Feuchtwanger, Lion - Ďábel ve Francii

Francouzská byrokracie a její obětí mimo jiné známý antifašistický spisovatel.. Tato kniha je autobiografická, za 2. Světové války byl do jakéhosi francouzského koncentračního tábora deportován i Feuchtwanger. Stačilo být přítelem Francie a mít německé občanství. Tábor se jmenoval Les Milles, byli v něm uvězněni i příslušníci cizinecké legie, bývalí důstojníci a vojáci 1.světové války bojující za Francii ap. Neboli málo skutečných nepřátel Francie. Museli žít ve strašných podmínkách staré cihelny, nosit cihly ze strany na stranu- jen tak, aby byli něčím zabaveni. Tvrdý řád, ale zase jen kvetl černý obchod. Čím více se blížili německé oddíly, tím větší volnost v táboru měli. Zajatce odvezli vlakem pryč. Hranice už byly obsazené a tak jeli zpět. Táborem se jim stal statek nedaleko tábora původního. Konečně měli naprostou volnost, mohli k řece, na louku, do lesa, do města do hotelu či restaurace. Chudí zajatci těžce sháněli jídlo a pití a v táboře dráž prodávali bohatým. Až na úplavici se měli velice dobře. Němci tábor vyzvali, aby vydal své zajatce. Feuchtwanger se bál nyní o život nejvíc. Zachránili ho ale přátelé- odvezli ho v diplomatském voze až ke Středozemnímu moři a pak do Ameriky. Povedlo se to především díky pomoci Feuchtwangerovy manželky.
Na knize mě zaujaly různé filosofické úvahy, tvořící větší část knihy. Také člověku asi nezbylo, než přemýšlet o sobě, o situaci a o těch kolem..(Jeho spekulace o štěstí- to bere každý jako osobní zásluhu, zatímco neštěstí je vždy „nespravedlnost osudu“) Autor se neskrýval, dal najevo celou svou povahu. Bez přetvářky.

Citáty:

nedůstojnost latrín (str.35)
„Ještě dnes cítím hnus, smutek, nesmírné ponížení, když mi vytane na mysli, jak jsem stál ve frontě a čekal. Docházelo k situacím, kterých chci čtenáře ušetřit, protože je mi na zvracení, jen když si na ně vzpomenu.“ ….
„Že mnozí z nás koncentrák v Les Milles přežili, je průkazným popřením běžných názorů na nutnost hygieny.
„‚IN FAECIBUS NASCIMUR, IN FAECIBUS MORIMUR‘(ve výkalech se rodíme, ve výkalech umíráme), prohlásil svatý Augustin; nějaký vtipálek napsal tento citát na první domeček a doplnil ho: ‚IN FAECIBUS VIVIMUS‘(ve výkalech žijeme).“

(str.40)
„Byli tam lidé, kteří mnoho prožili ve velkém vězení, v něž nacisté změnili Německo, a zejména v jejich koncentračních táborech.“

(str.45)
„Tu a tam svítila slabá žárovka, která jen zdůrazňovala tmu.“

převážení ve vagónech (str.46)
„Úzkost, kterou jsme přes den dokázali zaplašit rozumem a silou vůle, se vágně a mocně probouzela za vzdychající, páchnoucí noci.“

(str.48)
„Říkal jsem si: Teď, právě teď, zatímco zde takhle ležíš, sedí na celém světě lidé nad tvými knížkami o barbarství nacistů, jejich srdce se plní hněvem nad tímto barbarstvím: ty však ležíš tady, bídně uvězněn, v podmínkách nehodných člověka, a podezírán, že jsi pomocníkem oněch barbarů.“

(Vyšlo v Berlíně r. 1982 (Der Taufel in Frankreich), u nás vydalo Naše vojsko v r.1987 pro český svaz protifašistických bojovníků)

Hodnocení čtenářského deníku Feuchtwanger, Lion - Ďábel ve Francii

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  16. leden 2008
  1 922×
  471 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Feuchtwanger, Lion - Ďábel ve Francii