Marie Antoinetta - osobnost Velké francouzské revoluce

Marie Antonie byla patnáctým dítětem habsburské císařovny Marie Terezie a císaře Františka Štěpána Lotrinského. Narodila se 2. listopadu 1755. V patnácti letech se pod jménem Marie Antoinetta stala manželkou francouzského následníka trůnu = dauphina a pozdějšího krále Ludvíka XVI. Zemřela v roce 1793 v Paříži na popravišti. Takto by se dal stručně shrnout život jedné rakouské arcivévodkyně a snad nejznámější francouzské královny Marie Antoinetty. Jaká ale Marie Antoinetta byla?

Marie Antoinetta se narodila na habsburském císařském dvoře. Už od narození jí byla prokazována velká úcta, lidé jí provolávali slávu. Děvčátko vyrůstalo v klidném rodinném prostředí, směla si hrát se svými sourozenci a vesele dovádět. Při slavnostech a ceremoniálech však platila přísná španělsko-habsburská etiketa, kterou malá arcivévodkyně musela mistrně ovládat.
Po staletí se na četných místech v Evropě vedly války mezi Habsburky a Bourbony o nadvládu. Při tom si nestačili všimnout, že Anglie, Prusko i Rusko začínali rozvíjet svou mocenskou sféru na oblast střední Evropy. V poslední chvíli si tohoto problému všimli diplomaté obou zemí a snažili se mezi oběma dynastiemi vytvořit jakýsi spolek. Spolek, který by vydržel déle, než pár měsíců. Spolek, který by byl zárukou míru.
To je něco pro Marii Terezie, která je známá svou sňatkovou politikou. V současné době se rýsují tři možnosti spojení bourbonského domu s habsburským. Nejprve ministři pomýšleli na sňatek některé habsburské princezny se starým králem Ludvíkem XV., ale král je předběhl. Našel si novou metresu - paní Dubarry. Další možností je sňatek císaře Josefa s některou ze tří sester francouzského krále, to se ale nelíbí samotnému Josefovi. Poslední možností je provdání Marie Antonie, tehdy jedenáctileté, s francouzským dauphinem Ludvíkem XVI.
Malá habsburská princezna se tedy stala středem zájmu nejen na vídeňském císařském dvoře, ale i na královském dvoře ve Francii. Marie Terezie najednou zjišťuje, že její nejmladší dcera, budoucí francouzská královna, neumí psát německy ani francouzsky, nemá žádné znalosti z dějepisu, žádný všeobecný přehled a její hudební znalosti nejsou zrovna ukázkové. Ke dvoru jsou tedy povoláni různí učitelé, jako vychovatel pro Marii Antonii byl vybrán abbé Vermond.
Marie Antonie byla velmi hezká, dobře vychovaná a temperamentní princezna. Byla od přírody hravá, nepozorná, neposedná a hlavně velmi povrchní. Marie Antonie, přestože velmi rychle chápala, byla líná přemýšlet a jen nerada se učila. Neměla snahu proniknout až k jádru problému.
V patnácti letech byla provdána do Francie. 19. dubna proběhl sňatek per procurationem v Augustiniánském kostele, při němž arcivévoda Ferdinand zastupoval dauphina. 21. dubna vyjela Marie Antonie v kočáře francouzského krále směrem do své nové vlasti. Až na hranice ji provázela rakouská družina. Na hranicích, ve speciálně k tomu vybudovaném domě, musela svléci vše, co bylo rakouské a obléci se jako Francouzka. Odtud ji už provázela nová družina Francouzů. Vlastní svatební obřad se konal 16. května ve Versailles v kapli Ludvíka XV. Na pergamenu svatebního aktu je podepsána Marie Antoinette Josepha Jeanne a vedle jména velká kaňka, prý špatné znamení. 10. května 1774 zemřel francouzský král Ludvík XV., Marie Antoinetta se po boku svého manžela Ludvíka XVI. stala královnou Francie.
