Přehled vývoje obyvatelstva v historické posloupnosti
Nejstarší stopy života byly nalezeny v oblasti kolem Prahy v Letkách. Stáří tohoto nálezu se odhaduje na čtvrt milionu let. Nálezy obsahovali stopy ohniště, dřevěné uhlíky a podobné nálezy svědčící o přítomnosti lidí.
Do doby před 25 000 lety jsou zahrnovány nálezy v cihelně na Jenerálce, v cihelně sv. Jana v Šárce, ve Střešovicích, v Liboci, Hostivicích,na Smíchově a v Libni. Tyto nálezy patří do doby mladšího paleolitu a jsou přisuzovány lovcům diluviální zvěře (lovci mamutů). Patřili již k vyspělému typu člověka homo sapiens. Mezi nálezy byly nástroje zhotovené z pazourků a opracované kosti zvířat.
Po roce 4 000 př. n.l. se začali v pražské kotlině usazovat první zemědělci. Patřili k lidu charakterizovanému páskovou keramikou (zdobení volutami, vypichovaná keramika), který obsadil velkou část Evropy od Balkánu po dnešní Belgii. Založil zde několik osad a celou řadu jednotlivých sídel především v prostoru od Baby k Butovicím na levém břehu Vltavy a od Bohnic ke Krči na pravém břehu. Některá z těchto sídel vy užívala vyššího rázu krajiny, a ačkoliv roztříštěné nálezy ukazují na poměrně velkou hustotu osídlení pražského území, zdá se, že už tehdy získalo osídlení některé pevné body, v nichž se udržovala jeho komunita. Byla to zvláště oblast Dejvic a Bubenče.
Doba bronzová byla pro Prahu obdobím pokračováním stmelovacího procesu kultury staršího osídlení s novými přistěhovalci. Staré pražské osady z mladší doby kmené si zachovávali existenci a přibývali k nim další, jako například v Jelení nebo Keplerově ulici a také osídlení Hradčan. Osídlení pražského území, i když je doloženo četnými nálezy, neobsahovalo pravděpodobně takové intenzity jako v předchozí mladší době kamené. Tuto sídelní stagnaci lze vysvětlit tím, že těžiště osídlení Čech se přesouvalo do oblasti nalziští cínu v Krušných horách. Na konci doby bronzové pronikl na území Čech tzv. lid mohylový, nazývaný podle pohřbů pod mohylami. Lidé mohylové kultury se živili hlavně pastevectvím. Na pražském území splynul s domácím obyvatelstvem, avšak vnuil mu svou kulturní převahu.
Po roce 1 200 proniká na území Čech od severu lid popelnicových polí, nazývaný též lužický. Pohřbýval své mrtvé výhradně žehem a vynikal vyspělým zemědělstvím i správní a obranou organizací. Na území Prahy se dostal kolem roku 1 000 př.n.l. Během této doby se začalo osídlení přimykat blíže k Vltavě. Hustě obydleno bylo staré kulturní území v Dejvi- cích a Bubenči, které bylo osídleno téměř nepřetržitě, a další osady na vrchu Babě, v Šárce, v Břevnově, ve Střešovicích, na Strahově, na Hradčanském náměstí, při Jelením příkopu, v Mostecké ulici na Malé straně, v Kinského sadech, v Košířích, na smíchovském nádraží, v Holešovicích, Libni, na Starém Městě v prostoru kláštera Milosrdných bratří, na Novém Městě na Karlově náměstí, v Žitné a Vodičkově ulici, na Slupi, ve Vysočanech, na Žižkově, v Hloubětíně, Vršovicích, Nuslích, na Pankráci, v Michli a v Modřanech.Spletité etnické pro- blémy, projevující se zejména v různorodosti objevených pohřbů, byly předurčeny již soužitím lužického lidu, mohylového lidu a zbytků lidu unětického (lid doby bronzové).
