Pearl Harbor

I. OBSAH
I. OBSAH
II.ÚVOD
III. VÝVOJ STÁTU NA POČÁTKU 20. STOL.
IV. PEARL HARBOR
V. OSUDY BITEVNÍCH LODÍ
VI. VÁLKA V TICHOMOŘÍ
VII. ZÁVĚR
VIII. POUŽITÁ LITERATURA

II. ÚVOD

Pearl Harbor je pro Američany synonymem šoku. Ani teď, po dvou generacích, nechápou, jak mohli být tak zaskočeni. Temná historická zkušenost přetrvává. Američani jí mají v genech.
Před 60lety Amerika zjistila, že i když se chce schovat před světem, svět si ji stejně najde.
Jak probíhal tento nečekaný a nikým neohlášený japonský útok? Co se vlastně osudného dne 7.12.1941 stalo? Jaká byla reakce amerického národa? A co vlastně přinutilo Japonce zaútočit?
Cílem této seminární práce je na tyto otázky odpovědět.

,, Starý kamaráde, co tu hledáš?
Po tolika letech jinde se vracíš
s představami, co sis uchovával
někde pod cizími oblaky,
daleko, daleko od domova. “
George Seferis

,,Pryč z jasu a do temnoty.“ Neil Yong

III. CHARAKTER A VÝVOJ STÁTU
NA POČÁTKU 20. STOL.

1, USA

Jako reakce, na bolestné zapojení do první světové války, byla částečná izolace USA od okolního světa. Parlament se vyhýbal zapojení do zahraničních spojenectví a dokonce odmítl vstup do ligy národů (předchůdce OSN).
Na domácí scéně dostaly ženy hlasovací právo. Méně šťastný krok byl zavedení prohibice (zákaz všech alkoholických nápojů). Během následné velké hospodářské krize zkrachovaly mnohé továrny a milióny lidí přišly o práci. Republikánský president Herbert Hoover nedokázal situaci zvládnout, a tak ho v roce 1933 vystřídal Franklin Delano Roosevelt, který pro Američany vyhlásil tzv. Nový úděl a na náhodou ukončil i prohibici. Roosevelt zahájil mnoho státem dotovaných projektů. Založil peněžní ústavy financující splátkové obchody, prosadil podporu farmářů a zavedl plány na podporu zaměstnanosti.
Americký průmysl se nakonec dostal zpátky na výsluní díky potřebě přezbrojení a díky válce, neboť najednou byl dostatek pro všechny. Během krize
třicátých let vystupoval Roosevelt otevřeně proti Hitlerovi a jeho agresi. Když v roce 1939 vypukla v Evropě válka, poskytly Spojené státy evropským demokraciím značnou část prostředků, což vyvrcholilo smlouvou o poskytnutí válečného materiálu a služeb spojencům. Smlouva byla uzavřena v roce 1941 a opravňovala Spojené státy posílat zásoby do válkou vyčerpané Británie.
Americká veřejnost však stále doufala, že se Spojené státy do přímých bojů nezapojí. Opak se stal pravdou.

2, Japonsko

V době vypuknutí 1.světové války se Japonsko chytře postavilo na stranu spojenců. Japonci obsadili několik skupin tichomořských ostrovů ovládaných Němci a zabrali německé vojenské základny v Číně. Japonsko se neustále ujišťovalo o tom, že je nejsilnější vojenskou a imperialistickou mocností v Asii, takže pochopitelně začalo hlásit další nároky na samotnou Čínu.
Ve 20.letech 20.století však japonská zahraniční politika nebyla až tak krutá a agresivní, což byla možné také díky tomu, že i Japonsko reagovalo
na založení Společnosti národů (neúspěšný předchůdce OSN) a na všeobecně proklamovanou touhu po míru a pokroku. Ale zoufalé důsledky velké hospodářské krize a japonského znepokojení rychle rostoucího počtu obyvatel vedly ve 30.letech 20 století ke změně japonského postoje. Politickému životu stále více vládly a rozhodující slovo měly vojenské síly.
Na počátku tvořili řady japonských armádních příslušníků především citliví a napůl vzdělaní zemědělci. Po vypuknutí velké hospodářské krize začala právě na zbídačelých venkovských oblastech Japonska narůstat sociální nespokojenost. Politici byli stále častěji vybíráni podle toho, zda jsou schopni prokázat svou přijatelnost pro armádu. Ultranacionalistické frakce v armádě se několikrát pokusily o akce, jejichž cílem bylo sesazení mladého císaře Hirohita
(který vystřídal v roce 1926 císaře Taišó,syna císaře Mucuhita) z trůnu.

