Seznam použité literatury:
Hašek, J. (1959): Osudy dobrého vojáka Švejka I.,II.,III.,IV. Naše vojsko, Praha
Čáslavský, K.- Merhaut, V.- Zahradníček, O. (1995): Hvězdy českého filmu I. Fragment, Praha
Čáslavský, K.- Merhaut, V.- Řízek, T. (1996): Hvězdy českého filmu II. Fragment, Praha
Haškovec, V.- Müller, O. (1999): Galerie géniů aneb kdo byl kdo.55, Albatros, Praha
Film:
Steklý, K. (1956): Dobrý voják Švejk
Steklý, K. (1956): Poslušně hlásím
Román a kinematografie
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byly přeloženy asi do 30 jazyků. V době, kdy psal Hašek první 2 díly, byl ve světě neznámým spisovatelem. Množství řečí, v nichž tento román vyšel, je důkazem autorových tvůrčích kvalit. Na počátku dvacátých let se stal podkladem pro 4 němé filmy, v nichž hlavní postavu ztvárnil Karel Noll, a které údajně s nadšením přijal i sám Hašek. Koncem tohoto desetiletí se o jeho ztvárnění pokusil ještě Matin Frič, který pojal celý film jako pásmo kabaretních výstupů a písniček. Představitelem hlavního hrdiny se stal Saša Rašilov. V padesátých letech vznikl v dílně Jiřího Trnky loutkový film, jehož vypravěčem se stal Jan Werich. Posledním filmovým zpracováním je Dobrý voják Švejk, natočený roku 1956. Režisér Karel Steklý si pro film vybral celou řadu výborných herců, v jejichž čele stanul Rudolf Hrušínský. Skutečnost, že u nás bylo toto románové dílo zpracováno v tolika verzích, svědčí o jeho obrovském úspěchu. Dodnes se můžeme se Švejkovou postavou setkat na divadle, kde jej představuje například Václav Vydra.
Původ některých postav
Do vyprávění o Švejkových příhodách v Praze, při budějovické anabázi či na frotně vstupuje mnoho figurek se svými zážitky a vzpomínkami. Mnohé z nich jsou příběhy z Haškova života. V některých se autor sám stylizoval do postavy hlavního hrdiny, v jiných pozměnil historku a jeho osud sdílel někdo jiný. Například jednoročník dobrovolník Marek představuje samotného Haška, odjíždějícího na ruskou frontu. V románu však vystupovali také skuteční lidé. Hostinský Palivec byl před válkou majitelem známé vinohradské restaurace a polní kurát Otto Katz dokonce napsal po prvním vydání „Osudů“ Haškovi, že ho bude žalovat. Jelikoš však neměl dostatek prostředků, spravila to jedna návštěva hostince. Když ho v podroušeném stavu opouštěli, byli již nejlepšími přáteli a na zvrhlého kněze oba dávno zapomněli.
Pro potvrzení, nebo spíše upřesnění, autorova vztahu k jednotlivým postavám či příhodám, by mohl lépe posloužit Haškův stručný životopis.
Haškův životopis
Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze. Oba jeho rodiče pocházeli z jižních Čech. Od roku 1893 studoval gymnázium, kde byl jeho třídním profesorem Alois Jirásek. Po třech letech však ze školy odchází a stává se příručím v Kokoškově drogerii na Perštýně. Roku 1899 byl přijat na obchodní akademii. V této době začíná publikovat své první povídky, seznamuje se s osobnostmi jako R. Těsnohlídek či K.H. Hilar. Po ukončení studií nastupuje jako bankovní úředník do banky Slavie. Za necelý rok ale mladého Haška přemůže jeho tulácká vášen, nečekaně odjede na Slovensko a v bance dostává výpověď. Ocitá se ve finančních potížích, a aby se uživil, píše každý den jednu povídku.
