Němcová, Božena - Babička

Babička bydlela ve slezských hranicích ve skromné chaloupce.Jednou jí přišel dopis,že se její nejstarší dcera Terezka s jejím německým manželem(dobrým to člověkem) a dětma budou stěhovat do Čech,protože muž prý bude pracovat u kněžny na zámku.V dopisu jí moc prosila,aby se k ní odstěhovala,že se jí tam jistě bude moc líbit.Babička byla to moc hodná žena,sic byla už docela stařičká,ale na tom zdaleka nezáleželo.Měla vlastně jen chaloupku,pár věcí a vrstevnici-věrnou Bětku.Byla na rozpacích,srdce měla k puknutí.Rozhodla se,že si vezme pár svých věcí a spánembohem odjela.Na Starém bělidle byli už všickni plně očekávali,zda už nejede Václav,který měl Babičku přivézt.Rodina Proškova se moc těšila na Babičku.Děti:nejstarší Barunka,druhý nejstarší Jan,prostřední Vilém a nejmladší Adélka.Pořád vybíhaly na cestu a dívaly se,jestli už Babička nejede.Konečně slyšely dupot koní a uviděly poprvé svou dosud neznámou Babičku.Hned se k ní seběhly,všechno lidstvo vyšlo z domu a šly přivítat Babičku.Barunka,Adelka,Jan a Vilém vykřikovali úžasem a obdivem,když slezla z vozu,hned se na ní vrhli,objímali jí a pusinkovali.Babička je také objímala a povídala,jak děti vyrostly.Všichni šli do světnice a děti nespustiv oči z Babičky se celý ten den pořád Babičky na něco vyptávaly.Pan Prošek a dcera Terezka Prošková ji velice mile přivítali,že přijela.Babička s sebou přivezla plno krásných věcí:almaru,marcipán,růženec,kudlu,dvě panenky a ještě něco navíc.Byla to májová koťátka a kuřátka.Proškovic měli sice psy Tyryla a Sultána,ale ty si na ně brzo zvykli.Celá rodina si spokojeně žila na Starém bělidle.Babička byla dětem velice dobrým příkladem,doprovázela děti do školy.Chodili do lesa na jahody,borůvky,do kostela atd.Každý rok chodila z Krkonoš babka kořenářka.Navštěvovala i mlynářovou rodinu.Babička a děti se poznaly s kněžnou,která měla dobré srdce a s její služebnou Hortensií.Babička si vnoučata výborně vychovávala,učila je starým zvykům.Proškovic,mlynářovic a pan myslivec se sešli ve mlejně a povídali si o Viktorce.Viktorka byla moc chytré a hezké to děvče,ale hlavu jí zmátl jeden voják,jenž za ní potají chodil a sledoval jí.Jednou se stalo,že když se její sestra probudila(spala s Viktorkou ve světničce),viděla že Viktorka je pryč.Jedna sousedka šla k sedlákům a pověděla jim o vojákovi,že se pro něj moc trápila.Začali hledat Viktorku.Dlouho ji nikdo neviděl,už myslili,že je mrtvá.Uplynul rok.Prý zahlédli nějací ovčáci v lese postavu.Byla to Viktorka.Vypadala strašidelně,vlasy rozcuchané,šaty otrhané,umouněné tváře a hlasitě se smála.Utekla jim.Její rodina se moc rmoutila,že jejich dcera se zbláznila.Léta plynula a její otec umíral.Viktorka se na něj přišla podívat ke smrtelné posteli a za chvíli,když ji otec zpokojiv se,že svoji dceru vidí,zavřel navždy oči.Viktorka byla nešťastná,ale stále bylo všechno po starém.Lidé ji nosili jídlo k noře,kde přespávala.A tak je to dodnes.Její matka je taky už po smrti.Dětem bylo Viktorky líto.Čas utíkal.V létě,když byla ukrutná bouře,šel myslivec domů a viděl u břízek stát Viktorku,volal na ní,ať pod stromem nestojí,ale ona se jen vysmála.Když bylo po bouřce,tak šel myslivec prohlídnout les,jestli bouřka nezpůsobila v lese žádné škody a viděl pod stromem ležet mrtvou bláznivou Viktorku.Bylo mu jí líto.Ubohé děvče,pomyslel si.Šel tu smutnou zprávu oznámit na Staré bělidlo.Byli smutní,jak špatně dopadla.Paní myslivcová ustrojila nebohou Viktorku do krásných šatů.Dali jí do dřevěné rakve.Paní Prošková se bála vidět mrtvolu,a tak poprosila Babičku,aby jí za ní pokřížovala.Babička s dětmi se šly rozloučit s Viktorkou.Krátce na to se ve vesnici slavila překrásná svatba Kristly a Míly,oba byli moc šťastní manželé.Čas plynul jako voda.Barunka odjela študovat,když tu jí poslali ze Starého bělidla zprávu,aby ihned přijela domů,poněvadž s Babičkou je zle.Asi za týden přijela.Přišla jí uvítat sestra Adélka,pěkná to děvečka-to říkávala Babička.Když přišli do světničky,kde ležela Babička,okolo ní bylo plno známejch tváří.Barunka se rozplakala,jak jí tatínek řekl,že už nemá moc času.Babička byla ráda,ještě před svým odchodem ze světa vidí svji milovanou vnučku.Svůj majetek rozdělila svým milým.S každým si vlídně promluvila.Příští den předříkávala Barunka modlitbu umírajícíh,když tu Babička promluvila,že si pro ní přijde nebožtík Jiří.Barunka předříkávala dál,Babička s ní,až najednou se jí dech zatajil.Lidé plakali,byli zarmouceni babiččiným úmrtím.Byl pohřeb.Všechen lid se přišel s Babičkou rozloučit,neboť věděli,jaké měla Babička dobré srdce.Kněžna uviděla z okna smutně vláčející se průvod lidí okolo zámku.Sklonila hlavu a slzy jí zalily oči.Povzdechla si a řekla: „Šťastná to žena!“

Hodnocení čtenářského deníku Němcová, Božena - Babička

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  8. březen 2008
  4 995×
  806 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Němcová, Božena - Babička

nikola
jaký je ilustrátor babičkly od boženy němcové