Úspory a inflace

Jak nejlépe ochránit úspory proti inflaci?

Mít pořádný kopec peněz patří mezi odvěké lidské touhy. Někteří ho umí vydělat, jiným spadne do klína v podobě dědictví nebo daru, ale většinou zůstává jen u snu. Tisíce lidí kupují losy, hrají bingo, sází na koníčky, účastní se nejrůznějších soutěží a kvízů v naději, že se štěstí usměje právě na ně.
Život i štěstěna jsou vrtkavé a tak není vyloučeno, že se na stole objeví velké peníze, řádově okolo půl milionu korun.

Užít nebo investovat?
Pak nutně přijdou nelehké otázky: Užít si života a oddat se jeho lákavým požitkům nebo s penězi naložit jinak? Utratit je za auto, vybavení bytu a jiné spotřební věci, nebo se pojistit na bližší či vzdálenější budoucnost a investovat? Je lepší uložit peníze způsobem obecně pochopitelnějším a hmatatelnějším v podobě drahých kovů, uměleckých předmětů, domu, pozemků a podobně, zanést je do banky, přeměnit v devizy nebo pokoušet štěstí dále, riskovat a investovat do cenných papírů? Otázka pokládaná ve finančních výzkumech simuluje výše uvedenou situaci a mapuje ji v okamžiku, kdy se člověk rozhodne, že odolá lákadlům života, nerozdrobí velké peníze, které má nyní k dispozici, ale zhodnotí je jinak. Preference investičních možností jsou možná překvapivé.

Jistota realit
O něco méně než polovina občanů by investovala do nemovitostí. Z toho nejčastěji přichází v úvahu koupě domu, bytu, chaty, chalupy, garáže, provozovny a podobně. Takových investorů je 30,1 %. Za dobrý investiční tah považuje 10,7 % koupi stavební parcely. Obecně malý zájem, jen 1,2 %, je o kupování zemědělské půdy. Velmi ojediněle se objevují úvahy o koupi lesa (0,4 %). Mladé lidi láká byt nebo dům, do stavebních parcel by investovala střední a starší generace a podnikatelé. Ti by také poněkud častěji než jiní kupovali zemědělskou půdu. Les není ve vyšší míře atraktivní pro žádnou z uvedených skupin obyvatelstva. Z dlouhodobého trendu vyplývá, že zájem o koupi nemovitosti klesá - v roce 1996 to bylo 34,8 % a v roce 1997 už 30,1 %. Zatímco stavební pozemek by si v roce 1997 koupilo o 3,4 % více než v roce 1996. O zemědělskou půdu a les zájem klesá.

Čtvrtina do banky
Každý čtvrtý občan, tedy 25,6 procenta, by peníze odnesl do banky. Tam by je uložil buď na korunový účet - to uvedlo 14,2 % - nebo na devizový účet, který preferuje 11,4 %. Čím jsou občané starší, tím častěji preferují úspory v korunách. V korunách spoří každý desátý ve věku do 29 let, ale každý třetí z důchodové generace. Úspory v devizách upřednostňuje střední generace 45 - 59 letých, osoby s vyšším vzděláním a soukromí podnikatelé. Z hlediska časového vývoje je možné vysledovat, že zájem o vklady v korunách klesá, a to dost podstatně. V loňském roce to bylo 14,2 %, což je o 6,4 % méně než bylo v roce 1996. Naopak o úspory v devizách projevilo loni zájem 11,4 %, proti 6 % v roce 1996.

Rychlá kola táhnou
Celkově každý pátý občan, přesněji 19,4 %, by peníze utratil, a to buď za různé předměty dlouhodobé spotřeby 11,2 %, například za vybavení do bytu, nebo za auto. Auto má zelenou zejména u mužů mladší a střední generace, zboží trvalejšího charakteru by nejvíce lákalo ženy. Tento výsledek nám ukazuje hlavní trend: U velké části populace stále ještě převažuje zájem o spotřební zboží. U automobilu se po mírném poklesu zájmu v roce 1996, kdy si koupi auta přálo 7,3 %, v loňské roce zase zájem oživil a auto chtělo 8,2 %.

Akcie padají
Cenné papíry považuje za nejlepší investiční způsob 6 % občanů, z nichž by 1,8 % preferovalo podílové listy, 2,2 % dluhopisy a 2,0 % akcie podniků. Hra na kapitálovém trhu přitahuje zejména muže, osoby s vyšším vzděláním, středního věku a podnikatele. Časová řada výzkumu ukazuje, že zájem o akcie klesá, o podílové listy a dluhopisy stoupá.

Lákadlo zlata
Stále ještě dost lidí - celkem 2,8 % - považuje za nejjistější ochranu úspor před znehodnocením nahromaděný poklad ve zlatě či špercích. Tradiční formu uložení peněz do uměleckých, starožitných a sbírkových předmětů by zvolilo 3,6 % občanů. Čím jsou starší, tím častěji je láká žlutý kov i umělecké nebo minulost dokumentující předměty. Celkově se dá vysledovat, že zájem o zlato klesá, o starožitnosti a umělecké předměty stoupá. Souhrně platí: Čím je v rodině čistý příjem na jednoho člena domácnosti nižší, tím častěji by větší suma peněz putovala na korunový účet v bance nebo byla utracena za věci dlouhodobé spotřeby. Čím je příjem větší, tím častěji by přicházela v úvahu úspora v devizách, koupě stavebního pozemku, cenností (zlata, starožitností) nebo auta.