V roce 1904 vstupuje Hašek k anarchistům a o dva roky později potkává svou budoucí manželku Jarmilu Mayerovou. Musí získat přízeň jejích rodičů, jenže to je na dlouhou dobu nad jeho možnosti. Při shánění trvalého zaměstnání, které bylo jednou z podmínek sňatku, začíná spolupracovat s Josefem Ladou. Stálý plat však dostává až ve Světě zvířat. Roku 1910 se Jaroslav Hašek konečně žení. Domácnost zabezpečuje prostřednictvím kynologického ústavu, ale po čase vyvstávají v manželství spory.
Během říšských voleb v roce 1911 zakládá Stranu mírného pokroku v mezích zákona, kterou využívá jako prostředek k zesměšnění císaře i samotné monarchie. Ve stejné době vychází poprvé samostatná knížka Švejk.
Na jaře roku 1912 se Haškovi narodil syn Richard. Píše nyní povídky inspirované svým manželským životem a postupně opět upadá mezi pražskou bohému. Na počátku 1.světové války, po rozchodu s manželkou Jarmilou, bydlí nějaký čas u Josefa Lady, ale v červenci 1915 narukuje na východní frontu. V září je zajat ruskou armádou.
V Kyjevě se dostává k čs. Legiím, pracuje jako novinář v Čechoslovanu, avšak později od legií odchází a vstupuje do Rudé armády. Nyní píše politické agitační statě, v nichž obhajuje komunistické učení.
Do Prahy se Hašek vrací se svou družkou počátkem roku 1920. Už na podzim vydává první díl „Osudů“, které však většina inteligence označí za nevkusnou oslavu nedobrých českých vlastností. Přesto mu vynáší nějaké peníze a v létě 1921 odchází Hašek do Lipnice u Světlé nad Sázavou, aby zde pokračoval ve svém díle. V té době je již těžce nemocný a musí pokracování Švejka diktovat. Umírá 3. ledna 1923.
Vývoj postavy dobrého vojáka Švejka
Poprvé se Josef Švejk objevuje v povídkách uveřejněných v Ladově časopisu Karikatury roku 1911. Jaroslav Hašek si prý při jednom ze svých nočních výletů poznamenal na kousek papíru svůj nápad. Když ráno našel na zmačkaném lístku nadpis Pitomec u kumpanie, dal se ihned do psaní. První voják Švejk byl truhlářským dělníkem, který narukoval do armády. Stal se z něj voják cele oddaný císaři, jenže
všechny rozkazy plnil úplně obráceně než ostatní, čímž vždycky způsobil nějakou kalamitu. Protože si tuto figurku první čtenáři velmi oblíbili, rozhodl se Hašek, že bude povídky posílat i do konkurenčního časopisu Dobrá kopa. To pobouřilo Josefa Ladu a napsal bez Haškova vědomí historku, ve které nechal Švejka zemřít. Tento pokus zabránit otiskování Švejkových příhod v konkurenčním listu se naštěstí nezdařil, protože Ladovu povídku zabavila cenzura. Skutky původního hlavního hrdiny vyznívaly vždy jako nesouhlas s Rakousko – Uherskou monarchií či jako boj českých lidí za národní nezávislost.
Za svého pobytu v Kyjevě, kdy nebyl Hašek omezen rakouskou cenzurou, útočí proti rakouské armádě daleko ostřeji. Když se má hlavní hrdina dostat do zajetí, nechává ho spisovatel dokonce neúmyslně zastřelil svého představeného.
Prostřednictvím posledního Švejka, o němž autor píše po návratu z Ruska, už však neútočí proti režimu, ale vysmívá se válce a všem omezeným důstojníkům včetně samotného císaře. Nechává rakouské úředníky, aby se před Švejkem sami zesměšnili, nebo dokonce nevědomky poukázali na nesmyslnost války.
V Osudech dobrého vojáka Švejka čerpal často Hašek ze svých zkušeností a zážitků. Už na začátku prvního dílu V zázemí, když hostinec U kalicha navštívil civilní srážník Bretschneider, vypráví historku o porybném Jarešovi, který byl autorovým pradědečkem. Také obchod se psi byl jejich společnou živností, oba byli v učení u téhož Kokošky na Perštýně apod. Bouřlivák Hašek se před válkou několikrát dostal do vězení, jednou i na psychiatrii. Odtud pravděpodobně čerpal při Švejkových potížích s trestním soudem či psychiatry. Když narukoval do Č. Budějovic, zúčastnil se císařských manévrů v okolí Písku. Poznal tento kraj velmi dobře, a proto tudy také nechal svého hrdinu putovat k 91. regimentu.
