Pearl Harbor

Lodě japonského úderného svazu byly ještě pět hodin plavby od místa zahájení útoku, když se ve vzdálenosti desíti mil od ostrova Oahu ponořilo pod hladinu pět velkých ponorek, z nichž každá nesla jednu miniponorku. Podle oficiálních plánů měly miniponorky po skončení svého poslání doplout na místo setkání s čekajícími mateřskými plavidly - sedm mil západně od ostrova Lanai. Ve skutečnosti ale nikdo nevěřil, že by se miniponorkám podařilo vrátit z pekla, jenž se v zátoce rozpoutá.
Miniponorky směřovaly k mělkému a úzkému vjezdu do Pearl Harboru, chráněnému protiponorkovými sítěmi. Jedinou možnost jak proniknout do zátoky, skýtalo využití okamžiku, kdy bude vplouvat americká loď. V tom případě se ochranné sítě stahovaly a miniponorka mohla v těsném závěsu za nepřátelským plavidlem proplout. V 6.30 se jedna z nich pokoušela tímto způsobem dostat do zátoky, byla však objevena torpédoborcem Ward. Ten na ni okamžitě zahájil palbu, protože u vjezdu se nesměly žádné americké ponorky pohybovat pod hladinou. Byly to první z mnoha výstřelů v nadcházejícím konfliktu.
Zpráva o incidentu byla podstoupena veliteli loďstva admirálu Kimmelovi. Došlo však k několika zdržením, a přestože se admirál vydal ihned do úřadu, zastihly jej na polovině cesty výbuchy prvních pum japonských bombardérů. Ostatní ponorky se také pokoušely dostat do zátoky, byly však zničeny nebo není jejich další osud znám.


