Marie Terezie

Ráno dne 13. května 1717 se v císařské rodině narodilo dítě. Na svět přišla arcivévodkyně, jež byla pokřtěna jmény Marie Terezie Walburga Amálie Kristina.Jelikož její rodiče očekávali v dalších letech narození dědičného prince, oslavy narození Marie Terezie se příliš nepřeháněly.Marie Terezie se tedy mohla věnovat jiným činnostem.Patřili mezi ně kreslení, malování pastelů a hudba. Měla pěkný hlas, hrála na klavír, tancovala a hrála v operách a komediích u dvora. Plynně hovořila německy, italsky, francouzsky, španělsky a latinsky. Latina byla úřední řečí v uherském království,španělština odpovídala dvorskému ceremoniálu a italština dvorské kultuře.

Marie Terezie se neseznamovala jen s naučnými knihami. Byla seznamována i se vznešenou literaturou (hlavně s italskými a francouzskými autory). Na uměleckou výchovu kladl otec Marie Terezie Karel VI. zvláštní důraz. Našla-li Marie Terezie v něčem zalíbení, věnovala se oné věci duší i tělem, vrhala se do ni hlava nehlava a neztrácela trpělivost. Projevovala přitom vytrvalost, jaká byla u princezny vídána jen málokdy.

Problémy začaly, když Marie Terezie začala dospívat a byl čas myslet na vdavky. Kdyby byla Marie Terezie obyčejnou arcivévodkyní, která se tak či onak měla dostat pod čepec, byla by věc jednodušší. Čím víc se však ukazovalo, že vládnoucímu rodu bude mužský následních trůnu odepřen, tím více se komplikovalo hledání manžela pro nejstarší dceru Marii Terezii, jež by se stal rakouským princem a římskoněmeckým císařem. Volba manželského partnera však nebyla otázkou pouze rakouské politiky, ale i politiky evropské.
Marii Terezii se nabízelo hned několik možných manželů, ze kterých si mohla vybrat:
o 1. varianta - sňatek s wittelbašským kurprincem. Bavorsko by se spojilo s Rakouskem.
o 2. varianta - sňatek se Španělem by znamenal znovuobnovení říše Karla V., kterému se zabránilo válkou o španělské dědictví
o 3. varianta - sňatek s princem s menší mocí (František Štěpán Lotrinský)
Marie Terezie si však zvolila už jako dívka, když se zamilovala do Františka Štěpána. Námluvy Františka Štěpána a Marie Terezie probíhaly podle dvorní etikety. Za den požádání o ruku byl stanoven 31. leden 1736. Marie Terezie však ještě musela složit slib, že se zřekne nároku na trůn, pokud by se Karlovi VI. ještě narodil dědičný princ. Potom mohlo být zasnouben ohlášeni. Poté, co ženich políbil nevěste ruku, byli snoubenci odloučeni. Tak to předepisovala dvorská etiketa. Svatba byla stanovena na 12. února 1736. 14. února 1736 byla svatba ukončena nádherným plesem ve Španělském sále Hofburgu.

Po smrti svého otce v roce 1740 se Marie Terezie ujala vlády. Její nástup však neuznala řada zemí (Bavorsko, Sasko, Prusko + v pozadí Francie) A začaly vznikat války o dědictví rakouské ,které se změnily ve války o Slezsko. Svůj úmysl dát se korunovat českou královskou korunou oznámila Marie Terezie přesně měsíc po kapitulaci zbytku francouzské posádky v Praze. Koncem března se v české metropoli sešel korunovační sněm, který se přehnanou loajalitou snažil smazat trapný dojem z kolaborace s bavorským "vzdorokrálem" a schválil značnou sumu na náklady spojené s korunovační cestou a samotnou korunovací. 29. dubna panovnice s manželem Františkem Štěpánem a dvouletým následníkem trůnu Josefem dorazili do Prahy, kde byli slavnostně uvítáni. Mnozí obyvatelé vzpomínali na 23. březen 1741, kdy se v pražských městech konaly velkolepé oslavy následníkova narození.
V předvečer korunovace (11. května) přijala Marie Terezie na Hradě hold českých stavů, kteří si museli nechat líbit morální políček v podobě hojné účasti uherských magnátů v královnině suitě. Nazítří byla Marie Terezie sama korunována ve Svatovítské katedrále olomouckým biskupem Jakubem z Lichtenštejna, který jí v době nepřátelského vpádu zachoval věrnost. Různých poct se při následujících slavnostech dočkali její přívrženci z řad českých stavů a s dary se nezapomnělo ani na lid obecný. 16.června Marie Terezie s celým svým dvorem Prahu opustila. Zvlášť slavnostního přijetí se jí na zpáteční cestě dostalo v Českých Budějovicích, kde ovšem svého času stejně nadšeně vítali "krále Bavora".
Marie Terezie byla rakouskou arcivévodkyní a uherskou a českou královnou. Odmítla se nechat korunovat císařovnou, ačkoli její manžel František I. Štěpán byl 13. záři 1745 ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen a korunován císařem. František I. se formálně stal spoluvladařem v dědičných zemích Marie Terezie, ale nezabýval se politickými záležitostmi. Čtyřicetileté období vlády Marie Terezie bylo poznamenáno konflikty s jejím politickým protihráčem, pruským králem Fridrichem II. Velikým. Hned po nástupu na trůn musela čelit Fridrichova vpádu do Slezska ( 28.7.1742) a se ztrátou bohaté provincie se nikdy nedokázala smířit. Současně musela Marie Terezie bojovat o mezinárodní uznání pragmatické sankce, zákona, který zaručoval nástupnické právo žen na habsburský trůn ( 19.4.1713). Válka o dědictví rakouské trvala osm let a skončila mírovou smlouvou v Cáchách 18. října 1748. Populární panovnice udržela mocenské postavení habsburské monarchie v Evropě.

