Solženicyn, Alexandr Isajevič - Jeden den Ivana Děnisoviče

Alexandr Isajevič Solženicyn (1918) je pravděpodobně nejznámějším ruským spisovatelem 20. století. Významný politický aktivista, myslitel a bojovník za lidská práva, také i učitel matematiky a fyziky v Rjazani. Ve své tvorbě vychází ponejvíce ze svých zkušeností z pobytů v sovětských nápravných zařízeních a ze svého vyhnanství v Kazachstánu. Tak zrcadlí sovětskou společnost jako vězeňskou a bojuje a napadá leninismus a stalinismus. Ačkoliv byl po padnutí Stalinova kultu osobnosti rehabilitován a mohl vydávat, vzepřel se opět sovětskému režimu a tak nakonec od roku 1974 až do roku 1994 žil v exilu v USA. K jeho nejvýznamnějším dílům patří Jeden den Ivana Děnisoviče (oceněn Nobelovou cenou za rok 1970), Rakovina, Souostroví Gulag, V kruhu prvním.

Kterak den kára prožíti a snad i přežíti. Tak by se možná dal shrnout obsah novely do jedné věty. Protože celý příběh se odehrává v průběhu jednoho dne, někde na Sibiři na počátku 50. let. Sledujeme v ní osud jednoho prostého trestance, Ivana Děnisoviče Šolochova (ŠČ 854) od budíčku v pět hodin ráno po usnutí někdy okolo desáté večer. Člověk se prokousává peripetiemi od ranního průšvihu-neprůšvihu s korekcí, cítí každé chudinké sousto při jeho snídani i radost nad kouskem chleba. S Šolochovem cítí i všechny starosti s prací, třese se zimou při prohlídce, pozorně sleduje i ostatní členy party, s Šolochovem řeší drobné peripetie na stavbě, už zase cítí v žaludku jeho oběd a nakonec i pocit dobře vykonané práce. Jistěže s Šolochovem pociťuje zlost nad zatoulaným Moldavanem, obdiv k Césarovi i adrenalin při „závodě“ s kolonou mechaniků. Drobné starosti večer, radost nad cigaretou i lítost nad Feťukovem. A nakonec, proč ne, čtenář cítí i uspokojení po vydařeném dni.

„Šuchov usínal úplně spokojen. Tolik věcí se mu dnes poštěstilo: nezavřeli ho do korekce, partu nevyhnali na Socměstečko, v poledne ulil kaši, parťák dobře sfoukl výkaz, zdilo se mu jedna radost, pilku mu u prohlídky nenašli, navečer si přivydělal u Césara a koupil si tabáček. A nerozstonal se, zahnal nemoc.
Minul den, ničím nezkalený, skoro šťastný.

Takovýchto dní bylo v jeho trestu od zvonění do zvonění tři tisíce šest set třiapadesát.
A že jsou přestupné roky – o tři dny víc…“

Jestliže si člověk chce udělat dokonalý obrázek o takovém obyčejném dni v koncentračním táboře, nemá snad lepší možnost, než si přečíst tuto novelu. Jednoduchým jazykem i slohem, ale úderně a sugestivně se Solženicyn dostává pod kůži každému čtenáři. Je to zkrátka nutné, že si všechno s Šolochovem prožijete, když jste u něj každou minutu a máte každou jeho myšlenku na dlani. Je to snad ta nejlepší cesta, jak peklo Gulagu pochopit. Je těžké si dnes představit, že někdo něco takového mohl skutečně prožít, a že něco takového může existovat i ještě dnes. Musím napsat, že obdivuji každého, kdo něco takového přežil a proto obdivuji i Solženicyna, který se odvážil napsat o prožitém.

Hodnocení čtenářského deníku Solženicyn, Alexandr Isajevič - Jeden den Ivana Děnisoviče

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  14. listopad 2007
  4 375×
  465 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Solženicyn, Alexandr Isajevič - Jeden den Ivana Děnisoviče

Zdeňka
Jak někdo může někdo napsat, že se jedná o den v koncentračním táboře. Mezi koncentračním a pracovním táborem je hodně velký rozdíl. Bože!