Pohled na Pearl Harborz útočících japonských letadel,7. prosinec 1941

K čekajícím ponorkám se však nevrátila ani jedna. Ostatním ponorkám rozmístěným kolem Havaje se nevedlo o mnoho lépe a k výstřelu se vůbec nedostaly. Nasazení ponorek, přestože představovaly nezanedbatelnou sílu, tedy Japoncům úspěch nepřineslo. Naopak málem ohrozilo celou operaci předčasným varováním základny.
V 5.00 katapultovaly křižníky Tone a Čikuma své hydroplány k průzkumnému letu. Ačkoli kroužily oba letouny nad Oahu delší dobu, na americké straně je nikdo nezpozoroval. Současně Nagumo po poradě se svými leteckými důstojníky rozhodl, že 1. útočná vlna začne startovat již v 5.30, neboť se obával, že vzhledem k rozbouřenému moři bude start trvat déle než obvykle. Při stanovení hodiny útoku na loďstvo v Pearl Harboru vycházel admirál Jamamoto z toho, že japonští vyjednavači předají ve Washingtonu nótu v 7.30 havajského času (13.00 washingtonského). Vydal proto striktní rozkaz, aby útok nezačal dříve než bude vyhlášena válka - nevěděl ovšem, že japonská nóta žádné přímé vyhlášení války neobsahuje, nýbrž jen přerušuje další japonsko-americké rozhovory. Útok měl začít podle možností o půl hodiny později, tj. v 8.00 havajského času. Delší interval si nemohl dovolit, neboť by byl ztracen moment překvapení.
Jestliže nyní Nagumo vyslal letadla v 5.30 místo v 6.00, znamenalo to, že útok bude proveden ve chvíli, kdy bude nóta předávána. Ve skutečnosti však vinou neschopnosti japonského velvyslanectví ve Washingtonu došlo k předání nóty až mnohem později, kdy již státní sekretář Cordell Hull o náletu věděl.
Všech 6 letadlových lodí se obrátilo proti větru a započal start letounů první útočné vlny. Přes značné vlnobití proběhl start hladce a okolo 6.15 již byla první vlna, skládající se ze 183 letadel ve vzduchu a pod vedením fregatního kapitána Micua Fučidy se zformovala do úderných skupin. Jednalo se o největší leteckou sílu jaká kdy vzlétla z palub letadlových lodí. Letouny startovaly ještě za tmy, avšak jakmile vystoupaly do výše 3000 až 5000 metrů, octly se na denním světle. Až k ostrovu Oahu byla obloha pokryta mraky a poskytovala ochranu, zatímco nad ostrovem panovalo jasno, což umožňovalo dobré provedení útoku.
Krátce po 7.40 pod sebou Fučida spatřil severní břeh ostrova Oahu a vzápětí dal signál k rozptýlení skupiny podle jednotlivých druhů letadel a vybraných cílů. Původní plán předpokládal dvě alternativy útoku podle toho, zda se podaří Američany překvapit či nikoli. V prvním případě měl Fučida vystřelit jednu signální raketu a Muratovy torpédové letouny zaútočit jako první a využít dobré viditelnosti bez dýmu z výbuchů.
Vzchopí-li se Američané k obraně, vystřelí Fučida dvě rakety a jako první zaútočí střemhlavé bombardéry, které vnesou do obrany zmatek a upoutají protiletadlovou palbu. Výškové bombardéry pak umlčí protiletadlové baterie a umožní torpédovým letounům útok na zakotvené lodě. Signál však některé letouny neviděly a vznikl proto trochu zmatek v jinak koordinovaném útoku. Hned v 7.49 vyslal Fučida signál "To, to, to" (Zaútočte).
Na americké základně se ve chvíli japonského útoku zdržovalo 70 bojových plavidel (8 bitevních lodí, 2 těžké a 6 lehkých křižníků, 29 torpédoborců, 5 ponorek, 1 dělový člun, 9 minonosek, 10 minolovek), 5 mateřských lodí hydroplánů, a 19 pomocných plavidel, celkem tedy 94 lodí. Za nepřítomnosti letadlových lodí se hlavním cílem útoku staly bitevní lodě Arizona, Oklahoma, West Virginia, California, Maryland, Tennessee a Nevada zakotvené na jižní straně Fordova ostrova a bitevní loď Pennsylvania, nacházející se v suchém doku. Již v prvních minutách byly mnohokrát zasaženy a zahalily se do plamenů a oblaků kouře. Vzápětí pak signál "Tora, Tora, Tora" (Tygr) znamenající, že překvapení se podařilo.
Půl hodiny po zahájení útoku bylo již 7 bitevních lodí těžce poškozeno. West Virginia utrpěla 6 nebo 7 zásahů torpédy do levoboku a 2 zásahy pumami. Zaplavením vyrovnávacích nádrží na pravoboku se podařilo zabránit převrácení a loď dosedla na dno kotviště. Ztráty: 2 důstojníci a 103 mužů posádky.
Tennessee kotvila vedle West Virginie. Ta ji sice ochránila před zásahy torpédy, ale zasáhly ji 2 pumy a přenesl se na ni požár z Arizony. Nálet přežila plavby schopná. Arizona dopadla ze všech lodí nejhůře a loď byla totálně zničena. Byla zasažena několika torpédy a pumami, z nichž jedna vybuchla ve skladišti střeliva. Podle očitých svědků šlehaly plameny do výše 160 m a loď se rozlomila na dvě poloviny a potopila. Ztráty: 1133 z 1511 mužů posádky. Vrak lodi nebyl nikdy vyzdvižen, ale na jeho nástavbách čnících z vody byl postaven památník. Americké námořnictvo Arizonu nikdy formálně nevyřadilo a každý den na ní čestná stráž vztyčuje a spouští vlajku jako u všech lodí v činné službě.
Nevada kotvila osamoceně a měla tak možnost volného pohybu. Zasáhlo ji torpédo a několik pum a loď při pokusu o únik najela na břeh. Ztráty: 3 důstojníci a 47 mužů posádky.
Oklahoma utrpěla 5 zásahů torpédy a téměř okamžitě se potopila. Ztráty 20 důstojníků a 395 mužů posádky. Maryland přežila útok ze všech bitevních lodí nejlépe. Zasáhly ji pouze dvě pumy, které nezpůsobily žádné větší škody. Ztráty: 2 muži posádky.
California doplatila na nedostatečné uzavření vodotěsných přepážek. Loď zasáhla dvě torpéda, pronikání vody se však nepodařilo zastavit a loď klesala ke dnu a 10.12. dosedl její kýl na dno zátoky. Pozornosti neunikla ani stará bitevní loď Utah, sloužící jako cvičný cíl. její výzbroj byla dávno odmontována a loď se potopila již na počátku útoku, přesněji v 8.12. Vlajková loď Tichomořského loďstva Pennsylvania se nacházela v suchém doku. To ji uchránilo před zásahy a tak neutrpěla při útoku první vlny žádné škody. V suchém doku vedle bitevní lodě stály torpédoborce Cassin a Downes, a na ně dopadly bomby, které minuly bitevní loď. Protože byly obě lodě bez energie, nemohly posádky hasit požáry, ty nakonec pronikly ke skladištím střeliva a torpéd a téměř úplně lodě zničily. Torpédoborec Shaw na tom nebyl o moc lépe. Přesný zásah mu oderval celou příď až k prvnímu komínu.