Japonská expanze

Japonští vojenští činitelé museli čelit vnitřním nepokojům a začali vyhledávat možnosti násilného zvětšení území. Toto jim mělo posloužit k větší slávě a zároveň vyřešit domácí ekonomické problémy.

Čína versus Japonsko

Po devíti letech plných střetů a napětím v červenci 1937, následoval japonský vpád do Číny. Následující bitvou japonských a čínských oddílů
na mostě Marca Pola u Pekingu zahájily druhou světovou válku v Asii. Už 7.srpna vstoupila vítězná japonská vojska do tradičního hlavního města čínských císařů.
Válka se rychle rozšířila i na jih. 23.srpna 1937 dorazila velká japonská armáda na severovýchodní hranici města Šanghaje. Vypukly boje trvající tři měsíce. Nejlepší čínské vojenské jednotky utrpěly obrovské ztráty.
Koncem roku 1937 se Japonci dostali až ke Žluté řece. Dne 13.prosince 1937 dobyli Nanking, tehdejší hlavní město Číny. Japonské oddíly zde zahájily tříměsíční systematické vojenské tažení prováděné mučením, znásilňováním a drancováním. I přes pár porážek japonská armáda tvrdě postupuje. Postupně obsazují Sü-čou,Wu-chanu,Kuang-čou, Suej-si-anu a Nanning.
Během zimy 1938-1939 si Japonci uvědomují, že dospěli v Číně
do mrtvého bodu. Válka s Čínou je každý den víc a víc,,ždíme“. Japonci dospěli k názoru, že cesta k vítězství vede jen odříznutím čínské armády od dodávek munice. Většina čínské vojenské výzbroje pocházela ze Sovětského svazu, Spojených států a z Evropy.

Japonská zahraniční politická scéna

Po vypuknutí války v Evropě japonské politické vedení neví, na jaký pól se přidat, aby vyšlo z potíží , které si způsobilo v Číně.
Existovali dvě linie bojující proti sobě.
1)První linie byla silně protikomunistická. Podporovali je armádní důstojníci. Žili pod dojmem, že Japonsko by mělo zaútočit na Sovětský svaz (tedy na hlavního dodavatele zbraní do Číny).
2)Druhá linie byla naopak protizápadní. Na její straně stáli převážně námořní důstojníci. Obhajovali názor, že Japonsko by mělo obsadit Malajsko a Holandskou východní Indii. Tudíž země bohaté na kaučukovník a ropná pole. Snažili se vykompenzovat nerostné surovina potřebné pro vedení dlouhé války s Čínou.
Situace se ale vyvíjela příznivěji pro námořnictvo, neboť nečekané události tomu napomohly. Na jaře a v létě roku 1939 prohrály japonské oddíly s Rudou armádou v Mongolsku. V srpnu téhož roku byla uzavřena smlouva mezi Německem (japonským spojencem) a Sovětským svazem. Oba státy se domluvily o vzájemném neútočení a rozdělení Polska.
Vyústěním všeho byla trojstranná dohoda mezi Německem, Itálii a Japonskem. A tak byla v září 1939 na světě Osa Berlín-Řím-Tokio.

