Revoluce roku 1848 se šířila po evropských zemích bez rozdílu, zda šlo o státy ústavní, či absolutistické, a to ve dvou hlavních vlnách. Prvá směřovala od ledna 1848 Neapolska přes Uhry do střední Evropy. Druhá začala pařížskou revolucí a vyhlášením Francouzské republiky v únoru 1848 a postupovala přes jižní a střední Německo do Čech. Ve střední a jihovýchodní Evropě probudila i otázku národní rovnoprávnosti. V Čechách měla vyřešit zejména státoprávní spojení českých zemí a zajistit ústavnost a občanské svobody.
Snahy českých liberálů o národní svébytnost však byly v rozporu s cíli revoluce německé. Ta měla zájem na sjednocení všech Němců do jednoho národního státu. O to se snažili jak německé země, tak Rakousko ,jehož součástí byly i české země. Udržení rovnováhy při řešení požadavků českých a německých politiků v monarchii bylo v později hlavním úkolem říšských vlád, na němž závisela jejich úspěšnost. Konečným výsledkem revoluce v Rakousku bylo v březnu 1849 vyhlášení oktrojované ústavy, tj. takové, kterou nařizoval císař a vláda bez schválení parlamentu.
28. prosinec 2012
4 572×
164 slov