Marie Terezie

Císařem Karlem VI. vymřela roku 1740 dynastie Habsburků v mužské linii. Trůnu se ujala arcivévodkyně Marie Terezie (1740 - 1780), provdaná za Františka Śtěpána Lotrinského. Monarchie zaznamenala územní ztráty už v posledních letech vlády Karla VI., avšak roku 1740 před ní vyvstalo nebezpečí úplného rozpadu. Ćeské země se staly předmětem uchvatitelských plánů říšských knížat. Z nich se jako vojensky nejpohotovější ukázal pruský král Fridrich II., který v prosinci 1740 bez vypovězení války vpadl do Slezska. Mezinárodní záruky pragmatické sankce, dosažené v letech vlády Karla VI., se ukázaly jako bezcenné. Marii Terezii i Františku Štěpánovi Lotrinskému se nedostávalo peněz ani vojáků. Na konci roku 1741 obsadila rozhodující část Čech bavorsko - francouzská armáda, zatímco severní Morava se ocitla v rukou pruských a saských vojsk. Většina vysoké české zemské šlechty uznala za svého zeměpána Karla Alberta Bavorského, který se prohlásil českým králem a počátkem roku 1742 byl zvolen jako Karel VII. i císařem. Marii Terezii zůstaly Uhry, jejichž sněm ji v Bratislavě přislíbil veškerou možnou pomoc v boji.
Po porážce své armády od Prusů u Chotusic v květnu 1742 uzavřela Marie Terezie s Fridrichem II. mírovou smlouvu ve Vratislavi. Bavorské i francouzské oddíly byly vypuzeny z Čech a v květnu 1743 se Marie Terezie nechala korunovat na českou královnu v Praze. Ve své pozdější politice vždy projevovala větší šetrnost a uznalost k právům Uhrů než k České koruně, i když si byla vědoma hodnoty českých zemí. Proto také nasadila síly k vypuzení pruských vojsk z Čech roku 1744. Úspěchem bylo, že roku 1745 se následník bavorského kurfiřta Karla Alberta zřekl nároků na habsburské dědictví a dal při císařské volbě svůj hlas manželu Marie Terezie Františku I. Marie Terezie zůstala čekou a uherskou královnou a užívala titulu císařovny pouze jako choť císařova. Roku 1748 po dlouhých bojích v západní Evropě a v severní Itálii, byla v Cáchách uzavřena poslední kapitola války o dědictví rakouské.
Roku 1756 Prusové opět bez vyhlášení války přepadli Sasko. Habsburská armáda, která Sasům vyrazila na pomoc, byla poražena v bitvě u Lovosic. Prusové ovládli severní polovinu Čech a vystavili Prahu ničivému dělostřeleckému bombardování. Na počátku roku 1759 vstupovala sedmiletá válka do svého druhého období, charakterizovaného vystupňovaným úsilím habsbursko - rusko - francouzského bloku o rozdrcení pruska. Roku 1762 zemřela ruská carevna Alžběta I., spojenkyně Marie Terezie, a její nástupce car Petr III., veliký obdivovatel pruského krále okamžitě uzavřel s Pruskem mír. Mírem v Paříži a Hubertsburgu roku 1763 byla válka ukončena. Prusko se teprve trvalým nabytím Slezska dostalo na velmocenskou dráhu.
Roku 1764 byl zvolen císařem arcivévoda Josef, syn Františka I. a Marie Terezie. Později se v důsledku otcova úmrtí ujal vlády v říši a spoluvladařského úřadu dědičných zemí monarchie. Samostátně vládl po smrti císařovny (1780 - 1790).
Marie Terezie uskutečnila četné reformy správní, hospodářské a sociální, směřující k upevnění centralizované absolutní monarchie, k rozvoji průmyslu, obchodu, k odstranění nespokojenosti poddaných. Zaváděla pořádek do berního systému, školské reformy pozvedly úroveň vyuky, posílily však snahy germanizační.

Hodnocení životopisu Marie Terezie

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  4 414×
  481 slov

Komentáře k životopisu Marie Terezie