Vlastním jménem se jmenovala Ema Kittlová, pocházela z rodiny pražského průmyslníka, finančníka a kulturního mecenáše. Studovala nejprve houslovou hru a poté sólový zpěv u Marie Destinové, jejíž příjmení později přijala z vděčnosti jako svůj umělecký pseudonym. V červnu 1898 poprvé vystoupila v roli Santuzzy v berlínské Dvorní opeře, kde měla obrovský úspěch. Hostovala také v londýnské opeře a v dalších západoevropských divadlech. Roku 1906 podepsala smlouvu s Metropolitní operou v New Yorku, kde začala pravidelně působit od podzimu 1908, zároveň však pohostinsky vystupovala i v Chicagu, San Franciscu a dalších amerických městech. Kromě svého působení na operních scénách pořádala různé koncerty, zvláště pak se svým operním partnerem, tenoristou Enricem Carusem. Mimo sezónu pořádala úspěšná turné po evropských zemích.
Mezi její nejvýznamnější role určitě patří Pucciniho Mimi, Tosca a Butterlfly, přímo pro ni bylo napsáno několik operních rolí (Děvče ze zlatého Západu a jiné). Po vypuknutí první světové války se při návratu do vlasti zapojila do konspirační sítě české odbojové organizace Maffie. Ve svých zavazadlech převážela vzkazy do zahraničí, její poslání však bylo prozrazeno, Ema Destinová byla zatčena a po několikatýdenním vyšetřování konfinována na svém panství ve Stráži nad Nežárkou. Od sezóny roku 1917 vystupovala v pražském Národním divadle, její pojetí Libuše se stalo národní manifestací.Koncem války pořádala koncertní vystoupení po celých Čechách a Moravě. V posledním desetiletí svého života, kdy ji krční choroba znemožňovala zpěv, se věnovala literatuře. Již v době své vrcholné slávy psala básně i dramata, v roce 1924 vydala třídílný historický román Ve stínu Modré růže. Válečné útrapy a pozdější choroba jí sice znemožnily další působení na světových scénách, ze kterých fakticky odešla v šestatřiceti letech, jako „Božská Ema“ se však navždy zapsala do letopisů světové opery.
Čerpala jsem z knihy Osudové ženy a z encyklopedie Opera.
28. prosinec 2012
15 426×
293 slov
