Karel Jaromír Erben - Jezinky

Malý chlapec jménem Janeček žil jenom s matkou, ale ta zemřela jen o několik měsíců později než jeho otec. Janeček se neměl jak uživit a tak šel hledat práci. Chodil od vesnice k vesnici a hledal. Jednoho dne však zahlédl starého dědečka jak říká svým kozám: "Nemůžu vás vzít na pastvu jsem slepý a nemám nikoho kdo by vás pásl." Jakmile to Janeček uslyšel hned se dědečkovi nabídl, že mu kozy na pastvu vezme. Ale jelikož byl dědeček slepý neviděl ho a začal se ho vyptávat jak se jmenuje a kde se tam vzal. Janeček mu řekl celý svůj příběh a potom co si ho dědeček vyslechl řekl Janečkovi: "Tak dobrá vezmi je na pastvu, ale nechoď s nimi k lesu jsou tam jezinky ať ti nevyškrábou oči jako mě." "Nebojte se! Mě oči nevyškrábou." Řekl Janeček a šel si utrhnout tři proutky trní a schoval si je pod klobouk. Hned potom vyšel. Nešel až k lesu jak mu radil dědeček, ale pak zjistil, že je tam lepší pastva a tak tam kozy přeci jen zahnal. Sednul si na pařez a čekal. Po chvilce k němu přišla krásná dívka a nabídla mu jablko, že takové jinde nenajde, ale Janeček poznal, že to je jezinka a řekl: "Na zahradě mého hostitele rostou hezčí jablka." Jezinka se naštvala a odešla jako by se nic nestalo. Hned po ní, ale přišla další jezinka. Byla mladší a hezčí než ta první. Nabídla mu růži, aby si přivoněl. Ale na to měl Janeček zase odpověď: "Na zahradě mého hostitele jsou voňavější růže než tahle." Tahle jezinka také odešla. Po ní však přišla ještě jedna nejmladší a nejkrásnější a ta měla hřeben zeptala se Janečka jestli ho může učesat Janeček si sundal klobouk, ale jak pod ním měl schované tři proutky trní rychle jeden vyndal a švihl jím jezinku přes ruce. Svázal ji ruce a čekal až přijdou další dvě jezinky ty hned jak uslyšeli volání o pomoc své sestry přišly a začali Janečka prosit aby pustil jejich sestru Janeček jim na to však odpověděl: "Rozvažte ji sami." Jezinky se, ale bránily tím, že řekly: "Ale my máme moc jemné ruce." Ale Janeček neustoupil a stál si za svým názorem, že ji musí vysvobodit sami. Tak jezinky šly rozvázat svojí sestře ruce, ale než se nadáli byly už také svázané jako jejich sestra. Janeček hned potom co je svázal běžel pro dědečka a vzal ho k jezinkám. Janeček jezinkám řekl: "Vraťte dědečkovi jeho oči nebo vás shodím do řeky." Nejdřív vzal nejstarší jezinku. Šel s ní do jejich jeskyně, kde byla hromada očí. Jezinka jeden pár očí vzala a donesli je dědečkovi. Janeček dědečkovi oči vsadil do důlků, ale dědeček si stěžoval, že vidí samé vlky a tak hodil Janeček nejstarší jezinku do řeky a vzal další jezinku, ale ta donesla oči sovy a tak ji také vhodil do řeky na řadě byla nejmladší a nejkrásnější jezinka. Ta nejprve taky donesla špatné oči, ale přemluvila Janečka aby jí ušetřil že donese dědečkovi pravé oči a tak ji Janeček nechal jít ještě jednou do jeskyně a tentokrát jezinka přinesla správné oči. Dědeček se radoval, že zase vidí. A jezinky se tu už nikdy neukázaly.

Hodnocení čtenářského deníku Karel Jaromír Erben - Jezinky

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  Kateřina Zechovská
  28. prosinec 2012
  4 018×
  527 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Karel Jaromír Erben - Jezinky