Předválečná 30. léta na území Československa

30. léta
Ze strany sousedního Německa začala Československu hrozit možnost napadení, od roku 1933,se k mocital nacismus a jeho vůdce Adolf Hitler a stal se kancléřem (předsedou vlády). Nacismus ovládl celou Evropu. Hitlerův nástup k moci povzbudil německé obyvatelstvo žijící v československém
pohraničí k opětovnému vystoupení proti naší republice. Do čela tohoto hnutí se postavil učitel tělešné výchovy z Aše Konrád Henlein a karlovarský knihkupec Karl Hermann Frank. Požadavky o samosprávné postavení Němců v Českém a Moravském pohraničí zařadila do svého programu Sudetoněmecká vlastenecká fronta,kterou založil Henlein roku 1935. Tím se stala nejsilnější politickou stranou v Československu.
V srpnu 1936 navštívil Konrád Henlein Adolfa Hitlera a krátce na to zahájila Sudetoněmecká strana za
německé pomoci rozsáhlou akci za připojení československého pohraničí, obývaného Němci, k nacistickému Německu. Od roku 1937 začalo Německo připravovat proti Československu válku. Její konečnou podobu schválil v dubnu roku 1938 Hitler pod krycím názvem "Případ zelený".
Československo se snažilo čelit připravovanému útoku. Z diplomatického hlediska se zaměřilo hlavně
na prohloubení spolupráce se státy Malé dohody. Z vojenského hlediska se připravovalo k obraně zařazováním do výzbroje nejmodernější bojové techniky, zejména tzv. těžké bojové vozby, výkonných děl a rychlých letadel. Za značné finanční prostředky byla vybudována síť pohraničních opevnění na západní a severní straně státu, kde probíhaly hranice s Německem.
V březnu roku 1938 vyhlásil na sjezdu Sudetoněmecké strany v Karlových Varech Konrád Henlein požadavky samosprávy (autonomie) Němců žijících v pohraničí. Zároveň se začala stahovat Němec-
ká vojska k československým hranicím. Československo odpovědělo mobilizací jednoho ročníku
vojáků v záloze a příslušníků vybraných technických jednotek. Tato mobilizace sice působila na
Německo výhružně, ale jen oddálila jeho další kroky.
Vývoj československo-německého vztahu se kriticky vyhrotil v září roku 1938.
12. září se Sudetoněmecká strana pokusila provést v pohraničí politický pře-
vrat. Tento pokus byl během dvou dnů potlačen československou ozbrojenou
mocí. Z obavy, aby spor o československé pohraničí nepřerostl v novou svě-
tovou válku, se ujala Velká Británie role prostředníka a smiřovatele mezi Německem
a Československem. Předseda britské vlády Neville Chamberlaine se několikrát
setkal s Adolfem Hitlerem, aby zmírnil jeho nároky. Hitler však byl ochoten ustoupit
od války jen za předpokladu dobrovoného odevzdání pohraničního území Německu.
Británie na Německo více naléhala, ale naopak britská vláda společně s francouzskou
vládou vyzvaly 19. září Československo, aby v zájmu světového míru vyhovělo němec-
kým požadavkům. Prezident Beneš a československá vláda sice přijali, ale když
Hitler zvyšoval své požadavky vůči Československu, vyhlásili 23. září 1938 mobilizaci
československé armády. Vojáci během několika hodin zaujali bojová postavení v pohra-
ničních pevnostech a připravili se k obraně vlasti.
Na návrh italského ministerského předsedy Benita Mussoliniho byla narychlo svolána
do Mnichova konference předsedů vlád Francie, Itálie, Německa a Velké Británie. Cílem
konference bylo projednat územní spor o československé pohraničí, avšak Československo
přizváno nebylo. Mnichovská konference byla uzavřena v noci z 29. na 30. září 1938
a vyhovovala Hitlerovým požadavkům. Benešovi a československé vládě nezbylo než
dohodu přijmout.
30. září 1938 odstoupilo Československo pod nátlakem Polska od území Těšínska.
Územní požadavky vyslovilo i Maďarsko a dosáhlo toho, že 2. listopadu 1938 na Vídeňské
arbitráži dospěli ministři zahraničí Itálie a Maďarska k rozhodnutí o připojení jižního a jiho-
východního Slovenska a jižní části Podkarpatské Rusi k Maďarsku.
Českoslovenso tak v říjnu a listopadu ztratilo rozsáhlé území přes 41 tis. km čtver., na němž
