Vyprávění o Janu Amosovi Komenském
Jan byl z rodu Segešů. Jeho otec Martin Segeš byl od mládí členem jednoty. Za nevěstu si vybral Annu Chmelovou, oba byli z mlynářského rodu. Narodily se jim 4 dcery, přesto toužili po chlapci a přání se jim splnilo. Jan Amos Komenský se narodil 28.3.1592 v Nivnici u Uherského Brodu. Jednoho jara se Komenští přestěhovali do Uh. Brodu. Otec opustil mlynářské řemeslo a stal se členem starodávného cechu nákladnického: vařil pivo, prodával je a rozvážel. Jan začal chodit do místní školy, denně docházel do knihovny a začala se ho zmocňovat žíznivá touha dozvědět se co nejvíc. Když bylo Janovi 11 let jeho otec zemřel a zakrátko i jeho matka. Jan byl svěřen otcově sestře Zuzaně Nosálové do Strážnice. V 15 letech utekl do Uh. Brodu do školy, tam se začal učit latinu. Byl velmi dobrým žákem a tak byl vybrán, aby r. 1608 začal studovat na bratrském gymnáziu v Přerově. Zde našel vlídné přijetí v rodině biskupa Lanecia. Když navštívil školu zemský hejtman pan ze Žerotína, byl Jan mezi kandidáty pro vysokou školu. V letech 1611-13 studoval na univerzitě v Herbornu. Putoval po Německu a Nizozemí a navštívil Amsterodam. Studia zakončil r. 1614 v Heidelbergu. Po návratu do Čech se stal učitelem na bratrské škole v Přerově a r. 1616 byl vysvěcen na kněze. V letech 1616-18 psal encyklopedické dílo Divadlo světa a spolupracoval na polemickém spise Retuňk proti Antikristu. V červnu r. 1618 se oženil s Magdalenou Vizovskou. Na podzim byl jmenován duchovním správcem jednoty bratrské ve Fulneku. V té době došlo v Praze k bojovného střetnutí katolíků a evangelíků. Na sto evangelických šlechticů se vypravilo na Pražský hrad, aby se tam postavili proti nenáviděným místodržícím k ochraně svých zájmů. A když se místodržící Slavata a Martinic postavili proti nim, vyhodili je z okna. To byla
jasná vzpoura proti císaři. V této době se Janovi a Magdaleně narodil syn Daniel. 8.11.1620 na pláni Bílé hory došlo k bitvě, v níž se rozhodlo o osudu českých zemí na více než dvě století. Uprostřed dnů plných strachu porodila Magdalena druhého chlapce. Jan se chystal s rodinou k tajnému odchodu, ukryl se na panském dvorci v Žerotíně, žena a oba chlapci zůstali v Přerově. Pronásledování evangelických kněží ho přinutilo k útěku do Brandýsa nad Orlicí. Ve vých. Čechách se skrýval až do r. 1628. Smutnou zprávu přinesl r. 1622, manželka i oba synové zemřeli na mor. Ve chvílích naprostého zoufalství v letech 1623-24 vznikl spis Truchlivý, v němž při dialogu s Bohem a Kristem klade naléhavé otázky po smyslu utrpení a vznáší oprávněné obžaloby. Ještě zcela neoschl inkoust na stránkách Truchlivého, když začal psát knihu Labyrint světa a ráj srdce. Chtěl všem zklamaným kolem sebe ukázat cestu. Jan se sblížil s ovdovělou Dorotkou Cyrillovou a počátkem září 1624 byla v Brandýse svatba. Byl vyslán do Polska zjistit možnost usídlení tam, kde již v roce 1548 hledali úkryt jejich předchůdci. Na své cestě se mu podařilo najít i nakladatele, který měl zájem o jeho mapu Moravy, byla vytištěna v Amsterodamu r. 1627. Brzy přišla také na svět jeho první dcera Dorotka Kristina. 4.2.1628 odešla jednota bratrská do polského Lešna. Tam začal Jan znovu učit, tentokrát nejnižší třídu. Po několika měsících se rodině narodila dcera Alžběta. V r. 1630 se Jan stal rektorem gymnázia v Lešně, pracoval na Informatoriu školy mateřské. V r. 1631 napsal jazykovou příručku Brána jazyků otevřená, která měla žákům usnadnit učení latiny. Na učitele myslel v díle Česká didaktika, učebnice jak učit vznikala v letech 1628-30. Jan uvažoval o rozdělení dětí do tříd podle věku, v každé osadě požadoval obecnou školu, vyučování nesmělo trvat déle než 6 hodin denně a mělo být přístupné chudým i bohatým, bezplatná školní docházka, přijímáni ke studiu měli být dívky i chlapci… V r. 1632 byl zvolen písařem a biskupem jednoty bratrské. 