Updike, John: Králíku, utíkej!

I. Obsah díla:

Děj se odehrává v provinčním americkém městě, v Breweru. Zde žije hlavní postava, Harry Angstrom, se svou manželkou Janice a jejich synem Nelsonem. Důležitou roli zde hrají také rodiče obou mladých lidí; jejich vztah je však chladný, neboť si myslí, že právě jejich dítě je lepší.

Harry jde jednou domů, kde na něj čeká Janice. Má jít vyzvednout kluka a auto k rodičům, ale jak vidí svou manželku sedět u televize (což dělá skoro celý den) a popíjet alkohol, zvedne se v něm vlna nechutě. „V jeho chování je teď patrný odhodlaný chvat. Mine ve tmě další blok Jacksonovy ulice. Vpadne do Josefovy, uběhne blok, napůl klusem přelítne další, a už má na dohled svůj vůz s rozšklebenou maskou karoserie, zaparkovaný v protisměru na téhle straně ulice. Ohmatá si kapsu a přepadne ho strach. Nemá klíček. Všechno, celý jeho perfektní nápad, závisí na tom, co vlastně Janice zplichtila. Buď mu zapomněla dát klíček, když odcházel z domu, anebo se ani nenamáhala vytáhnout ho ze zapalování. Snaží se představit, co je pravděpodobnější, ale marně. Tak dobře ji nezná. Nikdy hernajs neví, co ta ženská udělá. Ani ona sama to neví. Pitomeček.“ K rodičům sice dojde, ale vyzvedne jen auto a projíždí Brewerem. Nakonec jím projede a míří do Filadelfie; chce se dostat na jih, k pobřeží. Hnán vidinou probuzení se ráno na pláži, jede celou noc. Nemůže ale najít na mapě cestu, jak by se tam dostal. „Jména se rozplývají a vnímá mapu už jen vcelku: síť, všechny ty červené a modré čáry a hvězdičky, síť, ve které kdesi uvízl.“ Rozhodne se tedy jet zpátky do Breweru, kam dorazí až ráno.

Nechce se mu ale k Janice a tak požádá o pomoc svého bývalého trenéra na basketball, aby u něj mohl přespat, a ten mu vyhoví. Navečer ho vzbudí a jdou spolu na večeři, kde na ně čekají dvě ženy. Králík se seznámí s Ruth a začne s ní bydlet. Jede si domů pro věci a nechá Janice doma auto. Když se vrací zpátky k Ruth, potká ho Jack Eccles, kněz. „Pastor je přibližně stejně starý, možná o něco starší než Králík a o hodně menší. Ne ovšem malý; pod jeho černým sakem to hraje jaksi nadbytečným svalstvem. Nepokojně postává, hruď mírně vypjatou. Má dlouhé narudlé obočí, které mu nad kobylkou nosu vykružuje starostlivou rýhu, a bledou zahrocenou homolku brady, zastrčenou pod ústy. Přestože vypadá aštvaně, je v něm cosi přívětivého a pošetilého.“ Spřátelí se spolu a jednou týdně spolu chodí hrát golf. Eccles chce přivést Králíka na správnou cestu, aby se vrátil k Janice a Králík v Ecclesovi nalézá přítele.Také díky Ecclesovi dostane Králík práci zahradníka u staré paní Smithové, členky Ecclesova sboru. V této práci nalézá uspokojení a konečně se cítí šťastný.

Zatímco Harry spokojeně žije s Ruth, Eccles se snaží všechno urovnat. Vztahy mezi oběma rodinami se totiž přiostřili. Rodiče Janice dávají vinu Králíkovi a Harryho rodiče zase dávají vinu Janice, takže se tento problém pro Ecclese jeví jako nevyřešitelný, nicméně ve své snaze přivést Králíka na správnou cestu neustává.

