Keltové

Keltové se vynořili v první polovině posledního tisíciletí severně od Alp.
Počáteční Keltské dějiny byly k úžasu ostatní Evropy poznamenány krvavými srážkami a kořistnickými nájezdy na nejbohatší střediska tehdejší Evropy.
Teprve obchodní a hospodářské styky přiblížily keltské prostředí jihu aspoň částečně, ne však dříve než na sklonku 6.stol. a 5.stol. př.n.l.
Zatím již proběhl v keltském prostředí důležitý hospodářský a společenský přerod. Vyvinula se početná mocenská střediska domácích vládců (tzv. oppida). A najednou dobře vyzbrojené skupiny Keltů drsně a bez rozpaků napadly nejdůležitější střediska vzdáleného jihu, zaútočily na severní Itálii, i na samotný Řím, pronikaly dále až k Sicílii a jinými proudy do Španělska, Velké Británie, přes Karpatskou kotlinu na Balkán a dokonce až do Malé Asie. Svět byl zděšen tvrdostí jejich útoků, jejich odvahou, statečností a kořistnictvím. Teprve tehdy poznal svět nepříjemnou skutečnost, že za Alpami vyrostl početný lid, který se na další polovinu tisíciletí Evropských dějin pak stal rozhodujícím vojenským a politickým činitelem.
A přece tento lid nikdy nevytvořil etnickou jednotu ani říši. Byl roztříštěn na množství větších a menších (celkem asi 60) kmenových útvarů, které mluvily různými, na vzájem však příbuznými dialekty.
Římané nazývali Kelty „Galové“. Od tohoto jména byl později odvozen název předalpské Galie (Gallia Cisalpina v dnešní severní Itálii), dále názvy Gallia Narbonensis v jižní Francii, Gallia Trasalpina v jádru dnešní Francie a později se objevuje název Galatia, vnitřní část Malé Asie.
Rozsah keltských sídel byl původně mnohem menší. Ani Galie (dnešní Francie), hlavní základna keltské moci, nebyla původně osídlena Kelty. Ve starých dobách patřila k původnímu keltskému území jen malá část Čech, v pozdějších dobách pak keltský kmen Bójové ovládl téměř celé naše území.
Ve středověku se na keltské osídlení Čech zapomnělo, a dokonce i Český kronikář Kosmas si představoval, že prvními obyvateli naší vlasti byla skupina praotce Čecha. Teprve v 15. stol poznamenal Daniel z Veleslavína, že prvými historicky zjištěnými obyvateli u nás byli Galští Bójové, jenž dali zemi jméno Bohemia.
Od 5. stol. Se jméno Keltů rychle rozšiřovalo v tehdejší Evropě. Co však bylo před 5. stol. Zůstává záhadou. Od 17. stol. se udržovalo mínění, že Keltové byli staviteli megalitických staveb. Romanticky pak byli pak byli Keltové považováni za nejstarší národ a ztotožňováni ve svých počátcích s potomky biblických postav. V 18. stol. vypukl zájem o Kelty v úplnou keltománii, a to vedlo k vydávání spousty padělků o keltské minulosti.

BÓJOVÉ V ČECHÁCH

Ačkoli naše území leželo poněkud stranou, mimo hlavní centra formování keltské kultury, platí i o nich, že jejich pobyt znamenal pro dějiny této země mimořádný a trvalý kulturní vklad.
Bójové vynikali jako umělečtí řemeslníci, hrnčíři, metalurgové. Dokonale vypracovali šperkařské umění, keramiku (po odchodu Keltů téměř na tisíc let vymizel hrnčířský kruh) a v metalurgii železa pak Bójům vděčíme za bezpočet věcí, které v téměř nezměněné používáme i dnes. Už ve 2. stol. př.n.l. vyráběli asi 70 druhů kování a různých konstrukčních součástí, jenž ve věrných kopiích produkují moderní továrny dvacátého století.
První mosty a silnice u nás postavili Keltové. První mince začali razit oni, zřejmě ze zlata a stříbra (statéry a jejich zlomky). Ložiska železných rud u nás objevili a využívali Keltové. Zkonstruovali první primitivní soustruh, první účinný žací stroj tažený dobytčaty. Bójové dokonce postavili první města na našem území.
Asi od poloviny 2. stol. př.n.l. Bójové počali budovat opevněná sídliště městského typu (tzv. oppida). Tato mnohatisícová města představovala na našem území vyvrcholení keltské kultury. Ne nadarmo se oppida spěšně opevňovala. Ze severu se totiž blížilo nebezpečí v podobě chudších a mnohem zaostalejších germánských kmenů.
Pravděpodobným hlavním městem Bójů byla Závist nad Zbraslaví.