Rozhodovací proces

Rozhodování je proces, ve kterém je nutno zvolit jediné rozhodnutí z několika možných alternativ rozhodnutí. Cílem je vybrat tu alternativu, která je z určitého hlediska nejvýhodnější. Efekt, plynoucí z realizace jednotlivých alternativ rozhodnutí, je ovlivňován budoucí situací, která však není rozhodovatelem ovlivnitelná. Jasně není zřejmé, která z těchto variant je nejlepší, protože v okamžiku rozhodnutí není přesně známo, jaké důsledky pro rozhodovatele její volba bude mít.

Rozhodovací proces je multidisciplinární problém. Metody jeho řešení jsou závislé na jeho věcné a procedurální stránce. Uplatňují se zde postupy z teorie řízení, sociálně-psychologických teorií, teorie z oblasti rozhodování a teorie kvantitativní, využívající matematické rozhodovací modely.

Věcná stránka rozhodovacího procesu je vymezena oblastí řešeného problému, otázkou „Co řešíme?“. Rozhodovatel musí dobře znát věcnou stránku rozhodovacího procesu, oblast řešeného problému a musí se v ní dobře orientovat.

Procedurální stránka rozhodovacího procesu obsahuje metody jeho řešení, nabízí odpověď na otázku „Jak řešíme, postupujeme?“.

Postupy a metody vhodné pro řešení rozhodovacího procesu lze rozdělit do dvou skupin:

  • Normativní postupy nabízejí nejlepší řešení a přímo určují, jakou alternativu zvolit.
  • Deskriptivní postupy analyzují jednotlivé varianty řešení a volbu alternativy podporují pouze nepřímo.

Pro aplikaci kvantitativních metod a exaktních postupů řešení problémů s využitím matematických modelů jsou důležité prvky rozhodovacího procesu:

  • Objekt rozhodování (o čem rozhodujeme) je konfliktem rozhodovatele, neboť musí vybrat právě jednu z alespoň dvou možných variant – alternativ rozhodnutí. Vybraná alternativa je jednorázovým rozhodnutím.
  • Subjekt rozhodování (kdo rozhoduje) je rozhodovatel, který má pravomoc rozhodnout a rozhodnutí realizovat.
  • Alternativy rozhodnutí (z čeho vybíráme) jsou možná rozhodnutí pro řešení problému. Alternativy se navzájem musí vylučovat (zvolí-li rozhodovatel jednu z nich, nemůže současně zvolit žádnou jinou alternativu). Častou a legitimní alternativou bývá i alternativa nedělat nic.
  • Stavy okolností (za jaké situace bude alternativa realizována) vyjadřují situace, za nichž se uskutečňuje rozhodnutí (zvolená alternativa), a jsou mimo přesnou kontrolu rozhodovatele. Mají rozhodující dopad na učiněná rozhodnutí. Tak jako alternativy i stavy okolností se musí vzájemně vylučovat.
  • Výplaty alternativ (co alternativa přinese) je ohodnocení jejího výsledku při daném stavu okolností.
  • Cíl rozhodování (čeho má být dosaženo) je volba nejvýhodnějšího rozhodnutí, alternativy. Ne vždy volí rozhodovatel alternativu s maximální či minimální výplatou. Velikou roli zde hraje averze k riziku samotného rozhodovatele. Extrémní výplaty volí spíše optimisté nebo rozhodovatelé přístupní riziku či s menšími životními zkušenostmi.
  • Kritéria rozhodování (podle jakého hlediska vybíráme)
  • Jistota (rozhodovatel by měl spolehlivou informaci o budoucím stavu světa, rozhodoval by tedy za podmínek jistoty – ve většině situací se s touto nesetkáváme), riziko (rozhodovatel mívá často k dispozici více či méně věrohodné zprávy (informace) o tom, jakým směrem se do budoucna bude vyvíjet současná situace), nejistota (rozhodovatel nemá žádnou představu o tom, který stav okolností nastane) – tedy co je o této budoucí situaci známo. Nejčastěji se možnost, že určitá situace nastane, vyjadřuje pomocí pravděpodobnosti. Objektivní pravděpodobnosti jsou určovány na základě minulých statistických šetření a subjektivní jsou určovány na základě osobního přesvědčení rozhodovatele.

Zdroje

  • ŠUBRT, Tomáš. Ekonomicko-matematické metody. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 351 s. ISBN 978-80-7380-345-2.

Hodnocení referátu Rozhodovací proces

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  2. červen 2018
  522×
  500 slov

Komentáře k referátu Rozhodovací proces