Z výše uvedeno je patrné, že klasické uložení hotovosti na bankovní účty preferuje asi 1/4 střadatelů. Existuje řada příčin, proč lidé dávají přednost úsporám v penězích před jinými způsoby uložení svých finančních prostředků.
V první řadě působí vysoké náklady spojené s držením, správou a převodem nepeněžních aktiv. Investice do umění nebo starožitností jsou spojeny s vysokými provizemi při aukčním prodeji či ziskovými prodejců. U drahých kovů je obvykle nákladné skladování. Investice do nemovitostí, pokud je vlastník sám neobývá, jsou neoblíbené zejména kvůli problémům s nájemníky a s regulací nájemného. Držení všech těchto aktiv dále prodražují náklady na jejich pojištění.
Další příčinou malé obliby nepeněžních aktiv je jejich dostupnost převážně jen ve velkých objemech. Nákup nemovitostí, uměleckých předmětů či starožitností obvykle vyžaduje částky dosahující několikanásobků ročních příjmů jednotlivců.
Od této formy ukládání peněz rovněž odrazuje její vysoká rizikovost. Ceny některých obrazů, známek či mincí sice mohou vzrůst několikanásobně více než inflace, jiné se však mohou propadnout. Podobný problém existuje i s investicemi do akcií. V dlouhodobém horizontu sice ceny akcií na kapitálovém trhu v průměru rostou rychleji než míra inflace, pohyb v krátkém období je však velmi rozkolísaný a rovněž dlouhodobý pohyb jednotlivých titulů je stěží odhadnutelný a nemusí nárůst inflace pokrýt.
Poslední příčinou strachu z nepeněžních investic je jejich nízká likvidita. Sbírku obrazů, starožitností či drahé kovy lze pouze s obtížemi směnit za hotové peníze. Problém bývá rovněž u nelikvidních akciových titulů s nízkými objemy obchodování na veřejných trzích.
Můžeme shrnout, že většina spotřebitelů nepovažuje investice do nepeněžních aktiv za atraktivní. Na přitažlivosti všeobecně a pohotově použitelných peněz nemění nic ani inflace. Snad jen nejbohatší mohou z obavy před inflací část svých prostředků "utopit" ve starožitnostech, známkách či uměleckých sbírkách. Protože tato forma uložení peněz je vysoce nelikvidní, může omezit jejich spotřebu a zvyšovat míru úspor.
Pro většinu občanů jsou však přístupné a přitažlivé pouze dvě formy nepeněžních investic - do zboží dlouhodobé spotřeby a do nemovitostí, v nichž budou sami bydlet. V případě zrychlující se inflace mohou lidé z obavy před znehodnocením svých peněz zvýšit jejich nákup. Držení zboží dlouhodobé spotřeby i nemovitostí je však spojeno s další spotřebou v budoucnosti. Ta může zahrnovat spotřebu energií, údržbu a opravy a další náklady na zajištění jejich provozu. Zrychlující se míra inflace by v tomto případě působila na snížení míry úspor.

Mým úkolem ale není analyzovat míru úspor a jejich umístění či likvidnost. Podívejme se na některé výše uvedené případy možného uložení vydělaných peněz z hlediska inflace a jejího znehodnocování.

Inflace jako další forma daně. (volně přeloženo z knihy Marshalla J. Langera, The Tax Exile Report)
Harry Schultz, v HSN novinách (anglicky vydávané noviny o investicích a financích), publikoval článek o inflaci, ve kterém tvrdil, že oficiální údaje o inflaci je nutné brát s rezervou. Potvrzoval, že skutečná míra inflace je vždy přibližně o tři procenta vyšší než publikovaná oficiální míra. Oficiální výše je vypočítávána porovnáním aktuální ceny “koše zboží a služeb" se stejnými položkami z minulého období. Hodnoty koše můžou ovlivňovat služby a zboží, které nejsou předmětem nejčastějších nákupů průměrných spotřebitelů a zároveň se u nich zvýšila cena jen minimálně.
Vezmeme-li v úvahu současné bankovní úrokové sazby, dojdeme k závěru, že tento úrok stěží pokryje aktuální inflaci. Horší však je, že úrok který, každý rok získáte, je daněn minimálně 15 % daní.
V důsledku toho tato kombinace inflace a daní z příjmů může odebírat více než 100% úroku, které obdržíte z vašich uložených peněz. Takže vaše vklady se reálně snižují.

Co je výhodnější ukládat?
Mnoho lidí se v dnešní pohnuté době ptá, jak nejlépe zabezpečit své úspory. Zda je lepší mít své úspory v korunách, nebo převést na devizové vklady a jestli svůj výnos uchrání před výrazným znehodnocením inflací.