Na konci 5. století př.n.l. se na pražském území začínají prosazovat prvky příznačné pro dobu železnou, pro období zvané laténské. Plný rozvoj této civilizační epochy je spojen s příchodem Keltů. Do českých zemí přicházeli Keltové jako vojenská vrstva, která si podmanila domácí lid v pražské kotlině a organizovala život celého území podle svých vlastních zájmů. Pražské uzemí bylo Kelty hustě osídleno, opět hlavně ve starých osadách , avšak Keltové zde nevytvořili žádné ze svých výrobních nebo vojenských center. Velkým keltským politickým a vojenským střediskem bylo oppidum na vrchu Závisti nad Zbraslaví o rozloze 170 ha, dále na jihozápad od Prahy se nacházelo oppidum Stradonice u Berouna.
Na konci 1. st. př.n.l. se na uzemí Čech dostali Germánské kmeny, jež osídlili sever Čech. Postupně se mísili s Kelty. V etnickém smyslu nelze přesněji určit složení obyvatel- stva na pražském území, protože došlo k silnému promísení různých etnických skupin, mezi nimi i Keltů a Germánů.
2.století se označuje jako mladší římské období. V tomto období se stává velmi významná osada v Bubenči, kde bylo objeveno přes 30 železářských tavících pecí a mnoho dalších objektů souvisejících s vyspělou výrobou želelza a železných výrobků. Osada zaují- mala poměrně velkou plochu a také z jiných nálezů se dá usoudit, že dosahovala velkých produkčních výkonů. V této době byla nejdůležitějším sídlištním celkem. Existenci této osady předokládáme do 7. století. Její etnické složení bylo velmi rozmanité, neboť její ekonomické zájmy posilovali migraci obyvatelstva.
V době stěhování národů (4. a 5. st.) přichazejí na naše území první Slované. Objevují se především na území již silně osídlených a to především v bubenečské osadě, ve Velesla- víně, na Hradčanech, v Libni a později i na jiných místech. Slované žili vedle původního obyvatelstva, jehož etnické složení se nedá jednoznačně vysvětlit. Staré obzvatelstvo po příchodu Slovanů pražskou oblast neopustilo a jeho větší část se s příchozími pravděpodo- bně asimilovala.
V 7. st. a 8. st. je rozvinuto budování hradišť - Zámka, Podhoří,Hostivař, Butovice a Šárka. Založení Pražského hradu v 9. st. podmínilo stěhování z bubenečsko-dejvického prostoru do této lokality.
Od vzniku Pražského hradu do doby Karla IV.
Založení Pražského hradu předurčilo nový vývoj osídlení celé pražské kotliny a zname- nalo počátek pražských dějin. Pražský hrad převzal úlohu Levého hradce a stal se sídlem panovníků země. V 10.st. je založen Vyšehrad, který samozřejmě spolu s Pražským hradem ovlinil osídlení celého pražského území. Úměrně se vzestupem důležitosti obou nových hradů klesal význam dosavadních velkých slovanských hradišť v Šárce, Podhoří, Butovicích, Hostivaři a na Zámkách v Bohnicích a současně se osídlení přesunulo pod ochranu hradů a blíže k řece. Jak ukazují archeologické nálezy, mělo osídlení v malostranském a hradča- nském předpolí mnohem příznivější podmínky k rozvoji než na bažinatém a povodněmi ohrožovaném území Starého města. Proto také na staroměstské straně se trvalé osídlení ve starších dobách neuchytilo. Avšak byly zde odhaleny hutnické pece ale trvalé osídlení bylo výjmečné.
Praha byla významným obchodním centrem, proto se na území Prahy dostalo spoustu národností, které se zde v malé míře usadily.Na Poříčí existovala osada Němců, která podle všech známek nebyla osadou čistě kupeckou a v 11.st. se neodlišovala od ostatních osídlení ani zvláštní výstavností, zato si však dokázala už za knížete a krále Vratislava pojistit svobodu a vlastní, byť i primitivní jurisdikci zvláštním privilegiem.Pokud jde o židovskou osadu, vydrancovanou roku 1096 křižáky táhnoucími osvobodit Svatou zemi, ležela tehdy pravděpodobně na Malé Straně, kde přes zjevný začátek soustavného osidlování pravého břehu Vltavy zůstávalo stále ještě hlavní osídlení.Národnostní a společenská různorodost podhradního osídlení odpovídala předpokladům jeho poměrně rychlého rozvoje. S růstem možnostích přivídělku přibývalo jak slovanské obyvatelstvo tak i cizí pistěhovalci převážně Židé, Němci a Románi.