Manželství Marie Antoinetty a Ludvíka XVI. bude naplněno až o 7 let později. Po tom, co se Ludvík XVI. podrobí drobnému chirurgickému zákroku. Do této doby se o mladém manželském páru rozšiřují samé pomluvy. Z celé situace má největší radost dauphinův mladší bratr Ludvík XVIII. hrabě de Provence, neboť v případě, že manželství dauphina zůstane bez potomků, zdědí francouzský trůn on. Pro Marii Antoinettu byla tato léta tvrdou zkouškou.
Pro budoucí francouzskou královnu byla ze všeho nejdůležitější její zábava. To se projevilo v mnoha situacích. Například v drobné válce s královou metresou paní Dubarry. Nakonec musela Marie Antoinetta kapitulovat. V další bitvě však neprohrála. Dauphine dosud neviděla Paříž. Toto město ji nesmírně lákalo. Bez králova souhlasu do města odjet nesměla. Jako den její návštěvy v Paříži byl vybrán 8. červen. Marie Antoinette však podnikla tajnou cestu do města již v noci 7. června.
Jakmile ji obyvatelé Paříže 8. června viděli, jásali. Marie Antoinetta jezdila do Paříže na plesy, reduty a opery. Nikdy ji nikdo neviděl v nemocnici, na zasedání parlamentu, v tržnici. Nikdy nechtěla nic vědět o životě svého lidu. A lid si to pamatoval.
Spolu s Marií Anoinettou přišel do Francie nový umělecký směr - hravé rokoko. Dauphine byla od první chvíle bohyní rokoka. Podle ní se řídila móda a dobový vkus, ona byla ideálem krásy té doby. Všechny ženy se jí snažily podobat. Toho se bála její matka Marie Terezie. Mezi Francií a vídeňským dvorem byla velmi čilá korespondence. Marie Terezie ve svých dopisech dceru nabádal, aby více četla, chodila mezi lid, věnovala se charitě, přestala organizovat různé večírky a hlavně hazardní hry.
Právě hazardní hry byly lidem trnem v oku. Francii v této době sužovala velká bída. Úroda na polích byla zničena nepřízní počasí, daně byly příliš vysoké a špatně rozložené. Nejbohatší šlechta neplatila daně vůbec a nejchudší poddaní měly daně nejvyšší. Francouzská královna nosila nejdražší šperky, stavěla nové zámky a utrácela za šaty.
4. srpna 1777 bylo u dvora oficiálně ohlášeno královnino těhotenství. 18. prosince 1777 se narodila dcera. V roce 1781 povila francouzská královna syna, následníka trůnu. Jeho narození bylo po celé zemi oslavováno jako svátek. V roce 1785 se narodila druhý syn, budoucí Ludvík XVII. , v roce 1786 poslední dítě Sophie Beatrix, která umírá ve věku 11 měsíců. Právě během těhotenství došlo u Marie Antoinetty k první změně v její povaze. Začíná se věnovat svým dětem a hazardní hry, reduty i plesy pomalu odsouvá stranou. Ne však úplně.
V očích většiny Francouzů byla Marie Antoinetta jen cizinkou, která usiluje o jejich trůn. Po narození dauphina se stala královnou i v očích jejích dosavadních nepřátel. K získání lásky svých poddaných stačilo jediné. Vzdát se svých frivolních zábav a přesídlit z Trianonu zpět do Versailles a do Paříže. To Marie Antoinetta nechce vůbec slyšet. Znovu se vrací ke svým zábavám a plesům. Tím značně poklesla nejen u poddaných, ale i před svou šlechtou. I při pozdravu jí dávají najevo jakýsi chlad. Marie Antoinetta tomu nevěnuje žádnou zvláštní pozornost.
Hlavní nepřátelé francouzské královny jsou její tety. Ty zvou na svůj zámek ostatní nepřátele panovnice, splétají intriky a roznášejí pomluvy.
Velkými nepřáteli panovnické rodiny jsou i prostí lidé. Osvícené měšťanstvo stále více poukazuje na postupný úpadek Francie, na rostoucí dluhy, pozvolný rozklad armády a ztráty kolonií. Vše se obrací proti Marii Antoinettě. Francií hýbou pamflety, které mají u všech,kromě panovníka a jeho manželky, velkou oblibu.
V roce 1785 je boj proti Marii Antoinettě v plné proudu. Místo, aby tomuto nebezpečí začala královna věnovat pozornost, věnuje se svému divadélku v Trianonu. Život běží okolo ní.