Mnoho dotazů se týká například částek 10 tisíc Kč nebo 100 tisíc Kč a dalších výší. Nejdříve by si měl každý ujasnit, že první důležitá je výše vkladu. Když totiž například budeme chtít převést tuto částku na cizí měnu, nesplní požadavek minimálního vkladu nejméně ve třech bankách (viz tabulku Minimální vklady v cizích měnách). Navíc si můžeme ukázat, jestli by se nám manipulace s touto malou částkou vůbec vyplatila.

Příklady
Předpokládejme, že kurz marky je 1 DEM = 19,835 Kč. Za 10 000 korun dostaneme tedy 504,16 DEM a máme tříměsíční výpovědní lhůtu například u IPB, kde je u devizových termínovaných vkladů úroková sazba 3,49 % p. a. Po vypočtení jednoho procenta, které činí 5,0416 a vynásobení příslušnou úrokovou sazbou nám vyjde úrok 17,60 DEM, což po převedení na koruny dělá 349,096 Kč zisku. Při kurzu 35,211 Kč za jeden dolar nám vychází, že za 10 000 Kč dostaneme 284 dolarů. Úroková sazba je 4,90 % p. a., roční úrok je tedy 13,92 dolarů a pro převedení na koruny 490,14 Kč. Při kurzu libry 1 GBP = 59,313 korun za 10 000 Kč dostaneme 168,60 GBP. Úroková sazba je 6,61 % p. a. což znamená, že roční úrok činí 11,15 GBP a po přepočtení 661,34 Kč.
A nyní si zkusme vypočítat, jaký bychom měli úrok, kdybychom ukládali u IPB tutéž částku v korunách. Pro tříměsíční výpovědní lhůtu je úroková sazba 11,4 % p. a. a roční úrok tedy činí 1140 Kč. Z těchto příkladů vyplývá, že i kdyby bylo možné uložit 10 000 korun v cizí měně na devizový účet, je přece jenom mnohem výhodnější uložit je v korunách.
Zkusme to však s vyšší částkou - například 100 000 Kč. Při výše uvedeném kurzu je to 5041,60 DEM. Úrok pro tříměsíční výpovědní lhůtu je stejný jako v předešlém příkladu (tzn. 3,49 % p. a.) a roční úrok tedy činí 175,95 DEM, což je 3489,97 korun. Pokud chceme ukládat v dolarech, dostaneme za 100 tisíc korun při výše uvedeném kurzu 2840 dolarů. Úrok je 4,90 % p. a. a roční 139,36 dolarů. Náš zisk je tedy 4906,87 korun. Můžeme však chtít uložit naše úspory i v librách. Za 100 000 Kč dostaneme 1686 GBP. Úroková sazba je 6,61 % p. a., roční úrok je tedy 111,45 GBP a po převedení činí 6610,10 korun.

Krátkodobě výhodnější
Pokud se rozhodneme pro koruny, zjistíme, že například u IPB máme úrokovou sazbu 12,3 % p. a. a roční úrok je tedy 12 300 Kč. Z těchto příkladů tudíž vyplývá, že krátkodobě je výhodnější ukládat v korunách. V našem příkladu však nejsou zcela přesná čísla, jelikož kurzy a úroky se často mění. Pokud však někdo chce mít své úspory uloženy dlouhodobě, je lepší uložit peníze v cizí měně, jelikož tyto měny jsou pevnější než koruna.

Investování do fondů
Při vyslovení slova fond se mnohým drobným investorům vybaví vytunelované miliony a tisíce okradených akcionářů či podílníků. Velká část veřejnosti ani nerozlišuje mezi fondy z kupónové privatizace a těmi, které vznikly až po ní. Nezajímá se o nové možnosti zhodnocení úspor. A právě fondy, především otevřené podílové, jsou ve světě vyhledávanou formou investování.

Jak ukazuje statistika a průzkumy veřejného mínění, čeští občané jsou v nakládání s úsporami velmi konzervativní. Velká část úspor se stále hromadí na vkladních knížkách, což je sice pohodlné, ale výnos je většinou nižší než inflace.

Otevřené jistější
Zajímavější než vkladní knížka jsou vklady do otevřených podílových fondů. Výhodou této investice je, že zakoupené podílové listy lze kdykoliv nabídnout ke zpětnému odkupu fondu a ten během určité doby, která je stanovena ve statutu, musí podílníkovi vyplatit peníze. Další výhoda spočívá v tom, že podílník ví, kolik dostane, protože hodnota podílového listu se vždy rovná podílu čistého obchodního jmění fondu, které připadá na jeden list. Třetí výhodou je zdanění zisku. Když si investor zakoupí podílové listy a prodá je se ziskem až po šesti měsících, je jeho výnos osvobozen od daně. V případě ziskového prodeje podílových listů do šesti měsíců od nákupu je pak daň 25 %. Samozřejmě, že ani investování do otevřených podílových fondů není prosto rizika. Bezpečnější je proto rozložení investovaných prostředků do více nástrojů kapitálového trhu tak, aby se co nejvíce eliminovalo riziko ztráty.