Ve 12.st. se obchodním centrem zcela stalo Staroměstské náměstí a většina průměrného obyvatelstva se soustředila do staroměstské části. V okolí Staroměstského náměstí bylo spoustu románských kamených domů,což svědčí o docela vysoké životní úrovni obyvatelstva. Židovská osada se ve 2.pol. 12.st. přesunula do prostoru na sever od tržiště s centrem v Široké ulici.Rozloha Starého města byla okolo 70 ha. Což představuje asi dvoj- násobek rozlohy tehdejších měst. Předpokládané osídlení je 50 osob na 1 ha.Tudíž počet obyvatel kolem roku 1230 je 3500 jen na Starém Městě.V letech 1232 až 1234 byl kolonizací osídlen prostor v oblasti kotela sv. Havla.Většina nových osadníků pochazela z Německa.Po výstavbě hradeb kolem roku 1230 bylo celé Staré Město doosídlováno.Hradby byly postaveny na některých místech nevhodně a nebránily obyvatekle ale jen hlavní centrum.Některé silně obydlené uzemní celky nebyly hradbami vůbec chráněny.Církev měla velkou snaahu získat co největší neosídlenopu plochu v ohrazené oblasti, aprotose s velkou ochotou připojila k čilému kolonizačnímu procesu.
Král Přemysl Otakar II. povolal do Prahy německé osadníky ze severního Německa a bez ohledu na nynější osídlení jim dovolil usídlit se v malostranské části Prahy bez ohledu na původní zaostalé osídlení. Většina původního obyvatelstva byla vysídlena do okolních vesnic. Původní plocha Malé Strany byla asi 20ha.
Nepříliš význačný ale přece patrný úbytek obyvatelstva byl při katastrofických povodních (např. roku 1272), kdy se Vltava rozlívala přes pravý břeh. To mělo za následek umělé vyvýšení povrchu o 2 až 3 metry. Přízemí románských domů se tak stalo sklepem.
Do poloviny 14. st. existují v bližším okruhu Prahy tyto osady - Podolí, Krušina s kostelem sv. Pankráce, Krč, Kunratice, Roztyly, Micle, Strašnice, Hloubětín, Humenec, Hnidošice, Vysočany, Ďáblice, Újezdec vŠárce, Stodůlky, Hlubočepy, Zlíchov, Velká a Malá Chuchle, Břevnov, Veleslavín, Liboc, Střešovice, Ovenec, Holešovice, Bubny, Dehnice-Dejvice,,Lysolaje, Motol, Košíře, Butovice, Jinonice, Lahovice, Komořany, Bráník, Nusle, Záběhlice,Hostivař.Představovaly venkovské zázemí města, které však nestačilo pokrýt potřebu zemědělských produktů pro město. Proto se k zásobovacím oblastím řadí ještě třetí okruh venkovského okolí.
V roce 1338 získala Praha královské svolení ke zřízení své vlastní radnice. Roku 1341 dostali Staroměští svolení k přípravě nového vlastního zákoníku a přiznání soudní svrchnosti nad ostatními městy, bylo to nejvyšší uznání jejich významného postavení.
Vláda Karla IV. do doby předbělohorské
Populace Prahy okolo roku 1378 byla asi 40 000 obyvatel, což je více než měla Neapol nebo Londýn této doby.
3. června bylo založeno Nové Město pražské. Jedním z hlavních důvodů výstavby byl populační růst metropole nedostačující plocha Starého Města a těžiště populačního přírůstku soustřeďující se do Poříčí a Podskalí. Do Novéo Města měli být ořesídleni kováři, koláři, sladovníci a pivovarníci a další kovodělná řemesla. Přesídlení se mělo vyztahovat i na Židy, kteří měli povolenu menší osadu s hřbitovem poblíž dnešní Lazarské ulice.Nové Město bylo obehnáno hradbami s návazností na nové vyšehradské hradby.Nové Město bzlo obydleno převážně řemeslníky a sociálně slabšími obyvateli.Naproti tomu bylo Staré Město obýváno převážně zámožnějším obyvatelstvem.
