V Hofburgu, 13. května 1717 se Karlu VI. a Alžbětě Kristině Brunšvické narodila dcera Marie Terezie, která byla pokřtěna na Marie Terezie Walburga Amálie Kristina. Její patronkou byla svatá Tereza z Avily.
Tři měsíce po jejím narození (18. srpna 1717) dobyl Evžen Savojský Bělehrad. Rakousko dosahovalo největší rozlohy, patřilo k němu sever Srbska, Malé Valašsko, západ Rumunska, Nizozemí, Milánsko, Neapolsko a Sardinie.
Dětství Marie Terezie trávila na zámku Favorit. Vyučovali ji jezuité. Učila se němčinu, latinu, španělštinu, italštinu a francouzštinu. Měla zájem o dějiny, matematiku, kreslení, hudbu a tanec. 17. května 1724 tancovala Marie Terezie spolu se svou mladší sestrou Marií Antoanetou v opeře Euristeo, 4. listopadu 1730 vystupovala jako malá pěvkyně a roku 1732 jako herečka. Podobu měla po své matce, byla hezká, přitažlivá, vysoká, štíhlá s pravidelným oválným obličejem a bílou pletí, jemnými tvářemi, hlubokými modrými oči, pěkně modelovanými rty a světlými vlasy.
Začalo se jednat o budoucím manželi Marie Terezie, protože se však zatím nenarodil mužský následník trůnu, jednalo se zároveň o budoucím králi. Mezi uchazeči patřil např. don Charlos ze Španělska, nebo princ Emanuel z Portugalska. Nakonec byl vybrán Kliment Lotrinský, který ale zemřel. Místo něho si měla vzít jeho mladšího bratra Františka Štěpána Lotrinského (o 9 let starší než Marie Terezie), jenž navštívil Vídeň už v roce 1723. Zásnuby se konaly 31. ledna 1736. František Štěpán napsal Marii Terezii dopis, který končil slovy: "Vaší milosti, mé Anglické nevěstě věrný oddaný, první sluha Frantz." Marie Terezie mu odpověděla: "Jsem Vám neskonale zavázána za Vaši pozornost, že jste mi dal o sobě zprávu, neboť jsem se trápila jako chudák fena. Mějte mne trošku rád a odpusťte mi, jestliže bude má odpověď jen krátká. Už je 10 hodin a Herbeville čeká na můj dopis. Adieu, myšičko, objímám Vás z celého srdce, dobře se opatrujte. Adieu, caro viso…" Z těchto dopisů se dá usoudit, že mezi Marií Terezií a Františkem Štěpánem planul milostný vztah. Svatba se konala 12. února 1736. Jejich první dcera Marie Alžběta se narodila 5. února 1737 a 6. října 1738 se jim narodila Maria Anna. Do roku 1756 následovalo dalších čtrnáct dětí. "Člověk jich nikdy nemá dost. V tomto ohledu jsem nenasytná" prohlásila matka.Také heslo "milujte se a množte se" bylo pro Marii Terezii hlavním smyslem a účelem manželství.
Karel VI. zamřel 20. října 1740 a v ten samý den převzala Marie Terezie vládu. Ve věcech státních měla první slovo, ale v soukromý a v rodině byl vůdčí osobností František Štěpán. Už na začátku se vyskytly problémy. Karel Albrecht (manžel jedné z dcer císaře Josefa I.) si dělal nároky na české a rakouské země a nástupnická práva Marie Terezie neuznal. Pragmatickou sankci sice měla zaručenou z roku 1713, ale Friedrich II. (král Pruska) vyhrožoval Rakousku – Uhersku, protože chtěl dostat Slezsko. Marie Terezie byla ale proti, i když jí všichni přemlouvali. 15. listopadu vznikla nabídka: Prusko se zaručí za její državy v říši, zasadí se o zvolení jejího manžela císařem a zaplatí Rakousko 2 miliony zlatých – to vše za Slezsko. Marie Terezie měla nevýhodu, protože Rakousko – Uhersko vlastnilo malou početnost vojáků a Francie a Bavorsko chtěli zničit Mariino dědictví. Naštěstí jí Anglie poskytla finanční pomoc.
