Tíhová síla Země, neboli přitažlivá, způsobuje, že všechna tělesa jsou přitahována směrem do středu Země, jinými slovy: mají hmotnost. To znamená, že mimo dosah přitažlivé síly Země jsou všechny tělesa bez hmotnosti, neboli beztížná. Lidé a předměty se tak volně vznášejí v prostoru.
I když se může zdát, z přenosů z vesmírné lodi, že to vypadá jak dětská hra,když kosmonauti před přístrojovou deskoudoslova "visí ve vzduch", ve skutečnosti je to pro ně velmi náročné. Musí se pro to podrobovat tvrdému treninku. Velmi důležitá otázka, kterou si kosmická medicína klade, je jak dlouho snese lidský organismus stav beztíže, aniž by byl dočasně nebo trvale poškozen. Je to velmi složitá otázka a mnohé lety, které se již uskutečnily přinesli jen částečné poznatky. Stav beztíže je neustále různými způsoby simulován, například v rychlovítazích, houpačkách a jinými způsoby. Docíli se tak ale vždy stavu beztíže jen na krátkou dobu. Také nelze zrušit působení magnetického pole Země. Dále zkresluje to, že beztíží přichází po zrychlení a to následuje i po tom.
Doktoři se oprávněně domnívají, že beztížný stav způsobuje tzv. "vesmírnou nemoc", která je velmi podobná mořské nemoci. Na různé osoby působí různě a způsobuje hlavně poruchy v centrálním nervovém systému a smyslových orgánech.
Pojmy "nahoře" a "dole" ztrácejí svůj pozemský význam. Astronauti mají pocit, že se točí, propadají se do prázdna, převracejí,visí hlavou dolů nebojsou opilí, což vyvolává pocit nevolnosti a zvracení. Také může způsobovat optické klamy a ztrátu orientačního smyslu. Nejvíce postižený smysl je rovnováho. Její funkce je silně snížena. Astronauti spotvrdili, že stav beztíže vyvolává nervozitu, emoční napětí a vznik halucinací. K tomu přistupují potíže s pohyby. Pobyt ve vesmíru vyžaduje zcela jiné pohyby než na Zemi. Mnoho času zabere například trénink jednoduchých pohybů jako třeba pití a jídlo nebo lehké práce.
Během letu se také musí stále kontrolovat tlak, tep a rytmus dýchání. Zvláště tyto orgány jsou obzvláště zatíženy. Náhlé rotace, brzdění nebo vstup do zemské atmosféry- to vše je pro lidský organismus velice náročné, že si lze jen těžko představit něco těžšího.
Ale nebezpečí je více. Jak experimenty dokázali, stav beztíže může vyvolat defekty chromozomů, nevratné mutace, které můžou mít za následek potomstvo neschopné života. Toto tvrzení můžou potvrdit američané, když poslali biologické družice BIOSAT2, ale I rusové svými družicemi se zvířecím a rostliným materialem.
Po 42 hodinách kroužení kolem Země, během kterého byla zvířata a rostliny vystavené přesně dávkovanému gama- záření stroncia 85. Mezitím co se na Zemi stejnén vzorky ozařovali stejným zářením. Výsledek byl takový, že muška,použitá k pokusu, vykazovala zvýšené poškození a lomy chromozomů při ozáření v beztížném stavu. V buňkách larev došlo pouhým nedostatkem gravitace k abnormálnímurozložení chromozomů při buňečném dělení. Mouchy, které se z techto larev vylíhly byly oslabené a brzy zahynuli.
U klíčící pšenice, která ve vesmíru rostla rychleji, byl prokázán vliv gravitace na rozložení růstových látek. Zrnka škrobu v buňkách se bez tíže vznáší v plazmě, místo aby se hromadili na dně buňky. Klíček kořenu ztratil orientaci. Podobně se dařilo podeňce. Listy se těsně třitiskli k lodyze, zkroutili a zhroutili se. Už po 4 hodinách po startu bylo na rostlinách zřetelně vidět, že jsou nemocné.
Jaké si z toho vzít poučení? Nemůže být nebezpečí do kterého se pouštíme smrtelné? Jen nemnozí se k tomu odvážilo, ale bude to bezpečné až se rozhodne celé lidstvo vydat se do vesmíru? Na tyto otázky ještě neznáme odpověd. Ani nevíme, zda se někdy podaří ovlivnit gravitační pole Země. Mnoho vědců se tím zabývá a věří, žře asi tak za 50 let se tento problém vyřeší- podaří se jim to? Ale nebude to jistě jediný objasněný problém. Co třeba ukládání informací z počítače rovnou do mozku, nebo čilý vzájemný styk s mimozemskými bytostmi.
11. leden 2008
5 438×
608 slov
Hmotnost je míra počtu atomů. Zjednodušeně řečeno - mnoho atomů = velká hmotnost, málo atomů = malá hmotnost. Jestliže nějaké těleso přemístíme ze Země na Měsíc, nebo třeba daleko do mezihvězdného prostoru, počet atomů, jimiž je těleso tvořeno, se nezměnil. Hmotnost tělesa se tedy vůbec nezměnila. Těleso o hmotnosti 1 kg má tuto hmotnost nezávisle na tom, zda se nachází na Zemi, na Měsíci či daleko v mezihvězdném prostoru. To, co se změnilo, je přitažlivá síla. Autor zde zaměňuje pojem "hmotnost" a pojem "přitažlivá síla". Dobře se to pozná, chceme-li těleso urychlit. Chceme-li (např.) pohyb tělesa o hmotnosti 1 kg zrychlit o 1 m/s za čas 1 sek., potřebujeme k tomu sílu 1 N (newton). A to NEZÁVISLE na tom, kde se těleso nachází !