Gogol, Nikolaj Vasiljevič - Mrtvé duše

Nikolaj Vasiljevič Gogol

1. dubna 1809 – 3. března 1852

Ruský prozaik a dramatik. Pocházel z Ukrajiny. Do Petrohradu přišel v roce 1828 s velkými představami o své literární kariéře.Až roku 1835 se začínal po letech strádání prosazovat.V jeho literární činnosti ho podporovali A.S.Puškin a kritik Bělinskyj .Puškin mu dokonce (asi) dal námět na jeho velký román Mrtvé duše.
Gogolův talent byl velmi rozsáhlý. Na jedné straně měl enormní smysl pro fantastičnost,nereálnost a bizarnost , ale na druhé straně měl neobyčejně vysoký smysl pro věrnost a důslednost detailu.
Nenávistné útoky na jeho osobu po premiéře Revizora 1836 donutily Gogola opustit Rusko.Do Ruska se vrátil až 1848 s podlomeným zdravím. V cizině napsal další dvě hry : Ženitba a Hráči.
Na jeho dílo navázala skupina ruských kritických realistů 40. let tzv. naturální škola.
Prvním překladatelem jeho děl byl Karel Havlíček Borovský (1821-1856).

Gogolovo dílo :

1. Povídkové cykly :

-Večery na vesnici blízko Dikaňky (1832) -Mirhorod –obsahuje povídky Vij a Taras Bulba.Taras Bulba pojednává o hrdinské minulosti ukrajinských kozáků a jejich boji proti polským magnátům.
-Arabesky (s petrohradskými povídkami Něvský prospekt, Podobizna, Nos, Plášť )

2. Komedie :

-Vladimír 3. stupně
-Ženitba
-Hráči
-Revizor (1836)

3. Próza :

-Mrtvé duše (1841)

Když vyšel v roce 1842 první díl Mrtvých duší měl Gogol v úmyslu napsat, jak se zmiňuje v poslední hlavě, další dva díly, očistec a ráj.Celkem třikrát svůj záměr uskutečnil,alespoň co se druhého dílu týče, třikrát jej však pálí, naposled přímo před svou smrtí.Otázka proč kterou variantu spálil, zůstane asi bez definitivní odpovědi.Ze dvou zlomků druhého dílu, které se po Gogolově smrti našly, se zachovalo několik neúplných kapitol.První díl se skládá z jedenácti hlav, z nichž desátá obsahuje Povídku o kapitánovi Kopejkinovi.Druhý díl osahuje hlav pět.
Román Mrtvé duše je obrazem nevolnické Rusi a jeho první díl je zároveň Gogolovo nejvýznačnější dílo.Ukazuje obraz statkářů a kam až se tato třída propadla.Neschopnost k činu, lži, rozmařilost nebo šílené skrblictví,to jsou konce, ke kterým tato třída dochází.

