Erben, Karel Jaromír - Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben
Název knihy: Kytice
Rok vydání: 1948

Stručný obsah:
Kytice- pověst o prvopočátku Mateřídoušky, v níž se zesnulá matka vrací na svět v podobě mateřídoušky, aby měli její sirotci památku.

Poklad- balada vypráví o vdově a dítěti. Na Velký pátek šla vdova do kostela a po cestě , při zpěvu pašijí, spatřila vchod do země. Vstoupila a spatřila poklad. Oslepena bohatstvím odložila dítě a začala nabírat poklad. S plnýma rukama se rozhodla nechat dítě na místě a později se pro něj vrátit. Ale, když se pak vrátila, cesta k pokladu byla zavřena a dítě ztraceno. Tak se vdova celý rok modlila a prosila boha o odpuštění. Přesně za rok na Velký pátek šla vdova opět do kostela, když spatřila opět vchod do podzemí. Bez rozhodování se vrhla do podzemí a na tom samém místě, kde ho před rokem nechala, našla svého syna. Tak ho odnesla domu o pořád děkovala Bohu.

Svatební košile- pana čeká svého milého a prosí Panu Marii, aby se jí vrátil. Když tu najednou někdo zatluče na dveře. Pana otevře a tam stojí její milý lákajíc ji, aby šla s ním. Dívka šla a na cestu si vzala modlu, růženec a křížek. Tyto věci jí však milí po cestě zahodil se slovy, že je už nebude potřebovat. Na konci cesty došly ke hřbitovu, kde ji její milí lákal, aby sním šla do hrobu. Děvče se však uleklo a uteklo do kaple, kde setrvalo až do úsvitu.

Polednice- matka, rozzlobená na své zlobivé dítě, ho chce postrašit a vyhrožuje mu polednicí. Když tu se otevřou dveře a v nich stojí polednice, že jsi jde pro dítě. Matka se strachem tiskne dítě a padá do mdlob. Když přijde otec , podaří se mu matku vzkřísit, dítě však nikoliv. “ Matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě zalknuté. ”

Zlatý kolovrat- jednoho dne zastavil u opuštěné chalupy král a spatřil krasavici. Hned si ji chtěl vzít za ženu, ale dívka namítala, že se musí dovolit nevlastní matky. Druhý den přijel král znovu a nabízel maceše zlato a stříbro za její nevlastní dceru. Macecha mu nejprve nabízela dceru vlastní, ale pak svolila. Druhý den při cestě na zámek zatáhla macecha s dcerou Doru do lesa, kde ji uťaly údy a zbavili ji očí. Vše vzali s sebou a pokračovali na zámek. Král je vřele přivítal a s tím, že si bere Doru se oženil. Za týden odjel král do války a jeho žena měla příst na kolovrátku.

Doru mezitím našel stařeček a jeho syn měl jít na zámek a vyměnit zlatý kolovrat za nohy, zlatou přeslici za ruce a zlatý kuželík za oči. Chlapec se se vším vrátil a stařeček dal části těla k sobě a pokropil je živou vodou.

Na zámek se mezitím vrátil král a manželka mu měla zahrát na kolovrat, který ji však udal. A tak si odjel král pro svou pravou nevěstu , s kterou se pak oženil. A jak to dopadlo s macechou a její dcerou?
“A což ta matka babice?
A což ta dcera hadice?-
Hoj! Vyjí čtyři vlci v lese,
každý po jedné noze nese
ze dvou ženských těl

Z hlavy jim oči vyňaty,
ruce i nohy uťaty:
co prvé panně udělaly,
toho teď na se dočekaly
v lese hlubokém.”

Štědrý den - před Štědrým dnem sedí pany a předou. Najednou se od kolovrátku dozví, že o půlnoci v jezírku, kde se sklání vrba uvidí svou budoucnost. I jdou dvě pany k jezírku. První pana, Hana, poklekne a vidí chlapce a svatbu. Tu poklekne druhá pana, Marie, a vidí kostel a rakev.