Riziko se může měnit
Při dalším rozhodování hraje roli doba, po kterou jsou prostředky uloženy. Za krátkodobý investiční horizont jsou považovány měsíce, střednědobý většinou počítá s tím, že investor nechá peníze ve fondu jeden až tři roky. Dlouhodobý horizont je kolem 5 let. Většina seriózních fondů informuje potenciální investory o své strategii a její součástí je i doporučení investičního horizontu, ve kterém fond chce optimalizovat výnosy. Třetím kritériem je rizikovost. Tu lze odhadnout podle toho, do jakých nástrojů fond investuje a v jakém poměru. Obecně jsou nejméně rizikové investice do státních obligací a pokladničních poukázek. Přinášejí sice odhadnutelné, ale poměrně nízké zisky. Nejrizikovější jsou investice do akcií na rozvojových trzích, ty však mohou přinést několikanásobné zhodnocení úspor. Pro větší názornost uveďme několik typů fondů:

Fondy peněžního trhu
Vložené prostředky jsou investovány především do dluhopisů, pokladničních poukázek a termínovaných vkladů. Tyto fondy se vyznačují celkem stabilním výnosem přibližně na úrovni inflace a prostředky do nich mohou být ukládány na kratší dobu, řádově měsíce. Patří sem například Sporoinvest, IKS Peněžní trh, Živnobanka-Sporokonto.

Fondy smíšené
Většinou se prostředky vkládají v různém poměru do akcií, dluhopisů, pokladničních poukázek a termínovaných vkladů. Vyznačují se slušným zhodnocením převyšujícím inflaci, avšak za rizika významnějšího pohybu kurzu nahoru i dolů. Investice do takových fondů by měla být střednědobá, nejlépe na dva až tři roky. Patří sem například Horizont, Pioneer, Credis, Živnobanka OPF, IKS Balancovaný.

Fondy zahraničních trhů
Ty investují do zahraničních akcií a dluhopisů, vkladů v zahraničních měnách. Mohou být dobrým ochráncem úspor před devalvací domácí měny, ovšem peníze do nich by měly být investovány dlouhodobě, a to jak z důvodu rizika nežádoucího pohybu kurzu, tak poněkud vyšších poplatků za nákup či prodej podílových listů. Jsou dány vysokými náklady na obchodování na zahraničních trzích. Patří sem například Živnobanka-Interkonto, IKS Eurobondový.

Fondy dluhopisové
Jak již z názvu vyplývá, jsou prostředky těchto fondů ukládány do dluhopisů. Investor by sem měl ukládat peníze na středně dlouhou dobu, to je na 1 až 3 roky. K těmto fondům u nás patří například IKS Dluhopisový, Bondinvest a další.

Penzijní fondy
V důsledku zcela ojedinělého a ve světě nestandardního motivačního stimulu státním příspěvkem se do fondů začali hrnout především důchodci, kteří neumožňují jakékoliv dlouhodobé investice. Zhodnocení, které fond klientům připisuje na úrovni dosažené inflace, považuji za velmi dobré a v současné nejisté době alespoň chránící úspory, vždyť průměrný výnos v bankovních domech v minulém roce znamenal pro většinu střadatelů nedosažení ani míry inflace. Takže všechna čest těm penzijním fondům, které se ke kopírování inflace přes úskalí nemalého zdanění příjmů fondů dopracovaly.

Stavební spoření
V zemích, kde má stavební spoření dlouholetou tradici, spoří touto formou 40 % obyvatelstva. U nás je to zatím čtvrtina. Finanční odborníci se domnívají, že v současnosti ztratilo stavební spoření na dynamice. Příspěvek státu pomalu ukrajuje inflace, ale při optimální měsíční úložce kolem 1500 korun se úspory zhodnocují přibližně o 14 % ročně.
Stavební spoření se tak stává pouze doplňkovou možností jak získat úvěr na pořízení bytu nebo rodinného domu. Stavební spořitelny měly dosud více spořících klientů než těch, kteří již dostali úvěr. Proto se jich nedotklo zvyšování úroků související s poklesem kurzu české koruny a nemusely sáhnout ke zdražování úvěrů, jako je tomu například u hypotečních ústavů. Řádný úvěr ze stavebního spoření je úročen 6 %, u překlenovacích úvěrů se pohybuje sazba od 7 do 12 %.

Byty
Nedůvěra ve stabilitu naší měny a strach ze znehodnocení úspor inflací přiměly mnoho občanů k utrácení peněz. Bylo by proto logické, kdyby za této situace došlo ke zvýšení poptávky po bytech a tím i k růstu jejich cen. Problém je však v tom, že ceny bytů jsou většinou vyšší než úspory rodin, takže poptávka stoupla především po levných bytech, u dražších se příliš neprojevuje. Současná situace charakterizovaná především velmi vysokými úrokovými sazbami u bank téměř umrtvila zájem o financování obchodů s nemovitostmi pomocí hypoték či jiných úvěrů. Tím samozřejmě klesla poptávka po dražších bytech a ostatních nemovitostech, jejichž koupě byly donedávna tímto způsobem financovány. Lépe řečeno - poptávka je odložena do doby ustálení úrokové politiky bank. Ač jsou, dle mého názoru, byty a nemovitosti dobrou investicí (zejména pro vlastní bydlení), která odolává inflačním tlakům, obyvatelstvo se nevyznačuje tak velkou kupní silou, aby se mohla poptávka z jejich strany zvýšit.