Hašek určitě vycházel z mnoha dalších svých zážitků. Není však nutné vyjmenovávat všechny příhody, jimiž oba prošli. Daleko zajímavější je udělat si obrázek o době a lidech, kteří tehdy žili.
Filmoví protagonisté
Na úspěchu filmového zpracování se podílelo mnoho faktorů. Opomenu-li, již zmíněnou, výtečnou předlohu, měl bych uvést, že většina historek, které bylo možné přesně lokalizovat, byla zasazena do původních exteriérů, což určitě nebylo snadným ani levným úkolem. Nepochybně méně náročné bylo natáčení interiérů. Rozhodně však scénám neubralo na věrohodnosti ani originalitě. Uvážíme-li, že většina příhod se odehrála právě zde, bylo nepochybně záměrem filmařů nám jednotlivými obrazy co nejvíce přiblížit dobu kabaretů, hospůdek, ale i tajné policie.
Stěžejní podíl na úspěchu patří bezpochyby hercům. Režisér Karel Steklý vybral pro své dílo opravdu hvězdné obsazení. Vedle nezapomenutelného Rudolfa Hrušínského obsadil do role feldkuráta Katze Miloše Kopeckého, nadporučíka Lukáše ztvárnil Svatopluk Beneš. Ve vedlejších úlohách se objevila taková jména Jako Josef Hlinomaz, Jiří Lír, Josef Kemr, Miloš Nedbal, Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Jaroslav Marvan, Martin Růžek a řada dalších méně či více známých herců.
Srovnání knihy a filmu
Filmová zpracování prvních dvou dílů románu se od sebe výrazně liší. Zatímco scénář druhé části obsahuje pouze vybrané příhody, přičemž některé jsou vykresleny velmi podrobně, jiné jsou neúplné a mnohé jsou vynechány, historky odehrávající se v zázemí na sebe navazují podle předlohy.
1.díl V zázemí versus film Dobrý voják Švejk
Zpracování 1. dílu Švejkových osudů se velmi důsledně drží své románové předlohy. Autoři sice vynechali mnoho historek, které hlavní hrdina vždy přidával k lepšímu, ale to je z hlediska jejich délky a množství pochopitelné. Prvním povšimnutíhodným rozdílem je nahrazení některých vulgarismů jejich slušnými ekvivalenty. K tomu dochází např. ve scéně, kdy detektiv Bretschneider tlumočí hostinskému Palivcovi obsah jeho protistátní věty. Záměna těchto výrazů však způsobila, že strážníkův usvědčující verdikt ztratil poentu.
Z časových důvodů jsou také pozměněny osudy některých postav. Civilní strážník Bretschneider, usilující o Švejkovo uvěznění, byl podle knihy sežrán psy, které si od něj za tímto účelem kupoval. Filmaři však tohoto udavače potrestali pouze hlávkou salátu a několika vejci, která mu přistála na hlavě při další z jeho provokací. Také simulanti z vojenského špitálu byli ušetřeni svého původního osudu. Zatímco Hašek nechal dr. Grünsteina pozvat lékařskou komisi, která všechny pacienty poslala na frontu, ve filmu skončila tato epizoda návštěvou paní baronky a jedním klystýrem pro Švejka.
Jediným větším zásahem do dějové kostry prvního dílu bylo vypuštění dvou kapitol vyprávějících o Katzově službě církvi. Polní kurát v nich za pomoci svého povedeného sluhy napravuje omyly, jichž se dopustil, když v nouzi sháněl peníze na láhev opojného moku. Ačkoliv tyto příhody dokonale vykreslují knězovu bohémskou povahu, myslím, že jejich opomenutí ve scénáři nějak neuškodilo dojmu, který svým pojetím svérázného faráře zanechal Miloš Kopecký.
