Mým úkolem je seznámit Vás s románem Franze Kafky – Proces.
Franz Kafka je představitel pražské německé literatury. Narodil se 3. července 1883 na Starém Městě pražském. Vystudoval německé gymnázium, ale zároveň navštěvoval nepovinné hodiny češtiny. Po vystudování práv na pražské německé univerzitě se stal úředníkem v pojišťovně. Roku 1917 onemocněl tuberkulózou a sedm let na to nemoci podlehl.
Psaní považoval F. Kafka za svůj hlavní životní úkol. Jeho tvorbu výrazně poznamenal nesoulad mezi ním a otcem. Kafka na jedné straně otce obdivoval pro jeho vitalitu a rozhodnost, na straně druhé trpěl pocitem méněcennosti, strachu a viny, že není schopen se přiblížit otcově představě povedeného syna. Základními motivy jeho života i tvorby jsou pocity nesounáležitosti, vyřazenosti a izolovanosti – v práci, která ho ubíjela, se cítil nešťastný, rozešel se s židovskou náboženskou obcí a ztroskotaly také jeho tři pokusy založit manželství. Kafkovo dílo odráží rozpory doby, projevuje odcizení člověka, které je pojato nadčasově a mimo určitý prostor. Hrdinové jeho děl jsou anonymní, lidé bez minulosti, obvykle beze jména, nebo pojmenováni jen křestním jménem nebo začátečním písmenem.
Kafkovo dílo obsahuje kratší povídkové prózy (např. Ortel, Proměna), tři nedokončené romány (Nezvěstný, Proces, Zámek), aforismy, deníky a korespondenci. (Úplná bibliografie je na konci referátu.) K svému dílu byl Kafka neobyčejně kritický. Jen jeho malou část uvolnil, většinou pod nátlakem, ke knižnímu vydání. Většina díla vyšla v pozůstalosti jen díky tomu, že jeho přítel Max Brod nerespektoval Kafkovo přání, aby jeho rukopisy spálil.
Větší část rukopisné pozůstalosti Franze Kafky se zachovala v rodině a byla po Kafkově smrti předána Maxi Brodovi, část rukopisů měl u sebe Brod už z dřívější doby. Když Brod r.1939 prchal z Prahy před nacisty, odvezl většinu Kafkovy rukopisné pozůstalosti do Palestiny. Po II. světové válce deponoval Brod největší část Kafkovy pozůstalosti, nejprve v archivu Schockenovy knihovny v Tel Avivu, r. 1956 byla převezena do bezpečí ve švýcarské bance, a r. 1961 předána Kafkově neteři Marianně Steinerové v Londýně, která ji odevzdala do péče Bodleian Library v Oxfordu.
Obsahem románu Proces je fantaskní příběh Josefa K. - prokuristy velké banky. V den svých třicátých narozenin se probudí a zjistí, že dva neznámí muži vnikli do jeho bytu, aby jej zatkli pro neznámé provinění před záhadným soudem. Ze začátku pokládá celou věc za nedorozumění a při prvním předvolání k soudu je odhodlán obvinění popřít a s celou věcí skoncovat. Postupně mu však jeho proces zabírá stále více času a energie a nedokáže se již plně soustředit ani na svou práci v bance. Při své snaze dokázat svou nevinu se Josef K. dostává do zatuchlých kanceláří v podkrovích starých činžáků a poznává zkorumpovanost a nepostižitelnost tohoto nejnižšího soudu, jehož „případy“ uzavírá pouze smrt obžalovaného. O procesu se navíc dozvídá stále víc lidí: strýček z venkova jej pokládá za ohrožení rodinné cti a dovede synovce k advokátovi Huldovi, klient banky Josefu K. doporučí malíře Titorelliho, italský obchodní partner se objeví jen proto, aby vylákal Josefa K. do katedrály, kde se Josef K. teprve od duchovního doví, že všechno patří k soudu. Proces končí přesně rok po svém zahájení popravou Josefa K. v opuštěném lomu za městem.
