K.J.Erben - filmová Kytice

Autoři scénáře: Miloš Macourek, F. A. Brabec
Hudba: Jan Jirásek
Dramaturgie: Deana Jakubisková, Bedřich Ludvík
Zvuk: Jiří Klenka
Střih: Boris Machytka

Filmová verze Erbenovy Kytice na mne zanechala hluboký dojem. Sugestivní pojetí a mnohdy až bizardní podání celého díla vytvářely prostředí, v němž se naplňovaly tragické lidské osudy. Podmanivě natočené scény ještě podpořil ponurý rytmus hudby.

Sedm vybraných balad (Mateřídouška, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den) je představováno podle ročních dob. Od jarně laděné Kytice až po zimu ve Štědrém večeru. Jednotlivé oddíly spojuje dohromady sedm svící. Ty postupně zhasínají a symbolizují nejen ukončení jednotlivých příběhů, ale i smrt ve většině z nich. Další je postava mladého flétnisty. Chlapec se vždy objeví jen jako přelud hrající na píšťalu. Posmutnělá melodie jako by smiřovala všechny postavy s jejich osudem a myšlenkou, že po vině vždy následuje trest. Do děje zasáhne jen v baladě Zlatý kolovrat.

V Kytici hraje velkou roli čas, někdy neúprosně utíká (jako při setkání matky s dcerou ve Vodníkovi), jindy jako by se zastavil (když matka v baladě Polednice prokleje své dítě a hodiny přestanou tikat).

Autoři si pohráli s barvami a mnohdy změnili jejich význam. Upoutalo mě zvláště to, že všechny dívčí hrdinky byly mladé, nevinné a oblečené v bílých šatech. Bílá by měla být barvou štěstí a přesto zde symbolizuje krutost osudu. Právě jemnost děvčat ještě více stavěla do kontrastu život a smrt. Život je křehký a kdykoli může skončit – to nezáleží na lidech.

Kdybych měla porovnat verše s originálním Erbenovým dílem, řekla bych, že autoři zachovali původní podobu balad. Dějové pasáže byly v řeči vynechány a nahrazeny filmovým záběrem umožňujícím divákovi, aby si sám domyslel, co se stalo. Naopak dojmy, pocity a názory jednotlivých postav byly vyřčeny zřetelně a ve stejné podobě jako v knižním díle.

Kytice - Tato úvodní část proběhla již za titulků a měla uvést diváka do děje. Bylo zde jen ve zkratce a symbolicky popsáno osiření tří dětí. Na hrobě se potom rozrostly mateřídoušky ( ve filmovém zpracování vřes ). Jednalo se o duši matky vracející se ke svým dětem. Hned od úvodu byla naznačena tragičnost a neovlivnitelnost osudu.

Vodník - Zde jsem objevila několik nesrovnalostí. Erbenův Vodník (Dan Bárta) byl krutý až nelítostný, ale ve filmové podobě po zabití děťátka sám pláče nad svým činem. Zřejmě chtěli autoři zvýraznit rozdíl mezi pozemským a nadpřirozeným světem a nepochopení mezi nimi. Po příchodu mladé dívky (Linda Rybová) do jezera Vodníka opouští všechno živé a zůstává mu jen láska k jeho nové ženě. Tragédii zde spíše způsobila matka (Jana Švandová) neuznávající lásku dcery k jiné bytosti než k člověku.

Svatební košile - Ve svatební košili jsem nenašla mnoho odlišností. Autorům se podařilo zachytit jakýsi romantický horor. Za dívkou ( Klára Sedláčková ) přijde její chlapec (Karel Roden), který zahynul ve válce. Chce ji zatáhnout do záhrobí, ale dívčina víra v Boha je pevná a díky ní vítězí i nad umrlcem (Jiří Schmitzer). Střetává se zde pozemský život se záhrobním.

Polednice - Balada u mne vyvolávala úsměv. Vždyť Polednice (Boleslav Polívka) měla být malá, shrbená a zde se objevila jako nějaké obludné monstrum. Koná to oč je žádána bez ohledu na smysl přání. Další rozdíl byl v tom, že zemřelo jen dítě. Matka (Zuzana Bydžovská) sice trpěla pocitem vinny, ale k sebevraždě se neodhodlala.

Zlatý kolovrat - Jediná balada s tragickým průběhem ale optimistickým koncem. Příběh byl založen na kontrastu duše a těla. Lidé mohou být zevnějškem stejní a pokud je posuzujeme pouze podle vzhledu můžeme se splést, kdežto povaha každého člověka je jiná a nezaměnitelná. Bylo zde ukázáno, že i osud je někdy spravedlivý (ať dříve či později).

Dceřina kletba - Matka (Věra Galatíková) a dcera (Alena Mihulová). Jediná balada, jež mne moc nezaujala. Snad proto, že všechno se odehrávalo v náznacích. Na začátku dopadala bílá peříčka a přes dveře matčiny ložnice bylo naznačeno milování dcery s jejím chlapcem. Najednou nastal obrovský časový posun, protože dcera mluvila o zabitém holoubátku (zabila dítě, jež porodila a trpěla pocitem viny). Hrdinka byla také lehce mentálně postižená, ale protože chápala krutost svého osudu, raději zabila své dítě a nakonec i sebe. Zde se opět projevila obrácená úloha bílé barvy, když na šibenici dopadaly bělostné sněhové vločky a vyjadřovaly jakousi melancholii a smutek.

Štědrý večer - Jediná výraznější odchylka od Erbenova originálu. Dvě dívky si prosekají díru v ledu a nahlíží do své budoucnosti. Jedna vidí, že se vdá a druhá naopak temno a smrt. Do roka (podle Erbena) měla zemřít mladá dívka, ale místo ní zemřela stařena (Stella Zázvorková). Tuto baladu autoři využili pro ukončení filmu tím, že do kostela s hořícími svícemi vešel chlapec s píšťalou, začal foukat vítr a padat listí a on otevřenými dveřmi odcházel. Čímž se jakoby uzavřel koloběh lidského života.

V koncovém epilogu se všechny postavy sejdou při masopustním křepčení. Průvod masek projde krajinou a všechny postavy se najednou jeví jako lidštější. Připomnělo mi to jakési uklidnění na závěr, aby člověk neodcházel s pocity hororového díla, ale získal přívětivější dojem.

Hodnocení referátu K.J.Erben - filmová Kytice

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  17 909×
  813 slov

Komentáře k referátu K.J.Erben - filmová Kytice

petra
hezky
Brigitka surmajovabrigita(zavináč)seznam.cz
super.....jednou jsme na to cuceli ve skole!!!!! Ale mazec!!!!