Goethe, Johann Wolfgang von - Faust

(1749 – 1832) Johann Wolfgang von Goethe se narodil 28. 8. 1749 ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho otec /císařský rada/ se velmi svědomitě staral o výchovu a vzdělání svého syna. Mladý Goethe se učil řecky, latinsky, hebrejsky, francouzsky, anglicky, a italsky. Dobře znal i lteraturu v těchto jazycích psanou.

V letech 1765-68 studoval v Lipsku práva. Věnoval se hojně studentskému životu, navazoval nová přátelství a prožíval své první lásky.V devatenácti letech u něj propuká tuberkulosní onemocněnía Goethe se bez valných studijních výsledků vrací domů.Ve studiu pak pokračuje ve Štrasburku až do roku 1771. Poté krátce působí jako právník /ve Frankfurtu nad Mohanem a ve Wetzlaru.

Ve svých 25 letech slaví svůj první literární ůspěch románem utrpení mladého Werthera, který silně zapůsobil na celou kulturní Evropu. Sám Napoleon tento román údajně vezl sebou do Egypta. Rok nato se Goethe zasnoubí s Lili Shonemannovou, dcerou bankéře. Záhy však poznává, že se dopustil omylu a roschází se sní. Odjíždí na cesty do Švícarska a do Štrasburku.

V říjnu roku 1775 zve vévoda Karel August Goetha do Výmaru. Goethe pozvání přijímá a zůstává zde ve státních službách plných padesát sedm let. Stává se přítelem a rádcem vévodovým. Stará se o výmarské finance, doly a lomy a armádu.
Nachází zde intimní přítelkyni Charlottu von Stein

FAUST

První část této dvoudílné knihy vyšla roku 1808 a druhá část se objevila až v roce 1832.
První díl se odehrává někdy v 16. století. Doktor Faust se nemůže nasytit vzdělání, touží poznat více. Jednou v noci k němu do ložnice přijde ďábel Mefistofeles a uzavře s Fauste smlouvu podepsanou Faustovou krví. Ďábel získá Fasutovu duší až tehdy, když mu ukáže věci, které ještě neviděl. Vrátí mu ztracené mládí a Faust zažívá nové příběhy. Seznámí se s Markétkou, do které se zamiluje. Markéta měla dítě, které zabila a proto musela být souzena. Jenže na tomto činu nesl svoji vinu Faust a snažil se ji obhájit. Ale zrádný Mefistofeles mu našeptává, aby Markétku nechal být a Faust u přes svoji ohromnou láskuk ní, ji nechá. Ale přece jen ji nakonec zachrání boží vůle.
Ve druhém dílu je Faust zničen smrtí Markétky, dostává se do cizokrajných končin. Vynalezne papírové peníze a stane se tak oblíbeným u císařského dvora a tím pádem zemi zachrání. S umělým člověkem homonkulem a Mefistofelem se vydává do mýtického Řecka, kde se ožení s Helenou a má syna Euforiona, jenže ten umírá.
Ke konci je Faust představen jako starý vladař. Za pomoc císaři, dostal u moře bažiny, které se snažil zúrodnit. Mefistofeles tak ztrácí Faustovu duši, protože Faust chtěl svými činy pomoci lidem a tak je po smrti jeho duše spasena.

Goethe se snaží řešit ve Faustovi otázku dobra a zla. Věří ve vítězství lidské solidárnosti. V celé knize se Faust změní z vědce, který měl nenasytnou touhu po vědění v člověka toužícího po poznání, ale ne už v takové nenasytné podobě.

Kniha Faust je psána veršem se známkami střídavého rýmu. Goethe toto dílo pojal spíše jako tragickou epiku. V díle jsou rozsáhle rozhovory hlavně mezi Faustem a Mefistofelem.

UKÁZKA:

Faust:

Zaříkán zvířecí buď tvor
elementárním quattuor:

Salamandr ať hoří,
nechť nymfa se vine,
sylfa v prostor ať vplyne,
gnóm ať se moří!

Kdo nezná živlů znaky,
kdo neví, který je jaký,
jakých sil,
jaký má cíl,
nemá v své moci,
říši duchů zmoci.

V plamenech, mloku,
v plamenech ztrať se!

Splyň v proudu a toku,
ty nymfo!
vzplaň krásou meteorů,
ó sylfo!
Nechť pomáhá domu a dvoru
incubus, incubus!
vystup, ať nemusím užít hrůz!
... Mefistofeles:

Čím pánu posloužím? Nač tolik hluku?

Faust:

Tak tohle bylo jádro pudlíka! Potulný scholár? Šprým to podařený.

Mefistofeles:

Klanět se vám, čest pro mne veliká.
Vy jste mi zatopil, můj pane přeučený.

Faust:

Tvé jméno?

Mefistofeles:

Na to by se neměl ptát,
kdo k slovu chová pohrdání,
kdo chce podsttu věcí znát,
na hony vzdálen jalového zdání.

Faust:

U vás, vy páni, zvukem jména
též tvářnost duše bývá vyjádřena;
a je to vaše pravá tvář,
ať zní Belzebub či škůdce nebo lhář.

Nu dobrá, a kdos ty?

Mefistofeles:

Té síly díl jsem já
jež chtíc, vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná.

FAUST: přeložil – Fischer Otakar, Odeon, Praha 1982, 1. vyd., 479 stran

Hodnocení čtenářského deníku Goethe, Johann Wolfgang von - Faust

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  29. květen 2008
  5 597×
  690 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Goethe, Johann Wolfgang von - Faust

Pavla
můžu poprosit o Nakladatelství , Fausta 1 části ?