Stupňující se nepřátelství mezi Japonskem a USA

Vláda presidenta Roosevelta ve Spojených státech sledovala události ve východní Asii se stále větším znepokojením. Po sblížení Japonska s nacistickým Německem a fašistickou Itálií, se Spojené státy postavily na stranu Číny.
Porážka Francie a Nizozemska v roce 1940 Německem mělo vliv i na vývoj v jihovýchodní Asii. V září 1940 tamější vláda povolila Japoncům obsadit strategické body v Indočíně. Vzápětí USA vyhlásilo proti Japonsku hospodářské embargo na vývoz leteckého paliva a prvotřídních odpadových kovů
do Japonska. Seznam vývozu zakázaného zboží se neustále rozšiřoval.
Na jaře 1941 byla vyhlášená ,,nezávislá“ Indočína pod japonsko-francouzskou správou. Spojené státy zmrazily japonské vklady a vyhlásily celkové obchodní embargo . Japonci se pokusili vyjednávat o zmírnění, ale Spojené státy požadovaly ze všeho nejdřív, aby Japonsko opustilo Čínu.
Embargo citelně zasáhlo japonský průmysl. V Japonsku takřka neexistovalo odvětví, které by z nedostatku surovin či strojů nemuselo omezit produkci. Zásoby barevných kovů byly odhadovány na jeden rok, nafta, včetně armádních zásob, by se spotřebovala do dvou let. Jestliže tedy Japonsko nehodlalo opustit od svých expansivních plánů a dominantního postavení
na Dálném východě či Tichomoří, nezbývalo mu jiná možnost než válka.
Je neuvěřitelné, že i v této době USA zůstaly u politiky izolacionismu a neprovedly žádná vojenská opatření na posílení svých kolonii.
Teprve od poloviny roku 1941 začali Američané, Britové a Nizozemci koordinovat obranné přípravy. Začala výstavba obrany Filipín, především nových letišť pro bombardéry B-17. Dne 14.srpna 1941 Winston Churchill a F.B.Roosevelt podepsali Atlantickou chartu, ve které se dohodli na strategických
cílech svých zemí a válečné spolupráci. Dokument, který se stal oficiálním pilířem spojenecké politiky za druhé světové války, obsahoval pro kolonie významný článek, a sice, že všichni jejich obyvatelé mají si vybrat vlastní formu vlády.
Také Japonci jednali s Německem o koordinaci válečných akcí, ovšem bez výsledku. Jediné na čem se dohodli, bylo celkem nepodstatné rozdělení sfér na 70.poledníku. Mezi oběma členy Osy nepanovala příliš důvěra (navíc zde byla nacistická propaganda o ,,žlutém nebezpečí“ a ,,asijských podlidech“. Němci tak dlouho popírali, že hodlají napadnout SSSR, až s ním Japonsko 13.dubna 1941 uzavřelo smlouvu o neútočení. Proto také následně Japonci odmítli žádost Hitlera o obsazení Vladivostoku a co největší části východu SSSR . Měli proto několik důvodů:
1, Jednak čerstvě uzavřená smlouva se SSSR, akutní potřeba surovin (jenž stavěla do popředí zájmů jihovýchodní Asii).
2, Dosud nedokončené boje v Číně (což znamenalo nechráněný bok
pro operaci).
3, Špatné zkušenosti z ,,incidentů“ na hranicích Mandžuska z července 1938 a v květnu až srpnu 1939.
Definitivním japonským rozhodnutím byl pak útok na Pearl Harbor.

IV. PEARL HARBOR

7.prosince 1941 se rajská pohoda Havajských ostrovů stala minulostí. Překvapivý japonský útok, na ostrov Oahu a námořní základnu v Pearl Harboru , se stal jedním z nejtěžších porážek ve válečné historii Spojených států.

7.prosince 1941 v 5°°hodin
Japonská flotila se šesti letadlovými loďmi, je vzdálená 370km
od Havajských ostrovů. 350 pilotů se modlí před startem, útokem, na Pearl Harboru.
Součástí výcviku pilotů byla ortodoxní idotrinace v duchu japonské vojenské filozofie. Kadeti museli být ochotni položit život za vlast. Japonci vycvičili své piloty na výbornou. Plánování útoku trvalo skoro celý rok. Šlo o jakousi generální zkoušku mistrovského útoku, který pak šokoval celý svět. Jejich úkolem bylo potopit letadlové lodě. Japonci měli od začátku hned výhodu. Na jednom svým ostrově měli zeměpisné dvojče Pearl Harboru. Zde probíhaly simulované nálety několik dní po sobě .
Zeměpisná poloha Paerl Harboru dělala z tohoto přístavu ideální
základnu pro tichomořskou flotilu. Úzký vjezd a mělké moře u přístavu, byly zárukou jeho bezpečnosti. Američtí námořní velitelé byli přesvědčeni, že otevřený útok nepřátelských sil není možný.

7.prosince 1941 v 5 hodin 15minut
Piloti dostávají rozkazy. Vrchní velitel japonského námořnictva, generál Jamanoto, jim sděluje, že dnes jsou odpovědni za slávu japonského císařství. Japonská námořní flotila je teď 350km severně od havajských ostrovů. Mimo dosah amerických radarů.
Další výhodu Japonci získali za 1.světové války a to, když je Američané cvičili na Havaji. Tehdy to byli spojenci .

V 5 hodin 30minut
První vlna bitevních a torpédových letadel se připravuje ke startu. Tato úderná síla se skládá z více než 180 letadel.

V 6 hodin 10minut
Začíná start letadel. Během 15 minut jsou všechna letadla ve vzduchu.
Podle plánu mají letadla zaútočit ve třech vlnách.
První vlna napadne všechna vojenská zařízení na ostrově.
Druhá vlna se zaměří na jednotlivé specifické určené cíle.
Třetí vlna má zničit palivové nádrže , suché doky a opravárenské dílny.

