle již dřívějších poznatku,vrchně jmenovaných učenců usoudil,že autorem je syn Hynka z Dubé,rovněž téhož jména jako jeho otec(jinak také řečený žák)
Netrvalo však příliš dlouho a také jeho myšlenka byla brzy vyvrácena(takže se mohlo jako prakticky již několikrát předtím začít od začátku)
Dalším pokračovatelem teorie byl například Josef Beran,který se rovněž odvážil přímo tipovat osobu autorovu a dle svých domněnek přiřkl tedy autorství Havlovi z Lemberka (jenž byl snad údajně vnukem Zdislavy)i toto tvrzení bylo však brzy ,stejně jako ta předchozí ,vyvráceno.Objevila se rovněž domněnka,že by autorem mohl být biskup Jan IV. ze Dražic,nicméně se stále neobjevovaly žádné průkazné materiály,které by na vědeckou scénu přinesly novější fakta a po neustálém vyvracování si navzájem dalších hypotéz,připomínalo ustavičné historické pátrání spíše obyčejné babské hašteření na trhu,nežli největší myšlenkové pochody našich slavných myslitelů.
V důsledku neustálého potírání cizích myšlenek se dá dozajista říci,že se celá věc během dlouhých desetiletí ustavičného pátrání prakticky nepohnula výrazně z místa a snad právě proto přežívají až do dnešní doby již obrozenecké názory.

Podkapitola:
Kronika a její překlady
-v této minikapitolce bych se rád ,byť jen na pár chvil vrátil k překladům Kroniky Dalimilovy ,o některých jsem se sice již v předešlém textu několikrát zmínil,nicméně,jak jsem již na začátku mnohokráte a opakovaně psal ,má kronika téměř bezpočet historických překladů ,již od počátku 17.století,ovšem tím nejlépe zpracovaným patří nejspíše novodobý překlad Zdenka Kristena a Zdenka Fialy (kteří stejně jako F. F. Procházka vybavili překlad slovníkem staročeských slov,ale navíc rovněž přidali podrobný rejstřík historických osob a postav,jenž také výrazně pomohl při četbě a dobové orientaci čtenáře a celé dílo se tak stalo velice oblíbeným u většiny věkových kategorií),ale popravdě řečeno Hany Vrbové a Marie Bláhové je přinejmenším srovnatelný(navíc mne osobně tento překlad velice zaujal a to hlavně díky svým prostým ,ale působivým veršům)
Lze tedy celkově konstatovat,že Kronika tak řečeného Dalimila je dílem velice atraktivním,hlavně pro svou mnohonásobnou překladovou formu.

3.

Obsah Kroniky tak řečeného Dalimila

Kronika,jako prakticky všechny kroniky své doby začíná biblickým příběhem(naprosto stejným příběhem jako kronika Kosmova a sice stavbou babylonské věže a zmatením jazyků,takže se opětovně potvrzuje tvrzení ze začátku a sice,že se Dalimil Kosmovou kronikou inspiroval a do jisté míry z ní čerpal)Příběhy následující,převážně pověsti,po staletí přenášená pouze ústní formou(jako O praotci Čechovi ,O Přemyslu Oráči,O dívčí válce a mnohé další notoricky známé příběhy)rovněž původem pocházely ze zpracování v Kosmově kronice.
Další části kroniky se však již Kosmou inspirují jen velmi málo(zdali vůbec),jelikož děj postupně přechází do doby po Kosmově smrti a lze v nich nalézti rovněž stále větší počet historických fakt .
Jelikož se však Dalimil držel holých faktů jen rámcově a dopisoval do svých textů mnohé historicky zdánlivě ne tak významné události,podařilo se mu téměř bezchybně a hlavně velice působivě vylíčit dobu za vlády přemyslovců a rovněž pozdější nástup rodu Lucemburků a počátek vlády Jana Lucemburského na českém trůně.

Samotné sepsání kroniky ve verších ,na tehdejší dobu dosti neobvyklé(kromě tzv.Alexandreidy,která ovšem nebyla původním českým dílem,její texty totiž pocházely z cizojazyčného rytířského eposu s kořeny až v dávné antice,jak víceméně napovídá již samotný název) jí rozhodně přidalo na půvabu(a to jak historickém,tak literárním) .
Důležitost kroniky však nelpěla jen na zajímavém způsobu sepsání a historických faktech, ale především na jejím vlasteneckém podtextu.

Hodnocení čtenářského deníku Dalimilova Kronika

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  9. prosinec 2007
  6 246×
  1472 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Dalimilova Kronika

šašlicicz
je to celkem fajn ale je to dlouhý
misa propecova
je to moc fajn. pjekný. diki za ynfo
kus hovna
barča barakulichova(zavináč)seznam.cz
krásný a dík za inspiraci