Swift, Jonathan - Gulliverovy cesty

„Kdo pranýřuje neřesti a k nevinnému smíchu strhuje lidi, ten prospívá veřejnosti víc než všichni ministři, co jich bylo od Adama až po Walpola.“

To je citát Jonathana Swifta, který nám asi nejlépe prozradí a charakterizuje jeho dílo Gulliverovy cesty. Nicméně ani tak by nebyla charakteristika slovy autora úplná, kdyby později neuvedl, že jeho cílem bylo spíše potýrat, nežli pobavit. Dnes je však jeho vrcholné dílo, jenž poprvé vyšlo v roce 1726 spíše vnímáno jako kniha zábavná, plná roztodivných událostí a nesmyslů.

Kniha Gulliverovy cesty je smyšleným cestopisem, avšak umně zamaskovaným. Hned zpočátku knihy člověka zmate předmluva vydavatele, následována odpovědí ctihodného občana a kapitána Lemuela Gullivera. v níž se ohrazuje proti zkreslování textu svých cestopisů a obhajuje sebe sama před nevzdělanými čtenáři. Poté již následují samotné příhody z jeho cest. Ty se dělí do čtyř dílů vyprávějících o rozličných příhodách kapitána Lemuela Gullivera. V prvním díle nám ctihodný autor krátce nastiňuje životní pouť Gulliverovu od mládí až k první výpravě a především nám popisuje Gulliverův pobyt v zemi Liliput. Dozvídáme se, kterak se Gulliver dostal do této tajemné říše, je nám vylíčeno jeho nemalé udivení nad místními obyvateli. Ti jsou totiž s pouhými šesti palci svého vzrůstu a z toho vyplývající Gulliverovy obrovitosti příčinou od níž se odvíjí zápletky a dobrodružství obsažené v prvním díle. V něm jsou nám popsány rozličné dobrodružství Gulliverovy, z nichž je třeba vyzdvihnout jeho slavné vítězství nad nepřátelským loďstvem, či hašení královského paláce. Dozvídáme se také něco málo o životě a poměrech v Liliputánii a to vše pak končí Gulliverovým útěkem z ostrova. Po Gulliverově návratu do rodné Anglie se vydáváme na další cestu, čímž začíná druhý díl. V něm kapitán opět prožívá neuvěřitelné příhody, neboť se po zážitcích ze země Liliput sám ocitá v zemi obrů Brobdingnagu. Zde naopak svá dobrodružství zažívá díky svému malému vzrůstu, což ovšem znamená, že jsou o to nebezpečnější. Souboj s rozzuřenou krysou velikosti lva, nebo s několika vosami je jistě velmi nebezpečný a nepříjemný. Autor nám opět také předkládá pohled na zdejší zvyky a celý díl pak končí únosem Gullivera obřím orlem a jeho návratem domů do Anglie.To jak jistě tušíte předzvěstí třetího dílu. V něm se v důsledku své nepoučitelnosti Gulliver opět vydává na cesty a tak se díky intrikám svého největšího nepřítele osudu dostává na létající ostrov Laputa. V něm opět poznává neobyčejné zvyky a manýry místních obyvatel, pomocí kterých chtěl autor patrně poukázat na ztřeštěnost a podivínství dobových učenců. V Laputě neprožívá Gulliver žádné významné příhody a tak se s vděčností přemístí do země Balnibarbi, v níž se nám autor snaží naznačit nebezpečí nekontrolovaného rozvoje vědy a techniky pro lidstvo. To vše opět absurdní cestou. Gulliver se však opět přemisťuje do dalších částí země, ve které zažívá neobyčejnou příhodu s černokněžníkem. Ten na jeho přání vyvolá duchy zemřelých osobností a my tak můžeme nahlédnout do dějinných procesů a tak poznáváme, kterak byly dějiny překroucené a zkažené. Za krátko se ale Gulliver opět přesouvá, tentokráte do země Luggnaggu. Tam se setkává s nesmrtelnými Struldebrugy, na jejichž příkladu je nám osvětlena nesmyslnost lidské touhy po věčném pozemském bytí a z Luggnaggu se dostává do Japonska, odkud se oklikou vrací zpět do své vlasti.

Čtvrtý díl začíná Gulliverovou další cestou, končící v zemi Hvajninimů. Po nesmělých počátcích v podobě 1. a 2. dílu, kde autor oklikou a skrytě kritizuje poměry v tehdejší Anglii, navazuje 4. díl na díl 3. a otevřeně a nepokrytě útočí na lidskou společnost. Podrobuje ji drtivé kritice v podobě detailního a pravdivého popisu tehdejší doby a nastiňuje ideální lidské zřízení zosobněné v podobě inteligentních koní Hvajninimů. Ze čtvrtého dílu si máme odnést hlavně poučení, důležité i v tom, že je aktuální i dnes. Možná, že se změnil lidský život, ale od dob Jonathana Swifta se člověk sám příliš nepoučil.

Dílo samotné je psáno velmi sugestivní formou, předeslanou již úvodními dopisy čtenářům a vystupňovanou užitím 1. osoby v díle a používáním častých osobních Gulliverových postřehů. Kniha je pak členěna do 5. částí- tj. úvod složený z obou dopisů a 4.dílů ( 1.Cesta do Liliputu, 2. Cesta do Brobdingnagu, 3. Cesta do Laputy, Balnibarbi, Luggnaggu, Glubbdubdribu a Japonska, 4. Cesta do země Hvajninimů ) rozčleněných na kapitoly. Těch je v každém díle různě, v 1. je jich 8., v 2. také tak, ve 3. je 11. kapitol a ve 4. je jich 12. Kapitoly jsou uvedeny epickým záhlavím. Kniha je pak ke všemu i bohatě ilustrovaná.

Hodnocení čtenářského deníku Swift, Jonathan - Gulliverovy cesty

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  20. říjen 2007
  4 345×
  731 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Swift, Jonathan - Gulliverovy cesty