Popper - Otevřená společnost

2.díl, str. 73-117, Marxova metoda

Kapitola 13 - Marxův sociologický determinismus

V této kapitole porovnává Popper marxismus a fašismus. Tvrdí, že mají téměř stejný intelektuální původ, ale u marxismu lze najít humanistický impuls. Marx se pokusil aplikovat racionální metody na nejpalčivější problémy společnosti, sice neúspěšně, ale to nijak nesnižuje jeho význam. Aspoň nám otevřel oči. Popper uznává Marxův smysl pro fakta, nedůvěru k verbalismu a jeho boj proti pokrytectví. Byl to hlavně teoretik, který se snažil zlepšit osud většiny lidí. Prostředek napomáhající pokroku lidstva viděl v poznání. Bohužel, byl falešným prorokem a oklamal lidi vírou, že historické proroctví je vědecký způsob, jak se zabývat problémy společnosti. Marx byl jedním z prvních filozofů, kteří rozvíjeli pragmatismus. Byl přesvědčen, že praktický politik nutně potřebuje vědecké zázemí. Učil, že věda má přinášet praktické výsledky a předpovídat budoucnost. Filozofie nebo věda by měla svět změnit, ne jej pouze interpretovat. Byl ovlivněn franc. materialisty 18.stol. Nezabýval se čistě filozof. tématy, zajímala jej sociologická a metodologická stránka problémů. Příklon k dualismu těla a duše.
Marxismus je podle Poppera čistě historická teorie a její cíl je předpovídat budoucí ekonomický a mocensko politický vývoj a hlavně revoluce. (takto netvořil základ pro politiku ruské KS, Lenin zjistil, že marxismus nedokáže pomoci v záležitostech praktické ekonomiky a začal experimentovat, ale ne podle Marxe a Engelse-NEP, pětiletky…). Marxovy rozsáhlé ekonomické výzkumy se vůbec netýkají problémů konstruktivní ekonomické politiky. Marx viděl své poslání v tom, že zbaví socialismus jeho sentimentálního, moralizujícího a vizionářského pozadí, chtěl, aby se vyvinul do stadia vědy. Základem měla bát vědecká metoda analýzy příčiny a následku a vědecká předpověď. Ta podle Marxe znamenala to samé co historické proroctví, takže vědecký socialismus měl být založen na studiu historických příčin a historických následků a na proroctví svého vlastního zrodu. Popper se domnívá, že marxismus je především metoda, a to metoda velmi chudá.
Marx kladl důraz na vědeckou předpověď. Argument, že věda může předpovídat budoucnost pouze tehdy, pokud je budoucnost predeterminována, je do ní vklíněna, vedl Marxe k představě, že přísně vědecká metoda musí být založena na přísném determinismu. A Popper namítá: Žádný druh determinismu nelze nadále pokládat za nezbytný předpoklad vědecké metody. Determinismus není nezbytnou prvovýbavou vědy schopné předpovídat. Podle Marxe ti, kdo se snaží ukormidlovat loď společnosti proti bouřím dějin, jsou utopisté. Jediný způsob, jak ovlivnit chod dějin, je, že zjistíme pomocí proroctví jeho průběh a budeme se snažit odstranit mu ty nejhorší překážky.
Vědecký socialismus neučí, jak tvořit instituce. Popper porovnává názory Marxe a Johna Stuarta Milla, nachází mezi nimi i shodné – např. Millovy stavy společnosti dokonale odpovídají marxistickým historickým obdobím a Millova optimistická víra v pokrok připomíná Marxovu. Mají rozdílné názory na sociologickou metodu. Oba dva se pokusili napomoci realizaci ideje svobody.