Jednou večer zavolá Eccles Harrymu k Ruth, že Janice je v nemocnici a bude rodit. Králík se tedy oblékne a běží do nemocnice; považuje za svou povinnost být u toho, když se narodí jeho potomek. „Králíkova mysl marně utkvívá na slovech, neustále těká, kamsi se větví, bují do drobných mátožných vidin, jak Janice křičí, jak se dětská hlavička klube z krve, jak protivně svítí rýhované světlo, do něhož Janice musí zírat, jestli je při vědomí, jestli je při vědomí, řekl Eccles, do představy červených gumových chirurgových rukou, jeho ogázované tváře, dětských černých Janiciných chřípí, jak se rozšiřují, aby čichala antiseptický pach, který čichá i on, pach oblézající všechny ty vybílené stěny, jak jsou omývány, k blití omývány, až každá ploška páchne jako vnitřek kýble, ale ten stejně nebude nikdy čistý, protože jej vždycky znovu naplníme naším svinstvem. Jako by se mu vlhký teplý hadr omotával kolem srdce. Je přesvědčen, že Janice nebo dítě kvůli jeho hříchu zemřou. Jeho hřích je nesourodý souhrn útěku, krutosti, sprostoty a nadutosti; černý chuchvalec zhmotněný v útrobách rození. Třebaže se jeho střeva zmítají vůlí odvrhnout ten chuchvalec, všechno odvolat, vrátit se zpátky, odčinit, neobrátí se na kněze vedle sebe, ale čte znovu a znovu tutéž větu o lahodých smažených pstruzích.“

Narodí se jim dcerka a dají ji jméno June Rebeka. Králík se s Janice, Nelsonem a June vrátí znovu do jejich starého bytu a dostane práci u Janicinina otce, který obchoduje s auty. S paní Smithovou se rozloučil a začíná nový život. Neustále touží po Janice, až to jednou večer nevydrží a chce se s ní pomilovat , ale Janice chce spát. Janice má narážky na Ruth. Králík se naštve a jde ven. Ani ráno není doma a Janice se začne strachovat, co na to řeknou ostatní, že si nechala podruhé utéct manžela. Přemýšlí nad tím a aby si dodala odvahy, popíjí whisky. Jenže to s alkoholem přežene a to pozná i v telefonu její matka, která se chystá k ní. Janice chce všechno poklidit, než přijde, aby jí matka neměla za neschopnou. Uvědomí si, že Rabeka pláče. Napustí vanu a všimne si sklenice s whisky, kterou předtím nechala stát na poklopu toalety. Dopije ji a vezme Rebeku do vany, aby ji umyla. „ Je na sebe hrdá, že se s tím dokáže vypořádat; aspoň dítě bude čisté, až přijde matka. Pomalounku poklekne k velké nehybné vaně a vůbec netuší, že se jí nasakují rukávy. Voda obepne její předloktí jako dvě obrovské ruce a růžové děťátko klesá před jejíma očima jako šedivý kámen ke dnu. Janice vzlykne v zoufalém protestu a chňapne po dítěti, ale voda jí ruce odtrhuje, koupací plášť, jako by chtěl plout ji táhne k hladině a ten kluzký červík se svíjí v náhlé neprůsvitnosti.“

Králík se bojí jít domů, protože neví, jestli Janice nezavolala policii nebo tak a proto volá Ecclesovi, který po Harrym celý den pátrá, aby mu mohl sdělit, že jeho manželka utopila v opilosti ve vaně jejich dcerku. A tak se tedy Harry dozví tu strašnou zprávu a cítí za celou událost vinu.

Koná se pohřeb a když Eccles zaklapne knihu, zřízenci pohřebního ústavu začnou vytahovat z jámy popruhy a zakopávat. „Harryho vítá obloha. Do jeho nitra proudí podivná síla. Je mu, jako by se dlouho plazil v nějaké sluji a teď se konečně vyprostil z temných zákoutí tísnivých skal a zase zahlédl kousek světla; otočí se a Janicina tvář, otupělá žalem, mu světlo zacloní. ‚Na mě nekoukej,‘ řekne. ‚Já ji nezabil.‘ Tato věta vyjde z jeho úst zcela zřetelně, v souladu s jednoduchostí, s jakou teď všechno nazírá. Hlavy zabrané do tlumeného hovoru se prudce otočí po hlase, který zazní tak náhle a krutě. Nechápou. Rád by měl v té věci jasno. Obrátí se k těm hlavám a vysvětluje: ‚Vy všichni se pořád tváříte, jako bych to udělal já. Vůbec jsem u toho nebyl. To ona!‘ Otočí se k ní a její tvář, schlíplá, jako kdyby ji udeřil, mu připadá vzdálená, beznadějně od něho odtažená. ‚Nic se neděje,‘ osloví ji. ‚Schválněs to neudělala.‘“ Oslepí ho pocit křivdy a utíká. Kličkuje mezi náhrobky a běží, dokud nedorazí k silnici. Chce zavolat Eclessovi, ale jeho manželka zavěsí, když se dozví, že je to Harry Angstrom. Běží tedy dál, dokud není u Ruth. Ta ho chce vyhnat ven, ale on ji přemlouvá. Zjistí, že je Ruth v jiným stavu a omlouvá se, že o tom nevěděl. Nakonec se usmíří a Harry se nabídne, že pro něco skočí do obchodu a že se spolu nají.