žilo přes 5 mil. obyvatel.
Stát byl ohrožen i hospodářsky, protože v odstoupeném území v Severních Čechách byly
bohaté zásoby hnědého uhlí a rozvinutý průmysl, zejména na Ústecku a Liberecku. Na jižním
slovensku byly ztraceny oblasti s nejúrodnější půdou. Narušena byla i železniční doprava,
např. z Prahy do Ostravy, nebo z Prahy do Bratislavy vlak dvakrát přejížděl novým
německým územím. Změnilo se mezinárodní postavení Československa, které bylo
téměř závislé na nacistickém Německu.
Oslabení státu využila Hlinkova ľudová strana k tomu, aby vyhlásila samosprávnost
Slovenska v Československu. Dne 6. října 1938 se ustavila Slovenská vláda a jejím
předsedou byl jmenován katolický kněz Jozef Tiso, který se po Hlinkově smrti 16.
srpna 1938 stal vedoucí osobností Slovenské lidové strany.
Uvnitř Československa sílily protidemokratické snahy. To se projevovalo hlavně
zastavením činnosti některých politických stran a vytvořila se jediná strana: Strana
národní jednoty. Zákázány byly i mnohé organizace, které prosluly demokratickou
činností. 30. listopadu 1938 zvolilo Národní shromáždění prezidentem Emila Háchu.
Druhá republika netrvala příliš dlouho. 13. března 1939 pozval Hitler do Berlína
Jozefa Tisa a pod pohrůžkou vpádu maďarské armády ho donutil prosadit odtržení
této země od Česko-slovenska. Druhý den přijal Slovenský sněm zákon o vytvoření
Slovenského státu. 14. března byla Podkarpatská Rus vojenským zásahem násilně
připojena k Maďarsku.
Dne 16. března 1939 vydal Hitler výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Formál-
ně stáli v čele protektorátní správy prezident Emil Hácha a protektorátní česká vláda.
Skutečnou mocí v Čechách a na Moravě pověřil Hitler Konstantina von Neuratha jako
říšského protektora a Karla Hermanna Franka jako státního tajemníka.
Obyvatelstno Čech a Moravy německou okupaci nepřijalo a zahájilo odboj.
V březnu 1939 se začala rozvíjet činnost tří tajných organizací. Byly to Politické prostředí,
Petiční výbor "Věrni zůstaneme" a Obrana národa. Později se tyto organizace spojily v
Ústřední vedení odboje domácího. Snažili se poškozovat německé hospodářství
a zajišťovali údaje o německé armádě a situaci v protektorátě. Tyto informace pak
rádiem sdělovaly československé vládě, která se vytvořila v roce 1939 z českých
a slovenských emigrantů v Londýně.
Druhá světová válka vypukla 1. září 1939 tím že Německo zaútočilo na Polsko. Boje
trvaly šest týdnů a Polsko bylo poraženo. Sovětský svaz se souhlasem Německa
obsadil v průběhu války východní část Polska. V listopadu 1939 zaútočila sovětská
armáda na Finsko, které v březnu 1940 podlehlo ruskému náporu. K přepadení
Polska již nemohly Francie a Velká Británi mlčet a vypověděli Německu válku.
K rozsáhlým protiněmeckým vystoupením v Čechách a na Moravě došlo 28. října
1939, v den výročí vzniku Československa. Německá policie rozehnala v Praze
studentský průvod. Přitom zastřelila mladého dělníka Václava Sedláčka a postřelila
studenta lékařství Jana Opletala, který na následky zranění zemřel. Jeho pohřeb se
konal 15. listopadu 1939 a stal se novou protiněmeckou demonstrací. Německé
orgány tvrdě zakročily proti jejím organizátorům jimiž byli vysokoškolští studenti.
Všechny české vysoké školy byly uzavřeny, přes 1200 studentů bylo uvezněno
a 9 popraveno.
Ani tvrdé německé zásahy nepotlačili odpor obyvatel protektorátu proti okupaci.
Množili se sabotáže ve výrobě určené pro německou armádu, docházelo k narušování
dopravy a ke stávkám dělníků v českých a moravských továrnách. Mezi obyvatelstvem
se tajně šířil protiokupační tisk, letáky a noviny. Nejznámější pravielně vycházející
byly časopis V boj a noviny Rudé právo.

Hodnocení referátu Předválečná 30. léta na území Československa

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 870×
  1038 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Předválečná 30. léta na území Československa