První díl

Do hostince gubernského města N. přijíždí Pavel Ivanovič Čičikov.Celý týden se věnuje návštěvám všech městských hodnostářů: gubernátora, místogubernátora, předsedy soudu, prokurátora, kolegijního rady,policejního rady, atd.Čičikov se všem líbí, hned se stane oblíbeným po celém městě.U gubernátora se seznámí se dvěmi statkáři Malinovem a Sobakevičem, kteří ho zvou na návštěvu na své statky.
Povězme si něco o Pavlu Ivanoviči Čičikovi.Čičikov připadne na myšlenku jak obejít zákon a rychle zbohatnout.Chce lacino nakoupit mrtvé duše, tj.mužiky, kteří zemřeli od posledního sčítání lidu.V carském Rusku probíhalo každých deset let sčítání lidu.V období mezi jednotlivými sčítáními platili statkáři stále stejné daně z počtu nevolníků, bez ohledu na to kolik jich zemřelo.Čičikov se snaží využít toho, že se statkáři jistě rádi této přítěže zbaví a cestuje od statkáře ke statkáři, aby nakoupil mrtvé duše.Čičikov by se mohl vykázat počtem nakoupených mužiků a podle tehdejšího práva by mohl žádat o přidělení půdy zdarma v nově osidlovaných oblastech Rusi.Za mužiky zaznamenané v úředních listinách jako živé, by dostal peníze, za které by si pořídil statek a své vlastní živé nevolníky.
Po týdnu stráveném ve městě se Čičikov vydává k prvnímu statkáři k Manilovovi.Manilov je snílek, jehož vůle je zcela oslabena a jeho největším snem je postavit most přes rybník.Na jeho statku je vše mdlé, sladké, nehotové, spící a vše jde jaksi samo, přestože Manilov sám není schopen statek řídit.
Manilov je nejprve trochu zaskočen Čičikovovým návrhem, aby mu prodal nebo ještě lépe zadarmo přenechal mrtvé nevolníky, vždyť z nich stejně užitek nemá.Manilov po chvíli souhlasí a Čičikov mu ještě nabídne, že všechny výdaje s kupní smlouvou zaplatí sám.V kupní smlouvě se o mužicích mluví jako o živých.Pavel Ivanovič spokojeně odjíždí od Malinova a vydává se na několik verst vzdálený statek Sobakevičův.
Co se však po cestě nestane.Opilý kočí Selifan se u Manilova nezeptal na cestu, přestože tvrdí, že ano.Zabloudí a ještě ke všemu začne strašná bouřka.Selifanovi se podaří převrhnout bryčku.V této hrozné situaci se po znovu zprovoznění bryčky dostávají na statek vdovy Korobočkové.
Nastasja Petrovna Korobočková je přesný opak Manilova.Její jedinou starostí je statek.Duševně je zcela omezená a její obzor končí sotva za vraty jejího statku.Všeho má dostatek a hojnost, ale toto její bohatství je naprosto neužitečné, neplodné, zbytečné.Korobočková mu duše nejdřív přenechat ani prodat nechce, ale když jí Čičikov zalže, by od ní v budoucnu kupoval různé hospodářské plodiny a že má také státní zakázky,s prodejem souhlasí.
Čičikovovi tedy nic nebrání v cestě za Sobakevičem.Po cestě se zastavuje v hostinci, aby se najedl.Najednou zaslechne rachot kol přijíždějícího vozu.Vidí z něho vystupovat dva muže, z nichž je mu jeden povědomý.Když vstoupí dovnitř pozná, že se jedná o Nozdreva, s nímž obědval u prokurátora.Druhý z příchozích je Nozdrevův švagr.
Byl-li u Manilova sen jediným projevem života, potřebou a útěchou, nahrazuje si Nozdrev skutečnost lží,podvodem a falešnou hrou.Nozdrev je hýřil, který zanedbává svůj statek, zrácí zájem o vše kromě karet, sázek, rvaček a vína.Je to notorický lhář, který konec konců nevěří ani sám sobě.Nozdrev nedá jinak, než že s ním musí jet Čičikov na jeho statek, kde se ho snaží nejdříve opít.Aby s ním Nozdrev vůbec jednal musí s ním Čičikov hrát dámu.Nozdrev se samozřejmě neubrání podvádění, což se Pavlovi Ivanovičovi nelíbí a odmítne s ním hrát.Druhý den když si s ním chce znova Nozdrev zahrát, Čičikov odmítá.Nozdrev mu začne vyhrožovat a nechce ho nechat odjet.Když už se schyluje k rvačce přijíždí za Nozdrevem policejní komisař,aby ho vzal do soudní vazby.Čičikov na nic nečeká, honem popadne čepici, za zády komisaře vyklouzne na zápraží, nasedne do bryčky a poručí Selifanovi, aby hnal koně tryskem.
Na cestě do jejich bryčky najede kočár se šestispřežením, v němž sedí několik dam a jedna mladičká dívenka, která se Čičikovovi velmi líbí.Ta ještě později do příběhu vstoupí.Čičikov konečně doráží na Sobakevičův statek.
Sobakevič je lakomec a skrblík, je to tvrdý vyděrač, který klidně prodá mrtvé duše, ač si je vědom nezákonosti svého počínání.Ještě ve smlouvě aspoň trochu napálí Čičikova – propašuje do ní ženu, která podle tehdejších zákonů neplatí za duši.Sobakevič je „medvěd“, žrout, bezcitná a všechno nenávidějící povaha.Jeho stavení je bytelné, vesnice bytelná, vše připomíná medvěda.Při rozhovoru s Čičikovem se Sobakevič zmíní o Pljuškinovi,kterému prý vymřela téměř celá vesnice.Čičikov se rozhodne, že k Pljuškinovi zajede.
V Pljuškinovi vrcholí skrblická řada.Na Pljuškinovi není k poznání, je-li to muž nebo žena, poddaný nebo bárin.Roztrhaný, špinavý, neoholený sbírá kdejaký hadr, zatímco mu hnije a rozpadá se nesmírné bohatství.Pljuškin je mezní případ, přestal už být člověkem, je to varování, kam až může dojít třída, která ztratí hlavní znak člověka, která žije z práce druhých.Pljuškin je beznadějně tonoucí.
Čičikov se vrací zpátky do hostince, který opustil, když se vydal na návštěvu k Manilovi a Sobakevičovi.U gubernátora se pořádá večírek a Čičikov tam samozřejmě nesmí chybět.Na večírku mu manželka představuje dceru, která se právě vrátila ze studií.Je to ta dívka,která se Čičikovovi tak moc líbila, když se na cestě od Nozdreva zapletla jejich spřežení do sebe.Na večírku se objevuje také Nozdrev, který začne vykládat vše o tom, jak Čičikov nakupuje mrtvé duše a co všechno s nimi chce dělat.Po městě se spustí vlna pomluv, výmyslů kdo to vlastně Čičikov je.Dojde to tak daleko, že s ním už nikdo nemluví, všichni ho odmítají.Kolují pomluvy, že je to vrah, lhář, že chce unést gubernátorovu dceru, aby se mohli tajně vzít a spousta ještě horších pomluv.Čičikov je nucen odjet z města. Závěrečná hlava románu je přímo vysvětlením zrodu mrtvých duší.V téže závěrečné hlavě je odjíždějící Čičikov zastaven pohřebním průvodem.Je to pohřeb prokurátora, který zemřel vyděšen událostmi kolem Čičikova.

