Znečišťování vody

Přítomnost vody je nutnou podmínkou existence života. Voda je nezbytnou složkou rostlinných a živočišných organismů i prostředí, ve kterém probíhají důležité procesy a děje. Pro člověka je nenahraditelná, jelikož tělo obsahuje této látka 65%, a pro obnovování funkcí je třeba dodávat každý den další 2-4 litry. Dále tvoří voda nezbytnou surovinu v zemědělství a průmyslu. Rozvojem a nárůstem obyvatel se zvyšuje potřeba vody. Současně dochází ke znečišťování jednak použitými(odpadními) vodami, jednak nežádoucím únikem látek znehodnocujících vodu, či různými antropogenními vlivy.Voda náleží k nevyčerpatelným zdrojům pouze v globálním měřítku. V regionálních a lokálních dimenzích se naopak vyskytuje v omezeném a časově nerovnoměrně rozloženém množství. Účelné využívání vodních zdrojů a jejich ochrana před vyčerpáním a znečišťováním má proto mimořádný praktický význam. Problém vodstva se stává součástí globálních problémů lidstva, resp. životního prostředí.Těmito problémy se zabýval i Summit Země a vodním zdrojům věnoval dvě kapitoly v Agendě 21.

Znečišťování vodních zdrojů

Světová zdravotnická organizace přijala tuto definici znečištění vod: Voda je znečištěna, je-li její složení změněno v důsledku přímé nebo nepřímé činnosti člověka tak, že je méně vhodná pro některé nebo všechna účely, pro které je voda vhodná v přirozeném stavu. Změny způsobují: organické a anorganické nečistoty, inertní látky, látky toxické, látky a organismy, které způsobují organoleptické znehodnocování vody, mikroorganismy způsobující vodou sdílené choroby a paraziti, látky mutagenní a karcinogenní, teplo sdílené oteplenými odpadními vodami a radionuklidy. Pokud vnikají znečišťující látky do vodních zdrojů odpadními vodami, pak jsou ve většině případů známy metody, jak v čistírnách odpadních vod eliminovat jejich nepříznivý dopad na čistotu.. Nutný prvek však přitom představují finance spojené vůlí a ochotou zajistit čištění odpadů. V závislosti na tom vznikají značné rozdíly ve stupni čištění mezi jednotlivými regiony světa. Vážné problémy všude ve světě způsobují látky, které se dostávají do vod jinými cestami něž odpady, a to zejména: v důsledku havárií v zařízeních tyto látky zpracovávajících, skladujících nebo dopravujících; v důsledku vymývání nebo jiných úniků ze skládek tuhých i ostatních odpadů; atmosférickými srážkami ze znečištěného ovzduší; vodní erozí. Problémy spočívají především v prevenci proti vnikání těchto látek do vody, v kontrole a identifikaci jejich přítomnosti ve vodě, stanovení jejich množství a jejich škodlivého působení. Tyto potíže se ještě znásobují u látek, které mají vysokou schopnost akumulace u jednotlivých fází přírodního koloběhu, zejména v potravním řetězci a u látek silně rezistentních, těžce nebo vůbec neodbouratelných. Jejich škodlivé působení trvá dlouho a přesahuje hranice států, regionů i kontinentů. Týká se to především ropných látek, chlorovaných a aromatických uhlovodíků, těžkých kovů, radionuklidů. Zvlášť nebezpečné je znečištění přímo surovou ropou. Vyskytuje se v ní totiž vysoký obsah aromatických uhlovodíků(30%), které se pokládají za biologicky nejškodlivější. Ve všech těchto organismech se však hromadí složky polycyklických aromatických trakcí. K závažným únikům ropy do moří, povrchových i podzemních vod dochází z tankerů plujících po mořích, z vrtů naftových polí, pobřežních šelfů a z ropovodů. Další skupinou vodám škodlivých látek tvoří chlorované uhlovodíky(DDT, PCB). Dostávají se do vod nejen v důsledku havárií provozních zařízení a dopravních prostředků, ale i odpadními vodami, splachem z půdy, strháváním z atmosféry ve srážkách. Dopady jejich přítomnosti ve vodách mají mnohdy rovněž katastrofální charakter a projevují se jak poškozením zdravotního stavu vodních organismů a narušením jejich normálních životních projevů, ale také jejich úhynem nebo úplným vymizením. V případě, že se tyto organismy řadí ke zdrojům potravy člověka, je důsledkem i nepříznivý vliv na lidské zdraví. Těžba používání těžkých kovů(rtuť, zinek, olovo, měď, chrom, kadmium, nikl)přináší v odpadních, důlních i dešťových vodách, do povrchových a podzemních vod další skupinu toxických látek. Už rozsah znečištění těmito látkami přesahuje lokální úroveň, znečištění postihuje širší regiony a zasahuje rovněž do moří. Kromě okamžitého toxického účinku na vodní organismy při vyšších koncentracích, zpravidla již od 0,5 mg/l, mají i těžké kovy schopnost kumulace ve vodních organismech a tím ohrožují jakost lidské potravy. Potenciální nebezpečí znečištění vod zdraví nebezpečnými radionuklidy, zejména těmi, které mají dlouhý poločas rozpadu, představuje odstraňování radioaktivních odpadů. Zejména jejich ukládání ve speciálních sudech do mořských hlubin, přeprava radionuklidů po mořích a likvidace atomových zbraní. Možnou cestu vniknutí radioaktivních látek do vod představují atmosférické srážky při haváriích atomových elektráren. Se znečišťováním vod souvisí dva jevy-eutrofizace a vodní eroze. Eutrofizace je proces zvyšování produkce nové živé organické hmoty, vytvořené fotosyntetickou činností rostlinných organismů v povrchové vodě, především v důsledku organických živin(dusíku a fosforu). Taková a větší míra eutrofizace znesnadňuje využití vody pro hygienickou očistu a koupání. Přemnožení řas v povrchových, zejména stojatých, vodách v důsledku eutrofizace, má nezřídka v letních měsících za následek i likvidaci ryb. Stává se tak v důsledku úhynu velkého množství řas v nočních hodinách, kdy neprobíhá fotosyntéza dodávající vodě kyslík, a naopak rychle probíhající rozklad odumřelé organické hmoty kyslík vodě ubírá. Dusík a fosfor pronikají v nežádoucím množství do povrchových vod v odpadních vodách městských i průmyslových, ale také přímo ze zemědělské živočišné výroby nebo splachem půdy s obsahem hnojiv. V důsledku hospodaření na velkých lánech, nadměrného používání hnojiv, existence rozsáhlých monokultur plodin s malou schopností zadržet vodu vzrůstá vodní eroze, způsobující nežádoucí splach a odnos úrodných vrstev půdy do řek a následně do moří. Voda je tak znečišťována nejen množstvím nerozpuštěných látek, ale spolu s nimi i nežádoucími a vodám škodlivými látkami užívanými v zemědělství a lesnictví pro hnojení a ochranu rostlin. Půda odplavená z polí zaplňuje nádrže, snižuje efektivnost využívání zde napuštěné vody a usazuje se v ústí řek, kde brání plavbě. Mluvíme-li o znečištění povrchových vod, rozlišujeme dva typy znečištění: 1. Znečištění havarijní, jednorázové s mnohdy katastrofálními okamžitými dopady, spojenými s masovým úhynem vodních organismů i jinými škodami. Zpravidla toto znečištění relativně brzy odezní a vytvoří se podmínky pro obnovení života ve vodě a dalších funkcí vodního ekosystému. 2. Znečištění dlouhodobé, projevující se trvalejším, zejména organickým znečišťováním. Celkově negativně ovlivňuje vodní prostředí a skladbu potravní nabídky, takže některé druhy ryb v postižených úsecích řek vymizí, případně se značně sníží jejich reprodukční schopnost. V řadě případů je rybí maso nepoživatelné.