Jejím politickým cílem se stalo upevnění vnitřní jednoty a vnějšího mocenského postavení mnohonárodnostního státu. V tom se dokázala shodnout se svým synem císařem Josefem II., který v mnohých bodech zastával jiná politická stanoviska. Válečné neúspěchy v prvních letech vlády a selhání vnitřních sil monarchie za sedmileté války ukázaly nutnost reforem (hlavně nedobrý stav armáda a financí). Cílem reforem bylo odstranění starých přežitých pořádků, zavedení takových zákonů, které by vyhovovaly dobovým potřebám; dokončení centralizace - vytvoření jednotného, všeobecně platného řádu v celé monarchii úřady); byrokratizace správy, zbavit vlivu stavovské korporace, nahradit je odborně vzdělaným úřednictvem (k zemským úřadům vytvářeny paralelní ve Vídni, na ty převedeny kompetence, zemské pak zrušeny).

1. reformy v oblasti správy státu: nejvyšší orgány státu: česká dvorská kancelář a rakouská dvorská kancelář zrušeny, namísto nich nové - společné. Samostatně organizovaná soudní moc, změněn trestní zákon - sjednocení existujícího rakouského a českého práva, odstraněno mučení. Roku 1747 proveden soupis půdy .
1.tereziánský katastr - jen poddanská půda - rustikál. Roku 1757 proveden 2.tereziánský katastr - i půda panská - dominikál. Roku 1775 - raabizace (podle dvorního rady Raaba) - podstata: parcelace dominikální půdy mezi rolníky a převod roboty, která se tím stala nepotřebnou, na peníze. Berní reces - stavové povolují daně na deset let dopředu - ztráta důležitého prostředku nátlaku na panovníka. Od roku 1753 periodické sčítání obyvatelstva; číslování domů; příjmení.
2. reformy v oblasti hospodářské: ztráta Slezska byla i přínosem (Slezsko převážně německé - nyní převaha českého etnika) - počátek intenzivnějšího budování průmyslu v českých zemích: státní podpora, zvýhodňování manufaktur; zakládány manufaktury: plátenické, sklářské, nové: bavlnářství, kartounky. Společná tolarová a zlatková měna (1 tolar = 2 zlatý, 1zlatý = 60 krejcarů); jednotná soustava dolnorakouských měr a vah. Zrušeny hranice mezi jednotlivými zeměmi, odstraněna soukromá mýta, budovány silnice.
3. reformy v oblasti školství: školství bylo v rukou jezuitů, v roce 1773 však papež Kliment XIV. Jezuitský řád zrušil, v roce 1774 byla zavedena povinná školní docházka od 6 do 12 let. Typy škol:
· triviální školy - zřizovány ve větších vesnicích při farách; výuka: číst, psát, počítat + náboženství
· hlavní školy - ve větších městech, vyučovacím jazykem němčina
· normální školy - v zemských hlavních městech, příprava učitelů; vyučovacím jazykem němčina
· gymnázia a univerzity

Marie Terezie přivedla na svět 16 dětí, z toho 5 synů a 11 dcer.Bohužel z těchto dětí přežil jen devět a to Josef II., Marie Kristina , Marie Alžběta , Marie Amálie , Leopold II. , Marie Karolina , Ferdinand , Marie Antoinetta , Maxmilián František.U obyvatelstva poměrně oblíbená panovnice dokázala vzorně spojit mateřské a vladařské povinnosti. Milovala svého chotě, který se ji zdál stále mladším. V poměru k jiným mužům dovedla zachovat vždy důstojnost, i když se nevyhýbala pobavení. Marie Terezie zemřela 29. listopadu 1780 patnáct let po manželově smrti.