Babička nám přibližuje prostředí a život venkova 19.století.
Babička byla žena velmi moudrá a svým příjezdem na Staré Bělidlo výrazně ovlivnila tamní život.
Celá kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo ,kde poprvé poznává svoje vnoučata: Viléma,Jana ,Barunku a Adélku,také se seznamuje s lidmi z nejbližšího okolí.Jako je chudá rodina Kudrnů kde Barunka nejednou ochutnala pečenou vránu nebo veverku a kde na pozdější přímluvou u paní kněžny babička změnila jejich chudobu.Mezi nejbližšími přátele patřil pán myslivec se svým synem Orlíkem a rodina mlynářovic.
Babička učila děti k šetrnosti a dobrému hospodaření a proto když její dceru jednou navštívili dámy ze zámku a babička jim nabídla prostý chléb a ty se nad tím ušklíbli,babičku to velmi rozhněvalo.Babička často navštěvovala pana otce a panímámu ve mlýně i s dětmi a tam se vyprávěly různé příběhy mezi nimi byl i smutný příběh Viktorky ,která se zamilovala do černého myslivce(vojáka),který ji nakonec opustil a Viktorka s toho přišla o rozum.Bloudila celé pomatená v okolních lesích až jednou po velké bouřce ji našli mrtvou.
Významným setkáním pro všecky obyvatele bylo setkání babičky s paní kněžnou Zaháňskou a její schovankou Hortensií.Babička několikrát na pozvání kněžny navštívila s dětmi zámek a.Paní kněžna si babičky velice vážila.A mnohdy dala na její slova.A tak mohla schovanka Hortensie navštívit milovanou Itálii.A Kristla se mohla vdát za svého milého, kterého na žádost babičky paní kněžna vyreklamovat z armády.
Mezi tím život ubíhal ,děti odrůstaly a Barunka nejmilejší vnouče babičky začala navštěvovat školu.Babička ale nikdy neopustila údolíčko kde našla svůj druhý domov a přes své stáří si
často pletla Adélku s Barunkou.Až jednou opustila malé údolí na vždy.
A tak končí vypravování o životě v Rratibořickém údolí.
26. květen 2008
6 185×
292 slov
