Roku 1820 objevil H. Oersted z Dánska, vztahy mezi elektřinou a magnetismem. Zpozoroval, že elektrický proud procházející drátem působil na vedle ležící kompasovou střelku. Elektrický proud v drátu vytváří kolem sebe magnetické pole. Magnetismus je neviditelná síla, která přitahuje a magnetismuje železo a ocel. Magnet má dva poly – severní a jižní. Jestliže opačné poly dvou kovových magnetů přiložíme k sobě, přitahují se. Přiložíme-li k sobě dva severní nebo dva jižní poly, odpuzují se. Jestliže drátem prochází elektrický proud, vytváří se magnetické pole, které má podobné vlastnosti jako magnet.
V roku 1823 zkonstruoval W. Sturgeon z Velké Británie, první elektromagnet. Průchodem elektrického proudu drátem otočeným kolem tyče vznikl magnet, který mohl vyzvednout dvacetinásobek své hmotnosti.
Elektřina může vznikat z tepla, tlaku a světla také přímo. Zahřívají-li se dva spojené vodiče z různých kovů tak, že spoje mají různé teploty, objeví se mezi kovovými kontakty elektrické napětí – vznikne termoelektrický jev. U piezoelektrického jevu vzniká zase elektrické napětí mezi protilehlými stěnami některých krystalů, jestliže jsou vystaveny tlaku – stlačeny nebo nataženy. Jednou z látek, u nichž se piezoelektrických efekt projevuje, je krystal křemene. U dalšího jevu – fotoelektrického – uvolňuje světlo z některých látek elektrony a tím může vyvolat elektrický proud. U fotogalvanického jevu vytváří světlo elektrické napětí mezi vrstvami různých látek. Proud pak teče obvodem, který nemá žádný další elektrický zdroj.
29. duben 2008
8 896×
230 slov
