Antická mytologie

Mytologie=bájesloví; soubor mýtů, odrážející fantastické představy lidí o světě, přírodě a lidském bytí. Je prvotním světovým názorem a zároveň předstupněm náboženství.
Náboženství=jednotný systém věr a praktik, které se vztahují k posvátným věcem, tj. věcem odděleným a zakázaným, kolem kterých se povětšinou tvoří společenství lidí-církev.

ŘECKÁ MYTOLOGIE
Počátkem všeho byl Chaos (=nekonečný vesmírný prostor; změť prvků beztvárné prahmoty v bezmezné temnotě). Z něj povstala věčná tma Erebos a temná noc Nyx, z jejichž spojení vzniklo věčné světlo Aithér a světlý den Hémerá. Potom se zrodila země Gáia, podsvětní propast Tartaros a vše oživující láska Eros. Gaia zrodila nebe Úrana a hory a moře Ponta. S Úranem měla dvanáct synů a dcer (=Titáni). Později mu dala další potomky-tři jednooké obry Kyklópy a tři padesátihlavé a storuké obry Hekatoncheiry. Úranos se po prvotním Chaosu zmocnil vlády nad světem.
(„Zrození bohů“-Hésiodos)
Své děti Úranos nemiloval a Hekatoncheiry přímo nenáviděl. Proto je uvrhl do nitra země a zakázal jim vycházet ven. Gáia tímto velmi trpěla a prosila Titány, aby otce potrestali a svrhli jej z trůnu. Matčino přání ochotně splnil nejmladší z nich-Kronos. Lstivě Úrana přepadl, zbavil jej mužství a moci, a ujal se vlády nad světem. Z Úranovy krve spadlé na zem Gáia zrodila obry Giganty a (podle některých pověstí) bohyně pomsty Erínye. Posledním Úranovým potomkem byla bohyně lásky Afrodíta, zrozená z mořské pěny na pobřeží Kypru (podle rozšířenější verze byla Afrodíta dcerou Dia a bohyně Dióny).
Po vraždě otce donutil Kronos své sourozence, aby mu sloužili jako ochránci trůnu a za manželku pojal svoji sestru Rheiu. S tou měl šest dětí (Hestia, Déméter, Héra, Hádes, Poseidón, Zeus). Obával se, že ho některé z jeho dětí svrhne (tak jako on svého otce) a proto je ihned po narození jedl. Rheia se rozhodla zachránit alespoň svého nejmladšího syna Dia a proto jej porodila tajně a Kronovi dala do plenek zabalený kámen. Když Zeus dospěl, opravdu proti otci povstal. Zachránil své sourozence (podal otci dávidlo) a ti se k němu ihned přidali. Po deseti letech Zeus v boji proti otci zvítězil, a to především díky pomoci Hekatoncheirů (které Kronos v podzemním vězení ponechal), Kyklópů a některých Titánů. Krona svrhl do Tartaru.
Aby se však mohl Zeus stát vládcem bohů, musel přesvědčit své bratry. Po porážce stohlavé obludy Týfóna bratři souhlasili, že o vládu budou losovat. Poseidónovi připadla vláda nad mořem, Hádovi v podsvětí a Zeus si podvodem zajistil vládu nad nebem a zemí. Za manželku si vzal svoji sestru Héru a s ní měl tři děti-boha války Área, božského kováře a zbrojíře Héfaista a bohyni věčného mládí Hébu. Jelikož měl Zeus stejné slabosti jako běžní lidé, byl své manželce mnohokrát nevěrný. S bohyní Létou měl Apollóna (ochránce života a pořádku, uznávaný vůdce Múz=bohyně krásného umění) a Artemis (ochránkyně přírody a zvěře), s Maiou Herma (posel bohů, bůh obchodníků, poutníků, řečníků, atletů, vynálezců, podvodníků a zlodějů) a s Dionou Afrodítu. Měl však ještě mnoho a mnoho milenek i z řad pozemských žen-například se Semelou měl Dionýsa (bůh vína). Poněkud unikátním byl zrod Athény (zosobněná moudrost a síla Diova), která se zrodila z jeho hlavy.
Bohové žili na posvátné hoře Olymp a nesmrtelnost si udržovali požíváním nektaru a ambrosie.

Hlavními řeckými bohy byli Zeus, Héra, Poseidón, Hádés, Déméter (bohyně plodnosti a rolnictví), Athéna, Héfaistos, Dionýsos, Áres, Apollón, Artemis, Hermés, Afrodíté a Hestia (bohyně rodinného krbu).

ŘÍMANÉ
Římské náboženství se utvářelo po několik staletí a přejímalo prvky náboženství jiných národů-Latinů, Etrusků a především Řeků. Své tradiční bohy postupně připodobňovali k cizím bohům* a vzorem pro jejich vzhled jim byly řecké sochy.
Původně Římané uctívali všechny věci a živé bytosti, které časem nabyly jasnějších podob. Studánkám a potůčkům byl přisouzen bůh Fons (pramen), Robigus chránil obilí od sněti. Flora a Pomona byly bohyněmi květin, Faunus a Pales ochránci stád. Bohem hájů byl Silvanus. Významným bohem byl Ianus-bůh vchodu a východu, bůh všeho počínajícího, ochránce dveří, bran a průchodů. Podle pověstí byl králem v Latiu a založil si hrad na jednom z pahorků, na kterých byl vystavěn Řím. Původně asi byl bohem slunečního oběhu a světla. Zobrazován byl se dvěma obličeji a jeho tvář byla ražena na nejstarší římské mince.

*Některé bohy si však „upravili“. Například Saturnus (odpovídající řeckému Kronovi) se před pádem do Tartaru zachránil a utekl do Itálie. Byl uctíván jako bůh rolnictví. Jeho vládu si lidé idealizovali a nazývali ji „zlatým věkem. Neptuna (Poseidón) původně chápali jako boha sladkých vod a teprve v 5. století získal vládu i nad mořem.
ŘÍMŠTÍ BOHOVÉ
Iuppiter=Zeus. V Římě však měl větší vliv než v Řecku a údajně přebýval na Kapitolu.
Iuno=Héra. V Římě byla ochránkyní žen.
Neptunus=Poseidón
Pluto, Orcus=Hádés
Venuše=Afrodíté. Původně byla staroitalskou bohyní jara (její kult přišel pravděpodobně z Latia)
Mars=Árés. V Římě měl větší vliv než v Řecku; byl ochráncem římské moci, praotcem Římanů
Minerva=Athéna, původně staroitalská bohyně panenství
Ceres=Déméter. Původně staroitalská bohyně obilí a polní úrody
Vesta=Hestia. Známy jsou především její „uctívačky“-Vestálky
Vulkán=Héfaistos. V císařských dobách byly oslavy na jeho počest (vulcanalie) spojeny s hrami v cirku.

Od vlády Octaviana Augusta začalo oficiální uctívání císaře. Římská tradice k tomu směřovala již dříve-v obdobích krizí v 1. stol. př. n. l. si diktátoři přisvojovali kněžské funkce spojené s titulem „imperátor“, který nejvyššímu vojevůdci propůjčoval takřka božské postavení. Augustus byl považován za Apollónova syna, ostatní císaři šli ještě dál (např. Nero se prohlásil za Apollóna samotného). Po smrti měli mnozí císaři své vlastní kněze a oltáře.

Hodnocení referátu Antická mytologie

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  5. červenec 2007
  7 758×
  900 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Antická mytologie

little girl
mega dobrý, i když budu maturovat až za 7 let