V 7 hodin 2 minuty
Dva američtí svobodníci obsluhují radarovou stanici, zjistili, že
na obrazovce se objevila skupina letadel letících 200 km severně od Oahu. Nahlásili to na příslušné orgány, ale tam měl službu poručík, který ukončil výcvik teprve před čtyřmi dny. Byl přesvědčen, že to jsou americké bombardéry B-17, který letí z americké základny a mají přistát okolo 8 hodiny. Nařídí vypnout radary.

V 7 hodin 20 minut
Právě odstartovala druhá vlna – 286 bitevních letadel.

V 7 hodin 35 minut
Japonské průzkumové letouny oznamují rádiem, že hlavní část americké
námořní flotily je zakotvena v Pearl Harboru. První vlna útočících letadel nalétává na ostrov od východu a není zachycena americkým radarem. Plánovači
věděli, že hory vytvářejí ,,hluchou zónu“. V této zóně radar neregistruje. To umožnilo moment překvapení.

V 7 hodin 50 minut
Kapitán Fučida, který velí japonskému leteckému útoku, vysílá signál:
,,Tora,Tora,Tora“(Tygr) znamenající, že překvapení se podařilo. Je to úspěch a maximální strategické překvapení. Američané nejsou připraveni.

V 7 hodin 55 minut
Začíná hlavní útok. První vlna útočí na různá strategická místa. Japonský pohled na jejich síly byl impozantní. Na americké základně se ve chvíli japonského útoku zdržovalo 70 bojových a 24 pomocných plavidel. Z toho
8 bitevních lodí, 2 těžké a 6 lehkých křižníků, 29 torpédoborců, 5 ponorek,
1 dělový člun, 9 minonosek a 10 minolovek. Tyto lodě se stávaly pro útočící japonské letouny snadným cílem. Bez možnosti manévrování a letecké ochrany a navíc s posádkami nepřipravenými na útok dopadala na americké obrněnce jedna rána na druhou. Přesně zamířená torpéda i pumy vykonaly spolehlivě svou strašnou práci.
Většina amerických vojáků při zvuku letadel ani nezvedla hlavu. Byli zvyklí na neustalé cvičné manévry, a taktická cvičení ke kterým docházeli několikrát během měsíce. Nikdo nepředpokládal, že by to mohli být Japonci. Vypuklo pravé peklo.Všude nastal zmatek a Američané se snaží pochopit co se vlastně děje.
Americké bombardéry B-17 přeletují nad ostrovy a okamžitě se dostávají do křížové palby. Americké i nepřátelské

V 8 hodin 5 minut
Kulomety na bitevní lodi Nevada začnou pálit na útočníky. Bitevní loď
California je zasažená torpédem do boku.Výškové bombardéry zahajují útok
na kotviště amerických bojových lodí. Jedním z nejlehčích cílů je loď Oklahoma.
Američtí vojáci stále nevědí, kdo na ně vlastně útočí? Válka v Evropě byla v tomto okamžiku středem pozornosti a pro většinu Američanů byl největší hrozbou Adolf Hitler. Kdo to vlastně po nich střílí? Japonci nebo Němci?
Definitivně si byli jisti, když spatřili značky na letadlech. Říkali jim ,,Masové kuličky“.
Útok první vlny japonských letadel na ostrov Oahu byl zarážejícím vítězstvím nepřítele. Americká tichomořská flotila zakolísala pod zásahy nově konstruovaných torpéd, které byly navrženy speciálně pro mělké vody Pearl Harboru.
Američané se bránili jak mohli, ale jejich obrana neměla proti drtivému náporu nepřítele šanci.

V 8 hodin 8 minut
Japonské výškové bombardéry začínají odhazovat z výšky 3000metrů své
protipancéřové bomby s opožděným zapalováním. Jedna z nich zasáhla bitevní loď Arizona. Došlo k ohromnému výbuchu a válečná loď klesá během 9 minut ke dnu.
O dvě délky lodě dál stojí loď Oklahoma. Je to snadný cíl. Oklahoma je zasažena deseti torpédy, které protrhnou její plášť. Vstupy a vodotěsné příklopy
zůstaly přes noc otevřené. Do lodě se začala valit voda.

V 8 hodin 14 minut
Loď Oklahoma se převrátila na bok a uvěznila stovky lidí.

V 8 hodin 50 minut
Druhá vlna nalétává od severu. Jejím úkolem je opakovaný útok na vojenské základny na ostrově Oahu.

