Němcová Božena, * asi 4. 2. 1820, † 21. 1. 1862, česká spisovatelka; zakladatelka novodobé české prózy. Ve 40. letech ve vlastenecké společnosti v Praze zformovala své představy o národní literatuře a vlastním společenském uplatnění (básně Slavné ráno, Ženám českým). S osobitým vypravěčským talentem umělecky zpracovala české pohádky, pověsti a legendy (Národní báchorky a pověsti), které převedla do formy humorných, fantastických nebo romantických povídek. Většina z nich vznikla za jejího pobytu na Chodsku, kde se seznámila s tradičním lidovým a venkovským světem, který realisticky zachytila i v publicistických črtách, úvahách a beletristických obrazech ze života (Obrazy z okolí domažlického, Obrázek vesnický, Selská politika, Hospodyně, na slovíčko). K lidovým pohádkám, v nichž vedle vypravěčsky bohatých látek nacházela i ucelený soubor kladných životních hodnot, se vrátila ve Slovenských pohádkách a pověstech. V 50. letech psala povídkové obrazy venkovského a maloměstského života (Pomněnka šlechetné duše, Baruška, Rozárka, Karla, Divá Bára, Chudí lidé, Chyže pod horami, Dobrý člověk, Pan učitel). Vrcholným dílem „obrazů venkovského života“ je povídka Babička, kde postava prosté venkovské ženy představuje ideál moudrosti a životní harmonie. Vyprávění se odvíjí na pozadí čtyř ročních období, která symbolizují patriarchální vesnický svět i konečný smysl a uzavřenost dramatických osudů postav kolem babičky. V rozsáhlejších prózách novelistického typu (Pohorská vesnice, V zámku a v podzámčí) vylíčila na osudech jednotlivců širší společenské vztahy a rozpory, jež se snažila řešit hledáním porušené harmonie.
Hlavní postavy: Bára, otec, rychtář, správce, Elška, Josef, pan farář, Pepinka
Bára byla dcerou obecního pastýře Jakuba. Se svým otcem žila ve vesnici Vestci. Její matka zemřela několik let po ustavičném churavění. Vesničané neměli Báru nijak v lásce a říkali o ní, že ji přinesla polednice, že je to ,,divé dítě“. Bára si však nic z toho, že se jí chasa posmívá a nadává jí. Byla totiž silná a velmi mrštná a tak každého lehce přeprala. Také jako jediná uměla plavat, ale o tom nikdo kromě táty nevěděl. Jejími nejlepšími přáteli byli Elška z fary a kostelníkův syn Josef. Často si také hrála se svým psem Lišajem. V létě chodila Bára pást krávy. V zimě předla a tkala. Na faru, kam chodila Bára za Elškou, jezdíval také pan správce, jemuž se Elška zalíbila. Panna Pepinka a velebný pán, s nimiž Elška pobývala, ji chtěli za pana správce provdat. Elška však byla velmi nešťastná s svěřila se Báře se svým trápením. Bára byla rozzlobená a dopálená. Proto se rozhodla, že pomůže Elšce zbavit se pana správce. Když jel jedou pan správce za Elškou na námluvy, Bára si naň u hřbitova počkala a vystrašila ho k smrti. Jakmile se vesničané dozvěděli, polekali se a báli kolem hřbitova chodit. Za několik dní je však strach přešel a začali strašidlo pronásledovat. Brzy se přišlo na to, že žádný umrlec či strašidlo neexistuje, že to byla Bára, kdo tak vystrašil pana správce. Vesničané byli rozhořčeni a za tento čin uvěznili Báru do kostnice, kde měla přes noc přespat. Z kostnice ji ale vysvobodil mladý myslivec. Ten si ji odvedl a brzy se s ní oženil. Ještě před svatbou se s ní všichni usmířili a přáli jí, aby byla šťastná.
8. březen 2008
23 441×
512 slov
Tomáši Kavalo myslím si že je to jedno ne???
T.K.
tuto knížku mám moc rád, Božena Němcová napsala moc hezké knihy.