Ústřední postava, Čičikov, je téměř souhrnem všech negativních vlastností.Dovede být až surově skrblický, touží jen po jednom: mít tolik, aby mohl rozhazovat a žít v přepychu.Ztělesňuje mnohé rysy nastupujícího kapitalismu.Není to už sprostý vyděrač nebo podvodník, je to spekulant.Touží po penězích stůj co stůj, aniž se štítí jakýchkoliv prostředků.Je úlisný a zdvořilý, jemných mravů, mluví vždy kulatě a o ničem, jádra věci se dotýká jen mimochodem.

V Mrtvých duších vlastně každý portrét statkářův, zvláště pak každá scéna s nákupem zemřelých mužiků je obranou nevolníků a obžalobou bezpráví na nich páchaného.

 

Druhý díl

V druhém dílu se snažil Gogol nadat jeho hrdiny schopností polepšit se, ale nezdařilo se mu to dost přesvědčivě.Vystupují zde postavy jako Těntětnikov, Platanov podobné typy jako Korobočková..Generál Betiščev, který je obraz typického vyššího hodnostáře.Pětuch – ten rozhazuje peníze jak jen může.Chlobujev,od kterého koupí Čičikov jeho statek, je žalostný případ zkrachovalého šlechtice, kterému nakonec zbyla jen žebrota.A pak se podívejme na dva vzorné typy statkářů : Kostanžogla a Murazova..Na první pohled je jasné, že Kostanžoglo není statkář , je to spíše podnikatel, který v sobě nese prvky nastupující buržoazie.Jeho postava byla napsána podle skutečného Gogolova přítele.Murazov je původem mužik.
Čičikov zůstal i přeš všechny možné strasti, které v druhém díle prožil stále nezměněn.V druhém díle se dokonce dostal do vězení.

Obsah druhého dílu jsem velmi zestručnila.Je však těžké napsat ho, protože každou chvíli chybí jedna strana nebo začátek věty.

Hodnocení čtenářského deníku Gogol, Nikolaj Vasiljevič - Mrtvé duše

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. srpen 2007
  3 108×
  1551 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Gogol, Nikolaj Vasiljevič - Mrtvé duše