Shakespeare, William - Macbeth

(v překladu Erika Adolfa Saudka)

Macbeth je Shakespearova vrcholně renesanční tragédie z přelomu roků 1605-6,pochází tedy z Shakespearova druhého tvůrčího období. Vzniká v těsném sousedství pozdějších tragédií Othello,Král Lear a Antonius a Kleopatra.
Děj se odehrává v 11.století ve Skotsku.V první scéně se ocitáme na pusté pláni.Tři čarodějnice se dohodnou,že se příště sejdou věštit Macbethovi.Poté se dostaneme na bojiště u Forresu ,kde setník vychvaluje skotskému králi Duncanovi a jeho synovi Malcomovi odvahu králových vojevůdců Macbetha a Banka.Duncan rozhodne,že vládu nad thénstvím zrádce Kawdora nastoupí právě Macbeth.Po cestě z bitevního pole se vojevůdcům zjeví tři čarodějnice a věští,že Macbeth se stane kawdorským thénem a poté králem všeho Skotska a Bankovi,že „krále zplodí a nebude králem“. Jakmile Macbeth zjistí , že první část věštby se vyplnila ,se z popudu své ctižádostivé manželky rozhodne zavraždit krále,který k němu přijel na návštěvu.Lady Macbeth uspí dva hlídající královy sluhy a Macbeth svůj vražedný čin vykoná. Potom pomaže šaty sluhů krví,aby vina padla na ně.Po objevení mrtvého krále Macbeth sluhy ze strachu z odhalení zabije.Svůj čin vysvětluje „hněvem nad jejich odpornou vraždou“. Královi synové prchají, Malcom do Anglie,Donalbain do Irska.Macbeth, kawdorský thén je radou thénů jednohlasně zvolen za krále.V den své korunovace dá kvůli obavě z věštby čarodějnic zavraždit své potenciální soky Banka a jeho syna Fleance. Vrahům se podaří zabít Banka,ale Fleance uprchne. Umírající Banko žádá syna o pomstu. Jenže chování nového krále na korunovační hostině,vyvolané strachem a výčitkami svědomí (na prázdném místě u stolu vidí Bankova ducha) vzbudí zmatek a podezření.Macbeth se uzavírá do sebe a umlčuje své pochybnosti i díky další věštbě tří přízraků vyvolaných čarodějnicemi.Prvý, obrněná hlava,králi věští,aby se chránil Macduffa,fifského théna,druhý,zkrvavené dítě,že není člověk z ženy zrozený,jenž by mu ublížil,poslední,dítě s korunou na hlavě a strůmkem v ruce, „neporažený budeš,dokud Birnamský les tvůj dunsinanský hrad nezteče“.Z obav o trůn a o svůj život se Macbeth dopustí dalších zločinů.Dá vyvraždit Macduffovu rodinu,jeho ženu a synáčka.Zatím Macduff přemluví Malcoma,jenž pochybuje o svých vlastnostech,aby táhl proti Macbethovi s desetitisíci muži poskytnutými anglický králem Edwardem vedenými starým vojevůdcem Siwardem a jeho synem, mladým Siwardem. Malcomovo vojsko se spojí se skotskými povstalci.Drama vrcholí rozhodující bitvou u hradu Dunsinamu.Každý muž z voje skotských povstalců si utne větev z Birnamského lesa a nese ji před sebou.Lady Macbethová v záchvatech šílenství spáchá sebevraždu. Macbeth v souboji sice zabije mladého Siwarda,ale je poražen Macdufem,který nabodne jeho hlavu na svůj meč.Věštba čarodějnic se tedy naplňuje ,neboť Macduff přišel na svět císařským řezem.Malcom se prohlásí za krále a tím nastolí starý pořádek.