Filmové zpracování také nedovedlo některé scény k úplnému konci. Nebyla tím sice narušena návaznost jednotlivých příběhů, ale některé z nich tím opět ztratily poentu. Jako příklad bych uvedl situaci, kdy feldkurát Katz oznámil svému sluhovi, že ho prohrál v kartách. V knize se Švejk ze spárů npor. Lukáše vykoupil svými úsporami a teprve když Katz prohrál i tyto peníze, musel odejít. Ve filmu však polní kurát pouze prohlásil, že dluhy z karet jsou dluhy čestné a Švejk jej zanechal svému osudu, zpívaje si píseň „Když jsem já sloužil“.
Natáčení Švejkových osudů ze služby u npor. Lukáše se literární předlohy drželo nejdůsledněji. Kromě nadporučíkovy kočky, která sežrala harckého kanára, a jednoho rozhovoru o jisté blbé monarchii nechybělo z poslední kapitoly ve filmu nic.
Zbývající 3 díly versus film Poslušně hlásím
Film Poslušně hlásím je jakousi kompilací zbývajících tří dílů Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Autoři velmi podrobně vlíčili Švejkovu návštěvu četnické stanice v Putimi, ale další příběhy jsou již přepracované a narozdíl od prvního dílu jich velké množství chybí.
V knize prošel Švejk při Budějovické anabázi polovinu jižních Čech, setkal se s mnoha postavičkami, typickými pro tehdejší český venkov i dobu. Poznal dezertéry, skrývající se před vojenskou policií, obyčejné vesnické lidi, podporující vše, co podkopávalo Rakouskou monarchii, ale také malého českého človíčka, ze kterého úřad udělal nejdůležitějšího z důležitých. Scénář vybral pouze několik těchto figurek. Ve filmu se objevily historky s pocestným, starým ovčákem, žehrajícím na zhýralé poměry, a s pobožnou babkou, jež Švejkovi donesla bramboračku. Největší prostor však dostala kapitola, vyprávějící o Švejkově návštěvě četnické stanice.Tvoří více než třetinu filmu a jediným opomenutým zážitkem hlavního hrdiny je konání potřeby s ozbrojeným doprovodem. Už při eskortování do Písku se ve filmu objevují neautentické momenty. Román se nezmiňuje ani o ukradeném vozíku ani o záměně záměně závodčího s krávou, vedenou na porážku. Avšak teprve když se Švejk v Budějovicích konečně setká s npor. Lukášem, začíná se scénář se svou literární předlohou diametrálně rozcházet. Jsou vybrány jen určité příběhy z cesty 91. pěšího pluku na frontu a ztrácejí tak návaznost. Švejk byl od svého příchodu k regimentu několikrát zavřen, jeho zážitky s vězeňskými kumpány byly však úplně opomenuty. Také kapitola o zastávce v Kyrálihidě a zneuctěném maďarském poslanci Kákonyim byla, jako mnohé další, vynechána. Jaroslav Hašek dodiktoval své dílo až k okamžiku, kdy Švejk, vracející se ke svému regimentu z transportu ruských zajatců, přichází k prasečím hodům. Filmaři narušili tuto poslední idilickou scénu bombardováním, které zničilo celý tábor. Prvním, kdo se vyhrabal z trosek, byl samozřejmě dobrý voják Švejk. Zvedl se, oprášil a patetickou větou:“Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!“ ukončil ochuzené zpracování 2.- 4.dílu svých osudů.
Závěr
Srovnávám-li knihu s filmem, nedokážu jednoznačně říct, co mě více zaujalo. Literární zpracování obsahovalo určitě větší množství Švejkových komických osudů, naproti tomu románoví hrdinové mohli těžko zanechat takový dojem jako výkony jednotlivých herců. Grimasy Rudolfa Hrušínského či opilecké výstřelky Katzovy, ztvárněné Milošem Kopeckým, můžeme v knize jen těžko hledat. Podle mého názoru je filmové zpracování „Osudů“ z roku 1956 důstojnou parafrází Haškova světoznámého díla. Je však škoda, že autoři nezpracovali Švejkovy zážitky z fronty do dalšího-třetího filmu.
19. duben 2008
11 189×
2055 slov
