Němcová, Božena - Babička

ilustrace: Karel Müller
státní pedagogické nakl. Praha
v Praze roku 1971

BABIČKA

Děj se odehrává na Starém bělidle nedaleko Ratibořic, na pan-ství kněžny Kateřiny Zaháňské.
Rodina panského kočího Jana Proška očekává očekává příjezd Ba-bičky. Babička žila ve vesničce na slezských hranicích. Teď při-jala pozvání své dcery Terezky, aby podzim strávila v její rodině
s vnoučaty Barunkou, Janem, Vilímem a malou Adélkou. Babička si s dětmi velmi rozumí a aby nezahálela, tak si vezme na starost drůbež, pečení chleba, předení a další domácí práce. S dětmi cho-dí do přírody, vypráví jim pověsti, vede je lásce k vlasti. Na-vštěvuje s dětmi mlýn, kde žijí dobrosrdeční lidé a mají dcerku, která se s dětmi kamarádí.
Dalším přítelem byl riesenburský myslivec, který často přijde a vypráví babičce příběh o bláznivé Viktorce. Na staré bělidlo také přicházela Kristla, dcera hostinského.
Babička si svou moudrostí a upřímností získala též úctu paní kněžny, která ji pozvala společně s dětmi k sobě na zámek. A tam jí babička vypráví příběh svého života. Paní kněžna babičce při-slíbila pomoc v případě potřeby. Babička nežádala pomoc pro sebe, ale pro Kristlu - její snoubenec neodešel na vojnu a tak se mohli vzít. Přimluvila se také za rodinu Kudrnových, ti aby otec dostal stálé zaměstnání poklasného, museli doma jíst z nouze kočky a ve-verky. Přimluvila se i za Hortensii, aby si nemusela brát ženicha, kterého jí kněžna zvolila, a mohla se vrátit do Itálie, kde byl její milý. Její štěstí netrvalo dlouho, zemřela po roce a zanecha-la kněžně malého synka.
Babička říkávala Adélce, že stará jabloň a ona jsou si rovny a odejdou spolu. Jednoho jara jabloň zůstala suchá a i babička se začala cítit špatně a věděla, že její život končí. Sešli a sjeli se všichni přátelé, první přijela Barunka, která s babičkou trá-vila poslední dny jejího života.
Když babička zemřela, plakalo celé údolíčko. Babiččinu osobnost charakterizuje v závěru knihy kněžna, sledují oknem pohřební prů-vod, slovy: „Šťastná to žena!“

Postavy: BABIČKA
prostá venkovanka, moudrá žena, miluje lidi i zvířata, získává si svou dobrotou úctu všech lidí. Je věřící, dodržuje své zvyky, pomáhá všem. Nemá ráda přepych, žije skromně a k tomu vede i svá vnoučata.

CITACE: „Pánbůh by mne, starou ženu, trestat musel, kdybych se chtěla chytat světa. Pro mne takové novoty nejsou, starý můj ro-zum by se do toho nehodil“
„Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem!“

Jazyk: kniha je psána česky a občas se objevují starší slova.
např. trajdy=povídalky, klepy/ dynovačka=pomlázka/ brůna=bílý kůň