Kafka, Franz - Proces

Nebudu se držet tradiční formy, zaběhlé v našich referátech, neboť u tohoto díla by to bylo kontraproduktivní. Naruším tedy linearitu díla pokusím se jednotlivé postřehy konfrontovat s dějem. Kniha, která je spíše než konkrétním příběhem nebo legendou, jakýmsi souborem otázek, které vyvstávají v duši člověka – hlavního hrdiny Josefa K. Zde lze shledávat první analogii s Franzem Kafkou, neboť je namístě předpokládat,že hlavním hrdinou má být on sám. Franz Kafka žil v době překotného rozvoje společnosti a bouráním jednoho mýtu za druhým. V době, jež si dovoluji nazvat chemicky čistým kapitalismem. V této době jistě bylo mnoho podobných, jako Kafkův K.

Je to úspěšný bankovní prokurista, jenž ve svých 29. letech je jistě na svůj věk velmi vysoce postaveným úředníkem v bance. Dělá vše pro to, aby na pomyslném žebříčku společenských hodnot stoupal stále výše. Z knihy se dovídáme, že nemá ani tak zájem o nějáká přátelství a za svou milenkou chodí spíše ukájet své fyziologické potřeby. Svou matku nenavštěvuje a to vše jen pro to, že s železnou pravidelností a oddaností chodí do práce.
Do doby než se jednoho rána probudí a v jeho předsíni nalezne dva do té doby mu neznámé muže. Je mu vzděleno, že je obžalován. Nic víc. Na otázky K. kým, jak a proč je obžalován mu neodpoví. Spíše K. vzbudí určitý druh posměchu smíšeného s pochopením. Jakoby se od něj očekávalo, že vše již bude vědět a jistě také bude vědět, že takto postavení soudní zřízenci na to nemají právo a nejspíše to ani nevědí. K., jakožto velmi sebevědomí muž plný síly je rozhodnut a pevně přesvědčen, že tento domnělý nepovedený vtip bude ignorovat, avšak jednoho dne mu zavolají od soudu, že se má dostavit do jednoho domu na předměstí kvůli výslechu. Jde tedy v uvedenou dobu na tuto adresu, která jej zavede do jedné z mnoha chudinských čtvrtí a po krátkém hledání nachází soudní kanceláře na půdě tohoto domu. Zde se setkáváme s jistou fantastičností a nelogičností, která se jeví jako samozřejmá, tak charakteristickou pro Kafkovu tvorbu. Zde se v soudní síni tvrdě obhajuje a napadá soud, dokonce ho znevažuje, což vše pokládá za svou obhajobu, avšak zbavuje se jí právem na výslech. Stále si ještě myslí, že se jedná o vtip a že tento soud nad ním nemá faktickou moc. Snaží se proto, aby vše bylo jako před tím, než k němu domů přišli dva soudní zřízenci. Proto se omlouvá slečně Burstnerové a majitelce penzionu za nepříjemnosti, způsobené ne jeho vinou zaměstnanci soudu. Přijíždí za ním jeho strýc z venkova, který se dovídá o procesu a jenž ho chápe jako potenciální újmu na dobrém jméně rodiny. Seznamuje Josefa K. se svým přítelem soudním advokátem Huldem. Ten vyžaduje plnou oddanost a věrnost při zastupování. K. bere vše na lehkou váhu a dokonce má poměř s Huldovou ošetřovatelkou Lenkou.Časem však sebevědomí a odhodlaný K. mizí a místo něj se v knize objevuje paranoidní, unavený a roztěkaný K.,který již bere svůj proces jako samozřejmost s níž je nutné počítat a které je nutné mnoho obětovat aby mohl být úspěšně dokončen. Seznamuje se totiž skrz svého dlouhodobého zákazníka v bance s jistým malířem Titorrelim, který mu vysvětlí, že u soudu lze být úplně osvobozen jen zřídkakdy a že na to nemá nikdo kromě soudců žádný vliv. Dovídá se také, že obhajoba jako taková v zákoně vůbec zakotvena není a že lze obžalovaného hájit pouze nepřímo působením na lidi od soudu. Zde advokát využívá svých kontaktů na soudce. Soud a zákon vůbec je zde prezentován zároveň jako přebujelý, zkorumpovaný,nesrozumitelný a nepřístupný. K. se nakonec v chrámu při čekání na jednoho italského obchodníka setkává se soudním kaplanem, který mu na jednom filosofické příběhu vysvětluje, že vše patří k soudu a že záleží pouze na K. jak si zákon bude vykládat, což K. pochopí tak, že zákon je vykonáván lživě a záměrně tragicky ovlivňuje život lidí. Kniha končí K. třicátými narozeninami, při kterých pro něj domů přijdou dva soudní zřízenci a odvedou jej za město, kde je popraven nožem „jako pes“.

V knize lze spatřit jakési levitování nad osudem člověka. K. je dle mého názoru obviněn z toho, že porušil zákon, jenž lze shrnout do věty „buď člověkem“. Je z něj mechanoid, který již nenalézá cestu, jak žít normálně. V knize se objevují postavy čtyř žen. Číšnice Elsy, která je pro rozsah mého referátu nepodstatná. Manželky soudního sluhy, jenž se mu nabízí nikoliv pouze jako pomoc pro jeho proces,ale také jako milenka. Je však odmítnuta, protože K. je přesvědčen, že mu nemůže pomoci. Ošetřovatelky advokáta Hulda, které se zdají všichni obžalovaní krásní, což je další rys jeho provinění. Ale především chci zmínit postavu slečny Burstnerové, která je hlavně v závěru knihy, kdy K. je veden za město na popravu symbolem možnosti jiného života. Zde je dlužno poznamenat, že postava slečny Burstnerové je šivrovaným monogramem Kafkovy snoubenky Felice Bauerové, Kafka totiž začal psát proces po prvních zrušených zásnubách v roce 1914.

Na závěr bych chtěl podotknout, že kniha je dle mého názoru velmi kvalitním prozaickým dílem, jenž mě však začala bavit až na samém konci, neboť neustálé rozbory psychiky Josefa K., stejně jako defacto žádný dějový spád, byly pro mě dosti unavující.

Hodnocení čtenářského deníku Kafka, Franz - Proces

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  9. květen 2008
  2 411×
  856 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k čtenářskému deníku Kafka, Franz - Proces