Předměty dlouhodobé spotřeby
U této formy uložení úspor je to, řekl bych, jednoznačné. Vezměme si kupříkladu automobil. Za rok klesne hodnota nového automobilu dejme tomu (přihlédnuto k ujeté vzdálenosti, stavu atd.) o 20%. Těžko tedy prodáme automobil za stejnou cenu, za jakou jsme jej pořídili i po velmi krátké době. Už vůbec nemůžeme uvažovat o navýšení o inflaci. Pokud se střadatel rozhodne investovat do předmětů dlouhodobé spotřeby, dalo by se předpokládat, že je nezbytně potřebuje nebo se obává před znehodnocením svých úspor natolik, že si neuvědomuje nelikviditu, nenávratnost a nesmyslnost takového uložení. V opačném případě se mi jeví takováto investice nesmyslná.

Neobvyklé investice

S investováním do ušlechtilých vín se u nás teprve začíná
Každý den nám inflace z našich úspor ukrajuje pěkný krajíc a tak mnozí hledají netradiční příležitosti k investování, které by ochránily úspory. Peníze vložené do kvalitních vín mohou přinést ročně až 20% výnos.
Pokud jste dosud měli k vínu vztah spíše konzumní než sběratelský, dá se to napravit. Kromě četby literatury a návštěv dobrých vinařů může pomoci i Národní banka vín.

Každému není dáno
Národní banka vín se specializuje na uchování a zhodnocování kvalitních českých vín. Využívá služeb patnáctičlenné komise expertů, kteří získali osvědčení pro hodnocení a zatřídění révových vín od ministerstva zemědělství. Tito lidé musí o vínu a jeho výrobě hodně vědět, ale musí prokázat své schopnosti v několika kolech testů. V prvních jsou přezkoumány jejich základní schopnosti rozlišovat chuti a vůně, pamatovat si je. Pak schopnost rozlišit a zařadit různé druhy vín a nakonec určit nemoci vín nebo chyby při jejich zpracování a výrobě. Komise anonymně posuzuje vzorky vín od jednotlivých dodavatelů. Hodnotí a popisuje je nejen z hlediska vůně, barvy, chuti a složení, ale odhaduje také jejich perspektivu. To je velmi důležité z hlediska investování. Tento odhad říká, kdy bude pravděpodobně víno zralé, kdy dosáhne svého zenitu a bude mít nejvyšší hodnotu.

Střežené sbírky
Když komise vybere to nejcennější z nové sklizně, jsou kontrolní vzorky vín uloženy v bance a sama vína zrají ve sklepích producentů. Ti je stáčejí a transportují do banky až v době, která je pro to optimální. V bance se znovu zkontroluje, zda vybrané vzorky odpovídají dodávce a víno je uloženo. Mezitím jsou k degustaci pozváni investoři. Každý z nich si může vybrat podle svého vkusu a dostane kompletní informace včetně doporučené doby, kdy by se investice mohla realizovat - kdy by měl víno prodat. Pak může nakupovat. Mladé perspektivní víno se nakupuje zhruba za pětinu ceny, za kterou je možné ho realizovat v zenitu. Každý rok pak jeho hodnota roste zhruba o 20 %, a to je zisk, který stěží nabídne jiná investiční příležitost. Nakoupená vína si může majitel odnést domů, ale jen za předpokladu, že má vhodné skladovací podmínky. Jinak si je může uložit do depozitního boxu Národní banky vín. Tam zrají a čekají na svou realizaci. V depozitních boxech mají nejen optimální podmínky, ale také ochranu. Nelákají totiž svého majitele k tomu, aby v dobrém rozmaru, nebo z touhy pochlubit se na svoje depozitum vztáhl předčasně ruku. Neznamená to samozřejmě, že mu někdo brání v přístupu k jeho majetku, ale profesionální sklepmistr ho jistě od podobné pošetilosti dokáže odradit. Každé dva roky, odborná komise Národní banky vín uložená vína znovu degustuje, aby potvrdila svůj předpoklad o době zrání a kvalitě. Když víno uzraje ke svému zenitu, nadejde doba investici realizovat. Tato doba se může lišit nejen podle druhů, ale i podle individuálních vlastností vína. U odrůdy Müllera to může být rok nebo dva, u Bordeaux 30 až 50 let. Po uplynutí zenitu víno ztrácí své nejlepší vlastnosti a jeho cena pomalu klesá. Dalo by se to přirovnat k vývoji živého organizmu, každý má svá nejlepší léta, která pominou.

Zatím v plenkách
Investor se však musí ptát po likvidnosti své investice. A zatím ještě nenastaly ty nejlepší časy. Aukce vín podle Tomáše Besedy zatím nemají takovou popularitu jako ve světě. Proto se někdy vzácné ročníky a druhy vín draží spolu s jinými komoditami, například starožitnostmi. Pokud chce majitel své víno prodat, musí najít kontakt na zájemce. Přitom také pomáhá Národní banka vín. Tomáš Beseda je však přesvědčen, že zlatá doba sběratelství a investování do vín teprve přijde. Přesvědčuje ho o tom především zájem mladých lidí, kteří se o víno začali zajímat třeba při svých studiích nebo pobytech v zahraničí. Přestože penězi neoplývají, degustace dobrého vína se stává součástí jejich životního stylu.

