Hašek, Jaroslav – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byla vydána ve 4. dílech. První díl rozsáhlé povídky má název V zázemí. Hašek ukazuje na postavě Švejka typ člověka chytráka, který způsobuje zmatek v Rakouské armádě a nemůže pochopit zásady vojenské služby. Tento voják je často pronásledován, ale vždy vyvázne díky své vychytralosti. Vydává se za pitomce, útočí proti třídnímu zřízení a nebojí se odplaty. Švejk je tichý, skromný, hrdinný a statečný muž, kdysi obchodník se psy. Byl vojenskou komisí prohlášen za blba. Jednou přišel do hospody U Kalicha, kde rozprávěl hostinský Palivec se strážným Bretschneiderem. Švejk se také zapojil do hovoru. Prohlásil, že bude brzy válka a strážník ho zatkl. Zavřeli ho do cely se šesti vězni. Byl předveden a prohlásil, že byl „ouředně“ prohlášen za blba. Podepsal udání a ráno ho odvezli k trestnímu soudu a odtud k soudnímu lékaři. Komise se shodla, že Švejk je notorický blb a idiot a poslala ho do blázince. Tam ho uznali za simulanta mdlého rozumu a propustili ho. Vrátil se ke své posluhovačce paní Múllerové. Švejk trpěl silným revmatismem, a proto když dostal vyzvání na vojnu, pání Múllerová ho vezla na vozíku. Považovali ho za simulanta a dali do věznice. Dozor nad ním měl Otto Katze, který si ho oblíbil a udělal si z něho sluhu. V době války sloužil s knězem mši a chodil zaopatřovat. Kněze si znepřátelil, když ho porazil v kartách. Chtěl svému pánovi Lukášovi udělat radost, a proto ukradl psa, který patřil nadřízenému veliteli pana Lukáše. Oba byli potrestáni. Kniha je satirou na celý imperialistický režim.

Hodnocení čtenářského deníku Hašek, Jaroslav – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  22. březen 2008
  7 552×
  258 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Hašek, Jaroslav – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Pavel
"Skvělý" rozbor. Větší blábol jsem nečetl. Je vidět, že jsi tu knihu nejen nečetl, ale ani neviděl. Je to naprostá blbost. Tenhle text předložit ve čtenářském deníku je potvrzením toho, že autor dílo vůbec neviděl a píše (spíše blábolí) o něčem o čem nemá ani páru.