Dlouho očekávaný následník trůnu se narodil 13. března 1741 a dostal jméno Josef II.. Po jeho narození se konaly velké oslavy. Marie Terezie se dohodla s Uhry, podmínka ale zněla, že po vymření potomků si Uhry mohou zvolit krále sami. Korunovace na Uherskou královnu proběhla 25. června 1741. Marie Terezie ale neměla vládu lehkou, protože 15. srpna 1741 překročily francouzské pluky Rýn, 15. září 1741 se Francouzi a Bavoři objevili až v Linci. Karel Albert táhl na Prahu a stal se českým králem. Marie Terezie se snažila dostat Čechy zpět. Dokonce přišla i o Slezsko, které prohrála s Friedrichem II. 17. května 1742. Prahu se jí však podařilo dobýt nazpět 26. prosince 1742 a 12. května 1743 dostala českou korunu, ale dlouho se zní neradovala, protože v roce 1745 byl Friedrich II. opět v Praze, ale během tohoto roku byly Čechy vyčištěny. Na začátku roku 1745 se Marii narodil druhý syn Karel Josef. V září téhož roku se jí povedlo dostat císařskou korunu pro Františka Štěpána, svého manžela. Přišel čas mírů, Rakousko uzavřelo mír s Francií, Pruskem a roku 1748 s ostatními evropskými mocnosti kromě Ruska.
Po válce se objevily problémy jako nedostatek financí, selhává ní státní správy a zaostalost armády. Dočasný klid zbraní, tedy mír trval od roku 1748 do roku 1756.
Denní rozvrh Marie Terezie byl velmi náročný: v 5.30 stávala a konala ranní mši, v 7.30 si četla a referovala , od 4 do 6 hodin expedovala, psala a dávala audience.
Státním kancléřem se stal Václav Antonín Kuonic. Marie Terezie si ho oblíbila, protože byl veselý, sebevědomý, arogantní a cynický. Spolupracovníkem na vojenské reformě se stal Daun a spolupracovníkem na finančních a správních reformách se stal Hrabě Bedřich Vilém August, jeho cíle zněly: stanovit pevnou sazbu daně, přimět stavovské sněmy, aby zaplatili daně na 10 let dopředu, napříště inkasovat daně centrálně, zdanit navíc i vrchnostenskou půdu, dosáhnout, aby poddaní přednostně a povinně odevzdávali daň státu a teprve poté dávky vrchnosti. Za vlády Marie Terezie existovaly dva druhy kalendářů: pro obyčejný lid a sedláky, pro bohaté. Protože jí František Štěpán začal být nevěrný, založila mravnostní komisi "Larvičky" (ženy, které byly usvědčeny, že provozují necudnost z povolání) byly ostříhány dohola, zbičovány a vstrčeny do prádelny. V době její vlády se povolovala státní cenzura. Marie Terezie zmenšila počet svátků. Přikláněla s k novému, ale neodkláněla se od starého. Uctívala tradice, ale uznávala pokrok. Reformy, které se uskutečnily byly např. daňová reforma – daně od stavů byly placeny 10 let dopředu, zdanila se veškerá půda (šlechtická i církevní), proto musel být nový soupis půdy – tzv. druhý tereziánský katastr, právní reformy – 23.1.1751 byly Čechy rozděleny na 16 krajů, Morava na 6 a Slezsko na 2. Dokonce došlo i k sčítání lidu roku 1754 (18,8 mil. Lidí celkem, z toho v Čechách 2,26 miliónů obyvatel a na Moravě 1,42 mil. obyvatel).
Pro své potěšení nechala renovovat zámek Schönbrunn. Protože byla skromná kupovala nejvýhodnější nábytek, vybudovala tam i zvěřinec. Stávala se stále zavalitější. Kupovala si rokokové šaty, aby zakryla svoje tělo. Každý druhý, nebo třetí den si brala nové boty. Neměla ráda lov, i když střílela dobře. Nerada svého manžela pouštěla někam samotného, protože ho chtěla mít stále u sebe. „Marie Terezie byla značně konzervativní, přesvědčená katolička protireformačního zaměření.“
Celou válku vyvolal Friedrich II., když roku 1756 dojel až do Saska. Jeho cíl byly však Čechy. Protože Rakousko mělo slabou podporu, navázalo spojenectví s Francií. Jenže Prusko se spojilo s Anglií. Marie Terezie se za každou cenu chtěla zmocnit opět Slezska. 1.října 1756 se Rakušané a Prusové střetli v bitvě u Lovosic- Rakousko prohrálo a Prusové se stáhly zpět do Saska.18. – 22. 1757dubna vtrhla pruská vojska do Čech, ale habsburská vojska čekala u Prahy. Začalo třídenní dělostřelecké bombardování Prahy Pruskem. Na pomoc Rakousku přišla druhá část habsburských vojsk, která byla pod vedením Leopolda Josefa Dauna. Protože měli více mužů, zachránili Prahu z obležení. V této bitvě došlo k vysokým ztrátám životů. Další bitva se odehrála 18. června 1757 u Kolína a 20. června se Prusko začalo stahovat. Rakousko zaútočilo a zvítězilo 22. listopadu 1757 u Vratislavi, jenže 5. prosince Prusko porazilo Františka Karla Lotrinského (Rakousko) a dostalo se zpět. Marie Terezie dosáhla území jen v Sasku. Friedrich II. se nevzdával a v červnu 1758 došlo k bitvě u Domašova, ale také zde vyhrálo rakousko pod vedením generála Ernesta Gideona Laudona. Friedrich II. se stáhl a začal útočit na Rusko. Poté se odehrálo také několik bitev ve Slezsku a Sasku a 15. února 1743 byl vyhlášen mír mezi Rakouskem a Pruskem. , „ Dlouhá, sedm let trvající válka nepřinesla tedy očekávaný výsledek, zato byla doprovázena zkázou a utrpením.“
Došlo k zrušení jezuitského řádu. Marie Terezie zakázala mučení, zavedla robotní patent. Provedla reformu ve školství – 6. prosince 1774 ustanovila povinnou školní docházku. Zavedla roku 1750 měnovou reformu, což bylo sjednocení mincí a sjednotila míry a váhy.