Specifické aspekty znečištění světového oceánu

Světový oceán pokrývá 71% zemského povrchu, a má proto významnou úlohu v globálních procesech Země(oběh vody, utváření klimatu, ..). Obrovský prostor světového oceánu, 1338 mil. km3 vody, tj. 96,5% všech zásob vody na Zemi, je současně lákavým prostorem pro ukládání vedlejších produktů lidské civilizace-odpadů. Odpadní a znečišťující látky přicházejí do světového oceánu vyústěním řek, splaveninami z pobřeží, provozem lodní dopravy, haváriemi, těžbou surovin, atmosférickým spadem i záměrným ukládáním. Značná část znečištění produkovaného na pevninách končí v mořích a oceánech. Velmi nepříznivá situace bývá u vnitřních moří, které mají omezenou výměnu vody s oceánem. Znečištění moří a oceánů se projevuje složitými vazbami v oceánské biosféře. Současný stav znečištění moří, jeho tendence a ekologické důsledky vyvolávají vážné znepokojení. Světová komise pro životní prostředí při OSN konstatuje: zdroje pomořského života jsou dnes ohroženy nejenom přílišným čerpáním, ale i znečišťováním a dalšími důsledky rozvoje na souši; účinky znečištění se nejzávažněji projevují v pobřežních vodách a vnitřních mořích; i na volném oceánu se začíná vyskytovat ekologický stres; naplaveniny přinášené do oceánů velkými řekami lze sledovat až do vzdálenosti 2000 km od jejich ústí; těžké kovy, chlorované a aromatické uhlovodíky se dostávají do oceánů nejenom řekami, ale i atmosférou; množství rozlité ropy z tankerů dosahuje nyní 1,5 mil. t ročně; životní prostředí oceánů vystavené radiaci z minulých zkoušek jaderných zbraní přijímá nyní další záření z ukládaných radioaktivních odpadů s nízkou úrovní radiace; na povrchu oceánů se našly vysoké koncentrace některých chemických látek. Bude-li jejich hromadění pokračovat, může to mít složité a dlouhodobé důsledky; mořské dno je oblastí složitých fyzikálních, chemických a biologických pochodů v nichž hlavní úlohu mají mikrobiologické procesy, k vážnějšímu poškození těchto pochodů došlo zatím jenom v lokalizovaných regionech.