V 8 hodin 54 minut
Začíná druhý nálet. Sedmdesát osm střemhlavých letadel bombarduje lodě zakotvené v Pearl Harboru. 84 výškových bombardérů útočí na letiště.
36 stíhačů zajišťuje bombardéry.
První vlna japonského útoku způsobila okamžitý zmatek, ale po druhé vlně nastal totální chaos. Američané střílejí na vše co se pohybuje po obloze.
Bylo sestřeleno i několik neozbrojených letadel B-17, které přiletěly
ze Spojených států a několik letadel z letadlových lodí.
Záchranná služba přístavu, bez ohledu na druhou vlnu letadel, začíná
práce na převrhnuté Oklahomě. Chtějí přeříznout ocelové pláty na dnu lodi,
které jsou z mimořádné silné oceli. Ovšem bez většího úspěchu.
Japoncům jejich plán vyšel na 100%. Výsledek překonal i ta nejodvážnější předpokládání. Vojenská zařízení na celém ostrově jsou v plamenech. Civilisté utíkají a americké ozbrojené síly reagují jen pomalu. Chybí organizovaný plán odporu. Byl to zmatek, první pomoc a pohotovost byly naplněné k prasknutí. Bylo hodně popálených.

V 10 hodin
První vlna letadel se vrací na letadlové lodě, které jsou teď asi 200km
od ostrova Oahu. Ztratili jen 29 letadel. Je to ohromující vítězství.
Na ostrově nadále panuje zmatek. Všichni se obávají možné japonské invaze. Obyvatelé ostrova jsou ve strachu. Moc dobře vědí o krutosti japonské armády v dobytých území. Spojení s mateřskou zemí je přerušeno.

Ve 12 hodin 10 minut
Z ostrova odstartovalo pár letadel, která začínají pátrat po letadlových lodí. Obyvatelstvo ostrova je v šoku. Nikdo nevěřil, že by mohla být napadena americká základna. Americké velení si nikdy nepřipustilo, že by Japonci byli schopni riskovat a připlout do takové blízkosti.

Ve 13 hodin
Kapitán Fučida přistává na palubě letadlové lodi Akagi. Je si vědom úspěchů prvních dvou vln a žádá, aby byla odstartována i třetí vlna. Admirál
Naguma, velitel japonské flotily, nařídí přerušit útok. Japonská eskorta se vrací
domů. Odvolal start třetí vlny údajně proto, že neměl informace o poloze amerických letadlových lodí. Japonci dosáhli vítězství prvními dvěma útoky,
takže nebylo třeba riskovat porážku provedením třetího útoku.

V 16 hodin 25 minut
Guvernér Havajských ostrovů vyhlásil stanné právo. Armáda přebírá kontrolu nad ostrovem. Pro Američany japonského původu nastává nebezpečí.
Všichni jsou identifikováni podle původu, kde se narodili. Někteří začínají pálit
fotografie a dokumenty. V nadcházejícím večeru bylo sestřeleno, omylem, dalších sedm amerických letadel, která měla zjistit, co se děje v přístavu. Prováděly se přípravy a bezpečnostní opatření. Výkladní skříně se lepily izolačními páskami, kopali se zákopy, lidé byli seznámeni kam mají jít v případě nouze.
Toto všechno však přišlo pozdě.Další útok se nekonal.