Žíznivá poptávka
Je zajímavé investovat do firem jako jsou IBM či PepsiCo, jejichž akcie patří na newyorské burze k velmi výnosným. Ale výrobky těchto společností nejsou zdaleka tak elegantní, nemají tak pevné tělo ani vůni jako produkty, které se nejen dobře zhodnocují finančně, ale nemohou chybět na žádném slavnostním stole - včetně toho novoročního a slavnostních dnů následujících. Řeč je samozřejmě o nejlepších ročnících těch nejkvalitnějších vín. Podle listu The Wall Street Journal je v současnosti obrovská poptávka po francouzských vínech, například z kraje Bordeaux. V poslední době k tomu výrazně přispěly dva vynikající roky 1995 a 1996. Podle odborníků by měl mít ročník 1997 ještě lepší kvalitu než dva předchozí. Velcí mezinárodní obchodníci s vínem se neobávají, že by poptávka po drahých druzích vín klesla. Naopak, významní prodejci, jako londýnský J&B nebo newyorský Sherry-Lehman, tvrdí, že poptávka po těchto vínech je stále větší. Podílejí se na ní zejména noví zákazníci v asijských státech, kde se mezi movitými vrstvami rozmohla doslova mánie po špičkových červených francouzských vínech.

Vynikající investice
Vysoká kvalita a bláznivá poptávka vyhánějí ceny nejkvalitnějších vín do závratných výšek. Jde zejména o vína Chateau Haut Brion či Chateau Mouton Rothschild, do kterých bylo velmi zajímavé investovat v minulých letech. Například Haut Brion ročník 1990 se v prvním roce (1991) prodával za 730 USD za bednu, zatímco koncem roku 1997 se již cena vyšplhala k hranici 3000 USD. O více než 500 USD vyrostla cena vína Lafite ročník 1989. Daleko větší zhodnocení svých investic však mohli letos vykázat majitelé vína Chateau Margaux, jehož cena od roku 1991 vyletěla o více než 700 %. Tento cenový růst musí vzrušit každého investora. Není však jednoduché pořídit si větší zásobu těchto špičkových vín. Jejich cena se tvoří někdy v březnu po mezinárodních ochutnávkách mladého vína z podzimní sklizně. Velcí prodejci doporučují, aby zájemci objednávali hned poté, co jsou v dubnu a květnu publikovány ceníky nejkvalitnějších vín. Je dobré tak učinit najednou u pěti až šesti významných "vinných domů" , které se na tento prodej specializují a jsou také zárukou kvality. Po potvrzení objednávky musí nový majitel vína čekat ještě dva roky než je obdrží. Jsou však i tací, kteří víno prodají ještě předtím třetí osobě. Většinou na obchodu stejně slušně vydělají, protože již v prvních měsících prodeje vzrostou ceny o 20 i více procent. Kdo však vydrží, ten má velkou šanci zhodnotit své investice podstatně více. Na oslavu dobrého obchodu potom může sám ochutnat některé z těchto špičkových vín.

Diamanty?
V poslední době stále více našich občanů uvažuje o bezpečném uložení peněz, které by nejen udrželo jejich stabilní hodnotu, ale umožnilo i nárůst, jenž by přinejmenším eliminoval inflaci. Jednou z metod bezpečného investování úspor nebo zisků běžně používaných ve světě jsou nákupy investičních diamantů. Diamanty mají trvalou hodnotu, která postupně roste, a při sledování z dlouhodobého hlediska nejen kryje inflaci, ale přináší i slušný zisk.

