Poláček, Karel - Dům na předměstí

Vydal Československý spisovatel Praha roku 1966 jako svou 2629. publikaci, 6. vydání.

Hlavní postavy: strážník Jan Faktor, jeho žena Anatázie, úředník Syrový, jeho žena, učitel Šoltys, jeho žena, rodiče paní Syrové, trafikant se ženou, krejčí Melcl

Román Dům na předměstí poprvé vyšel roku 1928 a stal se předělem ve tvorbě Karla Poláčka. Dům na předměstí je závažný satirický román, zahajující řadu skladeb o životě takzvaných malých lidí. Kniha získala Poláčkovy respekt pokrokové kritiky a stala se prvním článkem řady velkých satirických románů.

Jan Faktor šil se svou ženou po večerech kravaty a šle. Ty pak ve dne prodával po domech a peníze šetřili.
Paní Syrová se svým manželem žili u jejích rodičů. Mladým manželům to už nevyhovovalo, tak se paní Syrová snažila najít jiný byt.
Jednou se seznámila se strážníkem. Ten jí pověděl o svém nápadu postavit si nájemní dům a stát se váženým panem domácím. Úředníkovi se však čtvrť, kde měl dům stát nelíbila. Bál se lidí, kteří zde žili. Byl slabé povahy, tak se manželce podvolil. Sepsali smlouvu, kde měli Syrových ujednáno, že po čtyři roky nebudou platit činži, když Faktorovi poskytnou stavební příspěvek, celé věno paní Syrové. Měli mít v užívání část zahrady, terasy, půdy, prádelny a všech společných prostor.
Na jaře začala stavba domu, která měla být dokončena na podzim. Faktor byl velký lakomec, dělníkům počal dávat menší a menší platy, až všichni odešli. Na stavbě mu tedy pomáhali už jen otec se švagrem, kterému Faktor slíbil finanční výpomoc. Po té, co dům dokončili Faktor švagrovi žádné peníze nepůjčil, ale také ho vyhodil jako žebráka.
Do domu se kromě manželů Syrových nastěhoval také učitel Šoltys se svou ženou a později i trafikantovi. Faktor stále bydlel v nájmu, aby mohl vydělat co nejvíce peněz. Do domu pouze docházel. Od všech nájemníků vybíral činži, jen Syrových ji měli na 4 roky prominutou.
Faktor neustále soupeřil se svým sousedem krejčím Melclem.(ukázka str. 66) Melcl stavěl vilu prou svou dceru, která se měla brzo vdávat. Faktor chtěl mít dům postavený rychleji a lépe a samozřejmě jeho dům musel být hezčí. Jeho dům byl skutečně hotový rychleji, ovšem Melcl měl svou vilu s balkony. To mu Faktor nemohl odpustit.
Postupem času přestal být mezi lidmi oblíbený. Nájemníkům vyměřil menší díly zahrady než měli původně sjednáno, nedovolil jim pěstovat slepice na dvoře a další. Počal také nájemníkům zakazovat, aby se mezi sebou bavili, chtěl, aby jeden na druhého donášeli. Myslel si, že když stávající nájemníky vyhodí a přijme nové, tak mu budou platit víc.
Postupně začal nájemníky ještě víc omezovat. Velkým koníčkem rodiny učitele Šoltyse bylo vyvolávání duchů. Jednou ráno si Faktorovi stěžovala paní Syrová, že u Šoltysů byl v noci hluk. Faktor slíbil, že to zařídí. Místo toho, aby to Šoltysovým zakázal, donutil je, aby si připlatili.
Neustále byl vysazený na rodinu pana Syrového. Den co den si paní Syrové stěžovala svému muži na to, jak s ní Faktor jedná. Syrový chtěl mít klid, tak nabádal manželku, aby se do žádných sporů nepouštěla a těchto věcí si nevšímala.
Faktor se neustále pouštěl do sporů s krejčím Melclem (ukázka str. 96 – 97).
Chtěl pro sebe také celou zahradu, tak kolem ní postavil plot a na vrátka přibil cedulku, že kdo chce jít na zahradu musí se ho dovolit a musí mu podrobně říci, co tam chce dělat.
Také nájemníkům, zvláště manželům Syrovým, zakazoval přijímat návštěvy. Opět vyrobil ceduli. Pak také paní Syrové zakazoval používat prádelnu, jako vysvětlení opět vyrobil cedulku.
Jednou nesl hokynář paní strážníkové mléko a na dvoře domu, kde strážníkovi bydleli byl svědkem divoké hádky paní Faktorové a jejich domácí. A jak se hádaly, vtáhly do hádky i hokynáře jako svědka. Celá hádka nakonec skončila u soudu, kde byl hokynář jako svědek. Soudce oběma ženám nabízel smír, ani jedna jej však nechtěla přijmout. U soudu se Faktor dověděl, že vztažení ruky na domácího je důvodem k výpovědi.
Manželé Syrových zatím žili ve Faktorově domě jako ve vězení, báli se chodit na krok, aby nevyvolali hádky. Nakonec jim zakázal i zdržovat se na terase. Ze všech těchto zákazů a příkazů Syrový onemocněl. Lidé z okolí ho chodili navštěvovat, každý s nimi soucítil. Úředník se brzy uzdravil.
Jednoho dne navštívil Syrových advokát, který jim přišel oznámit, že po svém strýci zdědili dům a velké množství peněz. Hned šli k rodičům paní Syrové a radostnou novinu jim oznámili.
Manželé Syrových se stěhovali začátkem zimy. Faktor jim velmi záviděl. Najednou na ně opět začal být milý.
Za nedlouho se ne byt po Syrových přijel podívat pan Baloun. Faktor mu opět nasliboval mnoho věcí. Slíbil mu například, že si na lípu na zahradě smí připevnit anténu od svého radia.
Tento případ opět skončil u soudu. Všechno mluvilo proto, že Faktor o dům přijde. Přestával mít peníze a s každým se hned soudil. Dům na předměstí byl nakonec prodán v dražbě.

Román Dům na předměstí popisuje život obyčejných lidí na počátku dvacátého století. Je to satirický román, který poukazuje na všechny vady celé společnosti a ukazuje je na osobě strážníka Jana Faktora.