Macbeth je tragédií krize humanistických ideálů na přelomu středověku a novověku, drama konfliktu individualistické osobnosti s řádem světa a v neposlední řadě tragédií zločinu a trestu. Mezi Shakespearovými díly vyniká tím, že přímo hlavní hrdina podléhá svodům nové společnosti. Pravé příčiny jeho jednání jsou zastřeny a nahrazeny (dobově) kauzalitou mýtickou. Příčinou ale není pouze nadpřirozené zlo ,ale porušení mravního řádu, vyjádřené jednak symbolicky (čarodějnice, chaos v jejich kotli) jednak v rozvažování hlavních hrdinů (snaha Lady Macbeth dosáhnout vlastní velikosti skrze svého muže, Macbethova bludná nemorální rozumovost – např. fatalistické nazírání na svět a jejich přesvědčení, že jejich svoboda záleží pouze na jejich vůli a činech).Ale zároveň je promítnut jak vnitřní svár,tak zase naopak vnější tlaky,jež vedou k tomu,že Macbeth vraždí krále, aby dosáhl nejvyšší moci. S postupem děje se těžiště přesouvá od Macbethových činů k jejich důsledkům.
Macbeth obsahuje i psychologické rysy. Autor rozebírá ta nejjemnější zločincova duševní hnutí. Macbeth se k vraždě odhodlá až po velkých vnitřních bojích a z manželčiných popudů. Z obav své zločiny stupňuje. Právě tyto další zločiny páchá v návaznosti na předchozí. Obdobně jako v dalších renesančních tragédiích Shakespeare nevyužívá řešení náboženské. Hlavní hrdinové bojují s výčitkami svědomí až do hrozného konce. Královna, v počátcích strůjce vraždy, výčitky svědomí nevydrží,zešílí a spáchá sebevraždu. Macbethova smrt v souboji je srdnatější.
Námět ze skotských dějin 11.století ,detailně načerpaný od skotského kronikáře Holinsheda, si Shakespeare zvolil zřejmě proto, aby upoutal pozornost nového krále Jakuba I. ze skotské dynastie Stuartovců, který svým nástupem na trůn roku 1603 spojil osudy obou zemí. I proto je zde oproti předloze hlavní hrdina zápornější. Bájný předek Stuartovců Banko se tedy jeví v mnohem lepším světle. K dalším pramenům patří Scottovy čarodějnice a Démonologie Jakuba I.
Autor zde ale vyjadřuje své obavy o budoucí osud země. Obnovení svobody je možné jen za cenu trochu hořkého návratu ke starým pořádkům. I Malcomovo gesto je spíše formální vzhledem k tomu,že nejvýznamnější úlohu sehrál Macduff, jenž Malcoma k boji přemluvil, když v azilu v Anglii pochyboval o svých vlastnostech.
Po stránce výrazové dávají bohaté metafory a rozvité básnické obrazy textu Macbetha rysy dramatické poezie silné citové působnosti. Poetický ráz je zesílen i pojetím času, který zdůrazňuje spíše dynamiku vnitřních změn a duševních stavů hlavních postav než vývoj situací a dějové zápletky. Vyniká sevřenou dramatickou strukturou ,silou tragické poezie i údernou strohostí scén o nichž literární kritik Zdeněk Stříbrný říká, že je „jakoby tesaná pevnou rukou ze skalnatého skotského materiálu“. Jako většina Shakespearových děl je Macbeth psán veršovanou formou zvanou blankvers (z angl.: čistý verš.). Jedná se o nerýmovaný pětistopý jamb. Je velmi proměnlivý a kontrastuje dále s rýmovanými verši nebo prózou.
Macbeth byl od svého uvedení velmi populární hrou, zvláště pro barvité monology a scény s nadpřirozenými jevy, jež byly ještě za autorova života zdokonalovány. Později byly do hry přidány mimo jiné i úryvky z neúspěšné Middletonovy hry Čarodějky. Dostalo se mu mnoho zpracování filmových, Verdiho operou a Ridelbauchovým baletem.
Tragédie je velkým dějinným podobenstvím i varováním. Konflikt individualistické osobnosti s řádem světa je aktuální i dnes.

Hodnocení čtenářského deníku Shakespeare, William - Macbeth

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  2. leden 2008
  2 786×
  963 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Shakespeare, William - Macbeth