Praha se stala nejlidnatějším městem střední Evropy o počtu 40 000 obyvatel.Lidnatost Prahy v sobě skrývala četná nebezpečí.Největším bylo nebezpačí epidemimí a nedostatečné zásobování v době neúrody.
Deset let po smrti KarlaIV. mělo město neodkladné hospodářské těžkosti. Na začátku 15. st. byla již ohrožena sociální stabilita městské struktury.Město ztrácelo prosperitu a chudlo. Všeobecnýé zhoršení hospodářské situace v Praze mělo za následek vyhrocení "třídních" protikladů. Ve špatných podmínkách pro řemeslníky, námezníky a živnostníky se stávalo nápadné bohatství patriarchátu a církve.Patriarchát si bedlivě střežil svá místa v městské radě a nesnažil se pomoci v těžkých podmínkách hospodářských. Bohatl lichvářstvím a obchodem. V této době se doPrahy přesídlují další Němci. Bohatství církve vedlo až k Husitským válkám.Většina lidových povstání před začátkem Husitských válek bylo namířeno proti politické moci Němců a přílišného majetku církve.Obyvatelstva za doby Husovy v Praze podstatně ubylo. Pro rok 1429 se odhaduje zhruba 28 000 osob. Již před začátkem H.v. v Praze ubylo obyvatel a špstné hospodářské podmínky brzdily přistěhovalet- ctví. Samozřejmě jedním z dalších vlivů byl odchod studentů z UK dále také odchod patricijských a zničení Malé Strany a samozřejmě vyhnání několika stovek církevních činitelů, nesmíme zapomenout ani na válečné ztráty, kde ovšem i odhady jsou velmi těžko odhadnutelné.
Za vlády Jiříka z Poděbrat dochází k osidlování Vyšehradu z důvodů nedostatečné vojenské zajištěnosti.
Kompromisní vlada Vladislava II. měla vliv na návrat obchodu do Prahy.Stala se centrem dálkového obchodu.
V 15. st.je značný rozmach měšťanského stavu. Od konce 14. st. Praha nerostla ani populačně ani zástavbou. Význam Prahy postupně upadá a Praha již nepatří mezi evropská velkoměsta ani populací ani významem.
Doba předbělohorská
Praha měla na počátku 17. st. asi 3 300 domů, což bylo o 300 méně než v době Karla IV, je to způsobeno zvětšováním stavebních parcel a stavěním vyšších domů.Počet obyvatel dosahuje 60 000 osob. Zvýšení počtu obyvatelstva je způsobena především přistěhovalect- vím. Je způsobeno převážně nabidkou práce pro všechny vrstvy sociálních skupin. Přistěhovalci nejčastěji pocházeli z Nizozemí, Francie, Itálie, Savojska, Německa a dlších zemí.Byli to řemeslníci i zdatní obchodníci.Již v 1.pol. 16.st. do Prahy přicházeli italští stavitelé se svými řemeslníky, za nimi se stěhovali další krajané mimo jiné díky neutěšené situaci v jejich vlasti.Kromě těchto řemeslníků přicházeli i sklenáři, obchodníci i různá dvorská čeleď.
Mnohem více přistěhovalců však přišlo z Německa.Jejich počet se pohyboval okolo několika tisíc.Koncem 16. st. ubývá Němců, jež by se po příchodu počeštili.Němcccců přibývalo takovou měrou, že si zachovávali svou národnost a vytvářeli stále početnější men- šinu.