„Králík dojde k obrubníku, ale místo aby zahnul doprava a zamířil kolem bloku, sestoupí z chodníku s velkolepým pocitem, jako by tahle vedlejší ulička byla širokou řekou, a přejde na druhou stranu. Chce se přebrodit k další návěji sněhu. Třebaže tento blok dvoupatrových baráků je navlas stejný jako ten, který opustil, něco ho na něm obšťastňuje, zdá se mu, že domovní schody a okenní pražce se v koutku jeho oka, čímsi oživlé, cukají a posouvají. Tento zrakový klam je tak podmanivý, že Králík klopýtne. Mimovolně zdvihne ruce a pocítí vítr kolem uší už ve chvíli, kdy jeho kroky začnou dupat do dlažby, zpočátku těžce, ale pak jako by se nenásilně vytrhovaly z jakési slastné ustrašenosti, se znenáhla zlehčují a zrychlují a ztišují a on utíká. Ach, jak utíká! Utíká.“

II. Hlavní hrdina:

Hlavním hrdinou je Harry Angstrom neboli Králík, jak mu říkali na škole, kdy byl ještě hvězdou basketbalového družstva. Odtud si právě vysloužil svou přezdívku, pro svou schopnost rychlých úniků a kliček matoucích protihráče. „Uličkou přichází solidně oblečený Králík Angstrom, zastavuje se a přihlíží, třebaže mu je šestadvacet a měří bezmála metr devadesát. Výškou králíka moc nepřipomíná, ale široký bílý obličej, sinavý odstín modrých duhovek a nervózní poškubnutí partie pod krátkým nosem, jak si do úst vráží cigaretu, částečně vysvětlují přezdívku, kterou dostal, když sám byl taky ještě chlapec.“

Ačkoli je Harry dospělý muž, stále se chová dost nevyrovnaně, ale především sobecky, což škodí jeho blízkým. Králíkovo chování je vedeno jeho egocentrickým soustředěním na vlastní osobu a jeho jediným cílem je co nejrychlejší uspokojení vlastních tužeb, bez ohledu na to, jestli někomu ublíží: „Já na něm shledávám zvláštní jen to, že je mu jedno, komu ublíží a jak moc ublíží.“

Harry žije na pomezí světa dětí a dospělých. Uvědomuje si své činy, ale už ne jejich následky. Nedokáže domyslet dopad svých činů a soustředí se jen na přítomnost, na to, aby byl uspokojen. „Žije si ve své kukle a kašle na to, jaké co může mít následky.“ Pokud se mu něco vymkne z rukou a nelíbí se mu to, řešením je pro něj útěk. Nedokáže nést vinu a smířit se s tím, že něco udělal špatně. Přesto je však politováníhodný, neboť se nikdy nedokáže smířit se světem takovým, jaký je, a nikdy nepochopí zákonitosti tohoto světa a života, z něhož vždy tak marně utíká, ale neuvědomuje si, že před ním nikdy utéct nemůže.

III. Vlastní názor:

Příběh byl velmi čtivý a poutavý. Postavy tohoto příběhu jsou typy lidí, se kterými se můžeme setkat a které většinou i známe, avšak jsou obohaceny o nevypočitatelnost svého konání; tím jsou zajímavější a dodávají příběhu jeho napínavost.

Harry Angstrom neboli Králík sám o sobě je velmi pestrou postavou. Přestože se čtenář snaží mít ho rád a možná se s ním i ztotožnit, pokaždé Králík udělá něco odsouzeníhodného, co čtenáře přinutí Králíka nenávidět. Rozhodně není postavou, ze které by si měl čtenář vzít příklad. Mně osobně je v tomto příběhu Králíka líto, zdá se mi ztracený v tomto světě, který nechápe. A dokud jej nepochopí, nemá naději na lepší život, naději na to, aby se konečně usadil, byl šťastný a nemusel znovu utéct.

IV. Bibliografie:

UPDIKE, JOHN: Králíku, utíkej! Praha: Odeon 1980.

Hodnocení čtenářského deníku Updike, John: Králíku, utíkej!

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  27. červen 2008
  3 569×
  1776 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Updike, John: Králíku, utíkej!