21.9.1641 odjel do Anglie na pozvání přítele Hartliba. Tam pracoval na návrhu pansofické soustavy, Cesta světla. Do svého rukopisu zapsal sen o vytvoření sboru, který by se skládal z učených mužů všech zemí a pečoval by o vydávání vševědných knih, uvažoval o mezinárodním jazyku, přál si zaručit lidem vzdělání. V Anglii se schylovalo k občanské válce, proto r. 1642 odjel do Nizozemí, kde se setkal s filozofem Descartem, a poté do Švédska. V r. 1642 se přestěhoval i se svou rodinou do Elblongu u Gdaňska, který patřil Polsku, ale převládal švédský vliv, a připravoval učebnice pro švédské školy. Narodila se třetí dcera Zuzana. V letech 1644-47 psal didaktické dílo Nejdokonalejší metoda jazyků. V r. 1646 se narodil syn Daniel. V r. 1648 se Jan s rodinou vrací do Lešna, kde záhy jeho žena umírá. Podepsání Vestfálského míru vzalo veškeré naděje na návrat do vlasti. Ujal se péče o lešenskou školu a o mladé kněze. Začal psát knihu Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, představuje ženu, která přivolává k svému smrtelnému loži dítka, aby jim rozdělila odkazy. Jan si vzal za ženu Janu Gajusovou a provdal dcery Alžbětu a Dorotku Kristinu. V r. 1650 nastoupil cestu na Slovensko k uherským sborům, odešel do Blatného Potoka v Uhrách, kde vedl kalvínskou školu. Vymyslel nový druh učebnice, v níž celek tvořil text s ilustrací, Orbis pictus (Svět v obrazech). 2.6.1654 se Jan s rodinou vrátil do Lešna, Polsko čekala válka se Švédskem. Přišla zpráva o smrti dcery Dorotky. V r. 1656 vypukl požár Lešna, při němž shořely téměř všechny
Komenského spisy. Jan s rodinou se přestěhoval do Amsterodamu. Mohutným mezníkem jeho pedagogických snah se stalo dílo Souborné spisy vychovatelské. V r. 1659 vyšel Kancionál, celoživotní básnické a překladatelské dílo. Na naléhání přátel vydal v r. 1667 soubor věšteb Kotterových, Poniatowské i Drabíkových Světlo v temnotách. Toužil, aby se mohl soustředit na jediný a poslední závažný čin, který považoval ve svém životě za nejdůležitější, šestidílnou knihu Všeobecná porada o nápravě věcí lidských. První část, Panegersie, vytyčovala úkol a chtěla povzbudit k činům. V druhé části, Panaugii, napověděl a rozvedl, že prostředkem nápravy bude moudrost. Panraedia obsahovala nástin výchovy od dětství do stáří. Panglotie se pokoušela určit společný mezinárodní jazyk. Panorthosia, Všenáprava, byla ze všech dílů nejdůležitější. Nesla poslání, aby všichni, nejen studovaní, byli naplněni duchem moudrosti. Závěrečná Panunthesia byla výslednou výzvou: Jak může být pod nebem vážnější snaha než napravovat sebe a jiné? Jan však marně čekal reakci na svoje dílo, nepřišla. Holandsko začínalo novou válku s Anglií. V r. 1667 sepsal úvahu Anděl míru, byla výzvou k mírovému jednání, kterou měl v červnu prezentovat na schůzce vyslanců v holandském městě Breda. Mírová jednání však skončila neúspěchem. Jan byl nemocen, často donucen bolestmi a závratěmi zůstával na lůžku. Nepřestával ale číst a pokoušel se i psát. Začal psát knihu Jednoho jest potřebí, která byla pojednáním proti válkám. V té době se mu blízkým přítelem stal malíř Rembrandt van Rijn. Často spolu promlouvali a v mnoha věcech se shodovali. Pak přišel mor a v r. 1669 Rembrandt umírá. Janův poslední spisek Pokračování v bratrském napomínání měl být odpovědí a obhajobou na útoky a pomluvy dávného přítele Samuela
Maresia, ale slabost mu nedovolila spisek dokončit. V srpnu 1670 zemřel jeho zeť Petr Figulus, jemuž chtěl odkázat vedení církve. Jan byl postižen záchvatem mrtvice, která ho částečně znehybněla. Strávil na loži tři měsíce. V té době mu s prací pomáhal syn Daniel. 25.11.1670 Jan Amos Komenský v Amsterodamu zemřel. Byl pohřben v Naardenu v kostelíku valounské církve.
Kožík, F. Anděl míru, 1. vyd., Praha: Albatros, 1984,
222 s., ISBN 13-728-84
20. únor 2008
5 826×
1243 slov