Silnou a politicky neznezávislou složkou pražského obyvatelstva byli Židé.Za několik let po svém vypovězení (1541) se začali jednotlivě vracet s glejty od krále, až roku 1549 dosáhli společného návratu.Český sněm Židy vypověděl znovu roku 1549, ale usnesení bylo realizováno jen částečně a v 60. letech se už začala židovská obec silně rozrůstat.Ve vrcholné době rudolfínské konjuktury bylo židovské město nejpřelidnatější v Praze a také nejvíce hospodářsky činné. Židé si museli v Libni založit vlastní předměstskou obec, protože se jejich domy nemohli rozšiřovat za vymezený prostor a jejich bankéři jim zajišťovali v Praze dobrou existenci především dobrými vztahy s panovníkem a dvorem.Židovská obec byla nejpočetnější a měla dalekosáhlé obhodní styky.
Za třicetileté války
Počet obyvatelstva klesl díky silné migrační vlně díky protireformačních postupům. Praha za třicetileté války měla nevhodné existenční podmínky-zvýšování daní,vojenské kontribuce, konfiskace majetku.
Po třicetileté válce
Roku 1745 za vlády Marie Terezie byli Židé vypovězeni z Prahy (tvořili asi čtvrtinu obyvatel Prahy). Návrat byl povolen jen movitějším roku 1748.
Roku 1771 měla Praha 80 000 obyvatel (St. M. - 24 478, N.M. - 29 865, M.Str. - 13 807, Hrad. - 4069, žid. osada-8532). Což znamenalo stoprocentní vzestup obyvatelstva od začátku st..
19. století
V minulém století vznikají první předměstí. Jejich vznik byl vynucen rozvojem průmyslu, neboť plocha, kterou vytyčil Karel IV. , doposud stačila a nebylo nutné uzemí rozšiřovat. Do roku 1843 průmyslových podniků přibylo a počet obyvatel vzrostl na 8 383 osob.Smíchov byl povíšen na předměstí Prahy až v roce 1838. Průmysl se uchytil také v Libni a Holešovicích. Roku 1822 měla Praha 92 000 obyvatel, za 5 let již 104 000 a roku 1843 111 000 obyvatel. Jsou to počty obyvatel vnitřní Prahy bez předměstím. Počet obyvatel předměstí byl 22 000 osob.
Ve třicátých letech ustrnul přírůstek něm. obyvatelstva. Německá národnost tvořila 56% populace ve vnitřní Praze.V letech 1850-1857 je zaznamenán největší přírůstek obyv. z celé Velké Prahy na každých 1000 obyvatel přibylo ročně 35 obyvatel. Příčiny nárůstu obyvatelstva jsou ve změně struktury venkova. Mezi roky 1850 - 1880 stoupl počet oyvatel na pražském území ze 157 000 na 314 000ob.
Poměr Čechů a Němcu: 1880- 86,16%:13,7% ;1900- 93,11%:6,7%;1921-94,19%:4,6%
Postupně byly k Praze připojovány okrajové části Prahy. Po roce 1871 byly zbourány hradby.
20.století
Prosinec 1930-počet obyvatel je 848 768. 1938 bylo vPraze 962 000 obyvatel. Přírůstek obyvatelstva je ovlivněn především přistěhovalci, tvoří přes polovinu pražského obyvatelstva.
Podle sčítání r.1930 se k německé národnosti hlásilo 41 000 československých a 4 000 cizích státních příslušníků celkem 5,4% z toho 8 088 Židů. Po okupaci mnozí Němci odešli, aby mohli podpořit osídlenost okupovaného území.
V době okupace přišlo do Prahy 23 000osob. Počet obyvatel se během okupace stále měnil a nejspíš v této době překročil milion.
Pokles populace vpoválečných letech klesal. Dospěl k nejnižšímu bodu v roce 1947 -921 000 ob. Teprve v letech 1949-52 začalo v Praze obyvatel přibývat. Relativní přírůstek byl menší než v předválečné době 12 ob. na 1 000 ob. a v následujících letech ješťe zpomalil. Při sčítání roku 1970 bylo napočteno 1 078 281 ob.- způsobeno daším připojením předměstí k Praze. Při sčítání roku 1980 měla Praha 1 182 862 ob.
23. červenec 2007
4 989×
2542 slov
