Václav Hrabě

(13.6.1940 – 5.3.1965)

Václav Hrabě je český básník (Beat generation) , syn zaměstnance ČSD, který žil a psal zejména v období po druhé světové válce. Narodil se v Příbrami a celé dětství prožil v Lochovicích na Berounsku. Maturoval na střední škole v Hořovicích. Zde se také učil hře na housle, klarinet a saxofon. Jeho záliba v jazzu byla jedním z důvodů, proč zde založil se svými spolužáky dixielandovou kapelu, se kterou poté vystupovali a koncertovali ve slavných klubech jako Olympik, Pygmalion nebo Reduta. Do roku 1961 studuje češtinu a dějepis na Vysoké škole pedagogické v Praze. Po škole a po vojenské službě nastupuje jako pomocný dělník poté jako knihovník. Začal pracovat jako lektor poezie v časopise Tvář. Tato práce mu přinesla zaměstnání v poetické kavárně Viola. V roce 1965 se setkává s A.Ginsbergem a 5.března po příchodu domů kolem třetí hodiny ráno si jako obvykle přitápí plynovým sporákem, plamen jednoho z hořáků uhasne a spící 25.letý Václav Hrabě umírá na otravu oxidem uhelnatým.

Hrabě debutoval v roce 1962 v časopise Univerzita Karlova. Při svém pobytu ve vojenské službě se mu narodil syn Jan a působil zde ve vojenských periodikách Zápisník a Čs. Voják. Po vojně intenzivně přispívá do časopisů Tváře a Divoké víno.
Václav Hrabě napsal více než osmdesát básní včetně jediné zachované povídky Horečka. Některé z jeho básní byly zhudebněny M.Dvořákem a převážně V.Mišíkem ( Pár tónů, které přebývají, 1989). Jeho texty se rovněž staly podkladem poetického pásma Stop-time litvínovského Malého divadla. Za svého života nevydal ani jedinou sbírku básní. Všechny byly sestaveny až po jeho smrti jednotlivými editory podle subjektivních hledisek. Největší čtenářské popularity zřejmě dosáhl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy byly jeho texty zhudebňovány.

V tvorbě Václava Hraběte, mladého autora, se opakuje neustále několik témat z jeho života. V jeho básních se odrážejí jeho zatím prožité životní zkušenosti. Zdrojem inspirace mu byly jeho lásky, přátelství, vojna a válka a hlavně jazz. V jeho volných básních ( jako by se chtěl odprostit o tohoto světa) používá značnou řadu rozmanitých přirovnání a metamorfóz.

Jeho tvorba : Próza : Horečka
Výbory poezie : - Stop-time
- Blues v modrém a bílém
- Blues
- Blues pro bláznivou holku ( jediná sbírka kterou
sestavil sám, ale nestačil ji vydat )
- Korunovační Blues
-Černé nebe nad městem

Jiří Maixner
10.6.2000, Náchod

použitá literatura : Blues ( Labyrint, 1995) , Blues pro bláznivou holku (Československý spisovatel, 1990) , Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (Brána, 1995), www.labyrint.cz, www.seznam.cz/literatura,