V. OSUDY BITEVNÍCH LODÍ

Za nepřítomnosti letadlových lodí se hlavním cílem útoku staly bitevní lodě Arizona, Oklahoma, West Virginia, Calofornia, Maryland, Tennessee a Nevada zakotvené na jižní straně Fordova ostrova a bitevní loď Pennsylvania, nacházející se v suchém doku. Již v prvních minutách byly mnohokrát zasaženy
a zahalily se do plamenů a oblaků kouře.
Půl hodiny po zahájení útoku bylo již 7 bitevních lodí těžce poškozeno.
West Virginia utrpěla 6 nebo 7 zásahů torpédy do levoboku a 2 zásahy pumami.
Zaplavením vyrovnávacích nádrží na pravoboku se podařilo zabránit převrácení a loď dosedla na dno kotviště.
Ztráty: 2 důstojníci a 103 mužů posádky.
Tennessee kotvila hned vedle West Virginie. Ta ji sice ochránila před zásahy torpédy, ale zasáhly ji 2 pumy a přenesl se na ni požár z Arizony. Nálet přežila plavby schopná.
Arizona dopadla ze všech lodí nejhůře a loď byla totálně zničena. Byla zasažena několika torpédy a pumami, z nichž jedna vybuchla ve skladišti střeliva. Podle očitých svědků šlehaly plameny do výše 160 m a loď
se rozlomila na dvě poloviny a potopila.
Ztráty : 1133 z 1511 mužů posádky.
Vrak lodi nebyl nikdy vyzdvižen, ale na jeho nástavbách čnících z vody byl
postaven památník. Americké námořnictvo Arizonu nikdy formálně nevyřadilo a každý den na ní čestná stráž vztyčuje a spouští vlajku jako u všech lodí v činné službě.
Nevada kotvila osamoceně a měla tak možnost volného pohybu. Zasáhlo ji torpédo a několik pum a loď při pokusu o únik najela na břeh.
Ztráty : 3 důstojníci a 47 mužů posádky.
Oklahoma utrpěla 10 zásahů torpédy a téměř okamžitě se potopila.
Ztráty : 20 důstojníků a 395 mužů posádky.
Maryland přežila útok ze všech bitevních lodí nejlépe. Zasáhly ji pouze dvě pumy, které nezpůsobily žádné škody.
Ztráty : 2 muži posádky.
California doplatila na nedostatečné uzavření vodotěsných přepážek. Loď zasáhla dvě torpéda, pronikání vody se však nepodařilo zastavit a loď klesala
ke dnu a 10hodin 12minut dosedl její kýl na dno zátoky. Pozornosti neunikla ani stará loď Utah, sloužící jako cvičný cíl. Její výzbroj byla dávno odmontována a loď se potopila již na začátku útoku, přesněji v 8hodin 12 minut.
Vlajková loď Tichomořského loďstva Pennsylvania se nacházela v suchém doku. To ji uchránilo před zásahy a tak neutrpěla při útoku první vlny žádné škody.