Kapitola 14 - Autonomie sociologie

V této kapitole Popper pojednává o Marxově útoku na psychologismus, tj. teorie, podle nííž všechny zákony života společnosti musí být redukovatelné na psychologické zákony lidské přirozenosti. Hlavní teze: společnost je produktem interakce myslí, události života ve sp., musí být výsledkem motivů jednotlivých lidí. V psychologismu je odpor proti kolektivismu, tvrdí, že chování nebo jednání kolektivů je nutné redukovat na chování a jednání lid.individuí.Marx proti tomu namítá: „Bytí lidí není určováno jejich vědomím, nýbrž naopak, jejich vědomí je určováno jejich společenským bytím.“ –jak říká P., že lidé jsou spíš produktem života než jeho producenty. Příklad problému, jak vysvětlit rozšíření............str.80.
Popper podotýká, že žádné jednání nelze vysvětlit motivem samotným, nelze je vysvětlit bez poukazu na naše sociální prostředí, na společenské instituce a způsob jejich fungování. /Tradice i instituce zavedl člověk za nějakým účelem nebo pod vlivem určitých motivů. /Struktura našeho soc. prostředí je lidským výtvorem, instituce a tradice jsou výsledkem lidského jednání a rozhodování a jsou lid. jednáním a rozh. změnitelné (i ty, vzniklé záměrně, jsou zpravidla nepřímým a nechtěným vedlejším produktem takového jednání) Důsledkem toho je, že morální hodnoty společnosti jsou spjaty s jejími institucemi a tradicemi a nemohou bez nich přežít. To platí o uzavřené společ., kde jen výjimečně docházelo k vědomému vytváření institucí.
(Otevřená společnost-lidé jsou strůjci větší části svého osudu). Popper kapitolu uzavírá shrnutím, že omylem psychologismu je předpoklad, že individualismus zaručuje redukci všech společ. jevů a pravidelností na psych. jevy a zákony. Marx prý historicky rozvinul určité Hegelovy názory týkající se nadřazenosti společnosti nad jednotlivcem a použil je k argumentaci proti jiným Hegelovým názorům.

Kapitola 15 - Ekonomický historicismus

Popper upozorňuje, že mnozí si špatně vykládají Marxovu teorii: ekonomické motivy mají na život člověka zásadní vliv, vyzdvihl důležitost motivu zisku, motivu třídního zájmu a ukázal, jak vysvětlit dějiny pomocí těchto jevů. Mají za to, že podstatou marxismu jsou ekonomické motivy a třídní zájem jako hnací síla dějin. Tyto síly vědomě způsobují války, krize, nezaměstnanost a další formy společ. bídy. Zřejmě je mate název historický materialismus, kterým se M. a Engels pokusili charakterizovat své učení.
Popper připouští, že M.mluví o touze a motivu zisku, ale ne proto, aby vysvětloval dějiny. Tyto jevy jsou spíše symptomy korumpujícího vlivu společenského systému, spíše následky než příčiny zkaženosti. Ve válkách, krizích viděl nechtěné důsledky jednání a aktéry zajaté v síti společenského systému. P: Marxovo důmyslné a originální učení nahradila vulgárně marxistická konspirační teorie.
Snaží se o výklad M.ekonom. historicismu – společen. jevy musí být vysvětleny historicky (i Mill). M.tvrdil, že svobodní můžeme být pouze jako duchovní bytosti. Uznával duch a tělo, a že tělo je základem. Společnost, která je v poutech svých materiálních potřeb, nazýval říší nutnosti. Říší svobody miloval, ztotožňuje ji s říší lid. duchov. života. Za říší nutnosti „...začíná rozovj lidských sil, pravá říše svobody, která může vykvést jen na této říši nutnosti jako na své základně.“
M. jako Hegel předpokládá, že cílem histor. vývoje je svoboda a že nejsme čistě duchovními bytostmi a nejsme schopni někdy dosáhnout plné svobody. Jediné, co podle něj múžeme dělat, je zlepšovat podmínky práce a zmenšit dřinu tak, aby každý z nás mohl být po určitou část svého života svobodný. Věda se zabývá pouze říší nutnosti. Myšlení a ideje lze vědecky zkoumat jen z hlediska ekon. podmínek života lidí, kteří jim dali vzniknout, nebo z hlediska materiálních podm., v nichž vznikaly. M.tvrdil, že klíč k dějinám je třeba hledat v ekon.životě člověka.
Vědecká historie podle M.musí zkoumat zákony, podle nichž se vyvíjí výměna látek mezi člověkem a přírodou, musí vysvětlit rozvoj výrobních podmínek...M.pojetí dějin lidstva.......str.93. Popper vysvětluje termín výroba-zahrnuje celý ekon.proces včetně rozdělování a spotřeby. Rozd. a spotř. však M.a marxisté nevěnovali pozornost. Byli přesvědčení, že věda se musí ptát pouze na příčiny.
V M.historickém materialismu vidí Popper dva aspekty-historicismus-tvrzení, že oblast sociál.věd je shodná s obl.historické nebo evoluční metody a s histor.prorokováním, -ekonomismus-tvrz., že ekon.organizace společnosti, organizace lid.metabolismu je základnou pro veškeré společ.instituce a pro jejich histor.vývoj. Riziko je v tom, že lze snadno přecenit důležitost ekon.podmínek v každém jednotlivém případě-Popper. Ekonomismus se často vykládá mylně tak, že vývoj společnosti je závislý na vývoji ekon.podmínek a na vývoji mater.výrobních prostředků. Na příkladu Ruska za Lenina Popper dokládá, že za urč.okolností mohou ideje revolucionalizovat ekon.podmínky země, místo toho, aby těmi podmínkami byly modelovány. Podle M. lze důležité změny dosáhnout sociální revolucí. Uskuteční-li se soc.rev., potom může mít význam i politická rev.-podle M.jedna vládnoucí skupina uvolní cestu druhé. Soc.rev. se vyvíjí-mater.podmínky rostou, dokud se nedostanou do konfliktu se soc.a právními poměry. Popper pokládá M.materialistické pojetí dějin za cenný návrh, jak uvažovat o věcech v jejich vztahu k ekon.pozadí.