Román Proces se skládá z 10 dokončených kapitol, jejichž pořadí je podle některých znalců Kafkova díla sporné, a z 5 nedokončených kapitol. Spisovný jazyk a věcný příkrý styl vytváří povrchní dojem. Spolu s dlouhými monology a dialogy umocňují pocity bezmoci a beznaděje z boje s tamější byrokracií. Jako je tomu například v řeči advokáta Hulda o přístupu soudů k prvnímu podání: „ … Bohužel, na to musí K. ovšem upozornit, někdy se stává, že první podání u soudu ani nečtou. Přiloží je prostě ke spisům a připomenou, že výslech a pozorování obžalovaného je prozatím důležitější než všechna podání. Začne-li žadatel naléhat, podotknou, že před rozhodnutím, jakmile bude sebrán všechen materiál, budou přezkoumány všechny spisy, tedy také toto první podání, ovšem v náležité souvislosti. Bohužel prý většinou ani to není pravda, první podání se obyčejně založí nebo se úplně ztratí, a i když zůstane zachováno až do konce, sotva se čte, jak se advokát dověděl, ovšem jen z doslechu. Toho všeho je třeba litovat, není to však zcela bezdůvodné. Ať K. nezapomíná, že řízení je neveřejné, veřejným se může stát, pokládá-li to soud za nutné, zákon však zveřejnění nepředpisuje. Proto také jsou soudní spisy, především obžalovací spis, obžalovanému a jeho obhájci nepřístupné, takže se všeobecně neví nebo aspoň ne přesně, proti čemu by se první podání mohlo obracet, a tak může vlastně jen náhodou obsahovat něco, co by mohlo mít význam. …“
Josef K. se během procesu setkává se čtyřmi ženami, z nichž tři mu nabízí pomoc v procesu. První z nich, Elsa, v románu přímo nevystupuje. Josef K. ji před započetím procesu navštěvoval v kavárně, kde pracovala. Druhá žena, slečna Bürstnerová (výraz „ Fräulein Bürstner“ je šifrovaný monogram Kafkovy snoubenky Felice Bauerové) bydlí ve stejném penzionu jako Josef K. a brzy má nastoupit jako písařka do advokátní kanceláře. Třetí je manželkou posluhovače u soudu, u něhož je Josef K. souzen. Čtvrtá žena je ošetřovatelkou advokáta Hulda. Josef K. se do ní zamiluje, avšak časem zjistí, že Lence se líbí všichni advokátovi klienti.
Epizodní postavou je Josefův strýček z venkova. Ihned, co se dozvěděl o K. procesu, přijíždí za ním do města a dovede ho k svému příteli advokátu Huldovi, o kterém je přesvědčen, že synovci v procesu pomůže. Josef K. však nemocnému advokátovi nevěří. Rozhodne se, že prospěšnější bude bude-li se obhajovat sám a dá advokátovi výpověď. Josef K. se také obrátí na malíře Titorelliho, jehož mu doporučil továrník, klient banky. Malíř Titorelli vysvětlí Josefu K., v jakém ohledu se může za něj přimluvit, jelikož má prý mezi soudci mnoho známých. Ani jemu však Josef K. příliš nevěří. Dalšími postavami jsou úředníci soudu, banky, obyvatelé penzionu, v němž Josef K. bydlí, a samozřejmě také obyvatelé starých činžovních domů, na jejichž půdách sídlil soud.
V románu chtěl Franz Kafka znázornit svůj vnitřní svět. V době vzniku prvních kapitol Procesu si F. Kafka zapsal do deníku: „Smysl pro zpodobování mého snového vnitřního života odsunul vše ostatní jako vedlejší.“ Přestože knihu nedopsal a odsoudil ke spálení, dokáže čtenáře vtáhnout do bizarního kafkovského světa a nabízí řadu otázek k zamyšlení.
2. únor 2008
28 186×
1375 slov