4. května 1789 je svoláno Národní shromáždění. Marie Anoinetta musí být tomuto přítomna. V této době však na zámku Meudonu umírá teprve šestiletý dauphin. V okamžiku, kdy se má rozhodnout o její budoucnosti, myslí Marie Antoinetta jen na svého syna. Události nabírají rychlí spád. Třetí stav se prohlásí Národním shromážděním a žádá po králi zřízení konstituční monarchie.
14. července 1789 padla Bastila. Král si však pořád neuvědomuje, jaké nebezpečí může ještě přijít. Marie Antoinette jakoukoli revoluci příkře odmítá. Až do konce svého života nevidí královna v revoluci nic jiného než bahno, nechápe poslání této revoluce. Od samého počátku byla terčem všech útoků královna, ne král. Všechny revolucionářské články oslavovali Ludvíka XVI. jako otce lidu příliš slabého a takového, který se nechává vést a ovlivňovat svou ženou. Marii Antoinettu líčí jako cizinku závislou na svých milenkách a milencích, panovačnou a tyranskou.
6. října 1789 musela královská rodina opustit Versailles. Král se stal poddaným svých poddaných. Rodina se musela přestěhovat do Tuillerií, kde dvůr nesídlil skoro 150 let. Král i králova pošetile odmítli svobodu, kterou ještě měli, Tuillerie obehnali neviditelnými příkopy a sami ze sebe udělali zajatce. Marie Antoinetta se postupně izolovala od celé své rodiny, děti svěřila guvernantce a o manžela se prostě nestarala. Teprve nyní si Antoinetta uvědomila, že ona musí hájit svou korunu, své děti a vlastní život. Teprve teď Marie Antoinetta dospěla. Marie Antoinetta se najednou nestala inteligentní, čilou a energickou ženou. Byla jen donucena rozvinout ty povahové rysy, které dosud neuplatnila. Dokonce se učila šifrovat, aby se mohla dorozumívat se svými přáteli v zahraničí. Marie Antoinetta se konečně vzdala troufalosti rozhodovat samostatně a nechává si radit od dobrých rádců.
Marie Antoinetta myslela i na útěk. Přípravy svěřila do rukou člověka, ke kterému měla velkou důvěru, do rukou Fersena. Král jednoho dne oznámil Národnímu shromáždění, že Velikonoce chce strávit spolu se svou rodinou v Saint-Cloud. To se lidem nelíbí, ale přání je králi splněno. 19. dubna nasedla celá rodina do kočárů. První chyba v realizaci tohoto útěku byla v počtu osob. Těch bylo celkem 14. Další chybou bylo zabalení několika velkých kufrů. Celý útěk se najednou změnil v pompézní výpravu. Pro útěk bylo stanoveno datum 19. června. Rodina uprchla do Varennes, ale zde je zadržela francouzská armáda.
Po nezdařeném pokusu o útěk začala Marie Antoinette psát dopisy ruské carevně Kateřině i svému bratrovi, císaři Leopoldovi do Vídně. Ani jeden z nich jí však nepomohl. Tuillerie byly dnem i nocí pečlivě střeženy, rodina hlídána na každém kroku, nikdo z nich neměl své soukromí. Každý viděl, že Francie se pro francouzskou královnu stala velkým nepřítelem a nepřátele Francie se stali přáteli královninými. Tím se Marie Antoinetta pro francouzský lid dopustila velezrady.
V lednu 1793 byl král Francie popraven. Marie Antoinetta byla odloučena od svých dětí. 12. října 1793 byla předvolána do velké poradní síně k prvnímu výslechu. Marie Antoinetta se po smrti svého manžela, v době neustálých výslechů a odloučení od svých dětí změnila ve starou, nemocnou ženu. Přitom jí bylo teprve 38 let.
V roce 1793 byla popravena gilotinou.

Seznam použité literatury:
J. Janusová, O. Káňa Její veličenstvo Marie Terezie
Stefan Zweig Marie Antoinetta
Obrazová příloha Marie Antoinetta, Marie Terezie a František Štěpán Lotrinský

Hodnocení referátu Marie Antoinetta - osobnost Velké francouzské revoluce

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  5 307×
  1605 slov

Komentáře k referátu Marie Antoinetta - osobnost Velké francouzské revoluce