VI. VÁLKA V TICHOMOŘÍ
Zde bych chtěl ve stručnosti popsat, jak v této oblasti probíhala válka.
7. prosince 1941 zaútočilo Japonsko, které do té doby již bojovalo na dálné východě s Čínou, leteckým útokem na největší vojenskou základnu Spojených států v Tichém oceánu, na přístav Pearl Harbor na Havajských ostrovech. Japonci využili naprosté nepřipravenosti Spojených států a náletem jim způsobili těžké ztráty, které ochromily sílu americké tichomořské flotily.
Japonsko zde již déle vedlo válku, jejímž cílem bylo okupování asijských národů. Jejich postup byl znatelný v Číně, kde dobyli i Peking a hlavně na jihu od Japonska, kde se přiblížili na dostřel Austrálii. Japonci se nikdy netajili svými fašistickými sklony a spojenectvím s Třetí říší a Itálií. Ovšem v rozhodujících chvílích odmítli Hitlerovi pomoci a napadnout Sovětský svaz z východu, což by tento stát zcela jistě položilo na lopatky, protože Stalin musel všechny své tankové divize přesunout na západní hranice, kde čelil v té době mohutnému Německému náporu. Jenže Japonci doufali, stejně jako v Číně, že úspěšné vojenské tažení proti USA vyústí v jedení o mírových dohodách. Nicméně se ukázalo, že Američané stejně jako předtím Číňané na podobnou hru nepřistoupí.
Po útoku na Pearl Harbor jsou Američané šokováni. Přijmou fakta a skutečnost, která jim byla vnucena. Je čas jít do války. Nepřítelem jsou Japonci. Obrovská vůle k odporu sjednotí jejich pocity v jednotný společný cíl, odplatu za zákeřný útok.
8. prosince, tedy jeden den po útoku Spojené státy vyhlásily válku Japonskému císařství. O čtyři dny později totéž učinilo Německo a Itálie Spojeným státům. Zároveň Velká Británie vyhlásila válku Japonsku. Válka se nyní mohla opravdu nazývat světová.
Z pohledu Německa to byla válka, na kterou Hitler svým způsobem již čekal a vstoupil do ní rád. Hlavní těžiště války se ale odehrávalo mezi Spojenými státy Americkými a Japonskem a to sice v Tichomoří. Japoncům se již nikdy od Pearl Harboru nepovedl tak razantní úder a po bitvě o Midway, kterou víceméně prohráli, již jenom ustupovali. Dobývání jednotlivých ostrovů a boje v džungli ovšem stály spojence spoustu sil, zůstávalo příliš mnoho padlých a raněných mužů a válka trvala již příliš dlouho. Velká bitva byla zahájená vyloděním spojenců na ostrově Okinawa, kde během následujících pozemních operací a 82 dnů bojů ztratili USA 7 000 mužů, oproti Japonským 100 000 mužů a 4 000 letadel.
2.8. Britové osvobodili Barmu. Sovětský svaz již dokončoval přemístění svých vojsk a připravoval se na východě na vpád do Japonska.
Japonské císařství se stále více potýkalo s nedostatkem surovin a tudíž i s dodávkami zbraní.
Téměř vždy bylo pravidlem, že se žádný japonský voják nevzdal, ale v beznadějné situaci se raději zabil. Spojenečtí vojáci považovali všeobecně Japonce za blázny a cvoky. Sebevražedné akce japonských Kamikadze se staly symbolem posledních měsíců války v tichomoří. Muži, kteří nasedli do letadla plného dynamitu a pokusily se jim narazit do nějaké letadlové, či bitevní lodě spojeneckých vojsk se stali noční můrou pro spojenecké námořníky, stejně jako muži, kteří si sedli do malé ponorky a pokusili se jí sebevražedně nějakou loď torpédovat. Na pozemní tanková vojska spojeneckých armád zase v džungli útočili muži obvázaní dynamitem, kteří skočili pod tank a odpálili se. Japonci válčili opravdu zoufale a jejich ztráty byly obrovské.
Úděsný konec
Prezident Truman usoudil, že ztráty Spojenců by byli příliš velké při vylodění na hlavní Japonské ostrovy, a proto dal pokyn k použití nové zbraně.
6.8.1945 dopadá atomová bomba na japonské město Hirošima a o 3 dny později na Nagasaki. V Hirošimě si útok touto zbraní vyžádá 78 000 a v Nagasaki zhruba 70 000 mrtvých. Chytrá špionážní síť Spojených států navíc vytvoří v očích šokovaných Japonců představu, že v USA je připraveno nejméně 19 dalších zbraní tohoto typu, což ovšem nebyla pravda a bomba svržená na Nagasaki by byla stejně na dlouhou dobu poslední.
Mezitím přibyl Japoncům další problém. Z 8. na 9.8. porušil Sovětský svaz svou smlouvu o neútočení s Japonskem a vyhlásil mu válku. Rudá armáda postupovala do Madžuska, kde utopila část japonských armád v močálech. Pro vyděšené Japonce nezbyla jiná možnost, než kapitulovat.
15.8.1945 se vzdávají japonští vojáci Sovětům v Koreji na severu a později americkým na jihu. Země je rozdělena podle 38 rovnoběžky.
15.8.1945 pronesl japonský císař Hirohito k národu: ,,Válečná situace se nevyvíjí ve prospěch Japonska.“ Potom oznámil, že Japonsko se vzdává.
Formální bezpodmínečná kapitulace byla podepsána na americké válečné lodi,,Missouri“, která kotvila v tokijském zálivu. Dokument, kterým skončila druhá světová válka, podepsali za Spojené státy Americké generál D. MacArthur a admirál Ch.W. Nimitz, za Velkou Británii admirál sir Bruce Fraser, za Čínu generál Hsu Jung-čang, za Sovětský svaz generál Děvjanko a další spojenci, za Japonsko ministr zahraničí Šigemicu a generál Hirogiro.
V lednu následujícího roku císař Hirohito se vzdává veškerých nároků na pobožný status a šintó přestává být státním náboženstvím Japonska.


VII. ZÁVĚR

Čím byl japonský útok tak zničující?

