Slova okolo počítačů

Objem nových poznatků, počet vědeckých pojednání, výzkumných prací, tedy informací, se zdvojnásobuje přibližně jednou za deset let. V současném světě jsme už u obrovského kvanta informací, které si není schopen jeden člověk zapamatovat. Proto existují počítače, které jsou schopny „zapamatovat si“ toto množství dat. Počítače jsou zajímavé stroje a to je také důvod, proč píši tuto práci. Nyní začnu s výkladem patřičně od nuly. Jak už jsem výše uvedl, zdvojnásobování objemu informací přibližně jednou za deset let, se nemusí zdát na první pohled tak mnoho. Ale ve skutečnosti je to jako s odměnou za vynález šachů, kdy vynálezcův požadavek „vyplatit“ na první políčko šachovnice jedno zrnko obilí, a na každé další dvojnásobek množství z předcházejícího, vyvolal na tváři panovníka, jemuž byly šachy nabídnuty, pobavený úsměv. Brzy ovšem zjistil, že na výplatu není dost obilí v sýpkách celé země. Jednalo by se totiž o takové množství zrn obilí, že by pokryla všechny kontinenty světa v centimetrové vrstvě ! Můžu uvést i jiný příklad: Představte si, že v roce 1750 se v nějaké knihovně nachází jedna kniha, v roce 1760 dvě knihy, v roce 1770 čtyři knihy, za dalších deset let osm knih a tak dále. V roce 1980 už knihovna obsahuje 8 388 608 svazků a v roce 1990 je to 16 777 216 knih. Kdyby byl každý svazek tlustý dva centimetry, musela by knihovna mít police o délce 333,5 kilometrů. Není v silách jednoho člověka, aby takové množství přečetl. Velmi zdatný čtenář by při dvanácti hodinách četby denně musel žít déle než devatenáct tisíc let. A kdyby knihy chtěl jen prolistovat a potřeboval na obrácení listu jednu sekundu, musel by žít téměř 270 roků. Dnes už tedy nikdo nemůže vědět všechno. Zahalení informacemi však nesmí znamenat rezignaci, odevzdanou smířlivost s narůstající vlastní nevědomostí, či zhoršující se schopností orientovat se v dnešním světě. Vědci tvrdí, že člověk si dosud vždycky se svými problémy poradil, a proto se dokáže vyrovnat i se současnou informační explozí. Jednou z cest má být zvýšení výkonnosti mozku, který zatím využíváme pouze ze 4 – 8 %. Podařilo se vyvinout povzbuzující látky, které až o 25 % zlepší schopnost zapamatování. Firma Microfirm vyvinula přístroj, nazývaný Photosonix. Tento přístroj se velmi podobá walkmanu, ale nemá s ním moc společného. Photosonix obsahuje brýle s osmi diodami (čtyřmi pro každé oko) a sluchátka. Černá krabička, tj. hlava a mozek celého přístroje, není určena k tomu, aby se do ní vkládal jakýkoli hudební nosič. Její srdce tvoří elektronický čip, který je naplněn relaxačními programy. Podle zvoleného programu pak posílá brýlím a sluchátkům signály, které mají za úkol navodit mozek do jednoho ze čtyř základních rytmů. Velice zajímavé jsou programy ze skupiny učení. Na určitých „mozkových vlnách“ totiž dochází k ideálnímu vstřebávání učiva, především cizích jazyků. Jde o tak zvaný superlearning. Jeho pomocí se člověk dokáže perfektně naučit cizí jazyk během dvou až tří měsíců. Další z cest, jak zvládnout záplavu informací, zvolili technici, především elektronici. Vymysleli a zkonstruovali stroje na zpracování informací, z nichž významnou roli sehrávají počítače. Technické řešení má ale háček. Medikament by pomohl přímo. Spolkli bychom pilulku a za pět minut bychom byli chytřejší. Nebo bychom se nechali naočkovat proti hlouposti a zapomínání. S počítači je svízel. I ten nejjednodušší a nejpoužívanější domácí počítač je jen předmět z plastů, kovů a polovodičů. Spočívá nečinně na stole, a kdo jej chce používat, musí vědět, které tlačítko stisknout, aby počítač „ožil“, a musí vědět, co dál, aby pracoval. Pro toho, kdo nezíská nové potřebné vědomosti, zůstává nepoužitelný. Kdo je počítačově negramotný, může nad klávesnicí pouze krčit rameny a přiznat, že neví, nezná, neumí. A kdo se nerad přiznává k nevědomosti, zvláště k té, jež je osudná – a takovou už začíná být i neznalost počítačů – ten ovšem prohlásí, že ho to nezajímá a povzneseně odkráčí. Pokud jde o to vědět, co je počítač, jak funguje, co dokáže, pak není moudré odkazovat sám sebe na potom, protože svět počítačů se rozrůstá do všech směrů stejně explozivně jako informace. Před několika lety byl považován počítač s procesorem třídy 386 na frekvenci 33 MHz a paměti 40 megabajtů za výkonný přístroj, jenž si málokdo mohl dovolit koupit. V době, kdy byl tento počítač hitem, nevěděl uživatel, co má s takovým „velkým“ množstvím paměti dělat. Přestože se do čtyřicetimegabajtové paměti vejde 15 625 stránek textu formátu A4, stejně tato kapacita dnes již nic neznamená. V dnešní době je standardem paměť o kapacitě 30 gigabajtů, do níž se čtyřicetimegabajtový počítač vejde 786 krát, a tato paměť pojme 12 miliónů stránek textu. Co se týče výkonnosti počítačů, jde rovněž o velký nárůst. Z procesoru třídy 386 o frekvenci 33 MHz dnes máme procesory tříd Pentium III Xeon od firmy Intel o frekvencích 500, 550, 600 a 650 MHz. Jiné firmy vyrábějí procesory také o frekvenci 1,1 GHz. To znamená, že nyní tu máme výkonné stroje pro práci s grafikou a zvukem. Množství počítačů ve světě stále narůstá a vlastnit počítač v rodině se stává obvyklým standardem. Počítače lze nejlépe uplatnit při výuce cizích jazyků, pomocí počítače lze také mnohonásobně rozšířit možnosti i použitelnost kombinatoriky. Přináší však svět počítačů jen zábavu a vše dobré ? Zdaleka ne. Počítače jsou bohužel využívány i pro protizákonnou činnost (bankovní loupeže, porušování autorských práv, vytváření a rozšiřování počítačových virů). Můžeme hovořit i o jakési „počítačové pohodlnosti“, kdy uživatelé využívají počítač prakticky „ke všemu“ a stávají se na něm závislí. Dnes není problém například přeložit pomocí počítače několik stránek textu z cizího jazyka do češtiny během několika sekund, vypracovat seminární práci do prvotřídní podoby, rozeslat desítky dopisů elektronickou poštou během chvilky a tak dále. Počítače rapidně zasáhly i do vývoje hudby. Myslím si, že mnohem vyšší hodnotu mají díla od světoznámých hudebních skladatelů, než hudební díla pocházející z počítače. Jenže žijeme ve světě, kde už vlastně ani skladatelé nejsou, protože hudbu za ně tvoří počítač, a my se s tím musíme smířit. O dnešním světě by se dalo říci, že je „přepočítačovaný“, protože dnes jsou tyto „krabice“ prakticky všude. Největší hrozbou jsou kolapsy počítačů v bankách a nesmíme zapomenout na počítače, jenž řídí zbraně, především jaderné.

Hodnocení referátu Slova okolo počítačů

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  10. červenec 2008
  2 806×
  1000 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Slova okolo počítačů