Druhý den si bere Hana chlapce, kterého viděla v jezírku a po třech měsících má Marie pohřeb.

Holoubek- truchlila žena, protože ji zemřel manžel. Šla po cestě, kde ji potkal panic a hned ji nabídl, že se s ní ožení. Truchlila žena po tři dny, čtvrtý den však smutek zmizel a do měsíce byla svatba.

Mezitím na nebožtíkově hrobě vyrostla tráva a u jeho hlavy vyrostl doubek, kde po třech letech začal žalostně pět bílý holoubek. Vdova to nemohla psychicky unést a vzala si život skokem do potoka.

Záhořovo lóže- Krajinou se ubírá poutník. Lidé ho zvou k sobě, on se však beze slova ubírá za svým cílem. I dojde do lesa, kde má své sídlo lesní muž. Ten se ho nejprve chystá zabít a sníst, avšak po vyslechnutí poutníka, ho nechá žít pod přísahou, že mu přinese z pekla zprávy.

Uplynul rok a poutník pořád nikde. Lesní muž si začíná vyčítat že poutníka nechal jít, když se za jeho zády ozve poutníkův hlas, který mu sděluje nejžhavější novinky z pekla. Po chvilce ticha začne poutník lesního muže kárat a slibovat mu, že když se nezačne kát, bude uvržen v Záhořovo lóže ( nekrutější trest všech dob ). Lesní muž se zalekl, poklekl a začal spitovat své hříchy. Když to poutník viděl, slíbil mu, že se vrátí.

Po devadesáti letech se poutník, nyní už stařec, vrací zpět k lesnímu muži doprovázen mladíkem. I došli k místu, kde stařec před lety zanechal lesního muže, ale na tomto místě je jen jabloň plodící zlatá jablka a starý ohromný pařez. Když se učedník snažil utrhnout zlaté jablko, pařez se pohnul a proměnil se v lesního muže, který v tom mladíkovi zabránil. Když však lesní muž patřil starce, podíval se na něj a čekal na verdikt. Stařec mu sdělil že mu bylo odpuštěno, že může v klidu odejít. Po těchto slovech se lesní muž proměnil v hromádku popela a stařec se sesunul k zemi mrtev.

Vodník- pana ráno vstala, a že jde k jezeru prát prádlo. Ale matka se jí snažila zabránit, ale dceru to pořád táhlo k jezeru. Došla k jezeru, lávka praskla a dívku pohltily vlny.

A byla svatba. Vodník si bral panu. Po nějaké době, když už měli syna, dívka prosila, aby ji vodník dovolil navštívit matku. Po nějaké době vodník svolil, ale pod podmínkou, že se pana do klekání vrátí.

Přišla dcera domu, radovala se s matkou, ale když začalo zvonit klekání, matka zamkla a dceru nepustila zpět.

Když tu najednou vodník začal klepat na dveře, aby už šla žena domu,. Že má hlad, ale matka ho poslala pryč. V půlnoci přišel vodník znovu, aby šla jeho žena domu, že mu nemá kdo ustlat lože. I tentokrát ho matka poslala pryč. Nad ránem přišel vodník do třetice, že má dítě hlad. A tentokrát mu matka řekla, že ho má donést před práh. I vrátil se vodník po chvíli a něco hodil ne zem. Když šla matka otevřít strnula co nespatřila: “Dvě věci tu v krvi leží - mráz po těle hrůzou běží.
Dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy. ”

Vlastní názor na knihu: Kniha Kytice od Karla Jaromíra Erbena je velmi zajímavá a velice dobře se čte. Proto se k této knize jednou velmi rád vrátím.

Hodnocení čtenářského deníku Erben, Karel Jaromír - Kytice

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  2. prosinec 2007
  5 776×
  1116 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Erben, Karel Jaromír - Kytice

XXX
Špatné informace