Diamanty v dějinách lidstva vždy představovaly trvalou hodnotu, protože jsou nejvzácnější a nejcennější ze všech minerálů na zemi. Stálost, krásu a vzácnost výskytu si uvědomovali lidé již před 5000 lety, a proto je logické, že se již dávno staly i způsobem uchování hodnot.
Diamanty mají výhodu i v tom, že představují nejkompaktnější formu bohatství - jedna unce broušených diamantů se vejde do dlaně a má přibližně stejnou cenu jako 180 kg ryzího zlata. Znamená to, že diamanty představují velmi mobilní uložení bohatství a vzhledem k trvalému zájmu trhu i možnost jejich operativní přeměny zpět na peníze. Pro tyto vlastnosti se diamanty v některých zemích používají i ke krytí měny. To dokazuje, že ve světě se tento způsob pokládá za bezpečný.
V delším časovém horizontu, jak ukazuje i tabulka, hodnota diamantů (až na některé extrémní výkyvy) stoupá. V několika příštích letech, na základě odhadů geologů, budou zásoby těchto drahých kamenů větších rozměrů (zhruba od velikosti jednoho karátu po vybroušení) v podstatě vyčerpány, a tak lze na přelomu století očekávat i významný nárůst cen větších kamenů.
Diamanty se samozřejmě kupují i pro svou estetickou hodnotu. I zabudované do překrásných šperků se považují ve světě za dobrou investici, která se časem také zhodnotí a navíc přinese nejen potěšení každé ženě, ale i slušný zisk.
V nedávné minulosti nebylo v naší republice dost dobře možné takovým způsobem své finanční rezervy ukládat. Mohli jsme pouze nakupovat diamanty např. v obchodech se starožitnostmi, většinou zasazené do šperků. Při těchto obchodech však
vzhledem k nedostatku dobrých a spolehlivých znalců většinou nebylo možné stanovit reálnou cenu. To znamená, že ani prodávající, ani kupující neměli žádnou jistotu, zda cena diamantu odpovídá jeho skutečné hodnotě na světovém trhu.
V porovnání s vyspělými zeměmi je zatím u nás takovýchto investorů velmi málo. Ale tento způsob investování se u nás teprve rozvíjí, i když již v České republice existuje malá skupina investorů, kteří výhody a význam investování do diamantů pochopili a ukládají část svých úspor do diamantového portfolia. Druhou část našich klientů tvoří klenotníci a firmy zabývající se výrobou šperků. Především první skupina se dnes rozrůstá a zůstává jen otázkou času, kdy tato forma prodeje bude mít v naší firmě převahu.
Cenu diamantu lze stanovit poměrně velmi přesně. Jejím základem musí být kvalitní expertiza. Výsledek zaznamená renomovaná laboratoř do certifikátu. Hodnocení vychází v zásadě ze čtyř parametrů: Hmotnosti - Carat, brusu - Cut, čistoty - Clarity, a barvy - Color (všeobecně označované jako 4 C). Parametry umožňují - dnes i díky internetu v reálném čase - stanovit přesně a bez prodlení okamžitou cenu diamantu na kterékoli světové burze.
Obecně platí, že čím je diamant větší, kvalitněji vybroušen, zcela bílý až bezbarvý s minimem vnitřních nečistot, tím je také dražší. Kritéria odborník uvede do certifikátu a tím umožní kdykoliv stanovit cenu. Zásadně nelze žádnému laikovi doporučit, aby nakupoval diamanty bez těchto certifikátů. Bez nich velmi riskujete a není vyloučeno (pokud nejste odborníky), že koupíte nadhodnocené zboží.
Certifikát má i další výhodu. Diamant s certifikátem - oba mají přidělené stejné číslo (diamant je zapečetěný v platikové krabičce zajištěné proti poškození) - můžete opět na trhu velmi snadno prodat a u pochybného obchodu lze podle čísla snadno zjistit telefonickým dotazem přímo v laboratořích jeho pravost a hodnotu. U větších obchodů bych v případě sebemenší pochybnosti expertizu doporučil, protože cena, kterou zaplatíte (cca 60 - 70 USD), je v porovnání s podstoupeným rizikem velmi malá.

Kolik investovat?
Rozhodnout, jakou část svých rezerv investovat do diamantů, musí každý sám, podle množství prostředků i podle záměrů, které má do budoucnosti. Je nutné upozornit, že odborníci nedoporučují tento způsob investování pro krátkodobé záměry.
Běžně se doporučuje investovat do nákupu diamantů třetinu až polovinu volných finančních prostředků, protože tvoří jistou a dlouhodobou investici. Při tom nakupujeme především dobře obchodovatelné diamanty, nejlépe ve vyšších parametrech kvality, než je střed stupnic (čtyři C) a ve velikostech 0,5 - 1 karát a samozřejmě s certifikáty renomované laboratoře.
Podle odborníků analýza Diamantového indexu (HRD Diamond Index) vykazuje 2,5násobný růst cen těchto investičních kamenů za uplynulá dvě desetiletí (viz tabulka). Ceny menších kamenů jsou víceméně stabilní, neboť jejich zásoby jsou stále ještě dostačující.
Minimální částka, kterou se vyplatí v této době dle odborníků investovat, představuje 60 - 80 tisíc korun podle kvality diamantu.

Vzestup prodejních cen surových diamantů (v %)




Rok Nárust Celkem Rok Nárust Celkem
1948

0,2

0

1974

1,5

303

1949

25,0

25

1976

8,8

338

1951

15,0

44

1977

32,0

479

1952

2,5

47

1978

30,0

652

1954

2,0

50

1979

13,0

750

1957

5,7

59

1980

12,0

852

1960

2,5

63

1982

2,5

876

1963

5,0

71

1983

3,5

910

1964

7,5

84

1986

14,5

1057

1966

7,5

98

1987

10,0

1172

1967

16,6

130

1988

13,5

1344

1968

2,5

136

1989

15,5

1568

1969

4,0

146

1990

5,5

1659

1971

5,0

158

1993

1,5

1686

1972

11,4

187

1995

5,0

1775

1973

38,2

297

1996

3,0

1831

Příloha 1:

Zde uvádím rozhovor s manažerem marketingu IKS KB,a.s. Jakubem Mošem o nově otevřených podílových fondech, které, podle jeho slov, úspěšně čelí inflaci:
Investice do rodiny SIP je dobrou příležitostí, říká manažer marketingu IKS KB, a.s., Jakub Moš:
V ČR dosud řada střadatelů preferuje bankovní vklady, přestože podle údajů ČNB je více než 80 procent bankovních vkladů obyvatelstva ČR znehodnoceno inflací a jejich reálný výnos je záporný. Úspěšně čelí inflaci výnosy většiny nových podílových fondů investičních společností, které jsou ve vyspělých ekonomikách považovány za standardní a oblíbenou formou tzv. kolektivního investování.
Mnozí čtenáři již slyšeli o Vašem Spořícím investičním programu…
Investiční kapitálová společnost KB, a.s., 100 procentní dceřiná společnost Komerční banky, a.s., v roce 1997 jako první v ČR představila komplexní rodinu otevřených podílových fondů, tzv. Spořící investiční program, který nabízí především drobným střadatelům možnost zhodnocení úspor s řadou výhod. Spojené prostředky tisíců podílníků totiž získávají za výhodných podmínek přístup na finanční trhy, které jsou jednotlivcům nedostupné, a o jejich správu nepřetržitě pečuje zkušený tým profesionálů.
Odborníci radí investice rozkládat, umožňuje toto SIP?
Již z názvů fondů - IKS Peněžní trh, IKS Dluhopisový, IKS Balancovaný, IKS Eurobondový - je patrné, že jejich prostřednictvím lze investovat do různých finančních produktů s odlišnou mírou výnosnosti a rizika. Investiční strategie fondů jsou předem dány statutem a jejich základem je růst hodnoty majetku, přičemž veškeré výnosy jsou reinvestovány.
Výnosy fondů rodiny SIP prý nejsou po 6 měsících zdaněny?
Ano, u fyzických osob při horizontu investice více než 6 měsíců odpadá zdanění výnosu, na rozdíl od všech druhů bankovních vkladů.
A co bezpečnost úspor nebo náhlá potřeba vyplacení vkladu?
Fondy rodiny SIP nabízejí stejně bezpečné uložení Vašich úspor jako nejspolehlivější české banky. V případě potřeby podílník zažádá o výplatu vložených peněz a příslušných výnosů, které mu jsou obratem vyplaceny.
Jak tedy nejlépe spořit a investovat s fondy rodiny SIP?
Investovat a spořit můžete pravidelným spořením nebo i jednorázovými vklady. Rámcovou smlouvu o nákupu a prodeji podílových listů lze uzavřít v kterékoliv pobočce KB, a.s. případně korespondenční cestou prostřednictvím Klientských služeb IKS.

Příloha 2:

Tabulka orientačních úroků


 

DOBA ULOŽENÍ

VKLAD 101 000,- Kč 3 měsíce 6 měsíců 12 měsíců 24 měsíců
Komerční banka 9,7% 9,8% 9,9% 9,6%
IPB 11,4% 11,2% 11,3% 11,4%
ČSOB 10,9% 10,9% 11,1% 10,8%
Česká spořitelna 9,9% 9,8% 9,5% 9,6%
Agrobanka 11,1% 10,8% 10,4% -

Uvedené úroky jsou pouze orientační informací převzaté z tisku.

Závěr:

Živnou půdou pro oslabování zájmu o spoření a investování tvoří několik faktorů: Špatné reálné zkušenosti mnohých občanů, kteří přišli o své úspory. Pocit, že vstřícnost banky se vztahuje jen k těm, kteří disponují velkými částkami. Inflační tlaky, nedostatek politických a ekonomických záruk v trvalou hodnotu vydělaných peněz. Životní styl určité části populace, řídící se heslem: Raději si užít a kupovat podle libosti, dokud to jde, a v budoucnu se uvidí. Ochota občanů odkládat volné finanční prostředky pro budoucí potřebu bývá často podmiňována výzvami ke zvýšení informovanosti. Výzkumná data však opakovaně potvrzují, že občanům nejde o to získat větší množství informací. Přejí si mít informace včasné, srozumitelné a věcné, nezatížené přemírou odborné terminologie respektující jejich úroveň znalostí i životní úroveň.
Střadatel by se při svých investicích měl zajímat vedle míry zúročení o podmínkách vyplácení vkladů – tedy jejich likvidnosti. Neměl by "naletět" těm finančním institucím, které slibují vysoké zúročení vkladů a liší se v tomto od ostatních velkých bank řádově i o desítky procent. Na druhou stranu by neměl podceňovat vlivy inflace a dobře si spočítat, jestli se mu na daný úrok „vyplatí“ uložit. Měl by brát v potaz i další alternativy, které mohou vykazovat vyšší výnosnost vložených prostředků než klasické vkladní knížky (např. zmíněné diamanty či vína).

Na úplný závěr uvedu staré židovské přísloví, které bych vlastními slovy vyjádřil takto:
Bohatství by měl mít každý uloženo ve třech formách – 1/3 v penězích, 1/3 v nemovitostech, 1/3 ve zlatě.
Proč? V případě inflace se znehodnocují peníze a zhodnocují nemovitosti. V případě deflace je to právě naopak. V případě válečného konfliktu ztrácí na hodnotě peníze a nemovitosti bývají zničeny, ale zlato nabývá na hodnotě.
Ještě bych dodal, že dnes by zlato mohly nahradit valuty či devizy v silné celosvětové měně.

Zdroj:

Uvedené informace byly vyhledány českými fulltextovými vyhledávači na Internetu. Informace jsou zejména z denního tisku a časopisu Profit. Pramen uvedených čísel není znám.

Hodnocení referátu Úspory a inflace

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  2 718×
  5483 slov

Komentáře k referátu Úspory a inflace