Kapitola 16 – Třídy

Z M. a Engelsova tvrzení: „Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů.“, vyplývá, že dějiny jsou determinovány tříd.bojem a ne bojem národů, jak se domníval Hegel a většina historiků. Zájem národní je ve skutečnosti zájmem vládnoucí třídy národa. Třídní zájem je pro M.věc, situace nebo instituce, která je pro třídu výhodná, a ne stav mysli, myšlenka nebo pocit zájmu o věc. Zájem třídy je všechno, co podporuje její prosperitu nebo moc. Místo člověka ve spol. a jeho třídní situace určují vědomí člověka. Svobodní můžeme být pouze natolik, nakolik se emancipujeme od výrob.procesu. Větší míru svobody získáme pouze za cenu zotročení jiných lidí, rozdělrením lidstva na třídy. I vládci jsou zotročováni svou situací-musí utlačovat ovládané. Tuto společ.síť, v níž jsou třídy lapeny apřinuceny bojovat proti sobě, nazývá ekonom.strukturou společ. nebo společ. systémem. Společ.systémy se mění s výrob.podmínkami, na nich závisí způsob vykořisťování a ovládání vládci. Jednotlivé obd.ekonomického vývoje=zvláštní společ.systém, každé histor.období=společen.systém tříd. Třídní vztahy jsou nezávislé na vůli jednotlivce:.....str.100.
Ve společ.síti je nemožné předpovídat vzdálenější společ.dopady našeho jednání, systém nám vnucuje to, o čem věříme, že jsou to naše zájmy. Nemůžeme vinit kapitalistu z nemorálnosti, protože sám systém jej nutí tak jednat. Je nesmysl domnívat se, že pokud se zlepší lidi, zlepší se okolnosti. Lidi budou lepší, když se zlepší systém, ve kterém žijí. Konečnému příchodu socialismu napomáhá i kapitalistická třída-nutí lidi tvořit podmínky, které jsou základnou vyšší společ.formy=soc.-jeho zásadou je plný a svobodný rozvoj každého individua.
Termín třídně uvědomělý-kdy si členové třídy plně uvědomí svou situaci, znají svůj pravý třídní zájem, jsou si svou třídou jisti a jsou na ni hrdi.
Popper dodává, že dějiny tříd.sporů nejsou vždy dějinami tříd.bojů v marxistickém slova smyslu, protože uvnitř vládnoucí i ovládané třídy je rozdílnost zájmů. Varuje před nebezpečím, že M.tvrzení svádí k vykládání politických konfliktů jako bojů mezi vykořisťovateli a vykřis´tovanými. Přesto oceńuje jeho pokus vysvětlit chod institucí prům.systému, i když s přeháněním a vynecháváním některých významných aspektů.