Americké ozbrojené síly na Havaji tehdy nebyly připraveny na nepřátelský útok. Jejich nepřipravenost byla kritická, velitelé se především obávali sabotáže. Dřív, než došlo k japonskému útoku, byla letadla na letištích po celém Oahu vytažena z obranných postavení a seřazena na startovaných plochách. Stála tam nekrytá, jedno vedle druhého, a dotýkala se křídly. Byl to sice obtížný cíl pro sabotéry, ale ideální cíl pro letecký útok.
Bitevní loď Oklahoma opustila svou strategickou pozici kvůli chystané inspekci.
Radar byl relativně novým zařízením a obsluha se s ním teprve učila zacházet.
Sopečné pohoří obklopující ostrov vytvořilo několik hluchých míst, kde radar nebyl funkční.
Japonci pracovali na plánech útoku víc než jeden rok. Znali polohu amerických letišť a měli přesné údaje o počtu letadel. Znali polohu bitevních lodí, křižáků a torpédoborců.Věděli také jak pracuje a funguje americká armáda, protože její instruktoři Japonce cvičili.
Japonský útok nebyl vyprovokován, byl neohlášený a zpočátku zničující.
Nepřítel měl všechny výhody včetně momentu překvapení. Americká ztráty byli katastrofální. 2403 mužů bylo zabito a 1178 zraněno. Při přímém zásahu na Arizonu zahynulo 1100 mužů. Oklahoma byla zasažena víc než 10 torpédy a její ztráty činili přes 400 mužů. Z 96 lodí, které kotvily v Pearl Harboru, během japonského útoku bylo 19 potopeno nebo těžce poškozeno. Námořnictvo odepsalo 92 letadel a 31 jich bylo poškozeno. Japonsko přišlo jen o 29 letadel.
Tady ale japonské vítězství skončilo. Po prvních dvou útočných vlnách, japonské velení rozhodlo nevyslat třetí, jejímž cílem měly být palivové cisterny, opravárenské dílny a suchý dok.
Zachování suchého doku urychlilo snahu Američanům opravit poškozené lodě. Čtyřiadvaceti hodinové směny se daly do práce na opravách lodí. Z 19 lodí, které byly potopeny nebo těžce poškozeny, 14 bylo plně restaurováno, schopno plavby a vyplulo proti nepříteli.
Vlastenectví se stalo základem amerického návratu v bojeschopnosti. I Američané japonského původu ukázali své odhodlání na bitevním poli.
Havaj nezapomněla na Pearl Harbor. Nad potopenou Arizonou dnes stojí památník a muzeum. Každý rok sem přijde na půl druhého milionu návštěvníků z celého světa, aby se poklonili památce mrtvých hrdinů. Nedaleko památníku Arizony kotví americká bitevní loď Missouri, na jejíž palubě podepsali Japonci bezpodmínečnou kapitulaci. Místo smrti a porážky zůstává tento pomník symbolem života a vzdoru. Symbolem, který bude navždy připomínat skutečnost a bezpříkladnou obětavost těch ,kteří ty tragické události prožili.

Porážka, která prospěla

Pearl Harbor byl největší porážkou,jakou Amerika do té doby zažila. Nedá se to však řadit jako japonské vítězství. A co víc, pro Spojené státy se Pearl Harbor stal z dlouhodobého hlediska výhrou.
Jistě, americké ztráty byly děsivé. Zatím co útočníci přišli o pouhých devětadvacet letadel, Spojené státy napočítaly téměř dva a půl tisíce padlých a 1179 zraněných. Daleko horší však bylo, že pacifická flotila ležela v troskách.
Ale ztráty ztrácejí na významu v porovnání s tím, co Amerika ,,dnem hanby“ - jak tento den nazval Roosevelt – získala. Jako první si to uvědomili jiní – Britové a Sověti. Napadení USA zcela změnilo strategickou situaci ve válčícím světě.
Churchillovi bylo všechno jasné ,,Konečně jsme vyhráli“, prohlásil, když se o útoku na Pearl Harbor dověděl. Také Stalin měl důvod k oslavě. Okamžitě začal stahovat divize ze Sibiře.Tam už se nemusel obávat japonského vpádu. Tyto jednotky z Dálného východu potom prolomily německou frontu u Moskvy.
Co by se stalo, kdyby Amerika vstoupila do války později? To už by Hitler přemýšlel v dobyté Moskvě na další bitvě.
Spor mezi zastánci amerického izolacionismu a těmi, kteří chtěli americké proniknutí do světa, vyřešili Japonci.
Výbuchy bomb na Havaji otřásly duší Ameriky. Náhle všichni požadovali válku až do úplného vítězství.
Přinuceni válčit, udělali Američané to, co se do té doby zdráhali ,,vstoupit do světa.“ Mocní a odhodlaní se ukázali velmi silní.
Od této doby se ve válce začal krájet chléb.

VIII. POUŽITÁ LITERATURA

Bowman,M.Americké palubní letectvo.1.vyd.Praha,Vašut 2000
Hron,Z. a spol.:Winston S.Churchill Druhá světová válka.
1.vyd.Lidové noviny 1995
Hubáček,M.:Pacifik v plamenech.2.vyd.Praha,Panorama 1990.
Hubáček,M.:Boj o Filipíny.1.vyd.Praha,Panorama 1990.

Myška,L. a spol.:Druhá světová válka.1.vyd.Svoboda 1985

Hodnocení referátu Pearl Harbor

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  Tomáš Veselý
  28. prosinec 2012
  3 459×
  4491 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Pearl Harbor