Ochrana vod

Mluvíme-li o nástrojích pro ochranu vod, máme na mysli zejména: právo; státní správu; ekonomické nástroje; úroveň techniky; úroveň vodního hospodářství; sledování kvality vody; mezinárodní spolupráci. K ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vod zavádí zákon z roku 1973: zvláštní ochranu vodohospodářských oblastí, které pro své přirozené podmínky tvoří území přirozené akumulace vod; ochranná pásma vodních zdrojů; vodárenské toky, jimiž jsou úseky vodních toků zvlášť určeny k hromadnému zásobování obyvatel pitnou vodou; povinnost těch, kdo vypouštějí odpadní vody, dbát, aby jakost vod nebyla ohrožena( k tomu slouží zneškodňování vypouštěných vod způsobem odpovídajícím současnému stavu techniky); ochranu vod před znečišťováním jinými látkami než odpadními vodami; přednostní určení podzemní vody pro zásobování obyvatel pitnou vodou a pro účely jejího použití, předepsaného zvláštním předpisem; povinnost tyto vody evidovat, bilančně vyhodnocovat a zajistit jejich nejúčelnější využití; obecnou povinnost každého občana hlásit havarijní zhoršení jakosti vody příslušným orgánům státní správy; sankce za porušování povinností stanovených zákonem na ochranu vod. Zákon pohlíží na problematiku ochrany vod komplexně, zabývá se prevencí, ukládá povinnosti nejen uživatelům vody, ale i orgánům státní správy, které toto užívání povolují a řeší i otázky represe. Nezastupitelnou roli v ochraně vod hraje státní správa tím, že: povoluje užívání vody pro různé účely a zároveň stanovuje podmínky tohoto užívání tak, aby byla zachována čistota vod v požadované úrovni; vykonává dozor nad dodržováním vodního zákona včetně ustanovení a ochraně vod; má pravomoc pokutovat porušování zákonných ustanovení na ochranu vod. Vhodně navrženými ekonomickými nástroji se vyvíjí tlak na hospodárnost ve spotřebě vody i na žádoucí péči o její čistotu. Stav poznání a vyspělost společnosti v technické oblasti se přímo promítá do úrovně techniky v čištění odpadních vod a ochrany vod obecně. Je nesporné, že všechny činnosti vodního hospodářství mají vztah na čistotu vod. Vhodně koncipovaný systém sledování kvality vody poskytuje potřebné znalosti o stavu znečištění vod a jeho vývoji, které tvoří důležitý podklad při rozhodování a opatřeních v ochraně vod. Součástí systému je hodnocení jakosti. Sleduje se celkem 52 ukazatelů kvality vody, rozdělených do šesti skupin(ukazatelé kyslíkového režimu, základní chemické a fyzikální ukazatele, doplňující chemické ukazatele, obsah těžkých kovů, ukazatele biologické a mikrobiologické, ukazatele radioaktivity). Pro každou z těchto skupin je určena pětitřídní stupnice jakosti(tabulka 6). Globální charakter řešení problémů spojených se znečištěním vod si vynucuje mezinárodní spolupráci. Z iniciativy OSN se uskutečnila konference k zákonu o mořích. Výsledná úmluva představuje významný krok k jednotnému integrovanému obhospodařování oceánů. Nejširší platformu pro vícestrannou spolupráci v ochraně životního prostředí představují zasedání Starších vládních poradců EHK OSN pro životní prostředí a vodní hospodářství, kde se sdružují všechny státy Evropy, Kanada a USA. Specializovaným poradním orgánem je Pracovní skupina pro vodní hospodářství. Byly schváleny 3 zásadní dokumenty: 1. Úmluva o hodnocení vlivu činností na životním prostředí přesahujícího státní hranice; 2. Úmluva o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států; 3. Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer. Samozřejmá je spolupráce ČR se všemi sousedy.

Hodnocení referátu Znečišťování vody

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  26. prosinec 2007
  7 966×
  1746 slov

Komentáře k referátu Znečišťování vody

Tomáš
Dobrý den, potřebuji odpověd na jednu otázku.... Jaké druhy vod existují z hlediska minerálních látek? Prosím
L@Ky Laky32(zavináč)seznam.cz
Doufám,že zítra z toho dostanu dobrou známku