Kapitola 17 – Právní a společenský systém

Popper analyzuje Marxovu teorii státu a bezmocnosti veškeré politiky. Právní systém chápe M.jako nadstavbu postavenou na daných výrobních silách ekonomického systému, která tyto síly zároveň vyjadřuje, mluví o právní a politické nadstavbě. Další nadstavbou je podle marxistů převládající systém morálky, který je prosazován ideologií, vytvořenou a kontrolovanou vládnoucí třídou. M. v Manifestu píše: „Polit.moc ve vlastním smyslu slova je organizované násilí jedné třídy k potlačování druhé.“ Stát je prostě součást mašinérie, s níž vedou vládnoucí svůj boj.
M.se ve své teorii snaží zjistit praktické funkce práv.institucí v životě společnosti a odhalit esenciální funkci práv.institucí. (co je to stát?) Důsledkem jeho teorie je, že politika je bezmocná, nikdy nemůže výrazně změnit ekonomickou situaci. Má sledovat, jestli změnám v právně politickém systému odpovídají změny v sociálním životě. Takže politika je ve státě buď povrchní a nedůležitá nebo změní ekon. a třídní situaci, a tak získá charakter revolucí. Polit.chyby neovlivní skutečnou třídní situaci ani ekonomickou. Dalším důsledkem je, že každá vláda je diktaturou vládnoucí třídy nad ovládanými. Demokracie je taková forma třídní diktatury, která je v určitém historickém období nejvhodnější. Liberalismus i demokr. jsou pouhá rouška diktatury buržoazie. Kapitalistický stát je diktaturou buržoazie, po revoluci je diktaturou proletariátu, která vede k beztřídní společnosti a tak stát zaniká. M.názor na demokracii je velmi ovlivněn podmínkami, v nichž žil. Jeho teorie popisuje jeho historické období, kdy běžné bylo vykořisťování žen i dětí. M.protestoval proti těmto zločinům, které obhajovali ekonomové i muži církve.
M.rozlišuje mezi formální svobodou – kt.je nedostatečná pro zajištění svobody, která je podle něj cílem histor.vývoje lidstva – a materiální, ekonomickou, reálnou svobodou – které lze dosáhnout osvobozením se od bídy. Popper tvrdí, že svoboda ničí sebe samu, pokud je neomezená a proto je naším právem žádat od státu její omezení do určité míry tak, aby svoboda každého byla chráněna zákonem. Tyto úvahy přenesl i do ekonomie: ………..str.109
Podle M.je skutečná moc především v rozvoji strojních a výr.prostředků, menší vliv mají ekon.a třídní vztahy a nejmenší politika. Naopak Popper pokládá polit.moc za fundamentální a ekonomická ji nesmí ovládnout, ale musí být politickou kontrolována. Nejlépe pomocí polit.demokrace. Marxisté vidí ekon.moc všude: „Kdo má peníze má moc.“ Tento argument lze uplatnit v neomezeném kapitalismu. Zdroj moci z bohatství dělá podle P. aktivní státní intervence – zákonná ochrana vlastnictví krytá sankcemi. Tzn.,že ekon.moc je plně závislá na fyzické a politické. Ale měla by být omezena na to, co je skutečně nezbytné pro ochranu svobody. Ekonomická moc není původem všeho zla, ale každá nekontrolovaná moc je nebezpečná!
Teorii bezmocnosti politiky marxisté v praxi moc neuznávali, předpokládali, že politickou mocí lze kontrolovat ekonomickou. Nepochopili, že politika v širším měřítku nemůže být osobní, věřili,že jen nový společ.systém může zlepšit poměry.
P.předkládá dvě metody ekon.intervence státu: institucionální neboli nepřímou - vytvoření právního rámce ochranných institucí anebo osobní/přímou – zmocnění stát.orgánů, aby se snažili dosáhnout cílů, které na dané období stanovili vládci. V demokracii je snaha užívat první a omezit užití druhé. Nepřímá umožňuje napravit věci diskusí a zkušenostmi, použít metodu zkoušky a omylu, je dlouhodobá, dovolí nám zjistit, co jsme skutečně udělali, rozhodování vládců jsou krátkodobá, přechodná, často se mění a většinou se ani veřejně neprojednávají. Tato metoda je racionální, právní rámec musí být srozumitelný pro každého, vnáší do života společnosti jistotu a bezpečí.
Metoda osobní intervence přináší prvek nejistoty a nepředvídatelnosti a vede k dojmu, že kdesi v zákulisí působí skryté síly. Někteří ale nechápou rozdíl mezi těmito dvěma metodami nebo se nedokážou odpoutat od každodenních problémů.

Hodnocení čtenářského deníku Popper - Otevřená společnost

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  7. březen 2008
  2 496×
  2190 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Popper - Otevřená společnost