Babičku napsala spisovatelka Božena Němcová, a vydalo jí nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1989. Kniha je krásně ilustrovaná panem Vladimírem Tesařem a výtvarným redaktorem Pavlem Hrachem.
Děj povídky začíná příjezdem babičky na Staré bělidlo. Babička je srdečně uvítána hlavně vnoučaty, která měla svou babičku vidět poprvé. Za chvíli se pro ně stala nejkrásnějším a nejlepším člověkem na světě. Znala odpověď na všechny otázky zvídavých vnoučat. Často jim vyprávěla příběhy z venkovského života. Chodívala s nimi na procházky po okolí. Z babiččiných zvyků, z jejích přísloví a pořekadel učily se děti lidové moudrosti. Babička byla také první, kdo zasadil do jejích duší semínko zájmu o rodnou zemi a o její lid. Rovněž všichni lidé z vesnice ji měli rádi. Chodila s dětmi také na delší procházky do myslivny nebo do mlýna. Jednou v altánku se setkali s paní kněžnou, která ji s vnoučaty pozvala na zámek. Kněžna se od babičky dozvěděla o životě lidí na vesnici.Babička se také přičinila k tomu, že i ti nejchudší dostali práci. V neděli chodívala s Barunkou do kostela, někdy na pouť. Se svojí rodinou žila až do své smrti, a po ní s nimi žila dál, v jejich srdcích.
Babička je ústřední postavou vyprávění. Stává se nositelkou nejlepších lidových vlastností. Její moudrost pramení ze zkušeností těžkého života poddaného lidu, k němuž sama bytostně patří. Od prvního okamžiku si získává srdce dětí. Nerozmazluje je, přijímá jejich myšlenky. Vede svá vnoučata k všestrannosti a učí je skromnosti a vštěpuje jim lásku ke své vlasti. Nikdy nikomu vědomě neublížila, každému ráda pomůže, proto si brzy získá srdce lidí z vesnice. Její kůže je poznamenaná zubem času, stejně jako její vlasy. Její oči jsou ale černé a mladistvé, jako by jediné z jejího těla nestárly.
Barunka je nejstarší ze všech babiččiných vnuček, a také je její nejoblíbenější. Možná je to pro její zájem o všechny babiččiny činnosti. Ale podle mě v ní babička vidí sama sebe jako malou. Barunka má taky ráda Babičku, je pro ní ten nejlepší člověk na světě.
Boženka Němců se nechala při psaní babičky inspirovat svým dětstvím, jehož část strávila na venkově se svou babičkou. Celá kniha je myšlena jako poklona té skvělé ženě, kterou viděla ve své babičce.
Babička je velmi pěkná kniha, a i přes to, že nemá napínavý akční děj, dokáže zaujmout skoro každého, kdo se k ní dostane. Mě se Babička velmi líbila, pro svůj klidný děj a venkovské prostředí.
Povídka Babička byla pro několik generaci nejenom dětí tím nejlepším skvostem naší literatury. Proto byla také několikrát zfilmována. Tato povídka je nejznámějším a nejkrásnějším dílem Boženy Němcové. V pěkně ilustrované knize nebo v podobě filmu tuto povídku vám vřele doporučuji.
26. únor 2008
4 752×
441 slov