Za její vlády docházelo k rozmachu textilního průmyslu, cukrovarnictví a k rozšíření výroby piva.
Marie Terezie se snažila, aby se její syn Josef II. stal panovníkem i císařem a snažila se mu najít manželku, která by byla pro Rakousko výhodná. Josef se moc ženit nechtěl. Nakonec si vzal za ženu Isabelu z parmy, která zemřela. Jeho druhou ženou se stala Josefa Bavorská, ale to bylo nešťastné manželství a po dvou letech od svatby zemřela na neštovice. Marie Terezie se snažila udržet mír, a proto konala různá mírová jednání. Po úmrtí manžela 18. června 1756 byla zhroucena. Ostříhala si vlasy, světnici, kde skonal přeměnila v kapli poručila, že se musí nosit černý oděv, sama nosila černé šaty a vdovský čepec, své šperky dala dcerám a zakázala líčidla. Naneštěstí utrpěla ještě dvě velmi citelné ztráty. Zemřeli její dva přátelé Haugwitz a Daun. Po smrti Františka Štěpána se stal její syn spoluvládcem. Josef měl na starosti jen vojenskou oblast. Chtěl vybudovat siný stát, i když by měl zrušit tradice a dokonce se přátelil s Friedrichem II. Marie Terezie to ovšem nechtěla dopustit, a tak vznikl mezi nimi konflikt. Marie Terezie se stále více starala o uchování a rozmnožování rodinného majetku. Marie Antonie (dcera Marie Terezie) si vzala Ludvíka XVI. a tudíž byla jistá spoluvláda mezi Rakouskem a Francií. Marie stále více ztrácela zájem o hudbu a divadlo, už ji nic netěšilo. Roku 1767 se nakazila neštovicemi, ale nezemřela. Dokonce se jí začalo říkat Matka Rakouska. Zůstávala často sama, protože se její děti rozprchly do ciziny. Novými přáteli se stal princ Ferdinand von Braunschweig, generál Lascy, dvorní rada Grainer a Kounic. "Časté porody, rány osudu i vladařské těžkosti způsobily proměny v její osobnosti. Stala se vážnou až zádumčivou a s přibývajícími léty mizela i její někdejší krása. Už dávno nebyla ženou krásného obličeje a jemné pleti. Na její tváři byly patrné stopy po neštovicích, které prodělala ve věku padesáti let, a otylost změnila její dřívější urostlou, majestátní postavu." Marii Terezii otékaly nohy a díky tomu byla její chůze velmi pomalá, trápila jí záducha a kašel. Často jezdila do Schönburnu. Se svou smrtí byla smířená. 28. listopadu 1780se konalo poslední pomazání. Jejím osudným dnem se stal 29. listopad 1780, zemřela před 21. hodinou ve věku 63 let, 6 měsíců, 16 dnů ve Holfburgu, kde se narodila. Největší smutek prožíval Josef II., i když měl s Marií Terezií časté hádky. „Svým způsobem života byla Marie Terezie více než feudální panovnicí, pravou měšťankou německou, rozumnou a pilnou hospodyní, milující a věrnou manželkou i starostlivou matkou.“
Ve Vídni má Marie Terezie sochu, na které sedí na trůně, v ruce drží žezlo a pragmatickou sankci a okolo ní jsou nejvýznamnější muži. „Marie Terezie sedí nehnutě na honosném trůně, majestátní a energická, jak z tohoto trůnu vládla po čtyřicet let svým dědičným zemím. Je čtyřicet let hodně, nebo málo pro to, co vykonala, nebo chtěla vykonat?“
28. prosinec 2012
41 485×
1843 slov
nemůžu tam dát nějakej obrázek takže už sem nikdy
nevlezu vy ............................... .