Exploze na torpédoborciShaw, 7. prosinec 1941

Lehký křižník Raleigh dostal zásah torpédem a voda zaplavila přední strojovnu. Rychlá reakce posádky, která vyrovnala náklon křižníku shozením přebytečné nadváhy z paluby, však zachránila křižník před potopením. Křižník byl později zasažen ještě pumou střemhlavého bombardéru druhé vlny, ta však nezpůsobila téměř žádné škody a loď naopak sestřelila několik nepřátelských letadel.
Jeden z torpédových letounů si vzal za cíl minonosku Oglala, připoutanou z vnější strany ke křižníku Helena. Došlo však k pozoruhodné události, protože torpédo minonosku podplulo a zasáhlo křižník v oblasti strojovny. Kromě zaplavení strojovny však žádné další škody nezpůsobilo. Naproti tomu Oglala, třebaže nedostala přímý zásah, byla otřesena výbuchy tak silně, že do stařičkého trupu začala pronikat voda a loď se kolem 10. hodiny převrhla a potopila.
Japonští letci první vlny nevěnovaly téměř žádnou pozornost skupinám torpédoborců a jiných lodí zakotvených porůznu severně a západně od Fordova ostrova, stejně jako plavidlům stojících v docích a u nábřeží arzenálu. Všichni piloti přesně dodržovaly instrukce určujíce jako cíle nejtěžší lodě. Zatímco se torpédové a výškové bombardéry soustředily na plovoucí cíle, střemhlavé letouny a stíhačky měly za úkol vyřadit již na počátku co nejvíce amerických letounů umístěných na letištích Oahu. Jednak měly zabránit stíhačům rušit nálet a jednak zabránit odvetnému útoku na vlastní lodě. Jedním z prvních cílů byla základna námořního letectva na Fordově ostrově, na níž bylo umístěno druhé hlídkové křídlo (Patrol Wing 2). Během několika prvních minut zničily japonské střemhlavé bombardéry 33 catalin, většinu pozemních zařízení a hangárů a nádrže s palivem. První letecké křídlo (Patrol Wing 1) mělo základnu v Kaneohe na východním pobřeží Oahu. Také zde byly výsledky katastrofální, neboť z 36 letounů zůstaly nepoškozeny jen tři a to jen díky tomu, že byly na hlídkovém letu. Na letecké základně námořní pěchoty v Ewa bylo okolo 50 letadel. Ty se staly cílem útoku 21 japonských stíhaček ostřelující americké letouny z palubních zbraní a během několika minut 33 nich zničily. Při útoku druhé vlny sice námořní pěšáci zorganizovali obranu letiště, avšak nezabránili dalším ztrátám a letectvo námořní pěchoty na Oahu prakticky přestalo existovat. Také tři armádní letiště na ostrově utrpěla těžké škody a ztráty. Na letišti Hickham stálo více než 50 letounů, většinou bombardérů, ve vyrovnaných řadách, křídlo na křídlo. Již první nálet střemhlavých bombardérů zničil většinu zaparkovaných letadel a poškodil hangáry i budovy.


Bitevní loď West Virginia, 7.12.1941

Personál letiště nemohl zahájit protiletadlovou palbu, protože u děl nebyla munice a bylo třeba pro ni běžet do skladišť, kde byla uložena. Na hlavním letišti armádních stíhaček, Wheeles Fieldu, stálo rovněž ve středu plochy asi 60 nejmodernějších amerických stíhaček. Většinu z nich zničilo 25 střemhlavých Valů krátce po 8. hodině, čímž Japonci odstranili největší nebezpečí hrozící zranitelným torpédovým letounům. Podobně se vedlo americkým stíhačkám na Bellows Field. Pouze pomocné letiště u Haleiwa na severu Oahu zůstalo ušetřeno. Odtud vzlétlo 5 stíhaček, které se postavily Japoncům na odpor. Američtí piloti tvrdí, že sestřelili sedm nepřátelských letounů, a to většinou při náletu druhé vlny.
Útok první vlny končil kolem 8.30 a letouny se shromáždily asi 35 km severozápadně od Oahu. Freg. kpt. Fučida odlétl až později s druhou vlnou, neboť se ještě snažil zjistit škody, které 1. útočná vlna způsobila. Jak bylo později zjištěno, během první půlhodiny náletu bylo způsobeno 90% všech škod, a to za cenu ztráty pouhých 9 letadel (5 toprédových a 1 horizontální bombardér a 3 stíhačky).
Druhá vlna, se ze 170 letadel pod velením korvetního kapitána Šimazakiho, vystartovala z letadlových lodí již v 7.15 a o dvě hodiny později se ocitla nad Pearl Harborem. Narazila na již mnohem silnější americkou obranu a způsobila pouze dodatečné škody. Jak již bylo řečeno letouny se soustředily na zbytky letadel na letištích, dále na bitevní loď Nevada, která se pokoušela uniknout z přístavu a částečně také na lodě stojící u nábřeží. Některé z lodí utrpěly menší poškození, jež se nedala vůbec porovnat s těžkými škodami způsobenými první vlnou. Okolo 9.45 se i druhá vlna shromáždila k odletu zpět.

Hodnocení referátu Pearl Harbor

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  2 481×
  1829 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Pearl Harbor