Souvětí podřadné vzniká, jestliže je větný člen vyjádřen vedlejší větou. Vedlejší věty se pak označují podle toho, jakým jsou větným členem své věty řídící
Přítomnost podřadného souvětného vztahu ve větě ještě neznamená, že jde o souvětí podřadné. I souvětí s vedlejší větou nebo větami může totiž být souřadné, jestliže má alespoň dvě věty hlavní: Řekl, že rozumí, a odešel.
Vedlejší věty mohou být připojeny k řídící spojkami, věty spojkové vztažnými zájmeny a příslovci věty vztažné
Spojky nejsou větným členem, zatímco vztažná zájmena a příslovce ano.
Někdy má sice věta formu věty vedlejší, avšak po obsahové stránce není mezi ní a větou, k níž je takto formálně připojena, vztah podřadnosti. Takové věty se nazývají nepravé věty vedlejší. Mezi nimi a větou, k níž jsou formálně připojeny, je vztah koordinace nebo prostá souvislost. Podle spojovacího výrazu jsou vztažné a spojkové.
Vztažné věty jsou uvedeny vztažným zájmenem „který“ (Ulicí jel cyklista, který porazil starou ženu.) a „což“, popřípadě „přičemž“, „načež“ apod. (Nedodrželi bezpečnostní předpisy, což se jim nevyplatilo. Byly otevřeny hranice, načež došlo k turistické invazi.)
Spojkové věty jsou podle spojky:
Tyto věty jsou spjaty vztahem v podstatě koordinačním s odstínem srovnávaní, konfrontace a označují se proto jako věty kontrastně srovnávací, konfrontační.
Nepravé vedlejší věty jsou oblíbeným výrazovým prostředkem především stylu publicistického, protože vyhovují jeho snaze o těsnost, sevřenost vyjádření. V odborném stylu se využívá (z téhož důvodu) především nepravých vedlejších vět vztažných.
25. listopad 2007
6 785×
311 slov