lyrickoepická báseň
1. Reprodukujte děj skladby (podrobně po jednotlivých zpěvech)
V prvním zpěvu básník líčí krásu prvomájové přírody. Na břehu jezera čeká Jarmila na svého milého Viléma. Ten ale nepřichází. Již za tmy připlouvá ke břehu člun a od neznámého plavce se Jarmila dozvídá bolestnou zprávu. Vilém sedí ve vězení a má být popraven za vraždu Jarmilina svůdce, zavraždil tak svého vlastního otce, kterého neznal. Jarmila se ze zoufalství utopí.
Druhý zpěv zachycuje Vilémovy myšlenky v noci před popravou. Vzpomíná na své dětství, kdy ho otec vyhnal z domu a on vyrůstal v lesích, stal se vůdcem loupežníků (přezdívá se mu „Strašný lesů pán"). Po letech mu otec svedl jeho dívku. Vilém má pocity křivdy. Vinu za svůj čin dává svému otci. Přemýšlí o životě, o tom, o co všechno přijde, co opustí. Nevěří v posmrtný život, „tam" je podle něj vše bez konce, pusto a prázdno, nic. Do kobky přichází strážný, Vilém je už vysílený a téměř omdlívá.
Třetí zpěv začíná líčením nádherného májového jitra, ve kterém je Vilém vyváděn z města k popravišti. Provází ho velký dav lidí. Na popravišti se naposled rozhlíží po krajině, kterou za chvíli navždy opustí. Loučí se také se zemí, kterou velmi miloval („Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šířou tu zemi, zemi jedinou!"). Poté je mu sťata hlava jeho tělo vpleteno do kola na kůl.
Ve čtvrtém zpěvu do děje vstupuje sám básník jako poutník, po letech přichází na místo dávné lidské tragédie. Pociťuje smutek nad Vilémovým osudem a téměř se s ním ztotožňuje.
2. Co je obsahem lyrických pasáží? Charakterizujte místo a dobu děje.
V lyrických pasážích autor zachycuje krásu májové přírody, stvořené pro lásku. Velká část děje se odehrává v noci, takže prostředí je líčeno jakoby ponuře, ale zároveň s patrnou láskou k zemi a přírodě.
Děj prvního, druhého a třetího zpěvu se odehrává během prvních dvou májových dnů, děj čtvrtého po letech nejprve na Nový rok, potom opět prvního máje. Místem děje je krajina u Doks, pod Bezdězem. Konkrétně noční jezero, vězeňská kobka, popraviště, noční les.
3. Jaká je kompozice básně (počet částí, jejich názvy, důvod tohoto označení)? Jakou funkci plní mezihry?
Báseň má 4 zpěvy a 2 intermezza. Pořadí: 1. zpěv, 2. zpěv, 1. intermezzo, 3. zpěv, 2. intermezzo, 4. zpěv. Toto označení volil autor proto, aby zdůraznil hudebnost textu.Jednotlivé události jsou řazeny za sebou tak, jak se staly. Autor používá řeč autorskou - er-formu, 4. zpěv je psán ich-formou. Má podobné znaky jako drama - dramatický vzestup, vrchol a sestup. Využívá kontrastu jak v rovině tématické (život x smrt), tak i jazykové („na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal"). V básni lze nalézd i gradaci (stupňování) - temná noc, temnější mně nastává. Často se opakují slova - máj, láska, den, noc.
Mezihry netvoří přímo děj skladby, vyjadřují jeho bližší okolnosti, propojují jednotlivé části básně. Zpomalují děj, dokreslují atmosféru.
Intermezzo I: Odehrává se na popravišti. Sbor duchů se připravuje na uvítání nového druha, který vystřídá mrtvého na stráži. Na uvítání se připravuje i příroda, např. noc doručí černá roucha, svatojánské mušky ponesou svíce. S přichodem dne sbor duchů zmizí.
Intermezzo II: Zachycuje obraz společnosti Vilémových druhů v noci, v lese, u ohně a zaznamenává jejich nářek nad zrátou vůdce.
4. Jazyk - vypiště příklady:
přirovnání: dívčina krásná, anjel padlý, slzy lásky
metafora: co jiskry plynou (slzy)
básnický přívlastek: umdlelý zrak, růžojasné nebe
personifikace: o lásce šeptal tichý mech, břeh je objímal kol a kol
oxymóron: zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, mrtvé milenky cit
novotvar: lazurným pláštěm
inverze: bolestný srdcem bije cit
eufonie: co ramenen tajemným zemi objímáte
kakofonie: strážného zbudil strašný hřmot, brunatné slunce rudě zasvitnulo
zvukomalba: řetězů řinčí hřmot
5. Které znaky romantismu se v Máji uplatňují a jak?
Ze znaků romantismu můžeme v Máji nalézt např. individuálnost tvorby. Báseň zobrazuje četné kontrasty, např. barevné kontrasty (... nad temné hory růžný den ...). Ostrý protiklad také představuje líčení jarní přírody a života člověka. V máji příroda rozkvétá, vybízí k lásce, ale člověk místo toho z lásky zabíjí a sám je potom sťat. Dále se silně uplatňuje výjimečnost jak hlavního hrdiny, tak samotného děje. Hlavní hrdina (Vilém) prožil dětství i dospívání jako vůdce loupežníků, končí tragicky (poprava), bouří se proti společnosti, prožívá nešťastnou lásku. Děj zachycuje netypické, zlomové situace v lidském životě - vražda vlastního otce, následné vězení a smrt useknutím hlavy. Prostředí je výjimečné svou krásou. Dalším znakem je moderní básnická řeč a umělecké mistrovství Máchovo - příběh je jednoduchý a nedůležitý, báseň je zaměřena hlavně na city, úvahy o životě a smrti, úvahy o společnosti a přírodní lyriku.
2. srpen 2008
7 050×
753 slov
